Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Asi tě nepovzbudím, ale jen řeknu že ven prostě musí
já rodila 37+1 a byla jsem ráda že tak brzo a to jsem ani žádné problémy jako bolení zad atd neměla. Ale už jsem nechtěla mít balon a malou mít vedle sebe, hrozně jsem se na ni těšila. No ale když si na to vzpomenu, taky se bojím druhého porodu. Druhé dítě chci ale když bych zjistila že jsem těhotná teď aby to se mnou šlehlo mít za 9 měsíců porod…
Myslím si že je to normální mít obavy ale zvládají to ostatní i s menšími dětmi tak proč bys to neměla zvládnout ty??
třeba porod bude tak rychlý že se bojíš zbytečně ![]()
No ven musi
ja si na porodni bolest treba ani uz nepamatuji, ale vim ze se mi z toho kroutila noha. ![]()
Neboj, to zvladnes.
pro me by byl vetsi zaprah dvouletak a miminko. ![]()
Hlavne bacha na poporodni depresi. Ja to tak taky citila u prvniho a rozjela se mi po porodu slusna deprese.
A nechces jeste sehnat dulu nebo nekoho, kdo by ti s tim strachem pomohl? Na psychologa uz je asi pozde, mivaji asi delsi lhuty
Ja teda taky nemuzu rict, ze bych se na druhy porod buhvijak tesila, ale to, co popisujes, uz je teda docela dost
No pry druhe porody byvaji rychlejsi nez prvni, tak snad to bude lepsi. Pripadne zvaz epidural, kdyz mas takovy strach z bolesti.
Neboj strach je úplně normální, já se vždy děsně bála a přitom zároveně už chtěla ať mám mimi u sebe, při posledním porodu jsem v den nástupu strachy zvracela jak amina. Ale zvládly jsme to všechny a ty taky
. A už vůbec se neboj kvůli dvou dětí, čím menší tím líp se dají sehrát dcera měla necelý rok a půl když se narodil poslední, a za mě? Hned bych to vrátila do úplného začátku, teď mají skoro 5 a 3. Dají zabrat mnohem více než první rok
. Chce to jen čas a vše bude super. A druhé porody bývají rychlejší a snadnější, což můžu osobně potvrdit ![]()
Take se mi nechce, ale tehotna uz byt take nechci
Kdyby to dite slo z bricha teleportovat, priplatila bych si za to… Ale clovek nenadela nic ![]()
Muzes zkusit cisare z psychickych duvodu…
Ahojky, strach je úplně normální, mně se s tím taky nepodařilo účinně bojovat při druhém i třetím těhotenství. Vždy jsem už od začátku průběžně propadávala hysterii, že už tu bolest znova nezvládnu. Nejvíc jsem se bála u třetího, který byl vyvolávaný, a to jsem se teda dva dny před porodem úplně sesypala. Nakonec to teda bylo opravdu příšerný, ale zase docela rychlý. První tableta v sedm, druhá v devět, hnus kontrakce začly asi o půl dvanácté a mimčo venku ve 14:45. První dva porody trvaly strašně dlouho, a bolest úplně srovnatelná, ale mnohem delší. Epidural mi u toho třetího dali bohužel už pozdě, už nezabral. Soustřeď se na to, že ty bolesti Tě přivedou k miminku, a ta euforie potom, že už to máš za sebou. Jak tu někdo zmiňoval, ta dula by byla asi dobrá, akorát nevím, jestli se dá sehnat tak narychlo. Zkrátka mít tam někoho, kdo Tě celým procesem povede. Teď zpětně bych ji chtěla mít u všech porodů. Přítel byl skvělý, ale porodní bába to není, je to spíš psychická podpora a někdo komu můžeš rozmačkat ruce při kontrakcích.
Mě velmi, velmi pomohla vlastní porodní asistentka. Soukromou určitě seženeš ještě i teď. Sice to bolelo, samozřejmě, ale jinak to díky ní bylo úplně v pohodě. Prostě jsem byla v klidu.
První porod jsem měla náročnější, mj. vyvolávaný, ale hodně mi pomohlo se na bolesti soustředit jako na vítanou věc a vnímat je jako vlnu, která přijde, zaplaví a zase odejde… Přímo při porodu už to bylo samosebou jedno (to už frčí adrenalin, akce, člověk prostě musí přežít), ale před ním to pomáhalo hodně, i na křížové. Jak se člověk té bolesti předem nebrání, nezatne se, tak je to prostě snesitelnější.
Jinak tenhle strach těsně před je stejnou měrou normální, jako iracionální - mimino s batoletem prostě zvládneš, starší bude za sourozence rád, hned anebo postupně, bude to dobrý… Ale zažila jsem to teď s druhým úplně stejně. Taky mě na poslední chvíli chytalo, že projdeme se synem o pohodu mezi námi, že nebude mít všechnu pozornost… Je to sice pitomost, al člověk tím asi musí proplout:).
Já rodila také po dvou letech, celý druhý porod jsem čekala, kdy přijdou ty strašné bolesti a nic. Když mi řekli, že můžu tlačit, odpověděla jsem, že se mi ještě nechce. Bylo mi líto, že naše společná krásná cesta už končí. Neboj, může to být hezký zážitek ![]()
Taky jsem se 2.porodu bala. Co mi pomohlo? Radna priprava, tj. vedela jsem, co u porodu chci nebo ne. A pak jsem si precetla knihu Hypnoporod. Nerikam, ze mi tahleta metoda fungovala, ale alespon me uklidnilo i to, ze porod muze byt bezbolestny. Jinak porid byl hrozny fofr oproti prvnimu a vse byli tak nejak lepsi. Bolesti velke, ale zato jen 2 hodiny. To se da zvladnout ![]()
Snazila bych se myslet na to, ze druhy porod muze byt jiny a necham ho proste plynout. S takovou si to muzes jen privolat, budes v kreci uz dopredu…os. asistentka by ti opravdu mohla pomoct, uklidnit a psych. te pripravit na jiny prubeh. A neboj se toho zanedbavani, prvni ditko se snaz zapojit (podat plinecku, rozbalit nebo vytahnout ubrousek) a kdyz bude malinke spinkat, tak se venuj starsimu. Uklidit muzes az odpadnou obe treba poo
nekdy je den, kdy nemam moc casu na starsi, tak se ji to snazim vynahradit druhy den a pomackanim pred spanim. Nezapominat hlavne potulit to starsi ![]()
@Anonymní píše:
Dobré ráno![]()
Jsem 38.tt a čí víc se blíží TP, tm víc jsem nervozní, je mi zle, mám stažený žaludek a nejraději bych byla asi těhotná navždy. Sice se cítím už hrozně, vše mě bolí, nemůžu spát, no určitě víte, ale porodu se tak šíleně bojím, že nedokážu myslet na nic jiného. Nikde jsem nenarazila na stejný problém, většna žen chce už porodit a"mít mrňouska u sebe" J emi líto, že já se netěším moc ani an to miminko…Mám už doma dvouleté dítě a když si vzpomenu na první porod, je mi na zvracení, co to byla za bolest
Nemáte nějakou radu, nebo povzbuzení? Vše se ve mně mele, ale ten strach z porodu je neskutečnýPokud to bud muset absolvovat znovu, tak na mě jdou mdloby
Navíc se bojím, ja vše zvládnu s batoletem a dalším miminkem, že první bue odstrčený a nebudu se mu moct věnovat tak, jak jsme doposud zvylí
Ach jak ti rozumím… můj první porod byl pro mne neskutečný masakr. Druhy jsem čekala minimálně stejný, a víš co? Bolelo to se vším všudy hodinu a pul a bylo to nesktecne pohodovy a rychlý. Starší dite se určitě muselo szit s novou situaci, ale snažila jsem se mu co nejmíň nabourat naše rituály, činnosti a rezim. Kdyz to jen trosku šlo, upřednostňovala jsem staršího pred mladším. Proste měl přednost. Blbe snášel ze jsem kojila, no po mesici jsem mladšího převedla na um (duvodu bylo vic). Nemá smysl dopředu plánovat, ono se to nejak poskládá a nejak to bude. Starší dite mej co nejvíc u sebe, aby nepocitilo tu separaci. Hodne mi taky pomohla rodina, ze si brala bud jednoho, nebo druhého na dvě hodky ven, abych mela cas na jedno z deti.
Ja se prvniho porodu hodne bala, rodila jsem presne na ternin a ten posledni mesic byl za trest, vse me bolelo a tesila jsem se, az to skoci. hodne mi pomohlo take az do porodu pracovat, zabavit se aktivitami a nebyl pak uz cas na premysleni a strach ☺
Dobré ráno
Jsem 38.tt a čí víc se blíží TP, tm víc jsem nervozní, je mi zle, mám stažený žaludek a nejraději bych byla asi těhotná navždy. Sice se cítím už hrozně, vše mě bolí, nemůžu spát, no určitě víte, ale porodu se tak šíleně bojím, že nedokážu myslet na nic jiného. Nikde jsem nenarazila na stejný problém, většna žen chce už porodit a"mít mrňouska u sebe" J emi líto, že já se netěším moc ani an to miminko…Mám už doma dvouleté dítě a když si vzpomenu na první porod, je mi na zvracení, co to byla za bolest
Pokud to bud muset absolvovat znovu, tak na mě jdou mdloby 

Navíc se bojím, ja vše zvládnu s batoletem a dalším miminkem, že první bue odstrčený a nebudu se mu moct věnovat tak, jak jsme doposud zvylí
Nemáte nějakou radu, nebo povzbuzení? Vše se ve mně mele, ale ten strach z porodu je neskutečný