Reklama

38.týden, nechci rodit

Fotoalbum tématu (2) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.18 06:45
38.týden - nechci rodit !

Dobré ráno :)

Jsem 38.tt a čí víc se blíží TP, tm víc jsem nervozní, je mi zle, mám stažený žaludek a nejraději bych byla asi těhotná navždy. Sice se cítím už hrozně, vše mě bolí, nemůžu spát, no určitě víte, ale porodu se tak šíleně bojím, že nedokážu myslet na nic jiného. Nikde jsem nenarazila na stejný problém, většna žen chce už porodit a"mít mrňouska u sebe" J emi líto, že já se netěším moc ani an to miminko…Mám už doma dvouleté dítě a když si vzpomenu na první porod, je mi na zvracení, co to byla za bolest :? Pokud to bud muset absolvovat znovu, tak na mě jdou mdloby :roll:
Navíc se bojím, ja vše zvládnu s batoletem a dalším miminkem, že první bue odstrčený a nebudu se mu moct věnovat tak, jak jsme doposud zvylí :,(

Nemáte nějakou radu, nebo povzbuzení? Vše se ve mně mele, ale ten strach z porodu je neskutečný :zed:

Přečtěte si článek: Jak překonat strach z porodu

Stránka:  1 2 3 4 Další »

Reklama

Reakce:
 
kacenka16
Povídálka 39 příspěvků 15 inzerátů 03.02.18 06:56

Asi tě nepovzbudím, ale jen řeknu že ven prostě musí :) já rodila 37+1 a byla jsem ráda že tak brzo a to jsem ani žádné problémy jako bolení zad atd neměla. Ale už jsem nechtěla mít balon a malou mít vedle sebe, hrozně jsem se na ni těšila. No ale když si na to vzpomenu, taky se bojím druhého porodu. Druhé dítě chci ale když bych zjistila že jsem těhotná teď aby to se mnou šlehlo mít za 9 měsíců porod…

 
Petruna21
Echt Kelišová 9863 příspěvků 03.02.18 06:58

Myslím si že je to normální mít obavy ale zvládají to ostatní i s menšími dětmi tak proč bys to neměla zvládnout ty?? :) třeba porod bude tak rychlý že se bojíš zbytečně :kytka:

 
kve-tinka
Závislačka 4366 příspěvků 7 inzerátů 03.02.18 07:13

No ven musi ;) ja si na porodni bolest treba ani uz nepamatuji, ale vim ze se mi z toho kroutila noha. :lol:
Neboj, to zvladnes. :kytka: pro me by byl vetsi zaprah dvouletak a miminko. :andel:

 
e008
Závislačka 3244 příspěvků 26 inzerátů 03.02.18 07:30

Hlavne bacha na poporodni depresi. Ja to tak taky citila u prvniho a rozjela se mi po porodu slusna deprese.

 
beruska9
Extra třída :D 10640 příspěvků 03.02.18 07:35

A nechces jeste sehnat dulu nebo nekoho, kdo by ti s tim strachem pomohl? Na psychologa uz je asi pozde, mivaji asi delsi lhuty :think: Ja teda taky nemuzu rict, ze bych se na druhy porod buhvijak tesila, ale to, co popisujes, uz je teda docela dost :think: No pry druhe porody byvaji rychlejsi nez prvni, tak snad to bude lepsi. Pripadne zvaz epidural, kdyz mas takovy strach z bolesti.

 
brumi
Kelišová 6447 příspěvků 03.02.18 07:51

Neboj strach je úplně normální, já se vždy děsně bála a přitom zároveně už chtěla ať mám mimi u sebe, při posledním porodu jsem v den nástupu strachy zvracela jak amina. Ale zvládly jsme to všechny a ty taky :hug: :hug:. A už vůbec se neboj kvůli dvou dětí, čím menší tím líp se dají sehrát dcera měla necelý rok a půl když se narodil poslední, a za mě? Hned bych to vrátila do úplného začátku, teď mají skoro 5 a 3. Dají zabrat mnohem více než první rok :). Chce to jen čas a vše bude super. A druhé porody bývají rychlejší a snadnější, což můžu osobně potvrdit :)

 
Limi123
Závislačka 3297 příspěvků 03.02.18 08:04

Take se mi nechce, ale tehotna uz byt take nechci :-) Kdyby to dite slo z bricha teleportovat, priplatila bych si za to… Ale clovek nenadela nic :nevim:

Muzes zkusit cisare z psychickych duvodu…

 
LennyL1
Kecalka 380 příspěvků 03.02.18 08:07

Ahojky, strach je úplně normální, mně se s tím taky nepodařilo účinně bojovat při druhém i třetím těhotenství. Vždy jsem už od začátku průběžně propadávala hysterii, že už tu bolest znova nezvládnu. Nejvíc jsem se bála u třetího, který byl vyvolávaný, a to jsem se teda dva dny před porodem úplně sesypala. Nakonec to teda bylo opravdu příšerný, ale zase docela rychlý. První tableta v sedm, druhá v devět, hnus kontrakce začly asi o půl dvanácté a mimčo venku ve 14:45. První dva porody trvaly strašně dlouho, a bolest úplně srovnatelná, ale mnohem delší. Epidural mi u toho třetího dali bohužel už pozdě, už nezabral. Soustřeď se na to, že ty bolesti Tě přivedou k miminku, a ta euforie potom, že už to máš za sebou. Jak tu někdo zmiňoval, ta dula by byla asi dobrá, akorát nevím, jestli se dá sehnat tak narychlo. Zkrátka mít tam někoho, kdo Tě celým procesem povede. Teď zpětně bych ji chtěla mít u všech porodů. Přítel byl skvělý, ale porodní bába to není, je to spíš psychická podpora a někdo komu můžeš rozmačkat ruce při kontrakcích.

 
elibro
Zasloužilá kecalka 683 příspěvků 03.02.18 08:30

Mě velmi, velmi pomohla vlastní porodní asistentka. Soukromou určitě seženeš ještě i teď. Sice to bolelo, samozřejmě, ale jinak to díky ní bylo úplně v pohodě. Prostě jsem byla v klidu.

První porod jsem měla náročnější, mj. vyvolávaný, ale hodně mi pomohlo se na bolesti soustředit jako na vítanou věc a vnímat je jako vlnu, která přijde, zaplaví a zase odejde… Přímo při porodu už to bylo samosebou jedno (to už frčí adrenalin, akce, člověk prostě musí přežít), ale před ním to pomáhalo hodně, i na křížové. Jak se člověk té bolesti předem nebrání, nezatne se, tak je to prostě snesitelnější.

Jinak tenhle strach těsně před je stejnou měrou normální, jako iracionální - mimino s batoletem prostě zvládneš, starší bude za sourozence rád, hned anebo postupně, bude to dobrý… Ale zažila jsem to teď s druhým úplně stejně. Taky mě na poslední chvíli chytalo, že projdeme se synem o pohodu mezi námi, že nebude mít všechnu pozornost… Je to sice pitomost, al člověk tím asi musí proplout:).

 
Karleon
Kelišová 5300 příspěvků 03.02.18 08:35

Já rodila také po dvou letech, celý druhý porod jsem čekala, kdy přijdou ty strašné bolesti a nic. Když mi řekli, že můžu tlačit, odpověděla jsem, že se mi ještě nechce. Bylo mi líto, že naše společná krásná cesta už končí. Neboj, může to být hezký zážitek :srdce:

 
yoshua
Zasloužilá kecalka 665 příspěvků 03.02.18 09:14

Taky jsem se 2.porodu bala. Co mi pomohlo? Radna priprava, tj. vedela jsem, co u porodu chci nebo ne. A pak jsem si precetla knihu Hypnoporod. Nerikam, ze mi tahleta metoda fungovala, ale alespon me uklidnilo i to, ze porod muze byt bezbolestny. Jinak porid byl hrozny fofr oproti prvnimu a vse byli tak nejak lepsi. Bolesti velke, ale zato jen 2 hodiny. To se da zvladnout :palec:

 
Paní Colombová
Kecalka 199 příspěvků 03.02.18 09:23

Snazila bych se myslet na to, ze druhy porod muze byt jiny a necham ho proste plynout. S takovou si to muzes jen privolat, budes v kreci uz dopredu…os. asistentka by ti opravdu mohla pomoct, uklidnit a psych. te pripravit na jiny prubeh. A neboj se toho zanedbavani, prvni ditko se snaz zapojit (podat plinecku, rozbalit nebo vytahnout ubrousek) a kdyz bude malinke spinkat, tak se venuj starsimu. Uklidit muzes az odpadnou obe treba poo :lol: nekdy je den, kdy nemam moc casu na starsi, tak se ji to snazim vynahradit druhy den a pomackanim pred spanim. Nezapominat hlavne potulit to starsi :kytka:

 
Marie432875
Ukecaná baba ;) 1913 příspěvků 03.02.18 09:29
@Anonymní píše:
Dobré ráno :)

Jsem 38.tt a čí víc se blíží TP, tm víc jsem nervozní, je mi zle, mám stažený žaludek a nejraději bych byla asi těhotná navždy. Sice se cítím už hrozně, vše mě bolí, nemůžu spát, no určitě víte, ale porodu se tak šíleně bojím, že nedokážu myslet na nic jiného. Nikde jsem nenarazila na stejný problém, většna žen chce už porodit a"mít mrňouska u sebe" J emi líto, že já se netěším moc ani an to miminko…Mám už doma dvouleté dítě a když si vzpomenu na první porod, je mi na zvracení, co to byla za bolest :? Pokud to bud muset absolvovat znovu, tak na mě jdou mdloby :roll:
Navíc se bojím, ja vše zvládnu s batoletem a dalším miminkem, že první bue odstrčený a nebudu se mu moct věnovat tak, jak jsme doposud zvylí :,(

Nemáte nějakou radu, nebo povzbuzení? Vše se ve mně mele, ale ten strach z porodu je neskutečný :zed:

Ach jak ti rozumím… můj první porod byl pro mne neskutečný masakr. Druhy jsem čekala minimálně stejný, a víš co? Bolelo to se vším všudy hodinu a pul a bylo to nesktecne pohodovy a rychlý. Starší dite se určitě muselo szit s novou situaci, ale snažila jsem se mu co nejmíň nabourat naše rituály, činnosti a rezim. Kdyz to jen trosku šlo, upřednostňovala jsem staršího pred mladším. Proste měl přednost. Blbe snášel ze jsem kojila, no po mesici jsem mladšího převedla na um (duvodu bylo vic). Nemá smysl dopředu plánovat, ono se to nejak poskládá a nejak to bude. Starší dite mej co nejvíc u sebe, aby nepocitilo tu separaci. Hodne mi taky pomohla rodina, ze si brala bud jednoho, nebo druhého na dvě hodky ven, abych mela cas na jedno z deti.

 
Aradhell
Zasloužilá kecalka 997 příspěvků 03.02.18 09:39

Ja se prvniho porodu hodne bala, rodila jsem presne na ternin a ten posledni mesic byl za trest, vse me bolelo a tesila jsem se, az to skoci. hodne mi pomohlo take az do porodu pracovat, zabavit se aktivitami a nebyl pak uz cas na premysleni a strach ☺

Stránka:  1 2 3 4 Další »

Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

České porodnice nedodržují standardy pro podporu kojení, ukázal průzkum

Jak před pár dny informoval portál iDNES.cz, porodnice by podle UNICEF a... číst dále >

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Články z Expres.cz

Prsten ve vagině, zvracení nebo zbořený dům. Tyto žádosti o ruku se moc nepovedly

Žádost o ruku je sakra důležitá věc. Někdo to provede klasicky, moc se s tím... číst dále >

S přítelem předvádějí svaly a filtry na Instagramu. Andreu omlouvá, že je zamilovaná

Andrea Pomeje (30) patří k nejkrásnějším ženám našeho showbyznysu, má velké... číst dále >

Články z Ona Dnes

Husákovy manželky: první mu byla nevěrná, druhá nepřežila pád vrtulníku

Poslední komunistický prezident Gustáv Husák byl chladným mužem, který... číst dále >

Jsem zvědavá, do světa mě to táhne pořád, říká Marta Jandová

Její kapela Die Happy patřila k nejpracovitějším v Německu, za pětadvacet let... číst dále >