Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky všem, poslední dobou řešíme téma třetí dítě. Pořád se nějak nemůžeme rozhodnout. Vím, že je to jen a jen na nás, ale chtěla bych slyšet názory/pocity ostatních. Vy, které jste se rozhodly pro, litujete? Pociťujete velký rozdíl mezi 2 a 3 dětmi? Jak to zvládáte psychicky a fyzicky? Říkáme si, že buď teď nebo nikdy, protože už nejsme nejmladší
Třeba vaše příspěvky pomohou k rozhodování ![]()
Jaký mezi nimi bude věkový rozdíl? My šli do 3., a doma byli 2× kluci 8 let a 10 let. A pohoda, užívám si 3. Další plus bylo, že se povedla holčička, spíš jsme čekali 3. kluka. Chtěli jsme 3. dítě a máme 3. dítě. Jsme spokojený, zvládáme vše. Neměnila bych.
Nerada bych tě chtěla nějak odradit, ale musím upřímně přiznat, že i jedno dítko, dá kolikrát pěkně zabrat. ![]()
Dve nebo tri uz je jedno.
Nejhorsi rozdil je v placeni vstupneho, jidla v restauraci atd… krat tri.
Fyzicky a psychicky jsme rozdil mezi 2 a 3 detmi nevnimali. A vekove rozdily mame celkem male - 2 roky bez 2 dnu a 15,5 mesice. Vsechno jsem zvladala prakticky bez pomoci manzela, ktery hodne pracoval, i obcas jezdil na treba tyden v kuse do zahranici. Kdybych potrebovala, pomohl by mi, ale vazne nebylo treba.
Takze jsme si rikali, ze klidne pujdeme i do 5 deti. Ctvrta dcera se narodila 3 a 1/4 roku po treti (6,5 roku po prvni). A to v dobe covidove, takze manzel na home office, bez cestovani do zahranici. Pomahal mi uz vice. Ale presto jsem bez problemu zvladala peci o vsechny 4 (1 ve skole, 2 ve skolce), i kdyz byl treba 2 tydny v kuse “na baraku”, kam jsme se chteli stehovat.
Jenze pak (kdyz bylo nejmladsi 14 mesicu) se druhe dceri stal vazny uraz, to manzel prijel “z baraku” a byl s ni 11 dni v nemocnici. Pak byla mesic doma lezici, pak narocne rehabilitace, kdy se ucila chodit. To jsme zvladali, jeden z nas jezdil s dcerou po doktorech a druhy se staral o ostatni. No a po pul roce se u dcery projevila posttraumaticka stresova porucha s dost osklivymi kazdodennimi zachvaty. A to je sakra narocne a psychicky to dost ovlivnuje celou rodinu.
Takze pate dite urcite mit nebudeme a nekdy je hooodne narocne mit i ty 4.
Cili za me, pokud jste vy i deti zdravi, tak 2
vs. 3 deti vazne neni rozdil. Nekdo rika, ze lichy pocet je narocny v tom, ze se treba 2 spolci proti tretimu, a ty 4 deti nam v tomto smyslu zavidi ![]()
@Anik6 kdyby se povedlo hned, tak by byly rozdíly 14 a 16 let. Kluci už jsou dávno samostatné jednotky, nás už skoro nepotřebují. Právě si myslím, že by to vše bylo v pohodě a miminko bych si užívala. Finančně jsme na tom dobře, toho se nebojíme. Já mám asi největší strach z těhotenství, protože je strašně špatně snáším ![]()
@pomnenka118 píše:
@Anik6 kdyby se povedlo hned, tak by byly rozdíly 14 a 16 let. Kluci už jsou dávno samostatné jednotky, nás už skoro nepotřebují. Právě si myslím, že by to vše bylo v pohodě a miminko bych si užívala. Finančně jsme na tom dobře, toho se nebojíme. Já mám asi největší strach z těhotenství, protože je strašně špatně snáším
Tak v tom pripade bych se dalsiho miminka vubec nebala ![]()
@pomnenka118 takový rozdíl máme se ségrou. Za mě v pohodě. Záleží jak náročné dítě se ti narodí.
My máme tři -5 let, 3roky, půl roku. Starší děti v pohodě. To už jsou šikulky, ale nejmladší je náročný a fakt hodně. Plus řešíme zdravotní problémy u něj. Já jsem z toho překvapená jak moc náročné to teď je. Když se narodil druhý, tak to byla pohoda. Teď jsem smutná, že péče o miminko strašně moc ovlivňuje starší sourozence. Nemám na ně tolik času kolik bych chtěla mít. Ale to u vás skrz věkový rozdíl nebude takový problém.
každopádně nás miminko hrozně brzdí. Ale věřím, že je to období. Jinak se děti mají rádi a neměnila bych. Jinak s tím souvisí, že teď fakt toho půl roku nemám na sebe ani trochu času. Na manžela už vůbec ne, ale naštěstí umíme komunikovat a jsme tak unavení oba, že to nevnímáme jako obrovský problém.
No spíš pak počítej s tím, že třeba nebudeš mít čas a chuť na vnoučata, protože ještě budeš máma relativně malého dítěte. To vidím u nás. To mě třeba na tom štve, že mám o tolik mladší ségru. V té pubertě, v začátku mateřství atd jsme mamku taky dost potřebovali a prostě nám tu pozornost taky úplně nemohla dát. Ale nejvíc to vnímám s dětmi. Já bych tak velký věkový rozdíl nechtěla. škoda, že naši neměli ségru třeba o deset let dřív. Takto s ní mám takový zvláštní vztah. Je to spíš moje dcera než ségra. Prostě jedináček. ![]()
@Janča6 píše:
Fyzicky a psychicky jsme rozdil mezi 2 a 3 detmi nevnimali. A vekove rozdily mame celkem male - 2 roky bez 2 dnu a 15,5 mesice. Vsechno jsem zvladala prakticky bez pomoci manzela, ktery hodne pracoval, i obcas jezdil na treba tyden v kuse do zahranici. Kdybych potrebovala, pomohl by mi, ale vazne nebylo treba.Takze jsme si rikali, ze klidne pujdeme i do 5 deti. Ctvrta dcera se narodila 3 a 1/4 roku po treti (6,5 roku po prvni). A to v dobe covidove, takze manzel na home office, bez cestovani do zahranici. Pomahal mi uz vice. Ale presto jsem bez problemu zvladala peci o vsechny 4 (1 ve skole, 2 ve skolce), i kdyz byl treba 2 tydny v kuse “na baraku”, kam jsme se chteli stehovat.
Jenze pak (kdyz bylo nejmladsi 14 mesicu) se druhe dceri stal vazny uraz, to manzel prijel “z baraku” a byl s ni 11 dni v nemocnici. Pak byla mesic doma lezici, pak narocne rehabilitace, kdy se ucila chodit. To jsme zvladali, jeden z nas jezdil s dcerou po doktorech a druhy se staral o ostatni. No a po pul roce se u dcery projevila posttraumaticka stresova porucha s dost osklivymi kazdodennimi zachvaty. A to je sakra narocne a psychicky to dost ovlivnuje celou rodinu.
Takze pate dite urcite mit nebudeme a nekdy je hooodne narocne mit i ty 4.
Cili za me, pokud jste vy i deti zdravi, tak 2
vs. 3 deti vazne neni rozdil. Nekdo rika, ze lichy pocet je narocny v tom, ze se treba 2 spolci proti tretimu, a ty 4 deti nam v tomto smyslu zavidi
Tohle je to co píšu já. Když budou děti zdravé tak pohoda. Když se něco stane, tak mazec. U nás se třetím se musel zapojit hodně manžel. Už nezvládám sama s dětmi obstarat doktory. Když je nejmladší nemocný, tak se musí po práci starat opravdu hodně o starší děti. Ale máme malé věkové rozdíly. Mě štve, že přicházím o to být s nimi na besídkách, nebo jen tak běhat venku. Miminko je tak náročné, že kolikrát fakt nezvládnu postavit ani věž z Lega ![]()
Ať je dcera brzy v pořádku ![]()
@pomnenka118 mít 3 malé děti, tak mi asi trefí
ale.. dokud se např vejdete do jednoho auta, nebo do hotelového apartmá, tak je to pořád dobrý 😁 my jich máme 5, vetsi věkový rozdíl. Nejmladší je nejnáročnější, co se týče návštěv Dr atd. A pak už ta koordinace celého klanu není úplně jednoduchá. Zvládnu je sice sama, ale je to náročné
2 nebo 3, tam rozdíl fakt není. Projeví se to až ve škole, když jedou např všichni na lyžák ![]()
Holky, chci jenom napsat, ze vas obdivuji vsechny, jak zvladate vic jak 2 deti. Klobouk dolu. Kazdy jsme jiny, jinak nastaveny, kazdeho vec.Ja proste kazdou maminu s vice detma obdivuji, jak jsou dobry.
Ja mam jedinacka a jsem za to rada.ale rodila jsem ve svych 34 letech. Kdybych mela deti driv, asi by byly dve. Ted si v mych 46 letech uzivam klidu. Jak jsem psala, kazdy to ma jinak. Jestli chcete 3, mejte 3 a
preji at se zadari 🤗
Myslim, ze nikdo nerekne, ze tretiho lituje. Ne, urcite nelituji! Ale osobne rozdil mezi dvema a dremi detmi vidim velky, minimalne z duvodu, ze rodice jsou jen dva. Dokud jsou deti dve, mohou se rodice delit a byt kazdy s jednim ditetem, minimalne jedno dite se musi prizpusobovat dalsim. „Problem“ jsou treba sportovni aktivity, mit deti dve, muzeme obema tvorit maximalne mozne podminky. Krouzky trech deti jsou take organizacne narocne. Do tretiho bychom sli znovu, ale jednoduche to neni.
Třetí se narodil, když bylo starším 13 a 14. Nadšení teda nebyli
ale my jsme se rozhodovali, jestli relativně mladí zůstaneme brzo sami nebo se budeme starat o dítě až do důchodu…a vybrali jsme si možnost číslo dvě. A jsme rádi, že ho máme a nejsme sami.. ![]()
@anavi13 já měla dost náročné druhé, takže jsem ze tři vylecena. Mám šesti, ze jsou oba zdraví, ale první rok byla vylozene ukázková nemocnost takže xmesicu doma a mimino několikrát na atb. Nespaci a nějak normalneji to vypadá až teď v roce a půl. Sice neměla žádné zdravotni problémy ani kolíky, ale spánková deprivace a neustálý kolotoč mi stacil