Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ach ty vztahy!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ncc1701
9.11.12 13:15
Jo, to pichnuti u srdce znam, i kdyz spolu deset let nechodime nebo se nenavidime 
A nejen prvni laska
- Citovat
- Upravit
9.11.12 13:16
První láska je jako los, nevyhraješ, ale vždy si budeš pamatovat jeho číslo 
Myslím, že po tom co jsi napsala je tvá reakce na něj úplně normální. PO čase to přejde, pokud tedy budeš sama chtít a nebudeš ho zbytečně vyhledávat.. Otázek proč? a co by kdyby sis jistě položila hodně a několikrát… Snaž se prostě žít dál a myslet na to co nejméně i když teď po tom co jsi ho potkala to půjde špatně, ale čas je nejlepší lék 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.12 13:17
@ncc1701 já těch lásek zase tolik neměla…učitel a manžel - rozchod zatím pouze jeden, takže mě to překvapilo 
- Citovat
- Upravit
9.11.12 13:19
Na svou prvni lasku porad myslim a predstavuji si nase setkani a i shanim kontakt, ale nevede se 
nevim proc, ale mam potrebu mu rict, ze mam mimco a spousty jinych veci, ale my se nerozesli ve zle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.12 13:19
Jo. Se svojí první láskou (mám tím an ymsli opravdu tu první lásku, ne první vážnou známost) jsem teda nespala. Viděli jsme se asi před rokem poopravdu mnoha letech. Jo, něco z mé strany tam bylo. O lásce ani zamilovanosti se teda mluvit nedá, ale ta jeho škatulka tam furt je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.12 13:21
Já si díky bohu svou první lásku budu brát, ale myslím že to co prožíváš neni nic neobvyklého 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.12 13:26
No moje první láska to nebyla měl přítelkini a dítě na cestě… a měl se ženit,, já svobodná bezdětná jsem to sním táhla 3 roky.. nevadilo mi to že jde jen o sex… ale myslím že tanm bylo i něco víc žárlil jezdil pro mě prostě tak jako by semnou chodil… ale nebylo to tam. Potom jsem se vdala a máme dcerku. Nastěhovala jsem se s manželem do mé rodné vesnice a potkala ho každý den mi píše na fb… mého manžela nemuže ani cítit tak jako muj mažel ho… takže jsem tak trochu v pasti on je totiš chlap mích snu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.12 13:32
Taky myslím, že je to normální reakce. Chce to přistoupit k tomu s chladnou hlavou, nejitřit to tím, že by sis ho záměrně připomínala, ono to zase časem přejde. Já taky takhle před časem náhodou potkala svoji první lásku, byl láska jen platonická, ani o tom tenkrát nevěděl, a stejně to se mnou hezky zamávalo. Hormony jsou svině 
Možná paradoxně mi asi nejvíc pomohlo přidat si ho do přátel na FB, občas kouknout na jeho fotky, okomentovat jeho status (nic víc, žádný přímý kontakt). Zbavila jsem se tak zidealizovaných představ o něm, začala ho vnímat ne jako nedostupný idol, ale jako normálního kluka, jednoho z řady kamarádů, které mám. A zamilovanost zase odezněla. Teď před pár týdny jsme se potkali tak napůl pracovně, strávili spolu celé odpoledne a úplně v pohodě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.11.12 13:33
Asi ano, asi to co prožívám je normální…ale tak ráda bych se s ním sešla, třeba jen na kafe. A nejraději bych si za tuhle myšlenku pěkně nafackovala.
- Citovat
- Upravit
9.11.12 13:34
Ja si svoji prvni lasku vzala…
ale i tak nekdy vzpominam na cloveka, co pro me strasne moc znamenal… nic jsme spolu nikdy nemeli, nechodili jsme spolu, ale ja ho asi mela hodne rada… dodnes se mi podlomi kolena, kdyz ho potkam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.11.12 13:36
@Anonymní píše:
Taky myslím, že je to normální reakce. Chce to přistoupit k tomu s chladnou hlavou, nejitřit to tím, že by sis ho záměrně připomínala, ono to zase časem přejde. Já taky takhle před časem náhodou potkala svoji první lásku, byl láska jen platonická, ani o tom tenkrát nevěděl, a stejně to se mnou hezky zamávalo. Hormony jsou svině
Možná paradoxně mi asi nejvíc pomohlo přidat si ho do přátel na FB, občas kouknout na jeho fotky, okomentovat jeho status (nic víc, žádný přímý kontakt). Zbavila jsem se tak zidealizovaných představ o něm, začala ho vnímat ne jako nedostupný idol, ale jako normálního kluka, jednoho z řady kamarádů, které mám. A zamilovanost zase odezněla. Teď před pár týdny jsme se potkali tak napůl pracovně, strávili spolu celé odpoledne a úplně v pohodě.
to je právě to, já o něm nic nevím…a to je asi to co mě pořád láká…idealizuju si ho a přemýšlím co by, kdyby…
- Citovat
- Upravit
vendulka72
9.11.12 14:17
To mám jenom já tu smůlu, nebo štěstí, že mám z bývalých lásek kopřivku?
- Citovat
- Upravit
9.11.12 14:24
Ahoj zakladatelko,
takový pocit mívám vždy když potkám nějakého svého ex 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.12 16:43
Myslim, ze te to laka proto, protoze to citis jako nedoresene. Nevis proc to zkoncil a jestli jsi byla fakt jen trofej. Na miste je asi smirit se s tim, z ene vsechno se clovek v zivote jednou dozvi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky, jdu se sem spíše vypovídat než pro radu. Když mi bylo 18, chodila jsem do posledního ročníku na gympl, zamilovala jsem se do třídního učitele - hezký, mladý chlap, sympaťák. Ze začátku jsem se tomu bránila a snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost, soustředit se na maturitu, řidičák…Věděla jsem, že je to blbost. Navíc jsem taky věděla, že po něm jede půlka školy a proslýchalo se, že on taky vždy není svatý a ne vždy lačným studentkám odolá. Rok plynul, maturita se blížila a my jsme se s panem učitelem taky sblížili. Bylo to krásné, prostě první láska. Myslím, že láska to byla hlavně z mé strany. Byla jsem mladá, nezkušená naivka. Na maturitním večírku to vše vyvrcholilo - milovali jsme se spolu, ale taky to všechno okamžitě skončilo. Zřejmě mu šlo pouze o to. Tehdy mě to hodně vzalo a jiné oslovení než haj.zl jsem pro něj neměla. Já to brala vážně a on mě měl pouze jako další trofej. Za pár měsíců na to, jsem poznala svého nynějšího manžela a otce našeho dítěte. Miluji ho, i když se někdy vážně žereme, ale kde nejsou někdy problémy? Ale teď k tomu co mě vlastně trápí…nebo spíše, nad čím přemýšlím. Za celá ta léta jsem už učitele nepotkala, až včera…v obchodě. Pozdravili jsme se a civěli na sebe. Bylo tam ve vzduchu nějaké divné dusno. Když jsem ho uviděla, píchlo mě usrdce a všechny vzpomínky se vrátily. Chtělo se mi zakřičet - jsem tak ráda, že tě konečně zase vidím. Na druhou stranu mě zaskočily pocity, které jsem najednou zase měla, překvapily mě myšlenky, které mám. Myslela jsem, že už je to všechno za mnou, mám manžela, dítě, přece mě nějaký šmejd, co mě kdysi využil musí nechat chladnou - a ono ne
Na jednu stranu bych si přála, aby mi byl úplně ukradený a na druhou stranu bych chtěla, aby mi od něj přišla aspoň smska - třeba s vysvětlením minulosti. Jak to tak po sobě čtu, tak je to pěkná slátanina. 
Zajímá mne, jestli jste také něco takového zažily? Působí na vás také první láska takto? Děkuji.