Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No plánovat na tak dlouhou dobu dopředu si myslím nevěstí nic dobrýho, ale znám i takový…
Nejlepší je neplánovat vůbec, to říkám já
Každopádně ať se daří jak plánujete
![]()
Díky
no pořád bych měla nějakou „věkovou rezervu“..když se začneme snažit, bude mi čerstve 26, takže zase tak moc nehoří
ale když já už se tak těším
když to tu prošítám, už bych nejraději taky něčím přispěla ![]()
Příspěvek upraven 08.11.12 v 15:23
@verulicek Víš, kdy se Bůh nejvíc směje? Když lidi plánujou… Takže asi tak… Zhodnotila bych hlavně a bydlení a finance a pak bych tomu nechala volný průběh… Jsou věci, který se podle mě nedaj tak úplně přesně naplánovat…Každopádně taky přeju, ať vám to klape co nejvíc tak, jak si přejete ![]()
Jojo
člověk míní, život mění
a i tak se těším, ať už budu měsíce viset na snažilkách nebo nasávat zkušenosti od těhotných či novopečených maminek… ![]()
Promin, že anonymně. Ale u každého je to jiné. Každý to má nastavené jinak, i ten osud. Možná to tak vše má být, jak je. Ale dnes si s manželem říkáme, že už bychom nikdy neodkládali si " pořizování" dětí. Vdávala jsem se tehdy celkem brzy, po 5 letech chození, ale děti jsme odkládali, až si trochu spravíme dům, až našetříme něco, až se uklidní naše rodinná situace s tchánovci, kteří s námi bydleli. A pak jak jsme se konečně do toho dali, tak to nešlo a nešlo. Takže dětí jsme se dočkali až po 8 letech!!! A toho trápení. Prostě i ten organismus stárne, co se týká reprodukce. ( i jiných věcí ). Ale čas nejde vrátit. L.
M jsme si s manzelem (tenkrat pritelem) rekli, na podzim se zacneme snazit, ono to hned tak nepujde, na jare se vezmem a ouha, povedlo se hned a vdavala jsem se v 7. mesici
.
Prijde mi to naprosto normalni a zzodpovedne. Nenormani mi prijde, kdyz se nekomu zadari neplanovane, jde na potrat a dite si pak udela fakt za ty dvaroky. Problemy se maji resit, az natanou ![]()
My jsme planovali a povedlo se. Zadna mladice jsem nebyla, ale riskla jsem to. Takze pri prvnim jsem otehotnela po 2 mes. pokusu, po druhe to bylo na prvni dobrou
.
@verulicek Já myslím že je dobře, že máte určitou představu. Nám zatím všechno pěkně vyšlo:) Ale člověk musí mít někde v hlavě i rezervu, že to třeba může vše být jinak. Ale jinak nic proti takovému plánování ![]()
Já sama si pamatuji, když jsem se domluvila s přítelem, že za rok se začneme snažit o miminko. To jsem byla z toho úplně hotová radostí.
Nemohla jsem se dočkat ![]()
Já si taky myslím, že je to dobře, že člověk plánuje. Jen berte v potaz také to, že nemusíš otěhotnět hned. Ale my osobně taky plánujeme, ale často se plánu nedržíme. Ale naše plány jsou takové všeobecné, co bychom chtěli do budoucna apod. Ale mnoho z nich se taky vyplnilo.
Teké myslím že když si to malinko nalajnujete tak je to lepší než nic neřešit a pak koukat. A hlavně oba jste se na tom schodli že ještě chvilku počkáte doděláte zázemí a pak půjdete do celé rodinky to je fajn budete připravený
tak ať vám to pak vyjde držím palečky ať vám to klape
Na jedné straně je fajn, že na toto jdete takhle rozumně
ale jak bylo tady zmíněno, občas ty plány nevyjdou, nebo ne tak úplně podle představ. Ale nenech se tím odradit, ono to stejně ve finále neovlivníš
Já vám budu moc držet palce ![]()
My si to třeba plánovali tak, že si koupíme dům, vezmeme se, uděláme si dítě (…že to nemusí hned dopadnout, tak ať pracujem na tom
). To bylo na začátku tohoto léta. Realita je taká, že dům jsme koupili, děťátko se zadařilo hned, svatbu jsme teda odložili, protože já si ji chci také užít, tak jsme se zasnoubili
Takže jo, může to vyjít i když člověk plánuje ![]()
@verulicek píše:
Díkyno pořád bych měla nějakou „věkovou rezervu“..když se začneme snažit, bude mi čerstve 26, takže zase tak moc nehoří
ale když já už se tak těším
když to tu prošítám, už bych nejraději taky něčím přispěla
Příspěvek upraven 08.11.12 v 15:23
Hele ono je plánování a plánování
Mně je 21 a taky jsme plánovali. Bavili jsme se o tom už tak rok předem, že „bysme už možná chtěli“, vyřešili bydlení a pak jsem prostě vysadila HA.. A bylo. Na první „vrz“. Neměnila bych, jsem ráda, že to vyšlo hned. Plánování to svým způsobem taky bylo, ale když slyším kolegyni „Tenhle měsíc si koupíme televizi, v létě jedna dovolená, v zimě lyže, v březnu počneme a na Vánoce budeme 3“… Tak takový plánování mi je hodně proti srsti.. A jak tu psala @JančaDv - Bůh se pak fakt jen směje ![]()
Ahoj holky..tak po delší době jsme se s manželem bavili o plánech do budoucna..svatbu jsme měli letos a postupně si předěláváme byt. Jsme spolu pátým rokem a tak už na téma založit rodinu trochu narážíme. Zvlášť poslední dobou, co tu na e-miminu nasávám deníčky začínám být trochu naměko
no konečná domluva zní: za dva roky se začínáme snažit. Bude to nejlépe načasované. v práci už bych měla mít dobu neurčitou - a i kdyby ne, neřešila bych to. A snad budu mít i hotového magistra. Jak ale od mnohých z vás vím, někdy to jde hned, někdy vůbec. Kdyby tak člověk věděl, že za ty 2 roky to „opravdu“ bude..není to tak, že čím víc věcí člověk plánuje, tím víc se nedaří? Jaké jsou vaše zkušenosti? 