Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím, rozhodli jsme se s manželem, že během tohoto roku podáme žádost o adopci. Jak moc důležitá je délka manželství? V době podání žádosti budeme manželé 1,5-2 roky, předtím náš vztah trval jen 9 měsíců. Vím, že se to může zdát krátce, ale mám pocit, že například oproti ostatním párům jsme si hodně věcí vyjasnili ještě před začátkem vztahu, řekli si naše očekávání co se týče manželství, bydlení, dětí (i co se týče adopce) apod. a od samého začátku jsme to brali vážně a věděli, že se chceme vzít, tak nač čekat. Prostě jsme neztráceli čas s fází „zkusíme, uvidíme…“ A taky jsme se předtím pár let už znali. Myslím, že naše manželství je stabilní, máme se rádi a dítěti bychom dali stabilní a milující zázemí. Naše představa o dítěti mezi jinými je, že nám nezáleží na etniku, to by při posuzování myslím mohlo být malé bezvýznamné plus, ale trochu se obávám, ať nás nepohřbí délka manželství…Jaké jsou vaše zkušenosti?
pokud chcete dítě z minoritního etnika, není problém téměř v ničem, za mně to ovšem není dobrý nápad
Partner má s ex manželkou adoptovaná dvojčata, dvojčata získali po deseti letech manželství, po devíti letech snažení a po 14 letech vztahu, byli samozřejmě psychologicky zkoumáni, prošli školením a vším, co je k adopci potřeba. Správně bylo odhaleno, že partner je v manželství utlačován i když to sám popíral a v té době si to neuvědomoval, přišlo mu manželství v pořádku. Nicméně manželství příchod dětí neustálo, okamžitě a postupně čím dál víc, se manželství hroutilo, až došlo k rozvodu. Takže ani dlouholeté manželství není důkazem toho, že to funguje, tudíž nemusíte být špatní adoptivní rodiče. Zkuste to a uvidíte, možná se o sobě dozvíte i věci, které nevíte. Čeká vás docela náročné období, ale pokud na to máte, tak dítě dostanete. Nikde není psáno, jak dlouho musí být dvojce žadatelů v manželství. I když můj osobní názor je, že počkat, rok, dva ničemu neublíží, ale přesně naopak.
@Anonymní píše:
Zdravím, rozhodli jsme se s manželem, že během tohoto roku podáme žádost o adopci. Jak moc důležitá je délka manželství? V době podání žádosti budeme manželé 1,5-2 roky, předtím náš vztah trval jen 9 měsíců. Vím, že se to může zdát krátce, ale mám pocit, že například oproti ostatním párům jsme si hodně věcí vyjasnili ještě před začátkem vztahu, řekli si naše očekávání co se týče manželství, bydlení, dětí (i co se týče adopce) apod. a od samého začátku jsme to brali vážně a věděli, že se chceme vzít, tak nač čekat. Prostě jsme neztráceli čas s fází „zkusíme, uvidíme…“ A taky jsme se předtím pár let už znali. Myslím, že naše manželství je stabilní, máme se rádi a dítěti bychom dali stabilní a milující zázemí. Naše představa o dítěti mezi jinými je, že nám nezáleží na etniku, to by při posuzování myslím mohlo být malé bezvýznamné plus, ale trochu se obávám, ať nás nepohřbí délka manželství…Jaké jsou vaše zkušenosti?
Jste velmi odvazni, jak v samotne adopci, tak v nepreferencich.
Znam rodinu, ktera ma dite z babyboxu, cekali na neho neco mezi 2-3 roky, manzele byli asi 4 roky.
Jejich podminky byla majorita, zdrave, uplne male.
Počítej s tím, že se vás budou ptát, co všechno děláte/jste udělali pro to, mít vlastní dítě. Pokud nic, tak vás to odsune v pořadníku. Stejně tak bude mínusem i délka vztahu. Takže za mě - s adopcí asi problém nebude, ale pockate si delší dobu.
@Ju21na píše:
Počítej s tím, že se vás budou ptát, co všechno děláte/jste udělali pro to, mít vlastní dítě. Pokud nic, tak vás to odsune v pořadníku. Stejně tak bude mínusem i délka vztahu. Takže za mě - s adopcí asi problém nebude, ale pockate si delší dobu.
To slyším poprvé, že by se ptali, co vše jsme udělali pro to mít vlastní dítě… Co když je naše rozhodnutí nemít biologické dítě? V jakém kraji máte prosím tuto zkušenost?
@Anonymní píše:
To slyším poprvé, že by se ptali, co vše jsme udělali pro to mít vlastní dítě… Co když je naše rozhodnutí nemít biologické dítě? V jakém kraji máte prosím tuto zkušenost?
Je to tak, přednost mají páry, které se léta snaží a není jim dopřáno mít vlastní dítě. Ale tím, že netrváte na většinovém etniku, to vás naopak posune pravděpodobně dost dopředu. Na zdravé, bílé miminko by jste si počkali mnohem déle. O takové děti je největší zájem. Nicméně je fakt potřeba to důkladně zvážit a nemalovat si to všechno růžově, přijdeš mi taková trošku jako naivní spasitelka. Je to závažné rozhodnutí a nebude to vždy sluníčkové.
@Tomtom148 píše:
Je to tak, přednost mají páry, které se léta snaží a není jim dopřáno mít vlastní dítě. Ale tím, že netrváte na většinovém etniku, to vás naopak posune pravděpodobně dost dopředu. Na zdravé, bílé miminko by jste si počkali mnohem déle. O takové děti je největší zájem. Nicméně je fakt potřeba to důkladně zvážit a nemalovat si to všechno růžově, přijdeš mi taková trošku jako naivní spasitelka. Je to závažné rozhodnutí a nebude to vždy sluníčkové.
Trochu kecáš
. Přednost nemají páry, které se dlouho snaží, ale OSPOD zajímá jenom jestli jste po svatbě
. My se se snoubencem snažili dvanáct let, a jediné co OSPOD a psycholožky zajímalo kdy bude svatba a proč nebude hned po podání žádosti (že k tomu že nejsme manželé a jak dlouho jsme spolu je nezajímalo). Pořád jenom kecy že musíme být manželé a podobné názory jako před sto lety
.
@Tomtom148 píše:
Je to tak, přednost mají páry, které se léta snaží a není jim dopřáno mít vlastní dítě. Ale tím, že netrváte na většinovém etniku, to vás naopak posune pravděpodobně dost dopředu. Na zdravé, bílé miminko by jste si počkali mnohem déle. O takové děti je největší zájem. Nicméně je fakt potřeba to důkladně zvážit a nemalovat si to všechno růžově, přijdeš mi taková trošku jako naivní spasitelka. Je to závažné rozhodnutí a nebude to vždy sluníčkové.
Samozřejmě jsme to promysleli a je mi jasné, že to může být hodně náročné, a počítáme s tím. Je mi jasné, že adopce je náročnější cesta než biologické dítě, ale mně osobně ta cesta dává mnohem větší smysl a jsem pro to rozhodnuta už pár let.
@Anonymní píše:
To slyším poprvé, že by se ptali, co vše jsme udělali pro to mít vlastní dítě… Co když je naše rozhodnutí nemít biologické dítě? V jakém kraji máte prosím tuto zkušenost?
Cca. 10 let zpátky, kraj Plzeňský.
Blízká kamaradka s manželem vloni adoptovala chlapečka. Manžele byli v te době 2,5 roku, adopci začali řešit rok po svatbě. Byli rozhodnuti adoptovat nezávisle na tom zda budou nebo nebudou mít vlastní děti, požadavky na etnikum neměli. co udělali pro vlastní děti nikdo vědět nechtěl.
@Anonymní píše:
Trochu kecáš. Přednost nemají páry, které se dlouho snaží, ale OSPOD zajímá jenom jestli jste po svatbě
. My se se snoubencem snažili dvanáct let, a jediné co OSPOD a psycholožky zajímalo kdy bude svatba a proč nebude hned po podání žádosti (že k tomu že nejsme manželé a jak dlouho jsme spolu je nezajímalo). Pořád jenom kecy že musíme být manželé a podobné názory jako před sto lety
.
Tak já jsem svobodná a mám 12 let přítelkyni a máme dvě děti v pěstounské péči. Takže asi v každém kraji a každý OSPOD zajímá něco jiného. Záleží na koho člověk narazí. A jinak: původně jsme chtěly adopci. Poprosili nás, jestli bychom nešli do pěstounky, že mají hodně dětí, které nejsou právně volné. Tak jsme se rozhodly, že do toho jdeme.
Je to moc hezké, ale ještě bych to hodně promyslela. Může vám to dost zatopit.
Mám v blízké rodině pěstounku, která dostává buď děti přímo z porodnice, z jiných domovů nebo odebrané rodičům. Za ty roky měla jednou jedinkrát zdravé, bílé miminko, jinak jsou to všechno děti buď romské (problémové) nebo od závislých rodičů. A ikdyž mi je jich samozřejmě strašně líto, moje děti si s nimi hrávají a i já je beru za ten 1,5 rok, co je vídáme jako ne cizí, tak bych do adopce prostě nešla. Ty děti jsou tím vším šíleně poznamenané, fyzicky i psychicky. Ti starší jsou už úplně ztracené. Růstově zaostalé, neumí mluvit, nemají hygienické návyky, zuby černé nebo žádné, strašně vulgární. A to píšu o školácích.
Naposled měla holčičku ve školkovém věku. Máma závislá, věčně byla doma sama nebo s cizími muži. Strašně šikovná, krásně mluvila, jakože výslovnost. Bílá, krásná, dlouhovlasá. Ale když jsem jí poslouchala, když si hrála a povídala s panenkou, jaké výrazy používala
Jakože ve stylu, chrápej už. Když se moje děti začaly v dobrém pošťuchovat a začaly být více hlučné, tak holčička byla vyděšená, hrozně se bála hluku, protože se jak na ní, tak v domácnosti hodně křičelo. Ta zůstala ve své rodině, šla k příbuzným ![]()
Manžel se pak setkává v práci zase s těmi staršími, v pubertálním věku. Jsou jich plné ústavy. Pod 15 let fetujících, holky těhotné. Často je tam nechají dát adoptivní rodiče, protože si s nimi neví rady. Často rodiče i mlátí, kradou doma.
Samozřejmě jsou výjimky, ale geny jsou prostě geny. Já bych se strašně bála, že bych tomu dítěti dala vše (a to já bych neměla problém přijmout cizí dítko) a dopadlo by to takhle. Navíc tím potom trpí i ostatní děti v rodině.
Za mě tedy brát jen miminko a modlit se, aby nebylo fetováním matky moc poznamenané.
@Anonymní píše:
Tak já jsem svobodná a mám 12 let přítelkyni a máme dvě děti v pěstounské péči. Takže asi v každém kraji a každý OSPOD zajímá něco jiného. Záleží na koho člověk narazí. A jinak: původně jsme chtěly adopci. Poprosili nás, jestli bychom nešli do pěstounky, že mají hodně dětí, které nejsou právně volné. Tak jsme se rozhodly, že do toho jdeme.
No ale děti rozhodně nemáte společně ne? Oficiální pěstounka je určitě jen jedna z vás a druhá je osoba žijící ve společné domácnosti. Navíc pěstounská péče je něco úplně jiného než adopce. Jak píšu, partner má adoptovaná dvojčata, s ex manželkou. Jeho ex děti nikdy nepřijala, byla na ně zlá, nenašla si k nim nikdy cestu a místo, aby byla šťastná, že má konečně dvě zdravé vytoužené děti, po všech těch potratech, kdy vlastní mít nemohla, tak se naopak dočista zbláznila a děti nenáviděla. Samozřejmě, že se manželství rozpadlo, děti byly svěřené do výhradní péče otce. Pak si našel mě, chlapa, takže jsme gay pár, co vychovává dvě děti, dnes už velké puberťáky. Jelikož jsem mladší, je mi lehce přes 30, toužím ještě vychovávat další dítě, partner by byl také šťastný, děti nám odrůstají, už mají své zájmy a my bychom rádi přijali a vychovali ještě jedno dítko. S adopcí nemáme šanci. Do společné adopce si dítě vzít nemůžeme, to nejde a jako jednotlivec, že by byl formálně adoptivní rodič jeden z nás, to nemáme šanci. Bílé, mladší a zdravé dítě určitě ne. Přednost logicky dostanou heterosexuální manželské páry. Pravděpodobně půjdeme do pěstounské péče, ale opět jen jeden z nás, společná pěstounská péče možná stále není.
Buď Vás schválí nebo ne.
Nebude se vybírat dítě pro Vás, ale rodiče pro dítě.
My máme zkušenost v nejbližší rodině s adopcí jiného etnika, kdy, bohužel, v pubertě totálně po… a dopadlo katastrofálně. Je to tedy X let zpátky. Ĵá si přesto s touto myšlenkou prohrávali také, nicméně přiznám, že jsem zpětné strašně rada. Ale ovlivnilo mé to v pracovním směřování. Prosím anonym.
Zdravím, rozhodli jsme se s manželem, že během tohoto roku podáme žádost o adopci. Jak moc důležitá je délka manželství? V době podání žádosti budeme manželé 1,5-2 roky, předtím náš vztah trval jen 9 měsíců. Vím, že se to může zdát krátce, ale mám pocit, že například oproti ostatním párům jsme si hodně věcí vyjasnili ještě před začátkem vztahu, řekli si naše očekávání co se týče manželství, bydlení, dětí (i co se týče adopce) apod. a od samého začátku jsme to brali vážně a věděli, že se chceme vzít, tak nač čekat. Prostě jsme neztráceli čas s fází „zkusíme, uvidíme…“ A taky jsme se předtím pár let už znali. Myslím, že naše manželství je stabilní, máme se rádi a dítěti bychom dali stabilní a milující zázemí. Naše představa o dítěti mezi jinými je, že nám nezáleží na etniku, to by při posuzování myslím mohlo být malé bezvýznamné plus, ale trochu se obávám, ať nás nepohřbí délka manželství…
Jaké jsou vaše zkušenosti?