Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Agorafobie z druhé strany
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
21.5.11 12:08
Nemá, ale úplně všechny příznaky odpovídají 
a fyzicky je naprosto zdravý.
- Citovat
- Upravit
21.5.11 12:11
Luczka píše:
Budu mít takový blbý dotazOn má tu agorafobii potvrzenou?
To mě taky napadlo…
Pokud ano, pak má rodinu a to vyžaduje - bohužel - tvrdší řešení a sice chce-li se poprat sám, pak ano, ale s lékovou podporou jako berlí, protože chodit musí. Ono se zlomenou nohou si můžete někde sednout a čekat, až sroste. Ale máte-li rodinu, musíte jít a tak musíte vzít do ruky ty berle ač vám to může připadat nevhodné, trapné, nezdravé, nevím co…
A pokud to není ochoten akceptovat, pak má ještě jedno řešení - může si pronajmout vlastní byt, kde bude mít dost času na koleno, brusle a vlastní ticho a počkat, až ho to „přejde“…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
byron
21.5.11 12:12
J8 nevím, ale potřeboval by odbornou pomoc.....Hlavně oporo by si měli být oba, pokud on má porblém a miluje vás, pak by to měl řešit už kvůli vám…
Aby to nedopadlo tak, že vás bude terorizovat z gauče, ty budeš vynervovaná troska, která musí bejt oporou manželovi- mimichodem pěkná manipulace.....budeš mít pocit viny, že mu nejsi, výčitky.....
- Citovat
- Upravit
21.5.11 12:17
Já nevím,ale mám agora,za týden si jdu pro léky,protože mi dělá problém vylézt z bytu.Píšeš,že chodí do posilky…to mu nedělá špatně?Já bych se zbláznila…
Tím nechci nějak rýpat… 
Měl by navštívit aspoň psychologa,buď mu to potvrdí,že to agora je,nebo to taky může být něco jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.11 12:24
On do posilovny chodí jen po ránu, když je tam jen on a majitel, kterého dobře zná, na brusle taky chodí jen když tam nikdo není (máme ovál za barákem)
Ale třeba jízda vlakem, zoo nebo školní besídka v kině je pro něj moc. Podle toho, co jsem se dočetla na netu, tak je spousta lidí, kteří mají horší příznaky, ale jeho stav trvá teprva šest měsíců a já už z něj šplhám po zdi 
- Citovat
- Upravit
21.5.11 12:28
V tom případě,ať si přestane hrát na chudinku,sebere se a jde s tím něco udělat.Čím víc to nechá zajít daleko,tím hůř se z toho hrabe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.11 12:32
Musím říct, že já jsem taková (mírně sebevražedná) držka, že bych mu asi řekla aby si k tomu psychologovi došel, protože jinak nahlásím u něj v práci aby ho tam poslali sami… Když už není ochoten se léčit kvůli nám, tak ať alespoň té práci ho pošlou na vyšetření dřív než udělá nějaký průser.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.11 12:41
Ahoj lečím se na panickou ataku a uzkosti.ze začátku jsem se s tím taky chtěla poparat sama vydržela jsem to 5 let.ale pak mě to jednoho dne tak smetlo že jsem musela k lékaři bala jsem se ty léky taky brát po přečtení než.učinku ale pak mě rodina a doktor pomohli že se není čeho bát.nenechte muže bez pomoci muže se mu nemoc (pokud má) rozjet a léčení je pak na dlouho.skuste ho nák k lékaři dostat.Hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
21.5.11 12:46
Ahoj, já trpím agorafobii s panickou poruchou, aktuálně jsem bez léků a stavy jsou stabilizovány, takže pohoda.
Z toho co popisuješ mi to nepřijde jako agorafobie, protože tam jsou paniky v určitých situacích.
Jelikož s touto nemocí žiju už cca 6 let a vyzkoušela jsem maximum, ráda pomůžů, jestli chceš napiš mi i SZ.
První co doporučuju je psychiatr, prášky a pak pracovat s těmi stavy.
Je to náročný, ale dá se s tím žít a zvládnout to. Jen zrovna u této „choroby“ je pomoc rodiny někdy na škodu.
Jak jsem psala, pokud chceš třeba vědět víc atd. klidně se na mě obrať, ráda pomůžu, vysvětlím atd. (ono pro člověka co to nezažil je to velmi těžké i třeba jen pochopit, jaké to je…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.11 12:59
ahoj zakladatelko,
to mi je líto že se takhle s dětma trápíte.
Především, nejsme lékaři, abychom stanovovali diagnozy sami sobě. stejné příznaky jsou u vícero oněmocnění, takže ať si manžel zajde k psychologovi, nebo raději rovnou k psychiatrovi. O to více, že dělá v ozbrojené složce, promiň, ale nechci jednoho dne z krimispráv slyšet příběh jak nervní manžel zabil svoji rodinu protože děti „zlobily“.
Osobně mám pocit, že manželovi daný stav vyhovuje, a komu by nevyhovoval, že?! Má volnost, koníčky, ty mu „musíš být oporou“ takže co. Je rád, že se má na co vymluvit. jestli se tomu psychologovi nevyhýbá taky z důvodu že by odhalil že je prostě jenom cholerický sobec který odmítá převzít roli v rodině? Já být tebou, dám mu podmínku, že půjde k psychologovi (dá se tam jít i anonymně, skušenost od švagra, jinak ty jeho náladičky trpět s dětmi nebudete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.11 13:30
Přitlačila bych na manžela, že mu budu oporou jen tehdy, pokud bude svůj stav řešit, tzn. léčit se. Tedy když bude mít snahu, aby mu bylo líp, resp. vám všem (tobě i dětem). Pokud ne, tak ať ode mně podporu nečeká (že toho za půl roku bylo už dost a evidentně to sám nezvládá).
Nebo s takovou skončíš u psychiatra ty… 
Drž se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.11 13:43
Holky, moc díky za odpovědi 
Medulinax asi spíš to je, agorafobie, protože tohle je přesně můj manžel, včetně těch dvou ukázek dole
http://www.zdravi4u.cz/view.php?…
Burgundy Já jsem mu právě vyčetla, že je sobec, že je to pro něj takhle vlastně pohodlné, že klade požadavky jenom on a ve skutečnosti pro to, aby se uzdravil nedělá nic 
Kdyby ty prášky doma neměl, ale on je má a ani to nechce zkusit, přitom všude píšou, že na ně návyk není
- Citovat
- Upravit
21.5.11 13:51
Nikde ale nepíšou ( nebo blbě koukám), že takto postižený člověk je nervní na své blízké..
Naopak , své blízké vyhledává, protože se s nimi cítí lépe, klidnějí..Potřebuje tuto jistotu (většinou manželku, rodiče, partnera), aby zvládat všední situace..
Nějak se mi nepozdává, že mu doma ( kde se cítí v pohodě) lezete na nervy.. 
Také tím lehce trpím a moc dobře vím s kým je mi fajn..je to rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Mám doma manžela s touto nemocí. Ze začátku vztahu byl jen nervák a všechno ho vytočilo. Předloni si na squashi zpřetrhal vazy v koleni a musel nejdřív na artroskopii a pak na plastiku.
Tam někde se mu zřejmě proklubala agorafobie. Začalo to nenápadně, začala se mu motat hlava, nemohl dýchat, nejlíp mu bylo v leže, měl vnitřní třasy Smutný A děsně ho vytáčeli kluci (5 a 2roky) Myslel si, že trpí jen vysokým tlakem, tak si došel k dr., ta mu tlak změřila a když měl 150/110, tak mu bez jakéhokoli dalšího vyšetření napsala prášky proti vysokému tlaku (manžel přitom trpí syndromem bílých plášťů)
Skončilo to tak, že se mu u tchýně udělalo tak zle, že ho musela odvézt rychlá. To jsme si ještě mysleli, že je to něco „zdravotního“ manžel pořád myslel, že má nějakou vážnou chorobu (nádor, epilepsii… - vždycky si něco nastudoval na internetu a rozhodl se, že příznaky odpovídají a je to ono) V nemocnici zůstal na interně 5 dní, proklepli ho od hlavy k patě a nic… Také mu na 24 hodin nasadili měřič tlaku a zjistili, že má tlak naopak nízký a prášky mu ho ještě srážejí. Tam také zjistili, že je manžel „trochu nervák“ Mrk Nakonec ho pustili domů s Neurolem na noc.
Jenže v noci spal manžel dobře, tak si ho naordinoval přes den, docela mu to zabíralo, jenže pak zjistil, že je Neurol návykový a přestal ho brát. s obvoďačkou (!) se pak domluvil a dostal Citolpram, tam si zase přečetl kolik to má vedlejších účinků a rozhodl se, že to brát nebude - ani nezačal. Byl asi 5× u senzibilky, ale ta mu nijak výrazně mepomohla. Nakonec prohlásil, že se s tím chce poprat sám.
Takhle už je to skoro půl roku a JÁ už jsem na hranici psychického zhroucení taky. Manžel je nervózní, kluků si všimne jen na chviličku, pořád se mu na nich něco nelíbí, všechno děláme špatně, kluci moc křičí. Vyžaduje ode mě podporu - vždycky to byl on, kdo měl "pevnější nervy a dokázal mě pakně zdeptat. Pořád má nějaké požadavky, co mu pomůže…
Dospělo to do stavu, kdy má tři body (které průběžně mění: (dělá krátký dlouhý týden, takže v době kdy je doma)
1/ chce minimálně hodinu dopoledne na své činnosti (posilovna - zpevňuje koleno, nebo brusle - dtto)
2/ chce hodinu odpoledne - musím jít s klukama ven, aby si od nás odpočinul
3/ když jsme doma s ním, musím se věnovat klukům, aby ho nechali napokoji (žehlení, praní, mytí nádobí a další činnosti můžu nechat na potom - rozuměj, když není doma, případně je ochotný umýt nádobí a vyluxovat)
Předevčírem jsem to už nevydržela a zařvala jsem na něj, že je sobec, že má pořád jen nějaké požadavky a sám dokáže jenom ležet na gauči a litovat se Stydlín
Nevidím z toho východisko, když něco řeknu, tak jsem špatná, protože ho rozrušuji, pořád mi vykládá, jak mu mám být oporou, ale jak to mám asi udělat, když se chová hnusně jak ke mně, tak k dětem? Už jsem dokonce i několikrát uvažovala o rozvodu Stydlín Kdyby s tím aspoň něco dělal, kdyby začal brát ty prášky nebo si došel k psychologovi, ale to nechce, že ani nemůže, protože dělá v ozbrojené složce a kdyby se to někdo v práci dozvěděl, tak by ho vyhodili z práce:-(
Co mám dělat? Jak mám fungovat? Jak mu mám pomoc a při tom se nezbláznit?
Díky všem, kdo to dočetl až sem.
Hela