Bezdětná kolegyně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Neřeš, děti patří do tvého života a prostě je nevymažeš. Pokud jsi unavená a ona se zeptá proč, neměla bych problém říct, že mám nemocné dítě a nespala jsem 
. Však fotky dětí jí pod nos necpeš. Taky mám nějaké bezdětné kolegyně a kamarádíme spolu a vůbec tam nerezonuje, kdo má a kdo nemá děti. Maximálně jim občas vysvětlím, že něco mám jinak než ony (např. cvičení, vaření), protože mám na starosti i jiné, než jen sebe a to ony chápou . Jestli kolegyně vyrypuje, něco ji žere, ale ty za to nemůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když se bude ptát, odpovězte. Svoje děti přece nebudete skrývat před někým cizím, jestli chápete.
Na druhou stranu byste měla pochopit i jí. Ne každý chce mít děti a ne každý je má rád. Další věc, třeba je mít nemůže a tak ji to mrzí a takto to dává na jevo. Může být nešťastná a ona tímhle třeba volá o pomoc. A nebo prostě děti nechce a jen se jí tímto potvrzuje proč, že to ubírá třeba čas. Těžko říct. Ale nijak bych to nehrotila, každý jsme nějaký. Každopádně, když se zeptá, odpověděla bych. Hezký den 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Larry148 píše:
Když se bude ptát, odpovězte. Svoje děti přece nebudete skrývat před někým cizím, jestli chápete.
Na druhou stranu byste měla pochopit i jí. Ne každý chce mít děti a ne každý je má rád. Další věc, třeba je mít nemůže a tak ji to mrzí a takto to dává na jevo. Může být nešťastná a ona tímhle třeba volá o pomoc. A nebo prostě děti nechce a jen se jí tímto potvrzuje proč, že to ubírá třeba čas. Těžko říct. Ale nijak bych to nehrotila, každý jsme nějaký. Každopádně, když se zeptá, odpověděla bych. Hezký den
Já to právě chápu, nemám problém s tím, když o jiných dětech v její rodině mluví nehezky, prostě to beru tak, že děti nemá ráda a už je její věc proč (samozřejmě se nabízí, že je chtěla a nemůže), do toho bych nikdy nešťourala, běžně se bavíme neutrálně, já bych jen potřebovala, aby nerýpala ona do mně, když něco evidentně s mými dětmi souvisí (příklady, co jsem už popsala). Jako není to denně, ale narážím na to i když plánuju volno přes prázdniny, kolem vánoc, návštěv lékaře mám taky víc, ale dopad na její práci to nemá. Přesto je to vždy z její strany okomentováno. Možná, že něco dělám špatně já, ale i když jsem se snažila zjistit co, nic jsem se nedozvěděla a to jinak nemá problém vpálit mi něco na rovinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jaký blbý poznámky? Bych jí vysvětlila, že na žádný blbý poznámky zvědavá nejsem. Kamarádka to není, jen urejpaná kolegyně. A bavila bych se s ní, o čem je mi příjemné. Taky bych před ní nezamlčovala téma děti, když se zeptá. Ani bych to sní neprobírala jako hlavní téma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj všem,chtěla jsem se zeptat jak byste se zachovali, když v kanceláři trávíte čas s podobně starou kolegyní, která nemá děti a vy byste je měli. Jsme víceméně kamarádky, bavíme se i soukromě, už jsem zjistila, že pokud nechávám konverzaci na pracovní bázi, není to dobře, resp. když už jsme překročily hranici, bez nějakého vysvětlení je těžké to vrátit zpět. Já o dětech nemám potřebu mluvit, naopak, jsem ráda, když si od nich v práci odpočinu, ani mi nezasahují do pracovního procesu - neřeším v pracovní době soukromé věci po telefonu, max si píšeme běžné organizační věci - přišly ze školy, jdou tam a tam, ale jen v nejnutnější míře. Při práci máme čas na konverzaci, ale těch témat zas tolik není. Poslední dobou ale mám dojem, že si nerozumíme a odráží se to na práci. Příklad: přišla jsem o pět minut později do práce, protože jsme se doma s manželem museli vystřídat u nemocného dítěte a on přišel z práce později, takže jsem nemohla dřív odejít. Ona to nevhodně komentovala. Další příklad, když je znát, že jsem v práci unavená (což ale neznamená, že moje práce padá na ní, vůbec to nesouvisí), a ona je odpočatá, veselá a těžko jí vysvětlovat, že jsem nespala, protože dítě celou noc zvracelo. Opět blbé poznámky. Co byste mi radily? Přetvařovat se, vymýšlet si, asertivně vysvětlit, že prostě někdy mám víc starostí, když se to nakupí (neříkám že mám víc starostí než ona, taky má své, na to nejsou potřeba děti), ale už mě to štve.
Jaký blbý poznámky? Co si pod tím máme představit?
Třeba jak zareagovala na to, že v noci dítě zvracelo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kfětoslava píše:
Neřeš, děti patří do tvého života a prostě je nevymažeš. Pokud jsi unavená a ona se zeptá proč, neměla bych problém říct, že mám nemocné dítě a nespala jsem
Děkuju, no já bych se klidně tvářila, že děti nemám, ten impuls mám pocit, že je vždy z její strany. Ale třeba ona to vidí jinak, klidně by mi pomohl i náhled bezdětné ženy tady, třeba si to neuvědomuju, ale vím určitě a teď si na to dávám zvlášť pozor, aby zmínka o dětech nikdy nepřišla z mojí strany. Jenže, když jsem na ten svůj pozdní příchod (první za x let) reagovala neutrálně, že se to prostě někdy přihodí, chtěla vědět důvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kartago píše:
Děkuju, no já bych se klidně tvářila, že děti nemám, ten impuls mám pocit, že je vždy z její strany. Ale třeba ona to vidí jinak, klidně by mi pomohl i náhled bezdětné ženy tady, třeba si to neuvědomuju, ale vím určitě a teď si na to dávám zvlášť pozor, aby zmínka o dětech nikdy nepřišla z mojí strany. Jenže, když jsem na ten svůj pozdní příchod (první za x let) reagovala neutrálně, že se to prostě někdy přihodí, chtěla vědět důvod.
Netvař se tak, proboha. Mluv normálně. Strašně se mi nelíbí teď ta móda uhybat mindrákům ostatních. To oni se mají otužovat, aby je to od ostatních nebolelo. Ne aby kole nich ostatní chodili po špičkách. V tomle tvém případě ať si zvyká, že lidi děti prostě maj. Kdybys za nima schovávala svojí lenost, nebo, kdyby ses tvářila, že by se za děti měl automaticky dostávat metál tak to by bylo něco jinýho… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Takyjedna píše:
Jaký blbý poznámky? Bych jí vysvětlila, že na žádný blbý poznámky zvědavá nejsem. Kamarádka to není, jen urejpaná kolegyně. A bavila bych se s ní, o čem je mi příjemné. Taky bych před ní nezamlčovala téma děti, když se zeptá. Ani bych to sní neprobírala jako hlavní téma.
Já jsem právě měla pocit, že jsme kamarádky, svěřila mi dost svých osobních věcí, podporovaly jsme se při pracovních záležitostech, dávaly jsme si dárky (maličkosti) na narozeniny, vánoce. Mám i další kolegyně a kolegy, a upřímně, právě proto že svých dětí mám dost (zvlášť v době kovidu toho měl člověk až nad hlavu), nepotřebuju se o nich bavit v práci, i ostatní dětné vyslechnu spíš ze slušnosti, než ze zájmu, takže mi vyhovuje v práci řešit práci, max nějaká obecná témata. Ale konkrétně když tedy bylo dítě nemocné a v práci jsme byla uzívaná a pila jedno kafe za druhým, tak se smála, že jsem jak po flámu. Já (normálně, mile) reagovala, že kéž by to byl flám, to by se mi líbilo. Hotovo, vyřešeno. Ale ona dál: joo, takže vášnivá noc s manžílkem hahahháááá. Já zas, tak to už vůůbec ne (pořád jsem se chtěla vyhnout „stížnosti“ na dítě). A ona, no tak se pochlub, co jsi dělala celou noc, já: malý bylo špatně a vydrželo jí to celou noc. A ona: jo aháá, zase ta tvoje malá, ta má furt něco, to ji asi špatně krmíš. No takže asi tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ono pod „blbě to komentovala“ si může člověk představit cokoliv. Takže dost těžko radit co tím myslela a jak se tomu vyhnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kartago píše:
Já jsem právě měla pocit, že jsme kamarádky, svěřila mi dost svých osobních věcí, podporovaly jsme se při pracovních záležitostech, dávaly jsme si dárky (maličkosti) na narozeniny, vánoce. Mám i další kolegyně a kolegy, a upřímně, právě proto že svých dětí mám dost (zvlášť v době kovidu toho měl člověk až nad hlavu), nepotřebuju se o nich bavit v práci, i ostatní dětné vyslechnu spíš ze slušnosti, než ze zájmu, takže mi vyhovuje v práci řešit práci, max nějaká obecná témata. Ale konkrétně když tedy bylo dítě nemocné a v práci jsme byla uzívaná a pila jedno kafe za druhým, tak se smála, že jsem jak po flámu. Já (normálně, mile) reagovala, že kéž by to byl flám, to by se mi líbilo. Hotovo, vyřešeno. Ale ona dál: joo, takže vášnivá noc s manžílkem hahahháááá. Já zas, tak to už vůůbec ne (pořád jsem se chtěla vyhnout „stížnosti“ na dítě). A ona, no tak se pochlub, co jsi dělala celou noc, já: malý bylo špatně a vydrželo jí to celou noc. A ona: jo aháá, zase ta tvoje malá, ta má furt něco, to ji asi špatně krmíš. No takže asi tak.
Nejsi nejaka vztahovacna…?
O detech se bav normalne na rovinu, nic neskryvej, nezaobaluj.
A kdyby z radobyvtipu (coz tohle je) presla do fakt jedovatosti, tak ji v klidu usmerni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Takyjedna píše:
Netvař se tak, proboha. Mluv normálně. Strašně se mi nelíbí teď ta móda uhybat mindrákům ostatních. To oni se mají otužovat, aby je to od ostatních nebolelo. Ne aby kole nich ostatní chodili po špičkách. V tomle tvém případě ať si zvyká, že lidi děti prostě maj. Kdybys za nima schovávala svojí lenost, nebo, kdyby ses tvářila, že by se za děti měl automaticky dostávat metál tak to by bylo něco jinýho…
Děkuju, já to možná hrotím až moc, nejsem s dětmi doma ani když jsou nemocné, prostě s tím jsem do té práce šla, manžel má možnost homeoffice, takže to není problém, možná jsem vztahovačná a malicherná, ale mám dojem, že se to stupňuje a už moc nevím, co s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lucie_Sx píše:
Nejsi nejaka vztahovacna…?O detech se bav normalne na rovinu, nic neskryvej, nezaobaluj.
A kdyby z radobyvtipu (coz tohle je) presla do fakt jedovatosti, tak ji v klidu usmerni.
Možná jsme vztahovačná, ale ono stokrát nic umořilo i osla a jedovaté to bylo, sranda vypadá jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kartago píše:
Já jsem právě měla pocit, že jsme kamarádky, svěřila mi dost svých osobních věcí, podporovaly jsme se při pracovních záležitostech, dávaly jsme si dárky (maličkosti) na narozeniny, vánoce. Mám i další kolegyně a kolegy, a upřímně, právě proto že svých dětí mám dost (zvlášť v době kovidu toho měl člověk až nad hlavu), nepotřebuju se o nich bavit v práci, i ostatní dětné vyslechnu spíš ze slušnosti, než ze zájmu, takže mi vyhovuje v práci řešit práci, max nějaká obecná témata. Ale konkrétně když tedy bylo dítě nemocné a v práci jsme byla uzívaná a pila jedno kafe za druhým, tak se smála, že jsem jak po flámu. Já (normálně, mile) reagovala, že kéž by to byl flám, to by se mi líbilo. Hotovo, vyřešeno. Ale ona dál: joo, takže vášnivá noc s manžílkem hahahháááá. Já zas, tak to už vůůbec ne (pořád jsem se chtěla vyhnout „stížnosti“ na dítě). A ona, no tak se pochlub, co jsi dělala celou noc, já: malý bylo špatně a vydrželo jí to celou noc. A ona: jo aháá, zase ta tvoje malá, ta má furt něco, to ji asi špatně krmíš. No takže asi tak.
Nemáš chodit okolo a normálně odpovědět rovnou. Když z toho zbytečně děláš kovbojku, vypadá to divně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kartago píše:
Já jsem právě měla pocit, že jsme kamarádky, svěřila mi dost svých osobních věcí, podporovaly jsme se při pracovních záležitostech, dávaly jsme si dárky (maličkosti) na narozeniny, vánoce. Mám i další kolegyně a kolegy, a upřímně, právě proto že svých dětí mám dost (zvlášť v době kovidu toho měl člověk až nad hlavu), nepotřebuju se o nich bavit v práci, i ostatní dětné vyslechnu spíš ze slušnosti, než ze zájmu, takže mi vyhovuje v práci řešit práci, max nějaká obecná témata. Ale konkrétně když tedy bylo dítě nemocné a v práci jsme byla uzívaná a pila jedno kafe za druhým, tak se smála, že jsem jak po flámu. Já (normálně, mile) reagovala, že kéž by to byl flám, to by se mi líbilo. Hotovo, vyřešeno. Ale ona dál: joo, takže vášnivá noc s manžílkem hahahháááá. Já zas, tak to už vůůbec ne (pořád jsem se chtěla vyhnout „stížnosti“ na dítě). A ona, no tak se pochlub, co jsi dělala celou noc, já: malý bylo špatně a vydrželo jí to celou noc. A ona: jo aháá, zase ta tvoje malá, ta má furt něco, to ji asi špatně krmíš. No takže asi tak.
Mě to přijde, jako že si neuvědomila, že maminy mají děti za polobohy a chtěla si ně společně zanadávat jako na zaměstnavatele nebo manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj všem,
chtěla jsem se zeptat jak byste se zachovali, když v kanceláři trávíte čas s podobně starou kolegyní, která nemá děti a vy byste je měli. Jsme víceméně kamarádky, bavíme se i soukromě, už jsem zjistila, že pokud nechávám konverzaci na pracovní bázi, není to dobře, resp. když už jsme překročily hranici, bez nějakého vysvětlení je těžké to vrátit zpět. Já o dětech nemám potřebu mluvit, naopak, jsem ráda, když si od nich v práci odpočinu, ani mi nezasahují do pracovního procesu - neřeším v pracovní době soukromé věci po telefonu, max si píšeme běžné organizační věci - přišly ze školy, jdou tam a tam, ale jen v nejnutnější míře. Při práci máme čas na konverzaci, ale těch témat zas tolik není. Poslední dobou ale mám dojem, že si nerozumíme a odráží se to na práci. Příklad: přišla jsem o pět minut později do práce, protože jsme se doma s manželem museli vystřídat u nemocného dítěte a on přišel z práce později, takže jsem nemohla dřív odejít. Ona to nevhodně komentovala. Další příklad, když je znát, že jsem v práci unavená (což ale neznamená, že moje práce padá na ní, vůbec to nesouvisí), a ona je odpočatá, veselá a těžko jí vysvětlovat, že jsem nespala, protože dítě celou noc zvracelo. Opět blbé poznámky. Co byste mi radily? Přetvařovat se, vymýšlet si, asertivně vysvětlit, že prostě někdy mám víc starostí, když se to nakupí (neříkám že mám víc starostí než ona, taky má své, na to nejsou potřeba děti), ale už mě to štve.