Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bojácné batole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.3.11 19:31
Bojácné batole
Ahoj, mám doma 13m synka, který ja na mně dost fixovaný, ale to je většina dětí, to neřeším. Spíš nevím, jestli nějak řešit, že reaguje strachem a někdy pláčem, když jiné dítě zaječí nebo zabrečí. Když jsme ve cvičení a nějaké dítko začně brečet, tak hned za mnou přiněhne a chce vzít do náručí, ale většinou nebrečí, většinou to nějak ustojí. Ale když je u nás na návštěvě kamarádka s dítětem, tak při sebemenším zaječení nebo zabrečení se ke mně Lukášek přilepí a začne usedavě plakat a utišovat ho musím ve vedlejším pokoji. Snad je to jen období, snad to brzy přejde, protože s kamarádkou jedeme na dovolenou a budeme bydlet v jedné chatě, tak to bude sranda, jak začne Matěj ječet a Lukáš brečet 
Tak jsem se vlastně jen chtěla zeptat, jestli máte někdo doma taky ustrašené dítko, popřípadě, jak dlouho to trvalo, než si zvyklo na společnost stejně starých dětí. Díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.11 20:08
Tak tohle fakt neznám, když ječí jeden, druhý je ticho, takže neporadím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.11 20:17
Kamarádka má taky takového chlapečka, i když si myslím, že u vás je to ještě v pohodě 
Ten její už od malička nesnáší jakékoliv zvukové hračky a víceméně ani chrastítka, prostě nic, co vydává zvuk. Takže samozřejmě nemusí ani nikoho ječícího. Jeho se to teda drží pořád (jsou mu 4 roky), ale myslím, že toto u vás nehrozí a bude to jen období nebo prostě reakce na něco, co nezná a neslyší to moc často. Tak ho to prostě rozhodí. Náš je naopak suverén, odjakživa je ho všude plno (což je druhý extrém - i v neznámém prostředí 
), ale když začne někdo jiný ječet nebo brečet, tak taky zůstane stát jak sloup a ptá se, proč ten kdosi pláče. Takže já myslím, že v téhle míře je to úplně normální. Kdyby byl denně mezi řvoucími dětmi, určitě ho to za chvíli už nerozhází.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.11 20:44
taky mam straspytla, boji se vseho a vsech. naprosto nehlidatelny. nevim co s tim, jen ti vyjadruji soustrast.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.11 20:54
Ahoj, párkrát jsem to viděla u různých známých, co mají děti kolem roku a půl, tak to asi nebude až tak nenormální..Třeba mají nějaké empatické období 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.11 22:37
Děkuji za reakce. Budu doufat, že z toho vyroste. Je pravda, že ve společnosti starších dětí nebo v opravdu velkém kolektivu je v pohodě, mezi dospělými se chová dokonce jako suverén. On byl vždycky docela velký citlivka (já i můj bratr jsme prej byli taky takoví 
), tak se to snad zmírní i častějšími návštěvami dětského kolektivu. A snad si jednou zvykne i na kamarádčina synka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Michaelakkk
18.3.11 22:41
jizvíková píše:
Tak tohle fakt neznám, když ječí jeden, druhý je ticho, takže neporadím
Ale pamatuješ jak sam ječel tak bertík hned spustil…Ale zvyknul si docela brzy, po 3 návštěvách už byl naprosto v pohodě 
- Citovat
- Upravit
19.3.11 07:42
Tak u nás bylo to samé,přesně jak popisuješ a myslím,že i v tomto věku co je vám a můžu říct,že to brzy přešlo 
.
Kamarádka má starší holku o rok a půl a když si hrála a zaječela hodně nahlas tak náš malej se lekl a rozbrečel a když viděl brečet mimi tak se také rozbrečel,ale bylo to fakt jen období tak dvou měsíců.Snažím se dost chodit s ním mezi děti tak možná to pomohlo .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.11 13:35
URčitě je to jen takové období, protože dcerka, taky měla v určitém věku strach třeba z lidí, které míň vídala, hlavně jí vadily cizí ženské, když to byly důchodkyně, tak o to hůř!! 
A představte si pak návštěvu u dědečka v domově důchodců, že? To byl horor, ale taky ji chtěl vidět 
Teď už je to dobrý, ale v té době jsem se bála jen někoho potkat, protože ty bábinky mají v oblibě na děcka hned šišlat a ta naše cácorka se hned rozbrečela. Teď jí pro změnu vadí hračky, co vydávají zvuky, takže co dostala na vánoce, ze všeho jsem vyndala baterky, aby to nepouštěla, protože pak byl ryk. Dokonce jí vadí i zvonkohra, tu jsem taky museli dát z dosahu 
Teď jí bylo 20m, takže se jen těším, co nás ještě čeká za vrtochy co batolata mívají.
Takže trpělivost, ono to přejde Jo a naše Markétka je na mě taky fixovaná, holt je na mě zvyklá, to tak mají snad všechny maminky, to taky přejde (a pak nám to bude beztak líto).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.11 22:04
nevím,jestli je to uplně k tématu, ale i tak…
naše Verunka (20m) zase začne brečet, když se začnu s někým venku bavit nebo když na ní někdo promluví (začalo to min.týden). Je to hrozný, protože bydlím na vesnici, takže je jisté, že někoho potkáme a prohodíme pár slov. Ona se dokonce začala bát i sousedů, které vídá denně. Švagrovka říkala, že neteř to přešlo ve 3 letech, ale do té doby se zblázním 
Nemáte někdo podobnou zkušenost????
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 13:28
Ahoj, no my měli podobné stavy zhruba v roce a čtvrt věku, takže už to máme za sebou. To jsem taky s nikým nemohla na ulici pokecat, hned začala malá plakat, takže klábosení s maminkama nehrozilo A když na ni někdo promluvil, tak to bylo to samé, hlavně jak jsem psala předtím - když to byly ženské, nejhůř staré babky, tak to byl řev, jen se na ni podívaly A to je třeba potkávala v domě (bydlíme v paneláku, kde je 41 bytů, takže taky nehrozilo, že bysme nikoho nepotkali).
Ale netrvalo to moc dlouho, měsíc, možná dva, i když tenkrát mi to přišlo jako věčnost a připadala jsem si hrozně, když plakala i na moje kamarádky, které vídávala častěji. Zajímavý teda je, že jí skoro vůbec nevadili chlapi, známí nebo cizí, to bylo jedno, prostě byla vysazená na ženský. Ale od roku a půl chodíme občas do kroužku a tam už to bylo bez problémů, i když se musela trochu otrkat. Ale PŘEŠLO TO!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 19:08
Hani - dííííííky!!!!! něco takového jsem potřebovala slyšet. Dneska to bylo trochu lepší, možná jsem přišla, jak na ni. Je to fakt náročné. Přesně jak píšeš, začne brčet i u lidí, které zná dobře, což je dost na palici. Ale ono překonáme tohle, přijde něco jiného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 21:02
Něco jiného přijde určitě
My teď řešíme že nechce půjčovat svoje hračky, třeba na písku nebo motorku, balón a tak. Loni to ještě nedělala, to jí bylo jedno co jí kdo vezme, letos už ví, že je to její a dělá zle. Tak to řešíme, že nosíme na písek 2 lopatky, 2 hrabítka a učí se půjčovat s tím, že jí to děti vrátí. Je to hrozný , ale projde si tím každý dítko. To už jsem loni právě zaznamenala u ostatních starších dětí a čekala jsem, kdy to proběhne u nás Tak už je to tady, jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.11 18:20
Tasta, já jsem měla taky citlivější dítě a kamarádka tedy hodně extrémně citlivou holčičku, ta od mala ani nesnesla pohled do kočárku jiné osoby než mámy…Náš syn v 15M ani nesnesl MC, byli jsme tři krát a vzdala jsem to…začali jsme pak až téměř ve dvou letech, tři měsíce se držel více u mě, ale neplakal, za dětmi chtěl, jen byl ostražitější, nepouštěl se do prostoru a mladší děti třeba ano…měla jsem za to, že mám doma introverta jak hrom, a po těch třech měsících se to nějak změnilo, malý začal komunikovat s lidma na ulidi, se sousedy, v centru zůstane klidně si sám hrát…prostě zázrak. Lidi se toho všímají…Mě na to pomohlo mu vyhovět, když chtěl na ruce, tak jsem ho vzala, když chtěl pochovat, tak jsem ho vzala, někde jsem vyčetla na více místech, že paradoxně takové to povzbuzování dítěte, že se nemá čeho bát..že to akorát prodlužuje ten ostych, že dítě potřebuje mít jistotu a bezpečí u rodiče a jen tak se může odpoutat. Takže bych doporučila mu vyhovět, neřešit to, být všude pro něj, současně ho mírně vybídnout, jestli si tohle nebo tamto chce zkusit, když ne, tak ne…a malý to zvládne všehcno. Navíc kolem 1,5 roku vrcholí proces separace, dítě se opětovně více fixuje na matku..(to probíhá i kolem 2,5 roku - tuším už naposled).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.11 18:28
Ještě tak, malý chtěl cca do těch dvou let vždy vzít na ruce, když k nám někdo přišel, zásadně nikomu na nic neodpověděl, když zamával, tak když už byl ten onen za rohem..Podle mě zabírá to, že se dítěti v takové situaci, když brečí, že se bojí souseda, budete věnovat a uděláte to, co chce - tím myslím, vzít na ruce (ne odejít pryč), snažit se být pro tam pro to dítě, dát jim bezpečí…a součaně nebýt přehnaně a nevyžádaně ochranářskými..a jakoby nerozkecávat dítěti jeho pocity, když se bojí, tak se bojí a neříkat -přeci se nebudeš bát, to je soused, dítě se pak může cítit zmatené…ty pocity strachu jsou způsobené tím, že dítě si více začíná uvědomovat, že on je jiná osoba než maminka a cítí se ohrožené, proto je nutné dát dítěti to bezpečí, tu jistotu, ono se pak může více a více odpoutávat…měli jsme i období, kdy jsem na malém viděla, že si zkoušel, jakou vzdálenost ode mě ještě zvládne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
