Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
To doufám. Pak budeš mít totiž normální vztah s mužem.
Omg, to je zase hovadina. Takže až příště žena zase bude v pytli kvůli svým zdravotním úzkostem, obavám o děti nebo frustraci z práce, tak jí místo podpory mám říct, že nejsem její terapeut a nehodlám dělat neplacenou péči?
Vzájemná podpora je přece jeden ze základních prvků nějaké blízkosti mezi partnery a je jedno jestli to je partnerství m+ž, m+m nebo ž+ž.
Proboha i dětem poskytujeme emocionální podporu. Teď třeba jedu dom, kde bude dcera, úplně v pytli, že je poslední bez kluka. To jí mám napsat potom fakturu?
Tak mně je 47 a toho muže fakt postrádám a chybí mi. Fakticky ho nepotřebuju, jsem schopná se o všechno postarat, jsem finančně zabezpečená, samostatná, ale prostě vztahy jsou to nejdůležitější, a i když potřebuju určitou míru svobody, tak prostě partnerský vztah s mužem mi velmi chybí.
@Yasmen píše: Více
Pobavilas me. Je to tak.
Ja bych si prala, aby moje deti meli blízkého člověka. Který si jich váží. Vždyť snad přece vyrovnaný vztah neni žádná utopie. Zivot single určitě je někdy lepší nebo výhodnější. Ale jako vítězství bych to nebrala.
@PaníBovaryová píše: Více
Jaj, takové zobecnění. ![]()
Osobně si myslím, že toto píšou a natáčí chlapi, kteří nemají žádnou ženu a ani jen tak mít nebudou a hlásají své „evangelium“ stejně postižený a především neschopným chlapům kolegům žijící v stejném bludu. Zacyklení ve své frustraci vůči ženám.
A přiznejme si, že stejně to často vypadá tady ne emiminu. Jenom je to tady obráceně. A přesto to můj pohled na ženy neovlivní. ![]()
@Diagnoza2 píše: Více
To nejdůležitější slovo v tvém příspěvku je slovo vzájemná. ![]()
@Anonymní píše: Více
Kdybych se mohla vybrat ideální scénář pro zbytek svého života, tak bych taky ráda byla ve vztahu. Ale zároveň vím, co už dělat nikdy nechci, a vztah budu mít jen v případě, že se v něm budu cítit líp než sama.
@Diagnoza2 píše: Více
Ono to je super, ale když to funguje oboustranně ![]()
Emocionální podpora je totiž taky práce, která ti bere čas a energii. Pokud ji tedy děláš správně a není to jen poplácání po ramenou se slovy „no máš to těžký“. A když z toho těží jen jeden a často to ani nekompenzuje jiným způsobem a jen ti k vlastním problémům přidělává další svoje, tak ti z toho prostě vyjde neplacený terapeut.
Příspěvek upraven 26.08.26 v 14:46
@Diagnoza2 píše: Více
Souhlas. Jsou proste obdobi, kdy clovek vic dava a kdy vic dostává. A to i materiálně i emocionálně. Čím jiným by se ta blízkost vytvořila?
@JoHoP píše: Více
Manžel zase komentoval jejich třídní sraz: “tak zase další holka, co začala žít až po rozvodu.” Casto je to u tech holek jen jejich frustrace, ze se jim vztah nepovedl. Ano, lepe žít sama než s volem. Ale nejlíp je žít ve funkčním partnerství. Aspon vetsinou.
@WhiteCrow tak já třeba nemám ani frustrující prostředí v práci ani a zejména úzkosti tudíž jsem to spíš já, na koho je směřovana potřeba na vypuštění emocí. Jen teda v tom nevidím žádnou „práci“ ale jako normální součást partnerského života, potažmo lidského soužiti protože tu potřebu můžou mít i děti nebo třeba rodiče nebo sourozenci.
Nějak mi uniká, kde se bere představa, že život má být bez jakékoliv zátěže.
@TaLucie píše: VíceČlověk má skoro pocit, že ty voly ženám povinně přiděluje národní výbor. Přitom si je vyberou dobrovolně samy.
BYLA.. máš naprostou pravdu.. Ale neboj, tak hloupá abych někomu dělala služku už nebudu