Bulimie

Napsat příspěvek
Velikost písma:
1767
18.6.15 19:53

Ale jo, já se teď snažím taky zhubnout, dokonce je to jedna z mých priorit, jenže takových lidí jsou dneska tisíce a i přesto to nemusí být nějak velký problém pro jejich sebevědomí.
Souhlasím i s tím, že většina mužů na první pohled ocení štíhlou dámu. Nicméně i tak existuje NEPŘEBERNÉ množství mužů s jinými preferencemi. Tím bych se taky netrápila. Já jsem například nikdy neměla problém získat toho, kdo se mi líbil a to jsem teda opravdu zdaleka štíhlá nebývala :think:
A jsem přesvědčená, že mně přátelé či rodina neměli o nic míň rádi, i když jsem v těhu přibrala skoro 30 kilo. A co mi záleží na těch ostatních?
Mmch. pokud bys měla brát jako vzor pornostránky, tak by sis musela přinejmenším ještě pořídit prsa osmičky a zůstat navždy dvacítkou ;) - to bych nebrala jako návod k tomu, do jakých žen se muži zamilovávají a chtějí s nimi trávit život. Mám-li to brát podle sebe, dost často mně překvapí, kdo se mi líbí. Navíc jestli sis ty pornostránky prohlédla dobře, je tam spousta spousta tlustých, tenkých, pevných, vytahaných :mrgreen:, mladých i starých - vtip je v tom, že muži málokdy v tomto vyhledávají stejný podnět, takže by ses musela ještě proměňovat…

Tím vším chci říct, že je v pořádku, když se člověk cítí dobře štíhlý. Ale pokud se to stane pro něj měřítkem vlastní ceny, tak tam je pak celoživotní problém a z vlastní zkušenosti vřele doporučuji se ho zbavit ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1767
18.6.15 19:57
@majki.r píše:
to se krásně čte, máš to v hlavě srovnaný :kytka: držím pěsti, at se ti to nikdy nevrátí :hug: :kytka:

Díky ;) Mně to dneska přijde už trochu jako vzpomínky z jiné planety. A zároveň jsem na to už asi díkybohu stará. Vím, že se to nevrátí, protože dneska už vím, že moje cena nezávisí na mé hmotnosti 8)… Tam už pak není cesta zpět.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1767
18.6.15 20:02
@Anonymní píše:
@majki.r mě bulimie připadá jako něco špinavého, odporného. Když to postavím vedle kapky odříkání, vidím jasného vítěze. K tomu bulimičky často ani nejsou štíhle.

No tak to máš recht. Je to pěkně hnusné a o to hůř se bulimičky cítí, to mi věř. Ale zase přece jen dostávají nějakou výživu, takže tak rychle nepřijdou o hezké vlasy, nehty a o zdraví…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5
19.6.15 06:52

Ahoj holky, jsem ráda, že píšete. Všechno tady řečené je pravda. Ano partner o tom ví, ale bojím se jak by reagoval. Na jisté věci má dost striktní názor. Já vím, že tohle je špatné. Jasně, że správně je to : jíst pětkrát denně, cvičit, nejíst sladké atd, ale to já neumím. Nemám na to vůli. Vydržim pár dní, pak vidím něco moc dobrého a je konec. Paradox je, že dietu nevydržím, ale dokážu téměř hladovět nebo zvracet. Je to pro mě jednodušší. Navíc kdyż mám na váze každý den míň a míň… Do ufám, že až bude po svatbě, tak to zvládnu ukočírovat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.6.15 09:28

@zuzkacr Ahoj musis si najit styl stravovani, ktery bude trvale udrzitelny. Nevzdavej se sladkosti, tudy cesta nevede. Dulezite je najit nejaky vyssi smysl zivota, u me to vyresilo az materstvi - proste okamzik, kdy je neco dulezitejsiho nez ty a to zatracene jidlo.

Take si myslim, ze nikdy nerikej nikdy. At chceme nebo ne, jsme i po vyleceni rizikove osoby a myslim, ze je potreba si to priznat a mit se na pozoru… hodne stesti vsem.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 19:41

Ahojky, zdravím tady všechny, obdivuju ty co to zvládli a držím palce těm co si přejí to zvládnout, ale zatím nemají tolik sil… Omlouvám se za anonym, ale jistě chápete když se jedná o takové téma, tak že se pod to málo kdo chce podepsat. Začalo to u mě v pubertě, takový to že se chceme líbit, tak jsem začala držet dietu, zhubla jsem a pak to zase nabrala a tak to šlo dokola, hladovění, přejídání…pak mi kamarádka u které jsem byla řekla o tom že zvrací a my jí obdivovaly, že je tak hubená, zkusila jsem to a dodnes toho lituju a to mi je 30let, bulímie už jsem se nezbavila a tahne se to se mnou… Zvládla jsem to když jsem si našla přítele sice jsem nabrala, ale měl mě rád, máme spolu dceru a těhotenství hrůza, jelikož mi bylo zle, tak se mi vraceli pocity zvracení a najednou to šlo vše ven a problila jsem celé těhotenství, říkala jsem si po porodu to zvládnu a už nezvládla při mích 165cm jsem se dostala na váhu 37kg a začlo peklo, selhávali mi orgány, otoky nohou protože mi nefungovali ledviny a nepřímala jsem ani tekutiny abych náhodou 1gram nepřibrala, hučení a šum v uších, bolesti při čůrání jak byla moč agresivní, na velkou jsem šla s bobíkem jen jednou za týden, ale většinou žlutá srajda atd…dostala jsem se z toho a po dvou letech se to vrátilo, je to hrůza… Rozešla jsem se s přítelem, ale né kvůli bulímii. Nyní mam nového přítele, který na mě nemá moc času protože je až moc pracovitý, ale mě to vyhovuje, protože se v tom plácám znova a nejhorší je, že chce miminko a průser, někde vznikla chyba a nejde to, menstruace se dostavuje jak chce a často chodim na vyvolávačky. Tak že prosím všechny držte mi palce ať to zvládnu. Hlavně bych chtěla poprosit ty který blbnou a řeší kila, vyserte se na to, nestojí to za to, budete otorky a deprese budou na denním pořádku.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 20:49

Ahoj holky,

předem chci říct, že vás všechny moc obdivuju, vypořádat se s PPP je pro mě boj a sama bych jednou chtěla být na druhé straně.

Nebudu tady vypisovat příběh o tom, jak to začalo u mě. Je podobný všem ostatním. A trvá dál, bohužel nevidím jinou cestu. Nevím proč sem píšu, možná proto, že nemám nikoho s kým bych o tom mohla mluvit. A možná je to dobře, nevím, co bych měla říct. Že nesnáším své tělo, že nemůžu sníst ani rohlík, abych nepřibrala? To je k smíchu a pro mé okolí k nepochopení. Já sama se nechápu…

Třeba Klára

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 21:39
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

předem chci říct, že vás všechny moc obdivuju, vypořádat se s PPP je pro mě boj a sama bych jednou chtěla být na druhé straně.

Nebudu tady vypisovat příběh o tom, jak to začalo u mě. Je podobný všem ostatním. A trvá dál, bohužel nevidím jinou cestu. Nevím proč sem píšu, možná proto, že nemám nikoho s kým bych o tom mohla mluvit. A možná je to dobře, nevím, co bych měla říct. Že nesnáším své tělo, že nemůžu sníst ani rohlík, abych nepřibrala? To je k smíchu a pro mé okolí k nepochopení. Já sama se nechápu…

Třeba Klára

Jsem ta co psala nad tebou, taky nemam nikoho komu bych to řekla, nikdo to neví. Stydím se za to… Přibírání je noční můra, kolikrát se mi o tom i zdá. Pocity u tohodle máme asi všichni stejný, nenávidíme se a obdivujeme a závidíme ty co mají kila navíc a mají usměv na tváři, nám se nějak vytratil, asi už jen proto že máme zkažené zuby oprýskanou zubní sklovinu, padají nám vlasy a stydíme se za své vyčnívající kosti…Taky sama sebe nechápu a můžu děkovat bohu že mam jednu nádhernou zdravou dceru.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 21:51
@Anonymní píše:
Jsem ta co psala nad tebou, taky nemam nikoho komu bych to řekla, nikdo to neví. Stydím se za to… Přibírání je noční můra,kolikrát se mi o tom i zdá. Pocity u tohodle máme asi všichni stejný, nenávidíme se a obdivujeme a závidíme ty co mají kila navíc a mají usměv na tváři, nám se nějak vytratil, asi už jen proto že máme zkažené zuby oprýskanou zubní sklovinu, padají nám vlasy a stydíme se za své vyčnívající kosti…Taky sama sebe nechápu a můžu děkovat bohu že mam jednu nádhernou zdravou dceru.

to znám, zrovna tento týden jsem několik dní nejedla, a pak se mi zdál se o nějaké oslavě s kupou jídla, proboha, byla jsem úplně zoufalá, že jím - i v tom snu!!! Když jsem se probudila, byla jsem šťastná, že to byl jen sen. Jenže ona je to všechno jedna nekonečná noční můra, je mi 25 let a posledních šest let je to naprosto v h*ji.

Píšeš o holčičce… nechci znít zle, prosím, neber to tak… jenže já ti tak závidím, tolik se bojím, že nebudu moct mít děti. Menstruace nepravideelná, někdy vůbec… Jinak to tělo na oko zvládá, testy u doktora v normě, ale i tak se bojím, že následky toho všeho teprve poznám. Třeba na dětech… nebo nepoznám, přesněji.

Chtěla bych přestat, neřešit svůj vzhled, své výčitky z jídla, ale nedokážu to. Když jsme to zkoušela naposeldy, všichni mi říkali, jak jsem přibrala, bylo to hrozný… snažila jsme se jen nevnímat, a docela to šlo, jenže jsem se sama sobě nelíbila, a tak jsem zase spadla do toho nekonečného koloběhu.

Anoroxie je ze začátku ta nejlepší kamarádka, ale po pár měsících je z ní ta nejhorší zrádkyně.

Klára

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 22:11
@Anonymní píše:
to znám, zrovna tento týden jsem několik dní nejedla, a pak se mi zdál se o nějaké oslavě s kupou jídla, proboha, byla jsem úplně zoufalá, že jím - i v tom snu!!! Když jsem se probudila, byla jsem šťastná, že to byl jen sen. Jenže ona je to všechno jedna nekonečná noční můra, je mi 25 let a posledních šest let je to naprosto v h*ji.

Píšeš o holčičce… nechci znít zle, prosím, neber to tak… jenže já ti tak závidím, tolik se bojím, že nebudu moct mít děti. Menstruace nepravideelná, někdy vůbec… Jinak to tělo na oko zvládá, testy u doktora v normě, ale i tak se bojím, že následky toho všeho teprve poznám. Třeba na dětech… nebo nepoznám, přesněji.

Chtěla bych přestat, neřešit svůj vzhled, své výčitky z jídla, ale nedokážu to. Když jsme to zkoušela naposeldy, všichni mi říkali, jak jsem přibrala, bylo to hrozný… snažila jsme se jen nevnímat, a docela to šlo, jenže jsem se sama sobě nelíbila, a tak jsem zase spadla do toho nekonečného koloběhu.

Anoroxie je ze začátku ta nejlepší kamarádka, ale po pár měsících je z ní ta nejhorší zrádkyně.

Klára

Jj mam dcerku, teď jsem jí byla uložit, koukala na Mrazíka. To okolí je na hovno, nikdo o tom neví, když tě vidí, tak ti říkají aby si přibrala a pak když přibereš, tak to jejich, jé ty jsi se zpravila, nesnášim to slovo.
Vyhodila jsem kvůli tomu i váhu, abych to neřešila kolik mam, ale pak si koupila novou, prostě kolotoč z kterýho nemůžu ven ach jo…

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 22:16
@Anonymní píše:
Jj mam dcerku, teď jsem jí byla uložit, koukala na Mrazíka. To okolí je na hovno, nikdo o tom neví, když tě vidí, tak ti říkají aby si přibrala a pak když přibereš, tak to jejich, jé ty jsi se zpravila, nesnášim to slovo.
Vyhodila jsem kvůli tomu i váhu, abych to neřešila kolik mam, ale pak si koupila novou, prostě kolotoč z kterýho nemůžu ven ach jo…

Tak teď chce přítel dítě, ale já nevim, jestli jsem schopná mu ho dát, jak říkáš MS nepravidelná a chodím taky často na vyvolávačky, taky mívám anovuláky, teď testuju ovulaci jak zběsilá, mam clostilbegyt na vyvolání ovulace a nevim nevim, dnes 13DC a ovulace zatím nikde, ale bolesti bříška mam, tak snad se dočkám…Máš přítele?

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 22:19
@Anonymní píše:
Jj mam dcerku, teď jsem jí byla uložit, koukala na Mrazíka. To okolí je na hovno, nikdo o tom neví, když tě vidí, tak ti říkají aby si přibrala a pak když přibereš, tak to jejich, jé ty jsi se zpravila, nesnášim to slovo.
Vyhodila jsem kvůli tomu i váhu, abych to neřešila kolik mam, ale pak si koupila novou, prostě kolotoč z kterýho nemůžu ven ach jo…

Ani jsem tady tu frázi nechtěla psát, no někteří si servítky neberou; rodiče mi v jednu chvíli říkají, at se najím, a pak jak normálně jím, tak se diví… já zase z váhy vyhodila baterky, ale tento týden jsem chtěla vědět na čem jsem, a tak jsem je tam zase dala, no hrůza… přítel chtěl někam na víkend, já to zamítla, musím přece běhat, cvičit, nejíst a zase cvičit, a zase běhat :zed: ten kolotoč je zničující, ale to i pohled do zrcadla, když kila nydbývají, a ted mi jich teda nadbývá hodně… nejhorší je, že mám pocit, že už ani nehubnu, jako na oblečení je rozdíl vidět, ale ten pocit :zed:

Klára

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.6.15 22:28
@Anonymní píše:
Ani jsem tady tu frázi nechtěla psát, no někteří si servítky neberou; rodiče mi v jednu chvíli říkají, at se najím, a pak jak normálně jím, tak se diví… já zase z váhy vyhodila baterky, ale tento týden jsem chtěla vědět na čem jsem, a tak jsem je tam zase dala, no hrůza… přítel chtěl někam na víkend, já to zamítla, musím přece běhat, cvičit, nejíst a zase cvičit, a zase běhat :zed: ten kolotoč je zničující, ale to i pohled do zrcadla, když kila nydbývají, a ted mi jich teda nadbývá hodně… nejhorší je, že mám pocit, že už ani nehubnu, jako na oblečení je rozdíl vidět, ale ten pocit :zed:Klára

Taky nerada někam chodim a jezdim, mam panickou hrůzu z toho kde tam na wc. Já už blila i na veřejných záchodech, třeba v OC nebo v restauraci, KFC a taky v autě na parkovišti do igelitky, já se prostě nenávidim a nejhorší je že přítel o tom nemá ani tucha a líbim se mu taková jaká jsem, on už se se mnou tak seznamil a bojim se že když naberu, tak ho ztratim. Jak bych ráda z toho kolotoče ven, ale nejde to.

  • Citovat
  • Upravit
1767
19.6.15 22:35

Holky běhá mi mráz po zádech. Když to čtu, to, co jsem sama prožívala léta a teď vrtím hlavou jak jste pitomý :hug: (nic ve zlým). Já vím, že to není o logice a rozumu.
Zdráhám se někomu s PPP tohle navrhnout, ale zase bych si vyčítala, kdybych to neřekla - asi víte, co je frutariánství, syrová strava, hclf… Třeba by vám to taky pomohlo, já jsem taky převážně frutariánka a je mezi námi hodně holek s minulostí PPP. Já měla dlouhou pauzu mezi PPP a syrovou stravou, ale vím, že někdy holky skočej rovnou do toho a problémy s jídlem to vyřeší, protože tělo se nasytí, zkrásní a uzdraví. A nejsou výčitky, že jíte něco nezdravýho, tučnýho atd. Pak se ovšem ještě musí uzdravit ta duše. Chutě na sladké neexistují, já už jsem byla dneska totálně otrávená, že bych měla jíst zase to sladké (ovoce) a dala si radši čočku. Čokoládu byste do mně nedostaly heverem :)
Ať vás tenhle životní styl zajímá nebo ne, budu ráda, když se ozvete přes SZ, ráda bych kterékoli z vás pomohla. Přála bych si, abyste mohly zažít ten krásnej svět z mýho pohledu… :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.6.15 22:36
@Anonymní píše:
Taky nerada někam chodim a jezdim, mam panickou hrůzu z toho kde tam na wc. Já už blila i na veřejných záchodech, třeba v OC nebo v restauraci, KFC a taky v autě na parkovišti do igelitky, já se prostě nenávidim a nejhorší je že přítel o tom nemá ani tucha a líbim se mu taková jaká jsem, on už se se mnou tak seznamil a bojim se že když naberu, tak ho ztratim. Jak bych ráda z toho kolotoče ven, ale nejde to.

to je mi moc líto, tohle jsem nezažila, ale byly momenty, kdy jsme třeba tři týdny nic nejedla, a pak šla do obchodu, nakoupila jídlo a nevydržela ani domů… musela jsme se zašít třeba v těch kabinkách a tma to sníst… přišlo mi to i bezpečnější - ve smyslu, že jídlo nebudu mít spojené s domovem, kde trávím přece jen nejvíc času…

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Krém

  • (4) + 140 recenzí

Dětská mast

  • (4) + 115 recenzí

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Poradna očního lékaře

Ikona - Vladimír Korda

MUDr. Vladimír Korda Ph.D.