Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Bulimie
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
17.6.15 22:23
- Citovat
- Upravit
17.6.15 22:31
@Anonymní píše:
@majki.r Máš pravdu, vím to, sama tohle radím… ale nedokážu se tím řídit u sebe. Přítel je docelá náročný, ne že by nějak narážel na můj vzhled, ale pokaždé, když někde vidíme nějaké hezké krátké šaty, plavky… říká jak mi to bude na dovolené slušet, jak se těší, že mu budou ostatní závidět. Ale já s tou postavou, co mám teď, nemám takové sebevědomí, abych se nosila, jak on si představuje. Chci mít jistotu, že to do toho měsíce stihnu. A uklidňuje mě to, lépe se učím, vzládám více věcí. Je to tak krásný pocit probudit se a nemít výčitky, že jsem jedla.A.
Já bych se o tom pobavila s odborníkem. Pojmenovat své problémy umíš a to je moc dobře, teď ještě zjistit, jak na ně a v tom ti psycholog určitě pomůže. Viděla bych to ve tvém případě jako zodpovědný krok, nenechat to dojít do nějaké horší fáze a řešit tyhle myšlenky už od začátku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.6.15 22:40
@majki.r děkuju, že reaguješ na to, co tady píšu. Já bych se nejraději nakopala do zadku…
Ale nejde nepokračovat. Nejsem ten typ 27 kilo co tady padl, já měla nejmíň asi 45 na 169 cm, takže žádná katastrofa. A nechtěla jsem pak už víc hubout. Tam šlo spíše o to, že jsem zhubla snad ze 75 kg na těch 45 během dvou, tři měsíců. Jenže pak zase nastal problém, že jsem se sama se sebou nedokázala ztotožnit, vadila mi pozornost, zájem. Došlo mi, že je lehčí být oplácaná a nic (=vztahy) neřešit.
Jenže teď mám přítele a chci být pro něj tak hezká, jako jsme byla tehdy. Asi to zní jako blbost, ale vím, že nám to do budoucna pomůže. Kdybych zůstala tak, jak jsme teď, byla bych nevrlá, nechtěla se s ním zase vídat atd. Takhle stačí vydržet ten necelý jeden měsíc, brát vitamíny, cvičit a pak, až budu vypadat dobře, začnu se zdravou stravou a přidám další pohyb.
A.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.6.15 22:44
Radu nemam, bohuzel. jen chci potvrdit a varovat ostatní, ze jakmile se s tim zacne, nikdy to neskonci. ja sama v tom litam uz neuveritelnych 15let 
zaclo to klasicky, odmala přes pubertu trochu burtik, pak touha zhubnout a dala jsem se spatnou cestou. jinak mam skvely život, super chlapa, male dite, druhé na ceste… ale jsem slaboch a srab, nikdy bych to nikomu nepřiznala, studem bych umřela. skoda, ze nejde vrátit cas a ja bych tenkrat nemela ten sileny napad strcit si prsty do krku, ten kolotoc, co to roztočilo, bych nikomu neprala.
anonym je snad pochopitelny 
- Citovat
- Upravit
18.6.15 15:30
Holky, zdravím z druhého břehu. Překonat se to dá a neskutečně lituju těch let, co jsem promarnila soustředením na sebe, zatímco jsem si mohla užívat s ostatními 
Jsem z toho venku už 15 let a ani jednou mně vážně nenapadlo, že bych se k tomu vrátila. Ani za nic. Protože i kdybych měla o třicet kilo víc než teď (mám mírnou nadváhu), tak bych nebyla tak nešťastná jako tenkrát. I obézní lidi jsou daleko šťastnější než člověk s PPP.
Co jsem zjistila, tak většina toho, co děláme, je navyklé chování, které se dá prostě odbourat tím, že ten koloběh přerušíme. Zároveň je dobré poléčit duši (já ji teda léčím dodnes, ale spíš je to otázka vztahu k rodičům). Pak už se to nevrátí. Protože přijdete do světa, který jste neznaly a netušily jste, že existuje. Stojí to za to. Nabízím radu i jakoukoli pomoc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.15 15:52
@ireeenka Asi mám špatné hodnoty a priority, ale jako oplácenější jsem nebyla šťastná nikdy. Nevím… ale prostě ten ideál dnešní krásy je tak nastavený a je lehčí se mu podřídit, než si zvykat na tělo, které se mi ani nelíbí. Zním povrchně a asi jsem ale vidím, jak se ke mně lidi chovají, když jsem oplácná a jak, když jsem štíhla. To je neskutečný rozdíl. Kdo nezažil, neuvěří.
A.
- Citovat
- Upravit
18.6.15 16:09
Moment, já neříkala, že tlustí jsou šťastní. Já jen říkala, že jsou šťastnější, než člověk s PPP. 
Podle mně je lepší být tlustá a něco si užít než být hubená a pořád se bát, jestli si někdo něco nemyslí nebo jestli ti nekouká někde „špek“. Moje zkušenost je, že lidi s tebou jednají tak, jak jim to dovolíš. Lidi s tebou nejednají líp, když zhubneš, ale asi se cítíš líp a dáváš to najevo. Když se cítíš jak hadr na podlahu, chovají se k tobě tak. Ovšem jak kteří. Opravdu tvůj život řídí tupci, kteří se k tobě chovají podle toho kolik máš v pase? 
To děláš modeling nebo co?
Nebudem si nic nalhávat, u PPP nejde o postavu, ale o to, že se člověk cítí jak ten hadr. Ke mně se teda lidi chovali vždycky převážně hezky, ale taky vím, že jsem si tu nemoc chránila, takže argumentaci chápu, ale na druhou stranu jsem věděla, že takhle žít nechci a když jsem se rozhodla léčit, tak jsem si řekla - radši nežít než tohle a než se jít oběsit, tak jsem zkusila tu druhou alternativu. Život bez PPP. Ale to je můj postoj, u tebe to může být jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.15 16:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.15 18:09
@ireeenka
Opravdu můžu srovnávat. Já byla v období toho, co někomu zavání anorexií mnohem šťastnější než jako mírně oplácaná. Život v těle, které se mi nelíbí, není ničím příjemným. Mám kamárádku, ta je silnější, dělá jak je nad věcí, rozdává úsměvy, je přátelská, ale vím, jak se trápí. O co hůř, znám i jejího kluka, a ten zme*ek mi jednou v opilosti řekl, jak je sní jen kvůli toho, že si myslí, že ona stejně časem zhubne. To mě jen potvrdilo, jak důležitý je ten povrchní obal a jak nic není takové, jaké se zdá.
Paradox, když se mi osobně silnější holky líbí (vždycky dodávám, že žena se skutečně krásným obličejem si může nadváhu dovolit). Já mám obličej nejhezčí, když jsem štíhla. Zvýrazní se tím rysy, vypadám, jak řekla kamarádka mé mamky, více luxusně. Blbý výraz, ale asi na tom něco bude. Ale modeling fakt nedělám.
S tím, že se k nám lidí chovají jen tak, jak jim dovolíme, naprosto souhlásím. S tímto problémy nemám. Měla jsem na mysli to, že když vypadáš dobře, nemusíš se snažit jako ti „normální“, omlouvám se za tento snad až arogantní názor, ale je to tak. Byla jsem na obou frontách. Třeba ve škole - to bylo neuvěřitelný, jak „ochotně“ mi někteří profesoři nabízeli konzultace, kávičky apod. Existují i studie, které dokazují, že štíhlejší lidé mají větší respekt a autoritu než obézní. A u žen je to kapitola sama o sobě.
Víš, já bych se ani do kategorie člověka s PPP neřadila, už jsem tady psala - ty minimální parametry cca 45 kg/169 cm. Což byl pro mě extrém. Jak si psala o tom, že se s PPP cítíš jako hadr, no já se tak cítím právě, když nejsem štíhla.
A.
- Citovat
- Upravit
18.6.15 18:29
Tak pokud se cítíš při anorexii dobře, pak nevidím problém a vůbec bych ji neřešila. Jen jsem se s nikým takovým nesetkala. Problém většiny nemocných je ten, že se právě dobře necítí, mají deprese, podlomené zdraví a jsou nešťastní.
@Anonymní píše:
O co hůř, znám i jejího kluka, a ten zme*ek mi jednou v opilosti řekl, jak je sní jen kvůli toho, že si myslí, že ona stejně časem zhubne. To mě jen potvrdilo, jak důležitý je ten povrchní obal a jak nic není takové, jaké se zdá.
Věř mi, tohle potvrdilo pouze to, že kluk tvé kamarádky je povrchní blb, s kterým by rozhodně neměla počítat do života 
Já už si dneska neumím představit, že bych se zabývala podobnými názory. Naštěstí se asi pohybuju mezi slušnými a inteligentními lidmi. 
Mimochodem, sama říkáš, že je zmetek, proč proboha bereš v úvahu jeho názor…
Ale vím, že z tebe mluví nemoc, věř mi, že většina zdravých lidí takhle neuvažuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.15 19:16
@ireeenka píše:
Moment, já neříkala, že tlustí jsou šťastní. Já jen říkala, že jsou šťastnější, než člověk s PPP.
Nebudem si nic nalhávat, u PPP nejde o postavu, ale o to, že se člověk cítí jak ten hadr. Ke mně se teda lidi chovali vždycky převážně hezky, ale taky vím, že jsem si tu nemoc chránila, takže argumentaci chápu, ale na druhou stranu jsem věděla, že takhle žít nechci a když jsem se rozhodla léčit, tak jsem si řekla - radši nežít než tohle a než se jít oběsit, tak jsem zkusila tu druhou alternativu. Život bez PPP. Ale to je můj postoj, u tebe to může být jiné.
to se krásně čte, máš to v hlavě srovnaný 
držím pěsti, at se ti to nikdy nevrátí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.15 19:17
@ireeenka píše:
Tak pokud se cítíš při anorexii dobře, pak nevidím problém a vůbec bych ji neřešila. Jen jsem se s nikým takovým nesetkala. Problém většiny nemocných je ten, že se právě dobře necítí, mají deprese, podlomené zdraví a jsou nešťastní.Věř mi, tohle potvrdilo pouze to, že kluk tvé kamarádky je povrchní blb, s kterým by rozhodně neměla počítat do života
Já už si dneska neumím představit, že bych se zabývala podobnými názory. Naštěstí se asi pohybuju mezi slušnými a inteligentními lidmi.
Mimochodem, sama říkáš, že je zmetek, proč proboha bereš v úvahu jeho názor…
Ale vím, že z tebe mluví nemoc, věř mi, že většina zdravých lidí takhle neuvažuje.
Protože jen menšina chlapů dá přednost tlusté ženské před hezky štíhlou, však se stačí podívat na nějaké ty stránky s hvězdičkou… a tenhle to aspoň řekně naplno. Ale to je už od tématu.
Samozřejmě je mi líto těch, kteří se trápí nad záchodovou mísou nebo utíkají před jablkem. Já měla štěstí, že mi zvracení nikdy nešlo, takže před tímhle jsem byla uchráněna. A co se týče toho stavu, kdy to směřovala)o k anorexii, nikdy to tam nedošlo (žádné kolapsy, nemocnice apod.). Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to nezměnilo myšlení. Někdy je to výhoda, jindy ne.
Na tobě jde vidět, že máš věci srovnané a hlavně se nemusíš (jako třeba já) schovávat za anonym. Pro mě je to stále citlivé téma a vím, že málokdo dokáže přijmout někoho s mými názory. Když budu tvrdit, že nejsem nemocná, budete mi to asi vyvracet. Když bych tvrdila, že nemocná jsem, najde se spousta, co by argumentovali, že tomu tak není. ALe to je jedno. Hlavní je hlídat si varovné signály a hlavně dělat jen to, co mě dělá spokojenou (a dokonce i šťastnou).
A.
- Citovat
- Upravit
18.6.15 19:25
Před pár lety jsem znala holčinu, co pár let trpěla bulímií. A měla šíleně zkažené zuby, fakt,…jinak to byla moc hezká holka, ale ty zuby Chuděra se honila za krásou a přitom vypadala čím dál hůř. Pro mě to je dodnes odstrašující případ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.15 19:46
@majki.r mě bulimie připadá jako něco špinavého, odporného. Když to postavím vedle kapky odříkání, vidím jasného vítěze. K tomu bulimičky často ani nejsou štíhle.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
@majki.r Máš pravdu, vím to, sama tohle radím… ale nedokážu se tím řídit u sebe. Přítel je docelá náročný, ne že by nějak narážel na můj vzhled, ale pokaždé, když někde vidíme nějaké hezké krátké šaty, plavky… říká jak mi to bude na dovolené slušet, jak se těší, že mu budou ostatní závidět. Ale já s tou postavou, co mám teď, nemám takové sebevědomí, abych se nosila, jak on si představuje. Chci mít jistotu, že to do toho měsíce stihnu. A uklidňuje mě to, lépe se učím, vzládám více věcí. Je to tak krásný pocit probudit se a nemít výčitky, že jsem jedla.
A.