Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Bulimie
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Glumi
10.8.13 15:45
- Citovat
- Upravit
15.4.14 20:53
Boj s bulimií kvůli miminku
Ahoj holky,
od patnácti jsem trpěla anorexií, která se úspěšně přehoupla do přejídání, pak zpět do anorexie a teď do bulimie, kterou trpím asi 6 let. Vyzkoušela jsem už snad všechny možné způsoby, jak se jí zbavit a nic nepomáhá. Brzy se budu vdávat a moc bychom si přáli s přítelem miminko, ale nejde, moje tělo nefunguje, což se mu ani nemůžu divit, když ho tak trápím. Chtěla bych najít někoho, kdo prochází něčím podobným, abychom si mohly pomáhat a podporovat se. Uvítám pomoc i někoho vyléčeného, protože mám hrozný strach, že už je pozdě a že nebudu moc mít děti, ale zároveň nejsem schopná s tím přestat, což podporuje i fakt, že se mi blíží státnice a jsem vynervovaná, čímž zvracím ještě častěji. Jsem už zoufalá, jestli jste někdo v podobné situaci, tak se prosím ozvěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.14 21:04
Ja jsem s bulimií bojovala v patnácti, pomohla mi psycholozka, mela jsem i nejake leky, nejvic mi pomohl nabity program s postizenymi detmi, ktere mi nedovolily myslet na sebe. Kdyz budes opravdu chtit, pujde to. Pritel to vi? Mohl by te „hlidat“ a pomahat ti s tim, podporovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.14 21:04
@madam24 ahoj,zcela ti rozumim a vim, cim prochazis, ja uz manzela mam o miminko se snazime uz okolo 3 let a jedine co bylo 2× potrat 
moje telo to take nezvlada… 45 kg 182 cm
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.14 21:16
S bulimií zkušenost nemám, ale s MA ano, u mě trvala šest let, kdy jsem celou dobu ani nemenstruovala a ke konci už asi nezbývalo moc a asi bych tu nebyla, ale nyní jsem maminkou a celé těhotenství bez problémů, ale samozřejmě jsme se pokoušeli, až když už jsem měla MA vyřešenou, dřív by to ani nemělo smysl a bylo by to nezodpovědné. Máš oporu a to je nejdůležitější, já se z toho dostala sama, bez jakékaoliv pomoci lékařů, psychologů apod., věřím, že to zvládneš také a teď máš konečně pořádný důvod začít, když chceš rodinu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.14 21:44
@madam24 ani nevis, jak ja ti rozumim 
s bulimii bojuji uz bezmála deset let. a stále prohravam, nezvladam to. strasne se za to stydim, takze nejsem schopna o tom s nikym mluvit, propadla bych se hanbou kdyby to snad měli vedet moji blizci 
ani na psychologa nemam odvahu.
také jsem se strasne bala, ze nebudu schopna otehotnent když svoje telo uz roky takhle trapim. ale povedlo se, ted mam půlročního prcka. bohužel jsem to dokázala jen trosku krotit během tehotenstvi, jinak v tom jedu porad nenavidim se za to, mam vycitky, zlost, jsem uboha, ale nevim co s tim 
takze radu ti nedam, ze me si rozhodne priklad neber, jen ti preju hodne sil, je nas takových vic. pokud to zvladnes, bez k psychologovi!!! 
- Citovat
- Upravit
15.4.14 22:33
Moje kamarádka trpěla MA, pomohl ji az psycholog. Holky, najdete v sobě sílu a bezte tam, pomůže vám!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 08:28
Já teď abstinuji od bulimie 3 roky. Po 12 letech jsem se z toho vylízala sama. Poctivě jsem přečetla KAŽDÝ příběh na idealni.cz, kde jsem jasně pochopila, že je to zoufalství, neschopnost milovat život, sebe i jiné. Že je to sobectví, a především, že je to závislost, úplně stejná jako alkoholismus, narkomanie… Nejde totiž o závislost na jídle, jak se snaží bulimičky vymlouvat, ale o závislost na zvracení = ubližování si.
Musíš najít v sobě to, co nenávidíš, co ti tak strašně ublížilo a ubližuje, že tě to nutí dělat tohle. U mě to byla neventilovaná nenávist k mé matce, potlačovaná až do krajnosti. Nemohla jsem ublížit jí, tak jsem šla a ublížila jsem sobě. Pak se to začalo spouštět při každém stresu.
Po dvanácti letech jsem skončila ze dne na den. Už jsem nemohla, buď bych se zabila, nebo by mě asi čekal brzký a rychlý konec, dávila jsem už asi 12× denně.
Jediné, co ti pomůže, je rozhodnutí, disciplína a systematický přístup k sobě samé. Ty sama se na sebe dívej jako na cizího člověka, mluv se sebou, piš. Až najdeš, co bolí, a až najdeš, pro co milovat, najdeš taky cestu ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 09:16
Když nejhorší, že já nevím proč to dělám, asi se tím trestám/ ubližuju si, ale za co? Vztah s rodiči mám skvělý, rodiče jsou ty nejlepší na světě. Mám kde bydlet, co jíst, muže, kterého miluji, můžu sportovat, studovat, cestovat, prostě vše, co bych si mohla přát a přesto si to nedokážu naplno užívat. O to víc sebe nenávidím, za to co dělám, jaká jsem a jak ubližuju ostatním. K psychologům jsem už chodila, ale nemělo to absolutně žádný efekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.14 09:44
Jak je moc hezky napsáno výše, jsi závislá osoba. Psala jsi, že s různou formou poruchy příjmu potravy bojuješ od patnácti, tak teď už jsi zase úplně jinde, podle mě teď není podstatné hledat příčinu, určitě máš v sobě sílu začít na sobě pracovat a překonat bulimii, já jsem na sebe byla tak naštvaná, že se to v jeden den zlomilo a už jsem nedopustila ničit se a příčinu jsem nikdy nehledala, brala jsem to jako fakt, že to tak je.
- Citovat
- Upravit
16.4.14 09:46
Také jsem jí měla, asi 7let, teď jsem skoro 4roky zcela zdravá…pomohla mi metoda RUŠ(teď je o ní článek v blesku pro ženy..jinak info na netu)…je to metoda podobná hypnóze…terapeutka mě „vrátila“ do období vzniku a „odbouraly“ jsme to, od toho dne jsem už byla zcela zdravá! FAKT!…ale celkově je rozdíl v léčbě bulimie, která se vyvinula z anorexie a bulimie, která vznikla nějakým problémem…(u mě pokus o znásilnění)…souhlasím s @puntice je to závislost jako každá jiná, jenže bez alkoholu či cigarety se člověk obejde, ale bez jídla ne…u mě to byla závislost jak na tom přejídání(jídlo mě hladilo po duši) a to zvracení byla kompenzace v tom smyslu, že jsem se „očistila“ od všeho co mě trápilo…teda spíš chtěla očistit…jinak s pychologama a psychiatrama mám jen špatné zkušenosti…a proto jsem se rozhodla psychologii studovat…nikdy se mě specialisté na nic neptali, rovnou mě zaškatulkovali a na klinice v Praze s náma dělali pár terapií(jakože art terapie, pár sezení-diskuzí atd…ale bylo to takové polovičaté…hlavní tam bylo hlídat nás v jídle…řešili následek a ne příčinu a to je to, co já chci dělat jinak…
@madam24 když nevíš proč to děláš, tak by ti tím spíš mohla ta metoda ruš pomoci…jsou i kurzy, kde se člověk tuto metodu učí…tím pomáhá sobě a může pomoci s něčím i druhým(až se to naučí)…já zatím na něm nebyla-buď se mi termín nehodil finančně( v tom období byly větší výdaje) a nebo časově… každopádně terapie nebo kurz stojí za to… 
Příspěvek upraven 16.04.14 v 10:01
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 09:46
Něco je prostě špatně, sloveso nenávidět časuješ ve všech podobách. Čím to začalo, proč?
Jinak s rodiči - taky jsem se schovávala za to, že je to super. S tátou taky je, s mámou to byla a je (a třeba snad jednou nebude) katastrofa. Proto se třeba ženská bojí své ženskosti. Nebo nějaké povinnosti? Samostatnosti? Dospělosti? Ptej se sama sebe, ptej se.
A hodně se hlad, tul, mazli, choď na masáže (ty vysekaly dost mě). Lidský příjemný dotek na ublížené tělo je celkem spásný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 09:48
@Anonymní píše:
Jak je moc hezky napsáno výše, jsi závislá osoba. Psala jsi, že s různou formou poruchy příjmu potravy bojuješ od patnácti, tak teď už jsi zase úplně jinde, podle mě teď není podstatné hledat příčinu, určitě máš v sobě sílu začít na sobě pracovat a překonat bulimii, já jsem na sebe byla tak naštvaná, že se to v jeden den zlomilo a už jsem nedopustila ničit se a příčinu jsem nikdy nehledala, brala jsem to jako fakt, že to tak je.
Příčinu jsem pravda také našla mimoděk, v úplně náhodné situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.14 08:54
Kristin
Milé dámy,
bulimií trpím 7 let. Ze začátku jsem to zvracení ovládala já, pak začalo ovládat mě. Nejsem schopná se toho zcela zbavit. Mám skvělého muže, snažíme se o miminko. Ale nejde nám to :/ Brala jsem přes 11 let antikoncepci a jen 9 měsíců mi trvalo než se mi vrátila menstruace. Píši „vrátila“, ale mám 43-48 denní cyklus. Kombinace HA a zvracení je zkrátka úžasná. Za 2,5roku co jsem s mužem jsem přibrala z 46kg na 51kg. Poměrně dost sportuji, vždy jsem sportovala, ale teď už nejsem stále unavená. Všichni říkají jak mi to sluší, že konečně vypadám zdravě. Jenže já se v zrcadle vidím jako obryně. Nevím co mám dělat. Za mé docházky na psychiatrii jsem 0,5 roku zobala antidepresiva (to jsem ještě bydlela u našich). Psychologové mě jen rozčilují. Občas zvracení ustoupí (třeba naposledy, když jsem trénovala na 1/2 maraton), ale zase se vrací. Hrozně toužíme po miminku, vím že si tím nepomáhám, naopak ubližuji. Ale jsem tak slabá, když to na mě přijde sním všechno! Nemůžu přestat běhat, protože pak bych jen zvracela. Jsem v bludném kruhu a nemůžu z něho ven. Jsem naštvaná na sebe, na celý svět. Můj muž je skvělý, ale na řešení tohoto problému se i přes mé nátlaky neúčastní.. Prostě děláme, že není.. jediné na co myslím je mimino, ale když si představím těhotenství, mám šílený strach abych mu neublížila (tím neříkám, že chci zvracet v průběhu!!). Jsem magor??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Zde odkaz na článek s názvem Cesty z bludných kruhů mentální bulimie od paní magistry Havelkové (Pondělíčkové):
http://www.rozumnehubnuti.cz/?…
Já jsem si prvně nevšimla, že jsem odkaz nepřidala