Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Bulimie
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.5.14 08:11
@LLin píše:
kalorie se ukládají už v když jídlo v puse žvýkáme, takže třeba ani metoda rozžvýkat a vyplivnout neznamená nepozřít žádné kalorie…všem kdo s tímhle hnusem bojujete přeju zvítězit. u mě se střídali etapy anorexie, přejídání a následně i bulimie.je to to největší svinstvo a teprve až když se z toho dostanete zjistíte, jak je život krásnýjá jsem „ČISTÁ“ 2 a půl roku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.14 19:00
Ahojík. Já sama bojuji s bulimii-anorexií už 6 let a nejde mi jí porazit. Já osobně hledala nejprve u obvodního doktora a ten mě sám poslal s akutní žádankou k psychiatrovi a už to jelo. Řekla bych, že nejdůležitější je si ten problém připustit-ale, přiznávám že je ten boj opravdu těžký. Už jen na ty schůzky s lékařem fakt chodit- i já třeba to vydržím dva-tři dny a je to tu na novo, i přes veškerou podporu ze strany rodiny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.15 19:57
Zdravím holky. Čtu si teď všechny dikuze na téma bulimie, protože jí trpím taky.
Ani nevím, kdy to začalo..někdy na dovolené? Tam jsme měli pravidelně 3 jídla denně, obrovské množství a já to pak šla večer všechno vyzvracet.
Pak dlouho nic a jsem v tom už 4 měsíce znova. Nejhorší na tom je, že se nijak moc nepřejídám, to co sním, je pro někoho normální porce.Jdu zvracet, když cítím, že mám plný žaludek nebo když sním něco nezdravého a pak mám děsné výčitky svědomí.
Někdy se normálně najím, pak začnou další chutě a dlabu a dlabu s vědomím, že to stejně půjdu vyzvracet.
Tlustá ani moc nejsem, měřím 168 cm, váha 56 kilo. Hodně kolegyň v práci mi řeklo, že jsem hubená, ale já si to o sobě nemyslím! Připadám si škaredě, mám silná stehna a strašné břicho.
Jak se toho zbavit teoreticky vím, ale prakticky mi to nejde. 
Jíst malé porce mi nepomáhá..nejraději bych nejedla vůbec, protože aspoň pak nemám další a další chutě. V práci je to v pohodě, tam jím normálně..ale jakmile přijdu domů, už myslím en na to, co bych snědla a pak je konec. Nejdýl jsem to bez zvracení vydržela týden, po týdnu se to zase dostaví a jedu zase 3-4 dny 
Teď mají děti prázdniny a jsem s nimi celý týden doma(bohužel sama, manžel chodí až pozdě večer) a to je pro mě hrůza, zvracela jsem zatím každý den. Už abych byla aspoň v té práci 
Asi neočekávám nějaké radym, jen jsem se chtěla vypsat 
- Citovat
- Upravit
5.3.15 20:00
A zkoušela jsi se vypovídat u odborníka? Je to nemoc, ta se musí léčit. Držím palce, ať to překonáš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.15 20:04
Souhlasím s příspěvkem výše, je to nemoc, nestyď se za nic a prostě jdi k doktorovi, stejně jako se zlomenou nohou!! Sama se z toho těžko dostaneš a máš rodinu, děti, ti všichni potřebují zdravou maminku jak psychicky tak fyzicky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.15 20:08
Asi to chce navštívit nějakýho odborníka, rozhodně to není stranda a ty si to uvědomuješ. Dělej něco!!! Měla jsem známou a ta bohužel v 38 létech umřela s váhou 34kg/180. Když jsem přišla k ní na kafe, klidně mi otevřela v prádle aby ukázala svou postavu a na mě šly mdloby. Bohužel, nikdo ji nepřesvědčil, že je někde chyba. Z nemocnice utíkala na reverz, nechtěla to vůbec řešit. Nechala po sobě dceru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.15 20:09
Je to těžké, máš stres, který Tě trápí, hlavně doma.
O bulimii si můžeš přečíst hromadu věcí na netu, nemá smysl tady něco popisovat.
Pokud si nezačeš vážit sebe sama, je vše k ničemu, někde se stala chyba, možná v dětství, v manželství, stačí úplná maličkost, nevhodná poznámka, která zůstane uložená v hlavě a při prvním stresu se vše spustí. Chceš být štíhlá, pěkná, ale bulimička nejsou nikdy štíhlé, jen si pokazíš zuby, jícen od žaludeční kyseliny. Zvracení Tě příliš vysiluje, i myšlenky na zvracení.
Buď to zvládneš sama, nebo s pomocí lékaře, psychiatra.
Bulimie velmi rychle přejde do mentální anorexie, přesně jak píšeš-nejraděj bych nejedla vůbec..je to začarovaný kruh, buď vystoupíš, nebo se zhroutíš. Vyhledej pomoc, třeba napiš na anonymní - občanské sdružení anabell, můžeš jim zavolat, poslat mail..
Něco udělej, ničíš si krásný život, máš děti, manžela. Přeji hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.15 20:11
@jenika1 píše:
Asi to chce navštívit nějakýho odborníka, rozhodně to není stranda a ty si to uvědomuješ. Dělej něco!!! Měla jsem známou a ta bohužel v 38 létech umřela s váhou 34kg/180. Když jsem přišla k ní na kafe, klidně mi otevřela v prádle aby ukázala svou postavu a na mě šly mdloby. Bohužel, nikdo ji nepřesvědčil, že je někde chyba. Z nemocnice utíkala na reverz, nechtěla to vůbec řešit. Nechala po sobě dceru.
toto nikdy nepochopím, co dělá rodina, škola, přátelé..je to zoufalé volání o pomoc. Ten člověk tak moc chce, aby si ho někdo všiml a nějak mu pomohl, i když se vnitřně brání. Léčba je složitá, dlouhá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.15 20:25
Já bych k doktorovi i šla..Ale bojím se jít přes praktického lékaře. Pracuje tam jedna známá, která je velice blízká kamarádka mé matky. A vsadím se na 100%,že by jí to řekla. Zatím věděla o všech mých nemocech a návštěvách tam, lekářské tamjemství, netajemství 
Ano, původní příčinu hledám v dětství, kdy mi bylo ubližováno několik let od blízké osoby..Do teď mám pocit, že jsem na světě sama a nikdo mě nemá nijak zvlᚍ rád(lásku cítím jen od mladšího syna, ten se chodí ako jediný ještě pomazlit )
No a samozřejmě v tom hraje roli i dokonalá postava, kterou chci mít..Je to blbé, ale někdy si říkám, že radši přestanu jíst. Už mám k jídlu úplně zvrácený vztah. Ráno je ještě v pohodě, začnu zdravě a s mírou. Oběd je celkem fajn, nějaká zelenina s masem, těstoviny, rýže..a pak přijde krizová doba(kolem 15-17.hodiny)a jsem v háji..Začnou mě honit chutě a tam to začíná. 
- Citovat
- Upravit
5.3.15 20:32
Já ti radu dám, jak psáno v předchozích příspěvcích, navštiv odborníka, je to nemoc, nestyď se a jednej, jsi máma od dětí…Od bulimie je pak krok k anorexii. Chceš umřít? Chceš tu nechat děti bez mámy? Chceš ležet v nemocnici napojená na výživu nitrožilně a nechat si zavedenou sondu, nemoci se ani pohnout, ani na záchod si nedojdeš, jak budeš zesláblá? A pomalu umírat? Mezitím ti to zničí vztah. A to je jen kousek z toho, jak to vypadá, měla jsem tu nehezkou čest v nemocnici během své práce. Je ode mě možná tvrdé, ale takhle to je a pokud nechceš takto dopadnout, tak zítra okamžitě vyhledáš odbornou pomoc. Jednej v zájmu sebe a dětí. Ty totiž jediná, jim můžeš zachránit matku. Sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.15 20:36
Anonymní, tak běž rovnou k psychologovi vypovídej se a společně najdete nějakou cestu… jiná cesta není, pokud to máš v hlavě srovnané a chceš s tím něco dělat, tak stačí krok správným směrem a brzy se z toho dostaneš držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.15 08:40
@Anonymní píše:
Já bych k doktorovi i šla..Ale bojím se jít přes praktického lékaře. Pracuje tam jedna známá, která je velice blízká kamarádka mé matky. A vsadím se na 100%,že by jí to řekla. Zatím věděla o všech mých nemocech a návštěvách tam, lekářské tamjemství, netajemství
Ano, původní příčinu hledám v dětství, kdy mi bylo ubližováno několik let od blízké osoby..Do teď mám pocit, že jsem na světě sama a nikdo mě nemá nijak zvlᚍ rád(lásku cítím jen od mladšího syna, ten se chodí ako jediný ještě pomazlit
No a samozřejmě v tom hraje roli i dokonalá postava, kterou chci mít..Je to blbé, ale někdy si říkám, že radši přestanu jíst. Už mám k jídlu úplně zvrácený vztah. Ráno je ještě v pohodě, začnu zdravě a s mírou. Oběd je celkem fajn, nějaká zelenina s masem, těstoviny, rýže..a pak přijde krizová doba(kolem 15-17.hodiny)a jsem v háji..Začnou mě honit chutě a tam to začíná.
Trpěla jsem anorexií, která se následně přetavila do záchvatovitého přejídání - což je bulimie bez zvracení. Záchvaty přejídání jsou totožné, jen jsem pak nezvracela, ale hladověla a trávila hodiny na rotopedu. Šest let mi váha lítala nahoru - dolů, buď jsem se přejídala nebo jedla maličko.
Trvalo to do mých 21, teď je mi 28, mám šestiletou dceru a jsem v pořádku. Opravdu a úplně.
A dítě mě taky neuzdravilo - jak jsem si bláhově myslela.
Pomohlo mi několik věcí - pochopit, že lásku k sobě mi nedá okolí, tu musím vykopat v sobě. Pokud se nebudu mít JÁ SAMA DOOPRAVDY RÁDA, okolí tě může milovat sebevíc, ale to vnitřní prázdno to nezaplní.
Pak sport. Vykašlala jsem se na hodiny kardia a začala makat.
Včera jsem v posilovně dřepovala s 50 kily na zádech a ten pocit je neskutečněj, připadám si jako Bůh 
Pak jsem si dala pořádnou zdravou večeři, vytuhla a ještě dneska jsem nacpaná endorfinama, že miluju celej svět A ne, nemám ani nadváhu, ani nejsem svalnatej Rambo
Zatřetí - přiznat si a smířit se s tím, že hubnutí ani hladovění prostě nejsou cesta. Miluju jídlo, mám sklony k přejídání a je prostě nereálné, abych byla čtyřicetikilová modelka, co jí pětkrát denně miniporce. strašně jsem bojovala s touhou být hubeňoučká, jíst maličko a všem ukázat, že já to vydržím -… nevydržím. A protože to nevydržím, není to ani reálná cesta k hezké postavě.
Z přejídání se dostaneš jedině tak, že přestaneš potraviny rozlišovat na povolené a zakázané - rajčatový salát většinou přejídání nevyvolá, kostička čokolády ano. Prostě pomalu začni do jídelníčku zařazovat vš, ale normálně si to naplánuj a dovol - rozhodně tím nemyslím začít se ládovat salámama, párkama, smažákem apod. - ale jsou to všechno potraviny a jídla, která si jednou za čas můžeš naprosto bez výčitek dopřát a vůbec nic se nestane, akorát se musíš naučit s tím pracovat, umět si to povolit tak, aby to okamžitě neskočilo do výčitek, zoufalství, přejedení se a zvracení. Je to nadlouho a přejídání/zvracení se nezbavíš ze dne na den, ale je potřeba nebrat to jako selhání, prostě na cestě k rovným zádům občas zakopneš. Štíhlá a zdravá budeš jen s vyváženým a dostatečným jídelníčkem…
Já vím, že to „víš“, ale pusť si to do hlavy, nejíst a být zdravá - to prostě dohromady nejde.
Mně v tomhle opravdu hrozně pomohlo posilování, protože ti to zaprvé vrátí trochu zdravé svalové hmoty, kterou, upřímně, bulimičky i anorektičky většinou postrádají, protože tělo se při nedostatku primárně zbavuje svalů, tuky zůstávají a postava pak není hezká, i když nevážíš moc, zadruhé tě to donutí se sice normálně najíst, ale vynaložená námaha trochu funguje jako brzda přejedení, prostě ti to pak je líto tu práci „přežrat“.
Odborníka ti radit nebudu, nemám žádné konkrétní doporučení, nepomohli mi nikde, bylo to všechno jen na mně a v mojí hlavě.
Hodně mi pomohly Bachovy esence - ty si nemůžu vynachválit.
Promysli si, co by ti pomohlo nejvíc, udělej si nějaký plán řešení - hlavně to nenech pokračovat, čím víc si to pustíš k tělu, tím víc se to do tebe zažere…
Neboj, má to řešení a cesta ven existuje
Jen se musíš sama rozhodnout, doopravdy rozhodnout, že z toho chceš ven. a to nepůjde s myšlenkami „nejradši bych nejedla vůbec“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.15 09:30
Nepotřebuješ doporučení od obvodní, k psychologovi se objednej, možná Ti bude stačit vypovídat se, pokud máš děti, je obtížné léčit se s pomocí psychiatra. Pokud je PP rádi hospitalizují.
Jsi rozumná, jen Tě něco moc bolí, trápí, psycholog Ti může pomoct.
Nezlob se na sebe, neobviňuj se. Je to nemoc, jako každá jiná. Vím, moc Tě to vysiluje, obtěžuje a tu nemoc nesnášíš, pak nemáš ráda ani sebe sama.
Bulimií a MA trpí mnoho lidí, i dospělých, ženy ve zralém věku mají anorexii, bulimii, muži zrovna tak. Jen v médiích je vnucováno, že je to nemoc náctiletých.
Vyhledej pomoc, nebo se zabav, když přijdou tyto myšlenky, běž ven, čti, sportuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.15 09:32
@Fireangel
jsi šikovná zvládla jsi to, je to dlouhá cesta, ale na konci je úspěch, radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.15 19:57
Taky jeden příspěvek
Ahoj holky, vím że tato debata je už starší, ale i tak píši. Asi v 17 letech jsem začala trpět anorexií a následně bulimií. Vážila jsem skoro 80kg a během necelých 5 měsíců jsem zhubla na 42 kg. Neuvědomovala jsem si, ci dělán špatně. Celé dětství jsem slýchala nejez tolik, neżer, špekáčku, buřte, atd. Tak jsem začla něco dělat. Byla jsem hrdá, že jsem tolik zhubla. Do chvíle, kdy mě máma vytáhla ze záchoda, kvůli zvracení a pěkně mě profackovala. Pak následoval pokus o sebevraždu a psychiatrie, antidepresiva… Bojovat s tímto problémem byl mazec, ale nějak jsem to dala. Poznala jsem skvělýho chlapa v 18 letech. Teď jsme spolu osm let a za měsíc máme svatbu. Za ty roky spokojenosti mám zase skoro 80 kg a panikařím v posledních dnech cítím, že je to zase tady. Skoro nejím a když sním něco jiného než zeleninu či ovoce jdu si pokecat se záchodem. Vím k čemu to vede. A víte co je nejhorší? Pokud jste jednou těmito onemocněními prošli, nikdy se jich nezbavíte. Proto i když vím co to znamená, těším se na to. Těším se na to jak zhubnu a těším se na to jak se o mě ostatní pak budou starat. Strašně bych to chtěla překonat. Ničí mě to, ale nemohu si pomoct. Chtěla bych říct všem co chtějí rapidně zhubnout. Kašlete na to! Jinak vám bude PPP diktovat život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
