Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chaos v hlavě, někdy si přijdu přehlíížený
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.9.25 13:39
Jako, že žárlíš když se během dne chvíli věnuje psovi a nevisí na tobě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.25 13:46
@JancaS84 píše: Více
Žádné žárlení naopak jsem rád. Špatně formulované. Jsem rád že se věnuje psovi ale ten čas je další. Myslím to tak že jako kdybych tam nebyl. Spíš myslím že je to takový únik od reality.
Fakt na psa nejde žárlit i když chápu že to tak mohlo vyznít.
- Citovat
- Upravit
8.9.25 14:02
Člověče, nic se neděje, nekaz to svou nejistotou.
Máš úzkostní typ citové vazby. Přečti si „Citové pouto- Teorie attachmentu v partnerských vztazích“ ( Amir Lavine, Rachel Heller), nebo se zeptej AI. Ta ti to taky hezky vysvětli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.25 14:13
Jsou lidi, který to takhle mají, že někdy jsou hodně přítomný v okamžiku s tebou a jindy vypadají odtažitě. V tom konkrétním případě, který jsem zažila já, šlo o nějaký vnitřní boj mezi touhou někam a k někomu patřit a potřebou být sám, nenechat si nabourat pečlivě budované teritorium. Co mě s tím nakonec smířilo, bylo, že tyhle odtažité okamžiky neměly žádný dopad na budoucnost toho vztahu, prostě se jen potřeboval na nějakou dobu zavřít do své ulity a ujistit se, že ten „úkryt“ pořád existuje. Ale těžký to pro mě bylo, ne že ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 07:44
@Anonymní píše: Více
Tohle číst je spíš jak od ujetyho nevyrovnaného homosexuála, kterému je 16:D
Ty jsi dost nevyrovnaná osoba. Slečna to s tebou musí mít hrůzně těžký
PS. Kdyby jste měli dítě ( což asi vzhledem k tvé závislosti na ni nedoporučuji ) tak to nezvládnes protože by jsi byl až na třetí kolejí za dítětem a psem 
Ano, pes je před tebou a to se vsadím. Každý Pejskar to tak má. Němá tvar první
Příspěvek upraven 09.09.25 v 12:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 09:08
@Anonymní píše: Více
Zkus si přečíst něco o HPO. U mnoha mužů to vede k prozření.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 09:11
Neblbni.
Chces visiet na priatelke a udusit ju? Tie momenty odtiahnutia su normalne, je to ako vydych, noc… neda sa donekonecna len nadychovat. Tvoja potreba istoty - ty si mas byt isty SAM SEBOU a nie hladat istotu v laske partnerky. To ze ta to vystavuje, boli - kokso, vies si predstavit ze normalne sa ludia tesia na spanok a oddych a nikoho to neboli? Proste to vnimas divne. Nema ta to preco boliet, je to tvoja neistota a to ako si vysvetlujes odtiahnutie - uz ma neluuubi - co je blbost. Nie, neznamena to, ze ta nelubi, len ty si to tak vysvetlujes v tvojej hlave. V zdravom vztahu potrebuje clovek priestor aj pre seba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 09:19
Jak dlouho trvá její přítulnost či odtažitost? Opakuje se to nějak pravidelně? Odehrává seto v průběhu 1 měsíce?
Pokud ano, tak to může být pouze v rámci. ženského měsíčního cyklu.
Dyštak si o tom něco přečti.
Mě se to v průběhu měsíce také mění…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.25 11:42
@rencina
Píše tam, že je to každý den kolotoč lásky a nejistoty. Takže já to pochopila tak, že se slečna odebere z tulení s přítelem a jde si chvíli hrát se psem.
Jako tenhle příběh je tak d€bilní, že věřím, že to je snad i pravda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.25 13:09
Ma hraniční poruchu osobnosti. Jsem si téměř dle tohoto popisu jistá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi tak potřebuji se asi vypovídat nebo to říct nahlas 🥺kde začít mám přítelkyni s kterou je to je neskutečný opravdu moc krásný rozumíme si a cítíme se spolu dobře. Hlavní co je tak se můžeme chovat normálně být svůj. všechno toje neskutečný, a zároveň těžký. Překonali jsme spolu spoustu věcí takže vím že ji můžu věřit a snad i ona mě. Miluju ji víc než cokoli, ale někdy prostě fakt nevím, co se jí honí hlavou. Jsou chvíle, kdy je blízká, hřejivá, přítulná – když mě obejme, když se na mě usměje, když jsme sami, všechno je krásný bezpečný, cítím, že jsme spojení. Přesně tyhle chvíle mě drží nad vodou.
Ale pak se odtáhne. Najednou se zavře do sebe, věnuje se pejskovi, a mám pocit, že na mě kašle. To je moment, kdy mi úplně stahne žaludek, nevím, kde stojím, cítím se přehlížený, sám. A pak, ani nevím jak, se to otočí – náhle je přítulná, blízká, hřejivá, všechno je zase „normální“. A já se snažím nadechnout, snažím se chytit tu chvíli, protože nikdy nevím, kdy zase přijde odstup.
Tenhle kolotoč mě vyšťavuje. Každý den je mix lásky a nejistoty. Někdy si říkám, že jí nikdy nedokážu dát všechno, co potřebuje, že jsem starší, že nikdy nebudu stačit, že jí nedám to, co by jí dal někdo mladší. Bojím se, že ji zklamu, že jí nebudu stačit. A přitom ji miluju víc než cokoli. Každý okamžik s ní je důležitý, a přesto mě tyhle výkyvy drtí.
Chci jen jasno. Chci vědět, že i když se odtáhne, neztratíme to, že i když je přítulná, chápu, proč se tak cítí, že je to její způsob, jak si být jistá. Vím že má strach z budoucnosti. každopádně vždy budu u ní když bude problém budu její opora. Jen Chci vědět, že i přes tenhle kolotoč budeme stát spolu. Ale zároveň se bojím, že se budu vždycky cítit trochu mimo, trochu ztracený, i když ji miluju celou duší.
A přesto… nevzdávám se. Nevzdám se jí. I když mě to vyšťavuje, i když mě to bolí, i když mě někdy nechá stát tam, kde ji nejvíc potřebuju, pořád je to ona, pořád ji miluju a nechci být nikde jinde.
Takže nevím co se s ní děje co jí trápí.
Kde jinde se zeptat nebo dostat radu nebo vysvětlení 🤏