Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vlastně tu padlo spoustu docela trefných rad a poznámek a já je asi nejspíš jen schrnu:
Promluv si se svým chlapem a zdůrazni, že nechceš čekat na nic, ve tvém věku by se to nemuselo vyplatit.
Pokud s ním nebude řeč, zařiď se po svém (otce dítěte bych ale nevolila náhodně, rozumíš, že). V partnerství musíte být v určitých věcech zajedno, přes to nejede vlak.
Je jasné, že bys měla mít prostor a peníze na dvě děti, elán a sílu na to evidentně máš (vzhledem k tomu, jakou si měla školu života)
Musíš si být zcela jistá, co chceš a za tím si jít, samozřejmě bych doporučovala čisté úmysly, pak jedině budeš šťastná a já ti přeju, aby se tak stalo co nevidět.
Pokud on děti nechce - tak to se nedá nutit, ani přemluvit ani vyargumentovat. ![]()
Pokud ty děti chceš víc než cockoli jiného na světě zbývá ti jednat takto:
Odejít od partnera a vyhledat nového, který děti bude chtí,
odejít od partnera a najít někoho kdo tě oplodní, ale nebude mít práva a ty fin. pomoc,
nebo mlžit před partnerem, vysadit antikoncepci - nechat se " zbouchnout" již prověřeným otcem s tím, že po něm nebudeš nic chtít a necháš ho následně ( po využítí) odejít..
Je to napsané drsně, ale vynechala jsem něco??
![]()
Pokud jsi schopná se o sebe a své děti postarat (uživit je tak abys byla spokojená s vaší životní úrovní) a všem dotčeným na férovku předem říct, že si se rozhodla tak a tak (zejména otci svého dítěte a otci plánovaného dítěte), pak proč ne? Hodně zdaru!
V každém jiném případě, např. hodláš-li se stát další přísavkou (mám dvě děti, bé, státe, chlapi navalte prachy…školku, práci „na míru“, jistoty…) nebo jsi alternativec typu „ono to nějak půjde“, pak to vidím jako zásadní problém.
Jsem přibližně stejného věku, děti mám dvě, slušnou kariéru a partnera, kterého bych nedala (ani za další dítě), bez něj bych to táhnout nechtěla (i když by to „technicky“ bylo možné). A v mateřství jsem pochopila hlavně to, že člověk (i matka) musí být především spokojen sám se sebou aby byl schopen být kvalitním rodičem.
Ja tu budem za exota, ale nie je to nefer voci detom? Mat ich za kazdu cenu aj bez chlapa? Nebudu mat potom problemy vo vlastnych partnerskych zivotoch? Myslim … nebude si dievcatko hladat iba oplodnitela, ved mama ju tiez vychovala bez chlapa a chlapec robit deti kde sa pritrafi bez vycitiek svedomia, ved on tiez otca nepotreboval, tak naco s tym deckom ostavat?
No, len mi to pride trochu moc sebecke ja chcem dieta a chcem a chcem … mozno to len vidim zo spatneho uhla ![]()
mně se zdá, že se ve moha příspěvcích nejen u tohoto tématu příliš často objevuje výraz sobectví a podivně se moralizuje. Dost se řeší „ta pravda“, jako že jak by to mělo být správně aby to nebylo sobecké. myslím, že se dost zapomíná, že úplně správně to skoro nikdy nejde, protože k tomu nejsou podmínky a „ta pravda“ je hodně vágní, protože kdo z nás žije v pravdě a správně? kdo je vlastně tady sobec? Ta ženská, která chce dítě nebo ten chla? Prostě situace je teď taková, že mladí muži nechtějí děti, nechtějí rodinu, aspoň tedy ne ve věku naší plodnosti, čekají do 40 let a berou si mladší ženy, pokud tedy se vůbec zaháčkují. a na nás mladší zbývají většinou ti starší, kteří třeba už děti mají, takže je zase nechtějí, protože už chtějí svůj klid…ale samozřejmě mladé maso by chtěl každý, ale nést důsledky toho, že mladý člověk má nějaké životní nároky…představy, které chce přirozeně naplnit, to už je kumšt. Argumentovat se dá, že starší člověk už chce klid, jasně, ale kdo se tedy má podřídit? Mladší staršímu? Kolik dětí vyrůstá bez otce, ale věřím, že to nikdy není samozřejmá volba ani pro matku ani pro otce, nikdo to tak přece nechce aby jeho děti strádaly, ale z toho co se nabízí a co nám život přináší, je snaha si zvolit tu schůdnější variantu pro uskutečnění našich představ bez toho abychom se frustrovaně podrobili něčí vůli. Takže kdo je tady sobec? myslím, že kdo tady píše o sobectví, čte tyto články jen z nudy a o životě toho moc neví.
Tak milá žvanilko,
stejně jako ty budu psát anonymně a z pochopitlených důvodů (chodí sem spousta lidí,které znám a znají i mne).
Píšeš tu o moralizování a sobectví. Já tedy mohu říci, že jsem na vlastní kůži poznala, jaké to je -když si mamka postaví hlavu a pořídí si dítě i přes odpor chlapa. Jsem vlastně živý důkaz.
Moje mamka prostě chtěla dítě a pořídila si ho bez ohledu na přání vyhlédnutého muže. (Podotýkám že se s ním po 3měs. vztahu+manželství hned rozváděla).
Nebudu tu popisovat mé dětství, snad jedním slovem - hnus!!
Celý život jsem pro ni jen dítětem toho hajzla. Takže asi tak.
Určitě si to dobře promysli, máš pravdu - hodně lidí tu moralizuje, ale taky mi nepřipadá správné pořizovat si dítě bez ohledu na vše ostatní. Nezlob se, ale připadáš mi tak trochu jako umíněné dítě - prostě JÁ CHCI!!
Snad se mýlím a máš to opravdu pečlivě promyšlené. Jen bych taky myslela na to, že není všem dnům konec a můžeš zanedlouho potkat opravdu toho pana ÚŽASNÉHO, který bude chtít společné děti a co pak? Určitě bych prvně řešila vztah a budoucnost a pak teprve dítě a určitě bych to neomlouvala věkem.
Přeju hodně štěstí v životě a prosím nezlob se, je to jen můj názor a pohled na věc
.
Ještě jednou já.
A tou větou, že chlapi tvého věku nechtějí zakládat rodiny jsi mě pobavila. Ono skutečně záleží jakého chlapa vlastně hledáš a možná kde ho hledáš. Já nehledala a našla a dokonce o 4 roky staršího než jsem já. A chtěl děti, já chtěla děti a dnes máme skvělé manželství i ty děti
.
Pokud partner nechce další dítě, Ty ano, tak nevidím nic zlého, když jsi půjdeš za svým cílem. Myslím si, že je to mnohem lepší, jít si za svým cílem, nežli se podřídit chlapskému pohodlí a díky tomu si omezit život.
Já si myslím, že je ti 36let a máš život před sebou a rozhodně na Tebe někdo čeká, kdo bude chctít s Tebou založit a udržovat rodinu, akorát to chce prostě čas a trpělivost.
A porod kolem 40tky je dnes běžná záležitost, takže toho bych se nebála toho věku (akorát že je lékařsky člověk více hlídaný).
Znám děvče ze svého okolí, které si pořídilo dítě „lží“. Bez souhlasu muže, kterému nalmluvila, že nebude moct mít děti… Táta kloučka miluje i přes to, ale s jeho matkou nežije a ani nikdy nebude. Holčina to udělala, protože prostě chtěla!!! Není to tak trochu o nevyzrálosti? Copak protože já chci, tak to tak udělám, bez ohledu na ostatní… Jak může vychovávat dítě, když neví nic o ohleduplnosti, vzájemném respektu? Co asi dostane do vínku od matky- umíněné? A mladá máma nenávidí muže, který je „opustil“, jistě to bude synovi celý život připomínat a jeho otci dělat naschvály…ani trošinku si nepřipouští, že „selhala“ už na počátku- vztahu, partnerství i vzniku nového života. S nataženou rukou vydírá chlapečkova otce. Myslíte děvčata, že to je správné??? ![]()
ale tady přece nikdo nemluví o vztahu k tomu muži. jestliže se rozhodnu mít dítě bez partnera, přece nebudu dítěti předhazovat, že je otec hajzl.ten úmysl tady přece není. pokud se zodpovědně rozhodnu mít dítě bez partnera, nemůžu po otci zploditeli nic chtít a už vůbec do toho tahat to dítě. To mluvíte holky o vztazích, které se nepovedly nebo o situaci, kdy si žena myslela, že ho nějak přitáhne tím děckem, takže šlo o toho chlapa, ne o to dítě, proto on je te´d hajzl, že se nechytil. Ale pokud dítě chci a bude na světě, protože jsem ho chtěla, tak už to je přece pozitivní, především pro to to dítě. A nikde není psáno, že se dřív nebo pozděj neobjeví někdo kdo ho bude chtít stejně jako já. Důležitá je osobní pohoda a duševní zralost toho rodiče. Ta ovlivňuje pohodu a směřování dítěte. jde o to vědět co chci, nebýt závislá, to co popisujete je o závislosti. Já spíš řeším jinou věc, co kdyby se se mnou něco stalo? kdo by se o něj pak postaral?
Prave to mi nepride zodpovedne, rozhodnut sa pre dieta s tym, ze chlapa nechcem a hladam len spermiu.
Ale mozno som len zaujata, lebo som od 6 rokov polosirota a mama sa uz druhykrat nevydala ani nam nepriviedla ziadneho stryka do domu. Ja osobne sa na detstvo stazovat nemozem a rovnako mame nic nevycitam, ona predsa nemoze za to, ze otec zomrel. Ale hladanie svojho chlapa bez toho aby som z domu vedela ako take partnerstvo ma vyzerat bolo dost o hubu. A preto si myslim ze zaobstarat si dieta s tym ze dopredu viem ze ho ukratim o druheho rodica mi pride nezodpovedne a sebecke.
A ano, ludia zomieraju aj ked su deti este male. Mne zomrel otec ked som mala 6, spoluziakovi mama ked mal 10. Este ze jeho mama nechcela len decko bez chlapa.
Já jsem dítě, jehož máma se ve třiceti po rozvodu bezdětného manželství rozhodla mít dítě bez partnera. O dva roky později se znovu vdala, měla další dítě. Na nevlastního otce nemůžu říct slovo - adoptoval mě, staral, lépe řečeno nestaral se stejně o všechny své děti, nedělal rozdíly ani ve financích. Přestosi myslím, že to byl velmi špatný nápad. Absolutně jsem do té rodiny nezapadala - povahově, temperamentem, vizuálně, zdravím; neměla jsem ale nikoho jiného, s kým bych se mohla identifikovat, byť by to byl otec už mrtvý nebo nezajímající se. Přes všechny feministické řeči o právech ženy na kde co mi chybí půlka kořenů a není kde brát.
Z pochopitelných důvodů anonym.
Já jsem na rozpacích - když si uvědomím kolik svazků s dětmi se rozpadne a následně děti nemají dostatečný kontakt ( vlivem čehokoli) s jedním s rodičů , tak mi tato varianta nepříjde tak moc sobecká a nepřijatelná. Je samozřejmě rozdíl v tom, že to plánuje, ale pokud chce dítěti poskytnou spoustu lásky, bylo by to dítě chtěné a vytoužené, tak si nemyslím, že bude trpět ( nemohu to vědět, ale myslím si to)..
Hodně dětí za své rozvedené dětství pozná nové strejdy nebo macešky a neřeší se to tak jako když je maminka organizovaně sama..
Děti se svobodnými maminkami podle mě můžou být stejně spokojené jako s oběma rodiči. Víme přece, že i oba rodiče nemusí připravdit dítěti to nejlepší dětství.
v tom to podle mě není. je hezké mít vše tak jak má být a ideální - ale tak to bohužel nechodí..
Záleží na dospělákovi, jak spokojené bude dítě at už je jeden nebo dva..
Lisbeth, to nemusí být o dostatečném kontaktu, ale když nemáš otce vůbec, nemáš se od čeho odpíchnout. Když je tvůj otec mrtvý, máš fotky, vzpomínky svoje či druhých, když je lotr nebo na děti kašle, můžeš si aspoň říct, že taková nebudeš, i když některé věci jsi po něm zdědila, třeba v povaze, snažíš se to uplatňovat jinak, vymezíš se negativně, ale máš vůči komu se vymezit.
Proč myslíš, že řada adoptovaných dětí, které milují své adoptivní rodiče, nechtějí na tom vztahu nic měnit, by chtěli se aspoň jednou setkat se svými biologickými rodiči? Ne s cílem vytvořit po letech vztah, ale jen je vidět, poznat, mluvit s nimi… aspoň něco se o nich dozvědět.
Já jsem relativně dost do rodiny mojí mamky, vzhledem i povahou, ale přesto je spousta věcí, které jsou odněkud jinud, naprosto cizorodé a přitom ke mně odjakživa patří.. pomohlo by mi - hlavně v dospívání, teď už se s věcmi dokážu srovnat i jinak - vědět, že nejsem divná, jen jsem v tomhle po tátovi.
předchozí inko
s tím souhlasím - je to smutné, když se člověk jen dohaduje co kdyby a kdo to asi byl.
jen chci říci, že je mezi námi spousty neštastných dětí, u kterých se rodiče ani zbla nesnaží je učinit štatnějšími a mají různé jiné potíže.
Naproti tomu je zde možnost, že bude dítě mít alespon milující maminku..
Tady mi příjde rozdíl jen v tom, že nyní se třeba už ta maminka rozhodne že bude sama - a to tu odsuzujete. A přitom spoustu jiných maminek opustí partner v prvních měsících dětátka a je to pro dítě ta samá situace - ale tady se počítá s tím, že si možná ještě někoho najde atd..
To si může najít i tato maminka ![]()
Prostě hlavní co chci napsat je, že jsou horší věci v rodinách pro děti i rodiče, než plánované dítě bez otce - kterého potencionálně ještě může někdy získat..