Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chlapi a ponožky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.8.21 07:59
@asddsa píše:
Donedávna jsem to taky dělal, měl jsem v bytě 2 spolubydlící. Ale co bydlím sám, tak kupodivu vůbec. Starat se o svůj pořádek mě baví, ale jak mi tam někdo leze a zasahuje do bydlení, tak tím moje motivace „fungovat“ v domácnosti jde dolů.
Ja to mam uplne stejne, cim to je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Annnemari
23.8.21 08:05
@asddsa píše:
Donedávna jsem to taky dělal, měl jsem v bytě 2 spolubydlící. Ale co bydlím sám, tak kupodivu vůbec. Starat se o svůj pořádek mě baví, ale jak mi tam někdo leze a zasahuje do bydlení, tak tím moje motivace „fungovat“ v domácnosti jde dolů.
Já to mám úplně opačně 
když jsem bydlela sama nedokázala jsem udržet pořádek jaký jsem chtěla. Když bydlím s někým, tak mi jeho nepořádek vadí, ale abych mu mohla říct, aby ho nedělal, tak ho taky nesmím dělat, takže je to pro mě motivační
- Citovat
- Upravit
23.8.21 09:15
@Fiducia
Ano, uklízíme všichni společně. Tato diskuse byla založena jako téma pro odlehčení. Každý žijeme jak umíme a jak nám to vyhovuje. Znovu opakuji. Nemáme doma ani špínu a ani bordel. Úklid domu pácháme společně, je to moc fajn. Nevidím důvod, proč bych měla uklízet jen já, když prostor užíváme všichni společně. A to, že chce mít můj manžel, partner kousek pocitu svoojí svobody a má-li ten kousek svobody spočívat v tom, že má svou pánskou místnost, kde si může dělat co chce včetně bordelu a že má svůj odkládací prostor na špinavé prádlo, nechť je po jeho! Tomu říkám absolutní přijetí člověka i s jeho potřebami. Já si chci házet špinavé prádlo do koše, tak si ho tam hážu. on si chce odkládat věci na líného sluhu, tak ať. Já si chci nechávat připravené oblečení na další den na židli, on v koupelně. Každý máme právo na svobodný život a my ho tak žijeme navzdory vzorcům a škatulím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 09:16
@Kraťaska86 píše:
Jistě. Souhlasím. My doma nemáme bordel a ani špínu neb se společně podílíme na údržbě pořádku a je u toho i legrace. Ale líný sluha podrží ty neposedne ponožky
ja absolutně nechápu, proč někdo dá spinavy, pouzity ponožky na linyho sluhu.. kdo je z neho jako sundá a vypere? není to zbytečný brát je do ruky 2×, když by to slo rovnou hodit do toho koše?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 09:21
@Venetia píše:
Pokud ho cepujes, kam co patri, tak jeho mama jsi
ja naštěstí nemám důvod ho cepovat, on ví kam patří spinavy prádlo 
nikdy jsem mu nemusela říkat, ať dá spinavy prádlo do koše, máme dvě koupelny, dva koše a nikdy se nestalo, že by bylo jeho spinavy spodní prádlo někde pohazeny..
a to dle slov tchyně doma nic nedělal, jen ležel na gauči 
a tyhle věci jsem ho fakt učit nemusela. ostatně ja byla podobnej typ ale doma je doma a nepřijde mi vhodný, aby měl někdo moje špinavý ponožky na gauči u hlavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 09:25
@a12 píše:
ja absolutně nechápu, proč někdo dá spinavy, pouzity ponožky na linyho sluhu.. kdo je z neho jako sundá a vypere? není to zbytečný brát je do ruky 2×, když by to slo rovnou hodit do toho koše?
Manžel. Jednou za týden sebere vše z líného sluhy, roztřídí prádlo a vypere. Já zase nechápu, proč je pořád potřeba něco chápat. Mě je to jedno, ať si to dělá jak chce a kdy chce. i kdyby měl svoje prádlo vzít do ruky třeba dvacetkrát. Je to jeho věc, jeho volba, jeho čas, jeho návyk, je to on a je takový jaký je. Miluji ho a vážím si ho a přijímám ho celého takového se vším všudy. I on mě. Víte, nás na sobě vzájemně nic neštve a nerozčiluje. Skutečně se přijímáme ve všech ohledech. Ve všech! To je prostě náš způsob výskytu na týhle planetě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 09:29
@Kraťaska86 píše:
Manžel. Jednou za týden sebere vše z líného sluhy, roztřídí prádlo a vypere. Já zase nechápu, proč je pořád potřeba něco chápat. Mě je to jedno, ať si to dělá jak chce a kdy chce. i kdyby měl svoje prádlo vzít do ruky třeba dvacetkrát. Je to jeho věc, jeho volba, jeho čas, jeho návyk, je to on a je takový jaký je. Miluji ho a vážím si ho a přijímám ho celého takového se vším všudy. I on mě. Víte, nás na sobě vzájemně nic neštve a nerozčiluje. Skutečně se přijímáme ve všech ohledech. Ve všech! To je prostě náš způsob výskytu na týhle planetě
dobře, ale četla si diskusi? ponožky zastrkany v gauci a podobně? to ti přijde ok? 
jako jestli to má zavřený v nějaký svy místnosti co nikdo nevidí dobrý, ale kdyby mi měla přijít navsteva a z gauče vytáhla spinavy ponožky, no fuj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 09:39
@Anna766 píše:
Nadávat je že bych mu hlasitě třeba sdělila „doprrdele co tady do hajjzlu zase dělaj ty zkkurvený ponožky na gauči“ to je nadávání, já se normálně zeptám co to tam dělá, ať si to ullidí, nehodlám žít v binci jen proto abych se mohla vytahovat že mám chlapa doma a už vůbec nehodlám za ním chodit, uklízet po něm a pomalu mu i utírat zadek, je to dospělý člověk, tak ať po sobě uklízí. Jak to potom vypadá, když se děti v rodině učí pořádku, aby si po sobě uklízelo, učí se že maminka není služka, ale zároveň tu služku dělat chlapovi.
To já taky nevím…nežiju z převzatých vzorců chování své rodiny a nežiju ze vzorců chování, které se nám předkládají jako správné. Máme svoje vlastní nastavení. Vytváříme si svůj život jak chceme, jenže to je spoustě lidem k nepochopení, že by mohli žít svobodně bez toho, že něco musí nebo že se něco musí. Nemusí. nemusí se vůbec nic a taky to věřte nebo ne funguje. To, že je někdo dospělý člověk znamená co? Že zákonitě musí dělat to a to, protože to říkala moje máma a její máma a její máma? Ne. Být dospělý znamená mít víc starostí než v době, kdy jsme byli dětmi. Ale to je tak všechno. Málokdo dnes umí být dítětem a zároveň se chovat jako dospělý - tedy zodpovědný ke svým špinavým ponožkám:-). Takže. Služko nedělám. Neuklízím po nikom, uklízíme společně - tedy udržujeme společně náš domov čistý. Vzorec chování, nebo učíme dítě aby si uklízelo? Dítě má svůj koš na prádlo ve svém pokoji. A já nejsem žádná máma od plotny, co pobíhá domem s hadrem a vařečkou v ruce, ufuněná, že zase všechno dělá sma a tak teda si po sobě laskavě uklízejte! Tento vzorec chování se mi naprosto příčí. Jsem máma, člověk, který přijde domů z práce, čeká mě šťastný manžel s kávou, který mě nechá si půl hodiny odpočinout, pak si popovídáme a řešíme, co společně uvaříme a upečeme. Vaříme spolu celá rodina, chystáme svačiny, jeden vypere, druhý pověsí, třetí složí a každý si své prádlo uklidí. jeden vysává, druhý vytírá, třetí utírá prach, prostě nenásilně na pohodu:-). Mno a pak taky máme každý své koníčky, takže pro nás náš vesmír, náš svět a to, že to někdo nechápe, to je každého věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 09:46
@a12 píše:
dobře, ale četla si diskusi? ponožky zastrkany v gauci a podobně? to ti přijde ok?
A kdo jsem, že bych měla soudit něčí zastrkaný ponožky v gauči? Jestli mi to přijde ok? A víš, že ano? A víš proč? Protože je to opět jen o komunikaci. Když bych měla manžela, o kterém vím, že má zvyk zastrkávat ponožky do gauče a kdybych věděla, že má přijít návštěva(mimochodem - to je velmi zvláštní, všichni tu pořád uklízí, tak proč by měli uklízet ještě víc před návštěvou? Přetvářka, aby mě nepomluvili? Naši přátelé? 
Kdo jiný chodí k nám na návštěvu než naši přátelé??? ) Tak bych svého takového manžela láskyplně požádala, ať ty ponožky vytahá a jestli by mohl ten gauč vysát. To je vše. A šla bych si s úsměvem zase po svém. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Annnemari
23.8.21 09:47
@Kraťaska86 píše:
To já taky nevím…nežiju z převzatých vzorců chování své rodiny a nežiju ze vzorců chování, které se nám předkládají jako správné. Máme svoje vlastní nastavení. Vytváříme si svůj život jak chceme, jenže to je spoustě lidem k nepochopení, že by mohli žít svobodně bez toho, že něco musí nebo že se něco musí. Nemusí. nemusí se vůbec nic a taky to věřte nebo ne funguje. To, že je někdo dospělý člověk znamená co? Že zákonitě musí dělat to a to, protože to říkala moje máma a její máma a její máma? Ne. Být dospělý znamená mít víc starostí než v době, kdy jsme byli dětmi. Ale to je tak všechno. Málokdo dnes umí být dítětem a zároveň se chovat jako dospělý - tedy zodpovědný ke svým špinavým ponožkám:-). Takže. Služko nedělám. Neuklízím po nikom, uklízíme společně - tedy udržujeme společně náš domov čistý. Vzorec chování, nebo učíme dítě aby si uklízelo? Dítě má svůj koš na prádlo ve svém pokoji. A já nejsem žádná máma od plotny, co pobíhá domem s hadrem a vařečkou v ruce, ufuněná, že zase všechno dělá sma a tak teda si po sobě laskavě uklízejte! Tento vzorec chování se mi naprosto příčí. Jsem máma, člověk, který přijde domů z práce, čeká mě šťastný manžel s kávou, který mě nechá si půl hodiny odpočinout, pak si popovídáme a řešíme, co společně uvaříme a upečeme. Vaříme spolu celá rodina, chystáme svačiny, jeden vypere, druhý pověsí, třetí složí a každý si své prádlo uklidí. jeden vysává, druhý vytírá, třetí utírá prach, prostě nenásilně na pohodu:-). Mno a pak taky máme každý své koníčky, takže pro nás náš vesmír, náš svět a to, že to někdo nechápe, to je každého věc.
Ale pak nevim, proč kritizujes ty, kterým vadí, ze se manžel na uklízení nepodílí. Každý nemá svoji pánskou místnost, kde si může dělat bordel aniž by tím někomu otravoval život. Řec je o člověku, který chodí a zanechává za sebou bordel a nijak to neřeší. A většinou je to díky tomu, že ty jejich mámy služby byly a dělaly to za ne, nebo nebyly a nenaucily je základním návykům.
- Citovat
- Upravit
23.8.21 10:00
@Kraťaska86 píše:
A kdo jsem, že bych měla soudit něčí zastrkaný ponožky v gauči? Jestli mi to přijde ok? A víš, že ano? A víš proč? Protože je to opět jen o komunikaci. Když bych měla manžela, o kterém vím, že má zvyk zastrkávat ponožky do gauče a kdybych věděla, že má přijít návštěva(mimochodem - to je velmi zvláštní, všichni tu pořád uklízí, tak proč by měli uklízet ještě víc před návštěvou? Přetvářka, aby mě nepomluvili? Naši přátelé?
a jsem u toho.. uz by ses musela chovat jako jeho mama a říct mu ať ty ponozky uklidí.. a ano, kdyby mi přišli na návštěvu moji přátelé, rodina, styděla bych se mít zastrkany ponožky v gauci a vsude po baráku..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 10:09
Můj to nedělá. Jeho maminka ho naučila si věci pěkně uklízet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.21 10:09
@Annnemari píše:
Ale pak nevim, proč kritizujes ty, kterým vadí, ze se manžel na uklízení nepodílí. Každý nemá svoji pánskou místnost, kde si může dělat bordel aniž by tím někomu otravoval život. Řec je o člověku, který chodí a zanechává za sebou bordel a nijak to neřeší. A většinou je to díky tomu, že ty jejich mámy služby byly a dělaly to za ne, nebo nebyly a nenaucily je základním návykům.
A já někoho kritizuji? Ne. jen se snažím nabídnout jiný úhel pohledu. Vztah - jedná se o soužití dvou naprosto cizích lidí, kteří se svobodně rozhodli žít spolu a rozhodli se se navzájem plně přijímat i se všemi nedokonalostmi. Společně sdílíme jeden prostor. Dám příklad. Představím si, že jsem žena, která lpí na určitých pravidlech a budeme těm pravidlům říkat její vlastní úhel pohledu na pořádek. Téhle ženě vadí cokoli co je podle ní pohozenéa co podle ní má určité místo někde. Např. špinavé ponožky patří do koše. A tahle žena chce, aby její partner viděl a přijmul její vlastní úhel pohledu na pořádek. Ale proč? Proč ona nepřijme jeho vlastní úhel pohledu na pořádek? proč ona nepřijme jako součást jeho svobodného rozhodnutí, že on si chce prostě dvobodně položit své ponožky někam a až on uzná za vhodné je prostě dát do pračky nebo tedy do tho prádelního koše? Proč je pořád tolik žen, které se nezeptají, opakuji nezeptají(!) svého partnera: Zlato, vysvětli mi, proč vlastně chlapi pokládají ponožky a všechny ty věci mimo místa, které jsme vám my ženy určily? A tady je odpověď. Ta místa určily ženy. Aby těm ženám zmizely z očí. Mužům nevadí. Je to určitý pocit svobody. Je to jen můj úhel pohledu. Ale funguje. A můj manžel mi jednou řekl, že chce mít svůj kus svobody, svůj kus svýho místa, kde si může svobodně dělat co chce. A protože ne každý muž má možnost mít svou man cave, nebo-li svůj vlastní prostor, svobodně odkládají své věci kam se jim chce. Možná by bylo jednodušší je přijmout s jejich svobodou…věřte, bude se vám všem mnohem lépe dýchat, bude vám spolu mnohem krásněji a nějaké ponožky vás nerozhází, protože když přijmete muže s jeho svobodou, budete se na něj dívat jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Annnemari
23.8.21 10:24
@Kraťaska86 píše:
A já někoho kritizuji? Ne. jen se snažím nabídnout jiný úhel pohledu. Vztah - jedná se o soužití dvou naprosto cizích lidí, kteří se svobodně rozhodli žít spolu a rozhodli se se navzájem plně přijímat i se všemi nedokonalostmi. Společně sdílíme jeden prostor. Dám příklad. Představím si, že jsem žena, která lpí na určitých pravidlech a budeme těm pravidlům říkat její vlastní úhel pohledu na pořádek. Téhle ženě vadí cokoli co je podle ní pohozenéa co podle ní má určité místo někde. Např. špinavé ponožky patří do koše. A tahle žena chce, aby její partner viděl a přijmul její vlastní úhel pohledu na pořádek. Ale proč? Proč ona nepřijme jeho vlastní úhel pohledu na pořádek? proč ona nepřijme jako součást jeho svobodného rozhodnutí, že on si chce prostě dvobodně položit své ponožky někam a až on uzná za vhodné je prostě dát do pračky nebo tedy do tho prádelního koše? Proč je pořád tolik žen, které se nezeptají, opakuji nezeptají(!) svého partnera: Zlato, vysvětli mi, proč vlastně chlapi pokládají ponožky a všechny ty věci mimo místa, které jsme vám my ženy určily? A tady je odpověď. Ta místa určily ženy. Aby těm ženám zmizely z očí. Mužům nevadí. Je to určitý pocit svobody. Je to jen můj úhel pohledu. Ale funguje. A můj manžel mi jednou řekl, že chce mít svůj kus svobody, svůj kus svýho místa, kde si může svobodně dělat co chce. A protože ne každý muž má možnost mít svou man cave, nebo-li svůj vlastní prostor, svobodně odkládají své věci kam se jim chce. Možná by bylo jednodušší je přijmout s jejich svobodou…věřte, bude se vám všem mnohem lépe dýchat, bude vám spolu mnohem krásněji a nějaké ponožky vás nerozhází, protože když přijmete muže s jeho svobodou, budete se na něj dívat jinak.
Ja s přijmutím něčí svobody nemám absolutně žádný problém, v tomto ohledu si myslím, ze už na začátku mají být oba natolik upřímní, aby co nejdřív poznali, ze vyjádření svobody obou je pro společný život neslučitelné. Ja se v čistém a uklízenem prostoru cítím harmonicky, proto to dělám. Dělám to i přesto, že mě uklízet nikdo moc neučil, musela jsem se to naučit sama. Takže pro mě je teoreticky neslučitelné žít s někým, kdo za sebou zanechává nepořádek a cítí se tak harmonicky zase on. Ale dokážu si představit, ze se s někým natolik budu cítit dobře, a on se mnou, že se v tomto udělá kompromis, a to fakt není to, že on bude pohazovat věci a ja budu muset potlacit to, abych se doma cítila hezky. Kompromis vidím v tom, ze on po sobě bude uklízet tam, kde to je i moje, a ja nebudu lpět na bezchybnosti, takže když občas zapomene, resit to nebudu, ale snažit by se proste měl, když mu jde o hezky vztah.
- Citovat
- Upravit
23.8.21 10:27
@Kraťaska86 píše:
A já někoho kritizuji? Ne. jen se snažím nabídnout jiný úhel pohledu. Vztah - jedná se o soužití dvou naprosto cizích lidí, kteří se svobodně rozhodli žít spolu a rozhodli se se navzájem plně přijímat i se všemi nedokonalostmi. Společně sdílíme jeden prostor. Dám příklad. Představím si, že jsem žena, která lpí na určitých pravidlech a budeme těm pravidlům říkat její vlastní úhel pohledu na pořádek. Téhle ženě vadí cokoli co je podle ní pohozenéa co podle ní má určité místo někde. Např. špinavé ponožky patří do koše. A tahle žena chce, aby její partner viděl a přijmul její vlastní úhel pohledu na pořádek. Ale proč? Proč ona nepřijme jeho vlastní úhel pohledu na pořádek? proč ona nepřijme jako součást jeho svobodného rozhodnutí, že on si chce prostě dvobodně položit své ponožky někam a až on uzná za vhodné je prostě dát do pračky nebo tedy do tho prádelního koše? Proč je pořád tolik žen, které se nezeptají, opakuji nezeptají(!) svého partnera: Zlato, vysvětli mi, proč vlastně chlapi pokládají ponožky a všechny ty věci mimo místa, které jsme vám my ženy určily? A tady je odpověď. Ta místa určily ženy. Aby těm ženám zmizely z očí. Mužům nevadí. Je to určitý pocit svobody. Je to jen můj úhel pohledu. Ale funguje. A můj manžel mi jednou řekl, že chce mít svůj kus svobody, svůj kus svýho místa, kde si může svobodně dělat co chce. A protože ne každý muž má možnost mít svou man cave, nebo-li svůj vlastní prostor, svobodně odkládají své věci kam se jim chce. Možná by bylo jednodušší je přijmout s jejich svobodou…věřte, bude se vám všem mnohem lépe dýchat, bude vám spolu mnohem krásněji a nějaké ponožky vás nerozhází, protože když přijmete muže s jeho svobodou, budete se na něj dívat jinak.
jako promiň, my klidně doma bordel máme, neuklizim po nikom, nikoho do toho netlačím ale prostě provozní nepořádek tady je..
ale ze bych chlapovi řekla, tvůj pohled na pořádek je hodit ponožky mezi dveře? ok miláčku, klidně to tak dělej, my je všichni budeme překračovat.
děti chtěj mít svůj vlastní prostor, kde si muzou dělat nepořádek, ok at v pokojíčku klidně rok nevynasi odpadky, je to jejich pohled na pořádek, jejich prostor, tak je to ok?
no naštěstí jsem koš na prádlo, myčku, pracku atd. nevymyslela já žena, ale tak nějak společně jsem to koupili, protože asi nikdo nechce mít denně haldu špinavých hadru na podlaze, haldu nádobí na lince atd. dokonce ani většina normálních chlapů si myslim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Vztah s muzem trpicim depresi - mate zkusenosti??
- Svatba a milion otázek (špatné rodinné vztahy, jaké šaty, aj..)
- Problémy s přítelovou matkou
- Lži. Lži a partnerství. Lži a výchova dětí.
- Dává dárečky jiným ženám
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
