Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj přítomní,
jsem macecha a moc dětský svět neznám a vlastně ho poznávám díky svému batoleti. Přítel má v péči 7 letého a jsem z jeho chování už na mrtvici. Bylo mi však odborníkem řečeno, že mám vyšší nároky. Tak se chci optat zde.
Příklad jeho chování které mě dohání k šílenství:
1. počůrává se
2. suché z nosu utírá do zdi
3. často počůrává podlahu na WC
4. každý den zapatlá umyvadlo pastou
5. Zapomíná po minutě na pokyn, co má dělat
6. Všechno ničí, hraje si agresivně
A těch věcí je hrozně moc. Ani to tu nechci rozepisovat. Je to dítě, které potřebuje mít za zadkem pořád někoho a pořád buzerovat. Jenže on už je na to alergický. Já na to nemám sílu ani čas, pracuji na půl úvazku, máme společného malého syna, který mě potřebuje. Stačí, když nevlastního vyzvedávám ze školy a celé kolečko přípravy do školy apod. řešíme nekřesťansky dlouho. Neboť ani bez přítomnosti dozoru nedokáže vyklidit tašku od svačiny. Chodí domu pozdě mezi 5 až půl 6. Pak tátu zaměstná na celý zbytek večera včetně usínání a batole má tatínka na chvilku. Což mě též mrzí. Ale to je vedlejší, řeším spíš to chování, jestli je to obvyklé.
Dítě tvého partnera je poměrně dost porouchané tím, jak se k němu dospělí chovají. Vůbec bych se nedivila, kdyby tam ve skutečnosti bylo nakde nějaké týrání na pozadí.
Tím že ho buzeruješ a vidíš jen to špatné k tomu značně přispíváš.
Jste v sešívané rodině, máš za to jak se vám společně žije stejnou zodpovědnost jako tvůj muž.
Jestli to chcete proměnit, tak především musíte proměnit to jak vy dva spolu fungujete, jak se domlouváte a hledat nějaké rozumné přístupy k výchově vašich dětí.
Vy jste dospělí, svéprávní, se schopností seberegulace. Rozbité malé dítě, které rozbili dospělí to moc nezvládne. Vy potřebujete proměnit přístup.
Pokud nevíš jak, domluvte se konečně s mužem, že co se týče fungování jako rodina máte docela závažné problémy a dopadá to jak na váš vztah, tak na děti a nechte si pomocii.
Třeba skrze videotrénink interakcí a nebo rodinnou psychoterapii.
http://spin-vti.cz/…-vti-trenera
http://soft-zs.cz/…ce/terapeuti
Čím déle to budete odkládat, tím hlouběji bude fungování v rodině narušené a děti poškozené. Obě, to jak se vztahuješ k nevlastnímu přímo ovlivňuje i vlastní.
@PalolaS píše:
Ahoj přítomní,
jsem macecha a moc dětský svět neznám a vlastně ho poznávám díky svému batoleti. Přítel má v péči 7 letého a jsem z jeho chování už na mrtvici. Bylo mi však odborníkem řečeno, že mám vyšší nároky. Tak se chci optat zde.
Příklad jeho chování které mě dohání k šílenství:
1. počůrává se
2. suché z nosu utírá do zdi
3. často počůrává podlahu na WC
4. každý den zapatlá umyvadlo pastou
5. Zapomíná po minutě na pokyn, co má dělat
6. Všechno ničí, hraje si agresivně
A těch věcí je hrozně moc. Ani to tu nechci rozepisovat. Je to dítě, které potřebuje mít za zadkem pořád někoho a pořád buzerovat. Jenže on už je na to alergický.Já na to nemám sílu ani čas, pracuji na půl úvazku, máme společného malého syna, který mě potřebuje. Stačí, když nevlastního vyzvedávám ze školy a celé kolečko přípravy do školy apod. řešíme nekřesťansky dlouho. Neboť ani bez přítomnosti dozoru nedokáže vyklidit tašku od svačiny. Chodí domu pozdě mezi 5 až půl 6. Pak tátu zaměstná na celý zbytek večera včetně usínání a batole má tatínka na chvilku. Což mě též mrzí. Ale to je vedlejší, řeším spíš to chování, jestli je to obvyklé.
No právě, je to dítě. Přijde mi, že hodně věcí, které popisuješ, tak dělá naschvál, vynucuje si pozornost. Otec ho má v péči, ale nemá na něj čas. Jak se chová ve škole?
@Ou chodíme na rodinné terapie, kde řešíme tuto otázku, opravdu nikdo nikoho netýrá. Tím buzerovaním jsem to nemyslela doslovně. Příkladem: ukliď si posmrkané kapesníky a poté můžeš koukat na pohádky. O dvě minuty později otázka, jestli může pohádky. Zeptám se, jestli úkol splnil. Ne, nesplnil. Tak pak musím jít s ním a být přímo u toho, jak sebere jeden kapesník a ne celou hromadu. Pak se ho zeptám, proč nevyhodil ty ostatní. Odpověď, že neví. Tak ho požádám o vyhození zbylých - to dopadne na třetí pokus. A takto je to se vším.
@arinecka špatně, teda opět dle mého přísného pohledu. Už má v první třídě poznámky, že ubližuje spolužákům a nebo že mluví sprostě. Je nepozorný. Po domluvě s tátou jsme v předškolním roce navštívili na vlastní žádost i psychologickou pedagogickou poradnu, tam nic nezjištěno.
Ještě mě napadlo mu udělat kartičky s činnostmi. Viděla jsem to pro autisty nebo pro adhd děti. Měl by obrázky, které mu připomenou, že když se vzbudí, že se oblékne, pak se nasnídá, vyčistí zuby. Třeba by mu to ulehčilo.
Hele něco mi připadá normální, třeba matlani pasty po umyvadle, to nás sedmiletý taky občas dělá, když se nudí při čištění zubů
že se mu leccos hned vykouří z hlavy a musím vše opakovat 10× se taky stává, ale třeba to pocuravani už normami není. Jenže tam to odhaduji na to, že je prostě psychicky nějak v háji, nepíšeš, proč není s mámou. Nechtěla ho? Umřela? Bydlí s tátou a macechou, pro kterou je přítěž, tak malé dítě to cítí a tyhle problémy může mít právě díky tomu zázemí, kde žije. Cítí se na vedlejší koleji, to tvoje vyjadřování o něm je přesně to, co tyhle věci může spouštět. Neříkej, že se před ním snažíš, on stejně prohlédne i sebevětší divadlo. Nicméně škoda je napáchána no, chce to s ním pracovat a dívat se na to z jeho úhlu a ne jen jako na problém, který tě obtěžuje. Hlavně teda muž by se měl pořádně zapojit a dát mu najevo nějakou jistotu. Netrestat, nechovat se k němu, jako by byl on ten špatný, všechny ty věci, kdy je agresivní, pocurava se budou souviset s nějakým traumatem, se kterým se neumí vyrovnat.
Takže otec se mu nějak věnuje max 2h denně a jinak se o něho stará macecha co ho moc nemusí a má ještě na starost nevlastního sourozence k tomu ještě pracuje, takže vlastně asi taky nic moc.
Za mě je to úplně jasná rovnice volání o pozornost.
Kde má chlapec mámu?
@PalolaS by to chtelo trochu vstricneho pristupu a nechovaz se jako macecha. To že dítě není tve, neznamená, že se k nemu musíš chovat takhle…
Vis, deti výborně zrcadlí chování dospelych, takže zacni u sebe…
A zapatlane umyvadlo od pasty, muj devitiletak vezne i zrcadlo, střídavě pasta a mydlo. Minule mi vypilplal nejakou kosmetiku, to teda zustal bez kapesneho, wc s nejakyma kapkama je standard, tak pomáhá pri úklidu. No a že deti maji selektivni hluchotu je naprosto přirozený vývojový stupeň…
Hod se do klidu a buduj s nim dobré vztahy, misto abys ho prudila, si spolu neco zahrejte a dej mu najevo že ho máš ráda,…
Příspěvek upraven 09.12.22 v 17:13
@Kriss Tina ano, je to jak píšeš. Máma není stabilní, nemá práci, byla výkonu trestu, nemá bydlení.
Je toho na mě moc. Když ho mám na starosti hrajeme si na průvodčí, na krám, zapojím obě děti. Kdyby mi byl u zadku, tak se nestarám a nezařazuji psychologickou poradnu, nechodíme na ta rodinná sezení, neseženu mu doktora na nohy, nezařídím mu propáslé očkování apod. Právě, že mi jedno není, ale batole není úplně jednoduché dítě, narodilo se s vadou a první rok byl náročný.
Částečně tam vidím své děti.
Mladšímu je 8. Věčně řešíme pocurane prkýnko. Teď jsem na něj už řvala, že je čuník a bude sedět jako holka.
Tašku si nevyklidí nikdy. Musím u něj stát a opakovat. Ani si ji sám nenastehuje. Věčně něco nemá a ztrácí.
Pastu máme i na zrcadle a na zemi.
Do postele ho ženu i 1,5 hodiny.
Starší si zase zásadně nemyje ruce.
Takže tam částečně vidím normální dítě, ale zároveň si myslím, že dítko je chudák a měli byste se mu snažit pomoct.
@PalolaS píše:
@Kriss Tina ano, je to jak píšeš. Máma není stabilní, nemá práci, byla výkonu trestu, nemá bydlení.
Je toho na mě moc. Když ho mám na starosti hrajeme si na průvodčí, na krám, zapojím obě děti. Kdyby mi byl u zadku, tak se nestarám a nezařazuji psychologickou poradnu, nechodíme na ta rodinná sezení, neseženu mu doktora na nohy, nezařídím mu propáslé očkování apod. Právě, že mi jedno není, ale batole není úplně jednoduché dítě, narodilo se s vadou a první rok byl náročný.
Podle mě problém vždy je a bude fakt, že on ví, že maminka na něj nemá čas a vlastně ani tatínek a že má jen tebe, macechu. Obávám se, že jinak než láskou a důsledností to nepůjde, buď ho přijmi za vlastního a vychovávej ho tak, nebo na to kašli. Polovičatá řešení nevyjdou, jen se sama vyšťavíš a tvůj vztah s chlapem půjde do kopru. Proč se mu on nevěnuje víc? a když dojde, nemůže si vzít oba klučíky?
Myslím si, že nemůžu suplovat ve všem rodiče. Nehledě na to, na začátku mi bylo řečeno, že to není moje dítě a že si ho obstará táta sám. Tam byla i ta chyba. Kdybych mohla, tak už bych dávno řešila počůrávání, očaře a hodila bych řeč s matkou a rodinou matky. Jenže nemůžu. Můžu s ním trénovat čtení, povídat si o škole, hrát s ním pexeso, ale nemůžu mu dát tolik pozornosti kolik on potřebuje. Mám tu druhé dítě, které potřebuje cvičit a nakrmit pod.
@Keyllah táta to prostě nevidí. Trochu se to zlepšilo, ale upřímně raději se starším dělám úkoly já. Jsem klidnější a myslím si, že to pojmu víc hrou.
@PalolaS píše:
@Kriss Tina ano, je to jak píšeš. Máma není stabilní, nemá práci, byla výkonu trestu, nemá bydlení.
Je toho na mě moc. Když ho mám na starosti hrajeme si na průvodčí, na krám, zapojím obě děti. Kdyby mi byl u zadku, tak se nestarám a nezařazuji psychologickou poradnu, nechodíme na ta rodinná sezení, neseženu mu doktora na nohy, nezařídím mu propáslé očkování apod. Právě, že mi jedno není, ale batole není úplně jednoduché dítě, narodilo se s vadou a první rok byl náročný.
Ja to chápu, já taky musela staršího trochu „zanedbávat“ když sem měla mladší děti, prostě se víc času muselo skákat kolem nich, ale u vás je prostě problém v tom, že si to dítě nese už trauma z té původní rodiny, nefunkční máma je snad to nejhorší co může být a podle toho popisu to vypadá, že ani táta se zrovna nepřetrhne. Takže mámu nemá a táta ho hodil na krk tobě, pro něj cizí osobě. On může spoustu věcí dělat, aby přilákal pozornost aspoň toho táty, když už se o něj nezajímá kvůli úspěchům, tak průseru si všimne zaručeně. Ty se snažit můžeš, neni to lehké, ale ve chvíli, kdy už toho máš dost, tak to dítě zase cítí, že je tam navíc a nechtěné. Osobně jako nejlepší řešení vidím, co nejvíc zapojit toho tátu.