Chování ženy v prvním trimestru
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
„V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci“. A teď ti dorazila ta část co není v dobrém a ve zdraví a je dost na tobě, jak jí pomůžeš překonat to co se děje - takže nevyčítat, nepoučovat, neprudit - milovat, chápat podporovat, opravdu se snažit porozumět jejím potřebám, její panice a jejím temným stránkám a nabízet pomoc. Takovou, která odpovídá jejím potřebám, ne tvým představám, no…
Pokud nevíš jak, tak mrkni sem https://uloz.to/…kace-ocr-pdf
Ona sama je zmatená a nerozumí tomu co se děje, má mozek zaplavený úzkostí a panikou a hormony. Potřebuje podporu a přijetí (ne řešení problému), trpělivost a podporu a přijetí, aby našla odvahu čelit svému strachu a svým démonům.
Není to její vina a její volba, že se jí nerovový systém roztočil do divných směrů. Není to ani tvoje chyba a vina - u kořene bude kombinace neurochemie a toho jací byli její rodiče rodiče.
Psychoterapie a možní i psychiatrie je ideální řešení, pokud to ona prozatím odmítán, začni za nějakým psychologem chodit ty sám a konzultuj to.
držím palce, ono se to srovná - ale v tuhle chvíli je bohužel zodpovědnost hodně na tobě, tvoje žena na to nemá síly, protože se v něčem topí a potřebuje pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já se z toho oklepala asi za 14 dní. Pomáhalo mi, když mě uklidňoval
manžel. Sice jen na pár minut a když jsem byla sama (se svýma myšlenkama)
byla to ještě větší katastrofa, ale aspoň to. Jestli jsem se pak srovnala
s navalem hormonů. 
Já o tom ale chtěla mluvit. Ale pokud ona ani nechce, tak to chce vážně
asi psychologa. Ale bacha, jestli je to hodně špatný, může doporučit
i potrat. Aby si něco neudělala. Já na nástupištich taky s blbýma
myšlenkama koukala na přijíždějící vlaky… 
naštěstí mi ještě zůstal aspoň nějaký
zdravý rozum.
Další otázka je, jestli by vůbec někam na terapii šla.
Z mojí zkušenosti by stačilo počkat. Ale nevím, jak je na tom ona. Pokud
nikam nepůjde. Podpořit. (S ní tedy nemluvit o těhotenstvi. Zkusit dělat
jakože není… ) Je to těžký… Co myslíš
tím „zlá“?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Díky!
Děkuji vám všem za podporu. K psychologovi/psychiatrovi ji nedostanu, pouhá zmínka by ji rozlítila k nepříčetnosti. V každém případě ale z vašich příspěvků vyplývá, že je to o mé trpělivosti a přijetí, což je fajn, s tím umím pracovat. Měl jsem obavy, jestli nestojím proti něčemu úplně neobvyklému, ale je vidět, že ne, každá jste si tím asi prošla…takže přestávám prudit hloupými dotazy na jméno a barvu kočárku a budu připraven pohladit a obejmout, kdykoliv to bude potřebovat. Ještě jednou moc díky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Kamkam píše:
Jak dlouho to trvá?
Je v 10. týdnu a trvá to tak 5-6
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
První trimestr a celkově tehotenství je náročné, hormony se ženou
lomcují, nebude ji dobře, může být unavená, vyčerpaná nejistá…
Prostě vydržte. Já jsem aktuálně ve druhém trimestru, a moc dobře vím
že jsem protivná pořád, prostě jí dejte čas se s novou situací
srovnat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Otecsotazkou píše:
Je v 10. týdnu a trvá to tak 5-6
Tak to má ještě hodně rozlítaný hormony. Dej jí čas.
Ještě mě napadlo, že třeba se nechce zatím bavit o žádných detailech,
protože je moc brzy. Ženy se dost bojí možného potratu do 12. týdne.
Při jakých otázkách se vytáčí? A co říká?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zníš jako rozumný chlap 
Přesně, jak už to zaznělo buď ji oporou,
posluchej ale netlač na ni. Možná je to jen strach „milovat“ miminko už
teď, kdy se těhotenství vlastně může ještě kdykoliv pokazit, možná to
jsou jen ty rozbouřené hormony. Bude líp, možná ne hned, ale bude Jo a šestinedělí je další masakr, ale to
nechci uplně strašit předem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@baimoli píše:
Tak to má ještě hodně rozlítaný hormony. Dej jí čas.
Ještě mě napadlo, že třeba se nechce zatím bavit o žádných detailech, protože je moc brzy. Ženy se dost bojí možného potratu do 12. týdne.
Při jakých otázkách se vytáčí? A co říká?
Také mě napadlo, že podrážděnost může být ze strachu, aby vše šlo,
jak má. My jsme se po špatných zkušenostech z minulosti doma o jméně
nebavili tak do toho 2. screeningu, prostě jsme se báli jmenovat, zykat si,
protože kdyby to zase dopadlo špatně (jako 2× před tím), člověk se líp
vzpamatovává, když si to všechno nevysnil a nenaplánoval až do detailů
atd. Z výbavy mám husí kůži doteď (jsem 33tt), jednak, i když je to
vytoužené miminko a zázrak v našem případě, tak prostě mě leze na
nervy, jak okolí hromadí krámy, hadříky, blbosti, máme 2+1 zavalený
věcma od rodiny, a zároveň ve mě pořád funguje nějaká pověrčivost,
která spíná v hlavě občas (když jsme řešili kočár a sedačku do
auta), zkrátka kdyby to šlo, řeším tyhle věci až po porodu, tchýně
věčně začíná s čepičkama, plenama, dudlíkama… uf 
Kdykoliv jede kolem kočárek tak na mě haleká
a táhne mě k němu pomalu, protože přeci mám břicho, tak musím být
nakřivo ze všech cizích dětí v okolí 
Zakladateli nech to být, v 12-13tt bude
1.screening, to je celkem mezník ohledně případných problémů s těhu,
třeba pak pookřeje. Na jména a barvu kočárku se neptej, to má fakt hromadu
času Ono se to srovná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mam to stejně. Je mi 23 a naopak nejsme na tom vůbec dobře. Takže mam stresy, nervy, depky. Chovám se zle a jsem hodně protivná, vyvadim kvůli každý blbosti a jsem přísahám na pěst. Dítě bylo neplánované, ale přítel mi dal jasně znát, že se o něj nepripravime. U mne se teda střídá dobra nálada x ta zla. Pomáhá mi hodně komunikovat s přítelem co mě uklidňuje i s paní sestrou na gynekologii. Občas to ale nejde a nepomůže nic. Hormony jsou hrozny svinstvo, ale řekla bych, že casem se to ustálí a bude vše ok. Jinak bych zvolila řadu psychologů apod.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Trochu mimo téma, ale mě hodně překvapilo, jak těhotenství prožívám.
Myslela jsem, že se budu muset hlídat, abych o tom s každým nemluvila,
neotravovala, nebyla „já jsem těhotná a jdo je víc“. Místo toho je to
pro mě hrozně intimní věc, nechci to moc sdílet s ostatními, max
s mužem (a ještě s mírou). Úplně mě zabíjí rady a vzpomínky
ostatních žen. Nechci poslouchat, co a jak bych měla dělat, jak se nevyspim,
co pro mě bude nebude nebo nebude důležité… A přitom vím, že ze mě
maji radost, myslí to dobře… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Popokatepetla píše:
Zníš jako rozumný chlap
Tak nestraš. hele já byla zralá do cvokarny a
šestinedělí bylo celkem obstojný. Žádný myšlenky na sebevraždu nebo
vraždu. Jen takový standard snad. Spankova
deprivace. Energii jsem dávala jen do nezbytných úkonů. 
občas pláč z únavy, nedariciho se
kojení… Takový standard si myslím.
@Otecsotazkou to je
sice teda déle než u mě, ale budou to prostě ty hormony. A až ji to
přejde, hlavně jí to nevyčítej. Je možný, že si to ani ona sama
vyčítat nebude. Já už v tý době věděla, že to nejsem já. Že to
nedokážu ovlivnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Holčička na prvním screeningu
- Je vhodné začít cvičit v 1. trimestru?
- Agresivní chování
- Pocit před prvním ultrazvukem, že čekám dvojčata
- Psychika po nevolnostech v 1. trimestru
- Jak vnímáte, když pracují ženy za muže?
- Obézní ženy a gynekologické problémy
- Jakou vodu pijete v prvním trimestru?
Dobrý den, ženě je 28 let, je v prvním trimestru, dítě je chtěné. Ve finanční tísni se nenacházíme, zázemí máme dobré. Těhotenství probíhá bez fyzických zdravotních problémů. Bohužel, manželce se zásadním způsobem změnila povaha. K dítěti nemá vztah, netěší se na něj, odmítá o těhotenství komunikovat. Z příjemného člověka se stala zlá, podrážděná, agresivní, útočná, nenávistná osoba. Chápu, že ke změnám v chování dochází, ale takový extrém jsem nečekal. Můžete mi prosím poradit, co v této situaci dělat? Děkuji.