Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jojo, mám to podobně. I když teď už je na mě Praha moc rušná… Ale ta vesnice je TAK zaprděná! Všichni furt jen ve svém rybníčku, vzájemně se utvrzují ve svých pravdách, chtelo by to jednou se podivat taky jinam, ne furt sedět doma a mudrovat.
Uf, to jsem si postěžovala…
Me pomáhá pocit smyslu, který to má pro děti -zažívají dětství, které už v Praze snad ani nejde (celé dny lítají venku, v zimě v létě, s kamarády, škola za rohem, na ulici neblikaji reklamy ani tu na zastávce nestojí 50 lidí zírajících do mobilů)…
Pak mi pomáhá užívat si zahradu a sezónní práce… a často někam vypadnout, minimum mám 2 vikendy v měsíci. Ale klidně i ve všední den, když je síla (divadlo, koncert, návštěva kamarádů, co bydlí někde v okolí).
@Anonymní píše: Více
Jak to máš daleko? Já 90 km. Není to nemožný vyrazit, ale ani ne easy. Jinak díky za odpověď
No a udělat si výlet by neslo? Zbyl Ti tady v Praze někdo - kamarádi, bývalí kolegové?
Muzes na víkend, na výlet, s rodinkou i bez…
Já jsem tedy s Prahou taky srostla, premyslela jsem, jak by mi asi bylo v Tvé situaci - asi bych si potad dokola rikala, ze zase tolik růžový ten pražský život neni… trochu si to proste “zošklivit” a naopak hledat klady tam, kde jsi ted…
Rozumím ti. V mládí jsem 5 let žila v Praze a taky má Praha kus mého srdce. Byla to jedna velká jízda.
@Anonymní píše: Více
90km je nic. To můžeš klidně každý víkend vyrazit na otočku. ![]()
90km je za rohem. Podobne mam vztah k Drazdanum a Liberci, jsem tam 3× mesicnr
Idealizuješ si ji. Nechybí ti spíš bezdětný svobodný život, když zmiňuješ pařby? Navíc 90 km je noc, to tam můžeš jezdit každou chvilku.
Tak mně z toho spíš vychází, že ti nechybí Praha, ale mládí. Praha byla kulisa období, kdy ti bylo kolem dvaceti, měla jsi kapelu, zkoušky, pařby, partu, zajímavou práci, minimum závazků a pocit, že máš před sebou milion možností. To se ale nestane znovu tím, že se přestěhuješ zpátky do Prahy… bohužel…
A trochu bych brzdila i představu, že Praha = velký svět… V čem přesně dnes ty možnosti spočívají? Undergroundový klub, noční tramvaj a alkohol do rána jsou samozřejmě legitimní životní radosti, ale nejsou to zrovna důkazy o vyšší kvalitě života. ![]()
Já sama žiju na vesnici, ale mám dojezdovou vzdálenost do většího města. Když něco opravdu chci, většinou si to najdu a jedu. Jen už ty „možnosti“ nevypadají stejně jako před patnácti lety. Alkoholové sedánky a noční tahy jsme postupně vyměnily za klidné posezení s kamarádkami, grilování s koupačkou v bazéně, kino, posilovnu nebo jiný sport. A kupodivu nám nic zásadního nechybí. Místo chození do klubů ob týden raději pár let praktikujeme každoroční pronájem chaty pro 15 lidí, kde se všichni a dětmi i bez sejdeme, vymyslíme výlet, něco se popije, zahrajeme deskovky…Holt naše parta dospěla a je to jiný…
Možná by bylo fajn si přiznat poněkud nepříjemnou věc, že už ti nikdy nebude dvacet. A Praha ti ten věk nevrátí. Když se tam vrátíš, pořád tam budou tramvaje, kluby a hospody, ale ty už do nich přijedeš jako jiný člověk, s jiným životem a jinými potřebami.
A proč bys chtěla zapomenout?? Nechala bych Prahu klidně být tím krásným místem, ke kterému máš vztah. Občas se tam vrať, klidně i s dětmi, nadechni se jejího smradu, projdi si staré trasy a zavzpomínej. Jednou za čas si zaříd hlídání a jeď tam do klubu na pařbu s kamarády, ale nečekej, že se vrátíš se životem jako ve dvaceti
Příspěvek upraven 19.08.26 v 08:10
Vesnice je sice hezká pro děti, pro některé dospělé je to však hnití ve stojatém rybníčku. Být všem na očích, být předmětem pozorování drben s omezeným rozhledem ale rychlým a zlým jazykem…chápu zakladatelku.
90 km není nic co by nešlo na víkend na otočku. Proč to nejde?
Spíš bych řekla skrz ty 2 děti, že?
Měla by jsi stejné možnosti nyní jako před 8 lety?
@Anonymní píše: Více
Spis ti chybí mladí i kdyby si žila s detma v Praze, život už bude jiný.. Každopádne chapu, v malé vesnici, kde nic neni bych nikdy žít nechtěla.
Hlasim se do klubu. Odstěhovala jsem se teda pred 2 lety, za muzem, ale doted jsem si nezvykla. Ani by mi nevadilo, ze tu neni treba moznost nakupu, nehakeho vyžití, ale s tou malomestskou mentalitou a „normálností“ se nikdy nevyrovnam. Asi nemusim popisovat, jak se to podepsalo na me spokojenosti a vztahu.
Jen takové zamyšlení. Chybí mi Praha. Vyrostla jsem na malé vesnici, kde nic nebylo a pak jsem šla na VŠ a pracovala v Praze celkem 8 let. Zajímavá práce, uplatnění, pařby, zájmy, možnosti, mládí, parta přátel…přičichla jsem k „velkýmu“ světu. Pak, hlavně kvůli financím (bydlení v Praze), jsme se odstěhovali na venkov. Letos je to už 8 let.. nemůžu si zvyknout, i přes 2 děti, že jsem tu vyrostla, přes časový odstup. Chybí mi vůně/smrad Prahy, undergroundové kluby, zkoušky s kapelou, noční tramvaje, dobrá práce, genius loci.. Chybí mi Praha nebo mládí? Jak si zvyknout a zapomenout?