Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem moc pomalá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.8.26 16:04
Pfff, jestli jsi schopna přehlédnout (!!!) cyklistu před sebou, když řídíš, tak bych teda za volant fakt nesedla 
to fakt není pr.el
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 16:10
Souhlasím s příspěvkem nademnou… to stejne me tez jako prvni napadlo, pokud jsi nebezpecna kvuli sve pomalosti, vubec bych si nesedala za volant…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 16:14
Bože hlavně nelez za volant, než někoho zabiješ.
A ty žiješ sama s dětmi? Nemůže tě manzel vic popohánět kdyz máte nekde být?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 16:18
Ano žiju sama s dětmi. Zkouším se zlepšit díky rekondičním jizdám, už jsem do toho dals slušnou sumu, ale popravdě to vidím podobně jako vy. Současný instruktor říká, že řídit konkrétní trasy se naučí průměrná cvičená opice, že to dám. Okolí mě právě vůbec nechápe a bere to jako že se zbytečně bojím a nevěřím si. Celkem mě to hendikepuje v hledání práce. Teď mám konečně Celkem rozumnou nabídku, ale bez auta je to hodina 50 min cesty, 3 přestupy. A autem slabá hodina.
- Citovat
- Upravit
Zvedava1
14.8.26 16:24
@Anonymní píše: Více
Prosím, prosím, moc prosím, ukonči ty kondiční jízdy a uz nikdy nesedej za volant. Jestli je ti jedno, ze můžeš zabít nebo zmrzačit sebe, tvoje věc. Ale nám ostatním to jedno není.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.8.26 16:26
Mám to stejné. Od dětství jsem pomalá, ale u sebe vnímám problém s tím, že se nesoustředím a podle tvého popisu mi přijde, že to u tebe bude podobné.
Taky neřídím, protože vnímám, že nevnímám, klidně prehlednu cyklistu, protože se soustředím na něco jiného. Žiju s manželem, co je ADHD, takže je sice rychlý, ale ve výsledku je schopný 5 minut před odchodem měnit žárovku, takže jsme chroničtí nestihaci a náš život je dost chaos.
Ja do toho ještě věčně zapomínám, takže jsem mistr improvizace.
Na mě ani nepomáhá popohánění, protože mě stresuje a tím se zacyklím a jsem ještě pomalejší.
Já jsem ráno zredukovala na „oblečení, zuby a jdu“. Nemaluji se a děti vyprovází muž.
- Citovat
- Upravit
14.8.26 16:28
@Anonymní píše: Více
Ano, trasy se dají naučit ale to, že nejsi schopna včas zareagovat může mit fatální následky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 16:31
@Zvedava1 Já se pořád držím myšlenky, že když pojedu po 100 jednu a tu samou trasu (tu stále trénuji), tak je šance na zlepšení rychlosti těch reakcí. Ale také se bojím. Je na nic, že jsem kvůli tomu bez práce. Nikdo to nechápe. Všichni kolem řídí. Synovec má čerstvých 18 a jel půl cesty do IT a pohoda. A já prostě ne. Jsem za to dost pranýřovaná a stále dokola slyším, že řídit NECHCI, že je to jen v nízkém sebevědomí.
- Citovat
- Upravit
14.8.26 16:34
@Anonymní píše: Více
Na ty kecy se vykašli, oni za tebe nepůjdou pak sedět až někoho zabiješ. I když tady je za to spíš podmínka, ale platila bys jak mourovatá. Kolegyně přejela ležícího ožralce po tmě na silnici a stalo ji to pěkných peněz a roky nervů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 16:36
Úplně nejdřív mě napadl ADHS. Pak by za tím mohly být i úzkosti, deprese, poruchy spánku. Běž k psychiatrovi a prober to s ním.
K řízení - ne všichni lidé jsou schopni řídit. Já mám při řízení taky pomalé reakce a navíc mě velice snadno vyleká třeba náklaďák. Takže jsem naznala, že ve vlastním zájmu i v zájmu ostatních raději řídit nebudu. A to jsem žádné ťukance neměla. Tobě doporučuji totéž.
Práce - podle mě by vědecká práce byla přesně pro tebe. Výzkum, analýza, práce s daty, odborná dokumentace, archivace, systematická kontrola, dlouhodobé projekty, to jsou věci, na které není třeba multitasking a času máš taky dost. Na čem to u tebe ztroskotalo?
Já se taky nechám snadno rozptýlit a špatně odhaduji čas. U důležitých věcí, jako třeba odjezd vlakem na dovolenou, si chystám věci den předem a promyslím si krok po kroku, co musím před odjezdem udělat a kolik času mi to vezme. K tomu časová rezerva aspoň půl hodiny až hodinu, kterou opravdu spotřebuji. V čem byl problém u odjezdu z hotelu?
Co všechno děláš ráno, že ti to tak trvá?
V kolik hodin vstáváš, je to pro tebe dobrý čas?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 16:43
Zakladatelko nechápu, kdo ti ten řidičák dal … 
Prosím tě … Nelez za volat. Vykašli se na to. Jestli zabiješ sebe, nebo svoji rodinu, je mi celkem jedno. Sorry…. ale ať to neodnese někdo jiný. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 16:46
Všichni, kdo tu píšete, ať už neřídí (souhlasím), vzpomeňte si na to, až někdo bude psát, že nemá řidičák a že si ho nechce udělat, že se na řízení necítí a bojí se. To se vždycky všichni seběhnou a tvrdí, že musí mít každý řidičák a kdo ho nemá, je pomalu nesvéprávný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 16:58
V něčem to mám podobně řízení jsem taky vzdala z vícero duvodu.
Potřebuji taky delší přípravu, ale pokud jde o něco důležitého jsem tam včas převážně o dost dříve.
U mne je to spise pohodlnost, nesnáším se honit, něco nestíhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahojte,
je tady ještě někdo, kdo je pomalý? Nemyslím trochu pomalejší, ale jako že fakt hodně pomalý?
Já to tak mám od dětství - vždycky na mě museli čekat, protože jsem byla poslední v šatně, poslední v jídelně, poslední všude. Naučila jsem se s tím v dospělosti fungovat tím způsobem, že si musím na všechno dávat velký časový polštář a zároveň musím vše plánovat. Akorát že mi to jde čím dál hůř.
Spoustu činností vůbec nemohu dělat. Řídit auto? Ani náhodu! Chodím teď opět na rekondiční jízdy a průběh je pořád stejný: Pozor na toho cyklistu před tebou! Na koho? Co? kde? Tak nic, už je za tebou…Když jsem řídila, a to bylo pravidelné 1,5 roku trvající dojíždění po jedné trase, měla jsem asi 10 drobných ťukanců. Prostě jsem ledacos přehlédla. Je to na mě strašně rychlé, nedokážu všechno kolem sledovat.
Ráno se do práce vypravuju alespoň hodinu a čtvrt. Za míň to nezvládnu. A pokud k tomu vypravuju i děti, tak aspoň hodina a třičtvrtě. Když jsem k tomu rehabilitovala po úrazu, vstávala jsem o plné 2 hodiny před odchodem z domu. A odchod byl 5:45
Je to diskvalifikující i na mnoha pracovních pozicích. Ve zkušebce to většinou ještě tolerují, ale když není žádný pokrok, tak mi prostě neprodlouží smlouvu. Tohle se mi stalo už hodněkrát.
Když dělám věci na mě rychle, nebo dělám víc věcí naráz, je 1000% pravděpodobnost, že budou blbě. A když je dělám svým tempem, je to pomalé. Bohužel se to s praxí nijak nemění a s věkem je to leda horší.
Teď jsme byli s dětmi na dovolené - tradiční dárek od naší rodiny. A víte co? V 10:30 nám měl jet transfer z hotelu. Já vstala v 6:30!!! abych vše dobalila, zkontrolovala. Měli jsme za úkol jen dobalit a nasnídat se. A na ten autobus jsme doběhli pozdě, asi 10:35. Naštěstí počkal. Ale je to hrozně trapné, nikdo to nechápe.
Moje studium na SŠ a VŠ probíhalo obdobně. To, co spolužáci stihli pochopit a naučit se, vypracovat apod. za dva večery, mně trvalo týden intenzivní práce. Takže ostatní o víkendu vesele pařili a já seděla v knihách.
Prostě nevím, jak s takovým „hendikepem“ zvládnout plnohodnotný život a na jaké povolání se vlastně hodím. Chtěla jsem být vědec, na to jsem také vystudovala a bavilo mě to, ale nevyšlo to.
Ještě jedna věc, stáhla jsem si nějaké postřehové hry a aplikace a zjistila jsem, že když se mám soustředit jen na jednu jedinou věc a nic mě nerozptyluje, jsem slušný průměr. Jenže v životě to tak většinou není. A stačí, když na mě někdo promluví nebo mi uteče myšlenka jiným směrem, a už je to hrůza.
Nějaké tipy, jak s tím pracovat? Ajak se z toho nezbláznit a nedostávat se permanentně do průšvihů?