Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem moc pomalá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.8.26 22:45
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.8.26 22:51
@Anonymní píše: Více
Tak to jsi dobrá, že to tak v pohodě zvládáš. Já jsem tedy nikde neučila víc jak rok, takže každý rok nové přípravy a sžívání se s novým prostředím, což samo o sobě zdržuje. Ale musím říct, že právě ve škole se ta moje pomalost docela projevovala. Nejsem tedy prvostupňařka, učila jsem nejvíc na 2. stupni a na SŠ. Vždycky ráno otevřít PC a tam 20 mailů od rodičů, vedení, kolegů, za minutu už klepali žáci s nějakými dotazy a vyřizováním a za další dvě minuty už jsem měla být na dohledu na opačné straně budovy. Poslední rok jsem už nosila výhradně tenisky, protože jsem v podstatě jen běhala 
Jen v práci jsem nachodila bez potíží 15 tisíc kroků za den.
Chci říct, že jsem tedy asi o dost marnější než ty. Ale i tak díky 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.8.26 22:58
@Anonymní píše: Více
Tím, že jsem na prvním stupni, můžu být klidně pomalá. Navíc učím svých 25 dětí, takže denně 2-3 zprávy od rodičů. Jsem s dětmi ve třídě, takže si povídáme o přestávce, děti už vědí, kdy něco dělám a kdy jsem tam pro ně.
Za celý den vlastně nemusím opustit třídu, takže cajk.
Druhý stupeň bych nedala.
- Citovat
- Upravit
14.8.26 23:12
@Anonymní píše: Více
Jakou máš třídu? U nás je člověk ve stejné třídě tak 1-3., potom už ne, učí předměty i v jiných třídách. A celkově teda u nás je to hukot, ze obdivuju všechny kdo mají nervy a energii to zvládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 23:30
@andelka83 píše: Více
1-5, ale u nás to je, že jsem vždy ve své třídě a od třetí tam někdo dobírá, já jinam nechodím, maximálně se přesunu do sborovny, když mám volnou hodinu.
Druhý stupeň beru jako hukot, první stupeň se za mě dá.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.26 07:16
@Anonymní píše: Více
Měli jsme takovou pomalou učitelku, bylo to docela utrpení pro ostatní, když bylo třeba něco domluvit, byly společné akce. Měla asistentku, ta docela trpěla. Byla dokonce schopna s děckama vyrazit do divadla, při odchodu zapomenout, že je tam se třídou, sebrat se a jít. Naštěstí ji tenkrát kousek od divadla zastavila jiná učitelka. Jako historka humorné, ale jinak dost děs. Tím neříkám, že jsi stejná.
- Citovat
- Upravit
15.8.26 07:22
Tak ale vypadá, že v tom školství tě to bavilo a i jsi zvládala. Nebo nezvládala, že jsi všude byla rok?
To že tam člověk lítá je normální. Musíš si to trochu zorganizovat aby na tu svačinu byl čas. Akorát byl na prd teda ten tvůj dojezd do práce 1:45! To je strašné. To bych pak nestíhala nic ani já, strávit 3,5h denně cestou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.26 08:06
@Anonymní píše: Více
Tak zapomenout na děti není o pomalosti. 
- Citovat
- Upravit
15.8.26 08:21
Zakladatelko, pokud tě tvoje pomalost a nesoustředění se takhle negativně v běžném životě omezuje, určitě navštiv psychologa-psychiatra, fakt to není normální 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.26 09:01
@Anonymní píše: Více
Co se týče výuky asi jo. Ale první mi přijde náročnější na tu organizaci třídy, řešení konfliktů, klimatu, co chvíli se něco semele a komunikace s rodiči je masakr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.26 09:29
@Sondra53 Ahoj, díky za názor. Já jsem už v souvislosti s různými potížemi v různých etapách svého života psychologa několikrát navštěvovala. Reálně mi tedy byla potvrzena dyspraxie a zkřížená lateralita. ADD si myslím, že mám také - psycholožka mého dítěte mi řekla, že je to u mě dost pravděpodobné. Já si také myslím, že ji mám. Ale test jsem nikdy nepodstoupila. Po pravdě takhle v dospělosti je ti papír s potvrzením nějaké diagnózy úplně k ničemu. Nikdo na to nebude brát ohledy. Spíš je to o postupech, jak si zařídit život, aby to nějak fungovalo. A já podle ADD celkem jedu.
Od psycholožky jsem kdysi dostala papír ohledně těch mých poruch (už jsem ho samozřejmě ztratila, takže už jen tak nějak tuším, co tam byly za rady). Tehdy jsem směřovala celkem úspěšně k práci ve vědě, což mi odsouhlasila jako vhodnou variantu, která by mi mohla sedět. No nevyšlo to z mnoha důvodů (zdravotní potíže, stěhování, těhotenství, rodinná situace, moje neschopnost řídit a tím pádem dojíždět daleko na univerzitu - asi tak nějak v kostce).
Doporučila mi na to dát hodně pozor při výběru partnera a nesnažit se to před ním maskovat, což jsem dodržela - můj ex o všem věděl úplně od začátku (ještě před chozením jsme byli celkem dlouho přátelé a tyhle věci se ani skrýt nedají). Bohužel po narození dětí a poté, co jsem kariérně klesla, jsem pro něj začala být spíše položkou na obtíž.
Psycholožka mi tehdy schválila a ještě trochu poupravila tu moji organizaci všeho, časový polštář - tehdy mi ještě radila ho zvětšit (ale to si teď už těžko mohu dovolit, den není nafukovací). Říkala, ať si udělám systém a rituály a toho se snažím držet. Ať nemám moc věcí, protože pak bych měla ve všem chaos (to je svatá pravda).
Ale i tak mi to prostě nějak moc nefunguje a nedaří se mi tu cestu životem prošlapávat tak nějak na pohodu. Spíš mám pocit, že se furt prodírám trním a ne a ne objevit pěšinku, po které se dá plynule jít a užívat si život.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.26 09:33
@Anonymní píše: Více
Presne, je pravda, ze mam z ruznych duvodu hodne stresu a vim, ze kdyz ho je mene, tak se silou vule dokazi soustredit i dele..problem je, ze to s vetsim stresem zahy zapomenu. Ale to je vliv i menopauzy..asi i castecna mozkova mlha nekdy
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.26 09:34
@LunaP Jako bavilo mě to, ale nevím, jestli jde říct, že jsem to zvládala. Nikde jsem nebyla víc jak rok. Pořád jsem se učila něco nového. Učila různé předměty. Vytvářela nové materiály. Na jedné škole jsme pro děti dělali i svoje vlastní učebnice. Bavilo mě to všechno, ale času bylo opravdu žalostně málo. Často jsem taky měla kombinaci menších úvazků na více školách a pak jsem přejížděla. K tomu 2× administrativa. Nepamatovala jsem si ani po půl roce jména většiny žáků, protože jsem jich učila třeba 400. No prostě chaos. Potřebovala bych jednu stálou práci někde poblíž.
Teď mi právě nabídli asistentku pedagoga pro žákyni 8. třídy, podle všeho klidnou, pouze se sníženým intelektem (+ vyčleněnou z třídního kolektivu). Bylo by to pravděpodobně na dva roky. Jenže tam je to dojíždění, které bez auta nelze…Jinak nemám žádnou nabídku a to trávím obesíláním zaměstnavatelů spousty hodin. Většinou mi ani neodpoví. Ale teď to chápu, jsou ještě prázdniny…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.26 09:36
@Anonymní píše: Více
Ano, potřebuji vše písemně. Mám to stejně a ještě odkývu, jako že vše chápu. Udělám 3 kroky a ptám se sama sebe: o čem to vlastně bylo? 
Vše píšu nebo vyžádám psanou podobu, jinak je to bez šance.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.8.26 09:40
@Anonymní píše: Více
A uz vubec ne popis trasy, nepredstavim si ani vychozi bod je to stejne, jako by to vydvetlovali Japoncovi, absolutne se nechytam, jako me nad tim nebavi premyslet, nevim jak to popsat
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Pracuji ve školství, na prvním stupni.