Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Celé toto chápu.., co těžce nechápu je, jak si s tímto dovolíš sednout za volant a riskovat cizí zavinění, zdraví nebo dokonce život… docela nezodpovědné.. Se divím, že tě okolí nechá…
@Zwetta píše: Více
Mě okolí tlačí, abych řídila, když řeknu, že řídit nebudu, tak mi vysvětlují, že bez toho nemůžu žít, moje důvody berou jako výmluvy z lenosti.
@Zwetta ale ona zatím jezdí jen kondiční jízdy, ne? Tam je ten školitel, který zasáhne.
Ale s tou pozorností za volantem jsem to měla také a to bez poruchy. Ale zase špatně vidím a nemám moc odhad vzdálenosti. Museli se na to uzpůsobit znovu brýle. A píšu, že strašně pomohl automat. Fakt se soustředím jen na provoz a neřeším řazení a stres že to chcipne.
@Klávesa289 píše: Více
sprchování, malování, účes - tupírování a lakování - já to nedělám, ale moje matka vstává hodinu a 20 minut před tím, než jí jede autobus, jo ještě pije horkou kávu a vlažný čaj, krmí kocoura a vyndává myčku
Já jsem třeba soudná, řízení mi nejde, taky mám tendenci zmatkovat, přehlížet apod., takže neřídím.. Ale nepopírám, že mě to nemrzí..
Mám takovou kámošku a ona sama říká, že si nedokáže představit mít děti (já popravdě při takovém tempu taky ne, takže vlastně dost obdiv, že zvládáš žít s dětmi a všemi povinnostmi). U sebe mám pocit, že i kdybych měla vzadu vrtuli, stejně toho dělám málo. Takže představa, že vše dělám desetinovým tempem, asi nám to tu spadne na hlavu. Ale ne, spíš ta doba k tomu prostě nutí.
Jako být tebou, asi nepůjdu hlavou proti zdi a co nejvíc se tomu přizpůsobím. Najdu si nějakou nenáročnou práci s dochozí vzdáleností. Ideálně bydlení někde na klidné vesnici se školou, ať nemusíte dojíždět. Nebo si pořiď nějaké svoje malé hospodářství na zapadlé vesnici a nemusíš se podřizovat požadavkům velkoměsta. Co na to vlastně říká manžel nebo rodina? ![]()
@stinga píše: Více
To zvládám v těch 20 minutách. Kolikrát i vypravit dítě. Jedno. Dvě už se moc dohadují a zdržují. ![]()
@prejeta_zaba píše: Více
Mně trvá vypravit se hodinu, někdy hodinu a něco. Ranní hygiena, obléknout se (někdy si pětkrát rozmyslím, cože si to vezmu na sebe), kafíčko, snídaně a líčení - namalovat se mi klidně zabere 30 minut. Pak učesat se tak, aby to nějak vypadalo (mám hodně řídké a jemné vlasy, dopomáhám si vlasovými vlákny, chvilku mi to zabere).
V mládí jsem si říkala, že jsem taky hrozně pomalý člověk, ale pak můj brácha přivedl svou budoucí ženu a já jsem zjistila, že jsem na tom ještě dost dobře. Ona je něco, co popisuje zakladatelka, včetně řidičáku. Brácha si asi zvykl, nevypadá, že by ho to nervovalo. Ale se stabilní prací má taky problém, nikde dlouho nevydrží. Je prostě extrémně pomalá. No nějak s tím žije.
Myslím, že se to úplně změnit nedá, jen naučit se s tím žít. Vytvořit si nějaké rutiny, mít opravdu ten časový polštář…
Dá se s tím naučit žít a dá se mít i stabilní práci, jsem na jednom místě už skoro 20 let. Jen si to chce najít práci, kde není stěžejní rychlost.
Tak tohle mi přijde jako add a dyspraxie úplně vyšitá. Neporadím v jakém zaměstnání by toto nebylo problem, ale z vlastní zkušenosti vím, že školství to nebude. Možná ještě ta chůva u úplně malých dětí, ale.. no nevim.
S tím autem te chápu, já řidičák mam, od 31 a protože jsem musela jezdit, prave do práce a do MŠ/ ZŠ, do obchodu. Převážně známé trasy, nebo okresky s Waze. Po dálnici jsem jela jen párkrát. Nicméně už X let zase neřídím, přestala jsem v covidu a už nezačala, nemám důvod, a už nemám svoje malé hloupé autíčko, a nehrnu se zase začít. Nejsem talent.
@LunaP píše: Více
Ale ona prehledne cyklistu. V tom jí automaticky nepomůže
@stinga píše: Více
Já piju teplý nápoj až v práci. Ve spěchu bych si to nevychutnala a okrádat se o spánek, abych měla na to čas, to nechci.
Jak byla ta vedra, ještě jsem si myla hlavu poránu. Ale nefénovala.
A nemaluju se, když už od rána je vedro. Bych byla jak panda. Pleť sjednocená od slunce a optimistický úsměv je má jediná ozdoba. 🤣
Já už jsem ve školství pracovala celkem skoro 8 let (když počítám i malé přivýdělky při RD). Od dětské skupiny s prťaty až po VOŠ. Je fakt, že jsem jsem při plném úvazku neměla vlastně vůbec volno. Ale bavilo mě to hodně.
Jinak jak asi vypadalo moje ráno při posledním pracovním režimu:
Budíček 4:20. Protáhnutí bolavých zad 5-8 minut. Sprcha 5 minut. Mytí vlasů (mám jemné, řídnoucí, rychle se mastící a není možné vylézt mezi lidi, pokud je nemám čerstvě umyté) - 5 minut. Nakrmení zvěře - 5 minut. Příprava snídaně (měla jsem velkou snídani, pač jsem pak měla až večeři - místo polední pauzy jsem přejížděla mezi pracovišti) - většinou vajíčka, kaše apod + čaj, pro děti caro, kakao apod. - asi 10 min. Snězení snídaně 8-10 minut. Pak jsem se vrhla na vlasy a líčení (bez líčení se mě lidi často ptají, jestli nejsem nemocná - jsem takový typ - kruhy pod očima, téměř neviditelné obočí, i když mám skoro černé vlasy apod.). Vlasy a líčení dokupy asi 30 min. Pak jsem si došla na WC
asi 10 minut. Pak oblékání (vše připraveno večer) asi 8 minut. Mezi tím vypravení a kontrola dětí - to tak nějak průběžně v mezičase. Závěrečná kontrola, zda máme všichni všechno, rychloúklid kuchyně - 5 až 10 minut. 5:30 jsem musela vyjít na autobus. Do práce jsem dojížděla 1 hodinu a 45 minut. Fakt jsem se snažila to zkrátit, pač ten budíček byl pro mě zabijácký. Ale vždycky to dopadlo blbě, něco jsem zapomněla, nestihla bus nebo jsem jela třeba s mokrými vlasy (a ano, bylo to bohužel někdy cca leden/únor) ![]()
Ano, mám dyspraxii a zkříženou lateralitu. Tipuju i nějakou ADD, ale tu nemám diagnostikovanou.
Manžel od nás odešel, toto uvedl jako jeden z důvodů a vlastně permanentně jsem slyšela, že jsem nemožná, pomalá a postižená
Což tak prostě je, ale takovou si mě vzal, žejo ![]()
Edit - tak nějak počítám, že mi ty minuty úplně nevychází, ale tak nějak orientačně to prostě bylo. Věděla jsem přesně, v kolik hodin přecházím do další fáze a když jsem měla skluz, tak jsem musela něco vynechat nebo ošidit (třeba si nedat řasenku nebo nedopít čaj). Jo a ještě jsem zapomněla, že jsem vyndávala myčku.
Jak jsem dyspraktik, trvají mi i obyčejné věci - například pozapínat knoflíky na košili (ideálně do správných dírek), otevírání konzervy pro psa, krájení zeleniny, fénování vlasů do únosného tvaru, zapnutí řetízku atd.
Příspěvek upraven 14.08.26 v 22:31
A teplý nápoj či snídaně až v práci - to nehrozilo, protože hned po příchodu už jsem měla většinou doučka, konzultace, dohledy. Často jsem si sotva sedla na židli. Takže to fakt neee. To jen když jsem jednu dobu dělala převážně kancelářskou práci - tam byly obídky, snídaně, svačinky, kávičky. Tam to bylo z tohohle hlediska fajn. Akorát jsem byla zástup za mateřskou a musela jsem pak odejít.
@Anonymní píše: Více
Prosím a máš nějaký tip na práci, která se dá v pohodě zvládat i s takovým „hendikepem“?