Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Já o dyspraxii a zkřížené lateralitě moc nevím, tak jsem si to hodila do chatu gpt a vyhodil mi motorická cvičení na doma a doporučil ergoterapii, zkus to.
Kolegyně má syna s ADHS, bere léky. Její manžel měl podobné problémy a jednou lék vyzkoušel. Byl úplně u vytržení, jak se najednou může krásně soustředit a stíhá termíny. Takže od té doby to bere taky. Proto ti doporučuji diagnostiku, medikace ti může výrazně pomoci.
V tvém popisu rána vidím potenciál na zlepšení:
Nachystat kabelku a aktovky už večer, ráno tam jen strčíš svačinu a nemusíš nic kontrolovat. Žádný úklid kuchyně ani vyklízení myčky.
Oblečení bez knoflíků, co rychle oblečeš.
Vlasy - samotné foukání ti při řídkých vlasech asi moc času nezabere, problém je spíš ten účes. Zvládla bys s dyspraxií natáčky? Vlasy jakýmkoli způsobem vyfoukat, aby zůstaly jen lehce vlhké, popř. do sucha a mokrou rukou trochu navlhčit. Já mám hodně suché konečky, tak do nich vmáznu trošku oleje, účes drží pak lépe. Pak natočit na velké natáčky, ne až k hlavě, jen od brady dolů, klidně velké prameny. Když to uděláš hned po umytí, tak ti vlasy do odchodu uschnou a ušetříš čas na dělání účesu. Konečky drží tvar a nevypadáš jako čarodějnice. Po sundání natáček už nečesat, max. prohrábnout prsty. Vyzkoušej si to o víkendech, jestli by to bylo něco pro tebe, mně to zabere 2 minuty, ze začátku to určitě bude trvat déle.
Já mám takovou kamarádku. Když zalejva kytky, tak na ni nesmím mluvit. Všude a pořád na ní musím čekat. Podle mě je to záležitost mozku. Asi s tím nic neuděláte.
Já bych se diagnźy úplně nezříkala. Zjistila bych si, jaké léky se užívají, podívala se, zda jsem schopna a ochotna je eventuálně užívat a podle toho bych se zařídila.
Znám dospělého dyspraktika (ovšem bez ADD), který je docentem ekonomie, ale to ti asi nepomůže.
Napadá mě zkusit nějakou medikaci, jestli by to trochu nepomohlo?
Co se týče práce, já učím na 2. stupni a myslím, že to se pro tebe nehodí. Ale naopak ta asistentka, to myslím, že by šlo.
@LunaP píše: Více
Asi, nebo se zakouká, zasní… Nemám ráda spěch a ráda si věci v klidu připravím. To, co nechci zapomenout, si dávám k tašce nebo rovnou do kabelky.
@Anonymní píše: Více
No vidíš, tak tam jsi asi zas tak marná nebyla. Proč jsi tam byla jen rok? Ono to co popisuješ je normální ve školství na začátku i pro běžného člověka. I několik let poté. Měla jsi si najít spíš jen jednu školu, klidně kratší úvazek a nepřejíždet. Kratší úvazek by ti asi i pomohl a byl by to možná i lepší plat než asistent.
No naopak na pedagogická místa už je spíš teď obsazeno. Ty asistenty někdy hledají ještě v Srpnu. Ta asistentka u té dívky by byla ale jen po dobu vyučování ne? Takže tak 8-14h, pokud není odpoledka. A vyplatí se to vůbec finančně to dojíždění tam?
A co dětské skupinky? Já teď záměrně byla rok v jedné na kratší úvazek a nejpohodovejší práce teda.
( Byla jsem ve vědě - to skončilo díky rodičovství, pak 2st ZŠ po roce už to šlo a teď ta MŠ).
@Anonymní píše: Více
Jako hlavní problém asi nebude samotná pomalost. Spíš mě zaráží, jak moc se ti v tom všem ztrácí organizace a práce s časem.
Já to mám s ránem podobně v tom, že když to jde, schválně si přivstanu o hodinu, někdy i dvě, abych nemusela nikam spěchat. V klidu se nasnídám, udělám si vlasy, připravím všechno, co potřebuju a vyrazím. Říká se tomu slow morning a mimochodem se o tom dnes docela běžně mluví jako o zdravější alternativě k rannímu stresu a neustálému honění času. A mně osobně to vyhovuje i pracovně, když ráno nemusím sprintovat, v práci se cítím soustředěnější a produktivnější. Když to nejde, vstanu třičtvrtě hodiny předem a bez problému, holt mytí vlasů a jiné činnosti vynechám a je to.
A za celou dobu se mi stalo snad jen jednou, že jsem kvůli tomu nestihla veřejnou dopravu. Autem taky nejezdím.
Týden bych si zapisovala skutečný začátek a konec jednotlivých činností, ne odhad. Včetně přechodů typu jdu pro něco, cestou udělám něco jiného, zapomenu, co jsem původně chtěla. Právě tam může být zakopaný pes. A pokud to nezvládáš sama, řešila bych problém s odborníky, jak s tím pracovat a jak na sobě makat, aby sis ulehčila život.
Každopádně řízení momentálně jedno velké ne, to už není žádná sranda a mohl by to být pěkný průšvih.
@prejeta_zaba píše: Více
To si nestačím ani udělat skincare. lol: Já taky vstávám i třeba víc než 2 hodiny předem, u mě je teda jedno, kdy dorazím do práce, neevidujeme pracovní dobu (jsem placená za to, co udělám, ne za to, jestli někde sedím 8 hodin), takže zdržení nevadí, pokud není nějaké jednání.
Vstanu, koupelna, ranní meditace, ovoce, zkontroluju maily, jdu si zaběhat svých 5-10 km k tomu sjedu nějaké podcasty na procvičení cizích jazyků, pak zas koupelna, snídaně, líčení, oblékání… No a razím do práce. Děti vstávají taky aspoň hoďku předem, ale už jedou po své ose, tak neřeším.
Takže v tom ranním rozjezdu problém nevidím.. pomalé pracovní tempo, no, nevím, ale zas když kouknu kolem, tak znám hromadu fakt extrémně pomalých lidí, a nikdo je nevyhazuje.
Takže spíš má zakladatelka smůlu na pracoviště… Taky je otázka, proč je pomalá - jestli je moc pečlivá, nebo fakt pomalu pracuje… Ale fakt si nemyslím, že by to v ČR byla nějaká extra výjimka. ![]()
Podle čeho soudíš, že pracovat pomalu není v ČR extra výjimka?