Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Syn je citlivý
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.12.11 11:29
PetiteFillette píše:
Moje holčina je přesně jako vaši kluci. Těším se, až ve školce provede nějakou lumpárnuJinak..zakládala jsem tady téma, protože jsem měla (a stále mám) pocit, že jsem z ní citlivku vychovala svou tvrdší a téměř nekompromisní výchovou, tak si popř. můžete přečíst popis té naší cácory https://www.emimino.cz/…edomi-88701/
Přečetla jsem si tvou diskuzi a myslím, že v tomhle případě je opravdu chyba na tvé straně. Pokud jsi nekompromisní a jen nařizuješ bez diskuse, každé „odmlouvání“ trestáš, nemůžeš očekávat, že se naučí se ozvat, natož prosadit. A v dnešní době to je opravdu velký handicap. Moje dítě občas diskutuje, je to samořejmě náročnější než kdyby úposlouchala na slovo, ale zase si můžu být jistá, že se v životě neztratí a všechno jí nerozhodí.
Rozhodně bych radila „ubrat plyn“ a místo toho se snažit vše napravit zvyšováním sebevědomí, chválením. A je docela dobré dětem dávat na výběr, vždy, když to jde, aby měly pocit že jejich slovo taky něco znamená. A nejen pocit, ony samy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.11 12:04
Ono je to těžké všechno popsat, jak to u nás funguje, proto nemůžeš vědět, že na výběr má téměř vždycky. Není to tak, že bych jenom nařizovala. Ale jsou věci, ve kterých prostě nekompromisní jsem a přes to nejede vlak. Jako třeba že kokino nebude jíst 10min před obědem, že přes silnici mi dá ruku apod. V takovýchto věcech prostě ustupovat nebudu. Zase musí vědět, že rodič jsem tady já a že nebude vždycky všechno tak, jak si to ona namyslí. Nepopírám, že je chyba na mojí straně, proto jsem tu diskuzi taky založila, ale jsou myslím určité hranice a já bych se nerada dožila toho, že mě děcko v 11ti letech pošle do haj.lu a ukáže mi fakáče, jako se to stalo nedávno mojí kamarádce, která upřednostňuje právo dítěte na vlastní názor za téměř každých okolností. Mě se třeba nikdy nestalo, že by sebou malá v obchodě plácla na zem a spustila hysterák proto, že jí nedovolím rozbalit lízátko ještě před pokladnou. Moje dítě počká a né že by u toho ronila slzy nebo byla smutná, má o to větší radost, jen co lízátko projde čtečkou paní pokladní Tím chci říct, že po diskuzních příspěvcích, které mi tam některé maminky psaly, jsem do jisté míry začala souhlasit s názorem, že tak úplně povahu dcery neovlivňuje výchova, ale i její osobnost. A myslím, že jsem později psala, že chvály se jí ode mě dostává plnými doušky. Netrestám každé odmlouvání, dokonce netrestám v podstatě vůbec, opravdu jen minimálně. 
Omlouvám se zakladatelce za OT, možná bude lepší, pokud chceš pokračovat v diskuzi, na té původní. Vítám každý názor i připomínku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.11 15:24
petra79 píše:
To je dobře.My tam chodíme od listopadu na 2 dny v týdnu a zvládá to dobře až na výjimky.A bude tam chodit určitě až do léta.A právě přemýšlím co s ním.Jestli jít na zápis do státní????V soukromý si zvykne a bude už v pohodě a při představě že to bude zase nanovo a ve státní se s ním takhle paplat nebudou a bojím se že tam nebude chtít chodit.Zase peníze ,soukormá není zadarmo,ale když si to s manželem dáme napůl tak by se to dalo zvládnout,ale musím si najít práci.
Já chci aby byl spokojený a nechci ho stresovat.Chjo jsou to starosti.
Erin píše:petra79 píše:Petro docela to šlo. Nám totiž po oficiálním zápisu do školky řekli, že jsme se nedostali (ani do jedné ze 3 školek, kam jsme to zkoušeli). Tak jsem si řekla, že ale malej musí mezi děti, aby si zvykal na společnost. Takže jsme začli chodit do soukromé miniškoličky, tam se začínalo hodně pomalu. Napřed jsem tam byla s ním, pak tam byl hodinu sám, pak 2… Takhle jsme to zvládali asi 2 měsíce, chodil tam tak 3× týdně tak na 2 - 3 hodiny. Někdy plakal, někdy ne, celkově se to lepšilo. A během srpna se nám ozvala ředitelka z jedné ze školek, kam jsme se hlásili, že se jim uvolnilo místo a že ho berou. Září bylo náročnější, ale plakal z 90 procent jenom když jsem ho ráno předávala, pak už tam byl v klidu. A od října dobré téměř úplně. Hlavně mu pomohlo, že si tam našel tu kamarádku. Ale zas je na ní fixovaný až moc, když tam ona není, zas je pláč… Ale chodí tam jenom od 8 - 12, nespí tam. O to lépe si taky zvykal, že jsme pořád dost spolu.
Erin a jak jste zvládli přestup do státní školky?
Na zápis do státní bych to zkusila určitě, za to nic nedáš. Vždyť je to třičtvrtě roku, než by tam měl nastoupit a za tu dobu může udělat velký pokrok. Pak se můžete rozhodnout, jestli ho nechat v soukromé nebo zkusit tu státní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.11 14:19
Ahojky mamky, tak se taky přidávám s naším cíťou… nebo spíš umazlencem
Ve školce je ostýchavý, potřebuje mít vždy nějakého „tahouna“, ale hlavně učitelku, která ho každý den obejme a pohladí. Potom je to v poho a do školky jde rád. Taky mám strach jestli z něho nebude nějaká bábovka.
Na průlezku ho taky dostanu až teprve po několikáté a přitom roční děti na ní lozí jako draci. Je hrooozně opatrný a taky si kolikrát říkám kde jsem udělala chybu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.11 14:42
Přesně taky potřebuju učitelku aby se pomazlil a na hřišti než ho na něco dostanu je taky výkon 
niyka píše:
Ahojky mamky, tak se taky přidávám s naším cíťou… nebo spíš umazlencem
Ve školce je ostýchavý, potřebuje mít vždy nějakého „tahouna“, ale hlavně učitelku, která ho každý den obejme a pohladí. Potom je to v poho a do školky jde rád. Taky mám strach jestli z něho nebude nějaká bábovka.
Na průlezku ho taky dostanu až teprve po několikáté a přitom roční děti na ní lozí jako draci. Je hrooozně opatrný a taky si kolikrát říkám kde jsem udělala chybu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.11 00:07
taky mam citliveho syna, prispela jsem do diskuse o zvysovani sebevedomi.
PetiteFillette píše: … Jinak..zakládala jsem tady téma, protože jsem měla (a stále mám) pocit, že jsem z ní citlivku vychovala svou tvrdší a téměř nekompromisní výchovou, tak si popř. můžete přečíst popis té naší cácory https://www.emimino.cz/…edomi-88701/
Nemyslim si ze bychom si citlivky vychovavaly tvrdsi vychovou. Mam kamaradku co ma stejne staryho syna, ktery je od malicka nezvladatelny, zlobi, neposloucha, provokuje, skodi, je prehnane prubojny az agresivni, zakerny (zatimco jeji starsi dcera je pravy opak) a na oba uplatnuje stejnou vychovu (prisnou). Ja mam taky kazde dite jine a vychovu stejnou (liberarni).Moje dcera je bezstarostna, bezkonfliktni a komunikativni (1.5), kdezto syn (3.5) ma porad s necim problem, nekdo mu nerozumi a uz se hrouti, poradne se nevyjadri co chce, knoura a dostat z nej kloudny slovo je ocistec. Je to hodnej zlatej kluk ale nekdy bych ho prerazila. Zjistila jsem ovsem ze jeho litostivy sceny se odehravaji temer vyhradne v prostredi domova a moji pritomnosti, ve skole to nedela a na verejnosti mi zadny sceny taky nikdy neudelal. V kolektivu je oblibeny a chodi do skoly rad. Uz od malicka je zvykly na spolecnost. Fyzicky ja na tom dobre a z prolejzacek nikdy strach nemel, naopak. Ma bujnou fantazii. Ma neskutecny pozorovaci talent. Ma smysl pro humor, hudebni a vytvarny talent. Casto si hraje a povida sam se sebou. Ma take svoje ritualy. Treba ma nejakou drobnou vec (kaminek, kvitek ) a nepusti ji z ruky cely den. Kdyz se jde koupat rika „nerozbijej mi bubliny“ a po vykoupani chce delat „footprints“.
Kdyz ho tak popisuji uvedomuji si ze kazde dite je individualita a ma svuj charakter a ze bychom jim ho nemely rozbijet, spise se snazit pochopit a porozumet a podporit. Treba delal rad jogu, tak jsme delali rok jogu. Pak chtel tatinek aby delal fotbal ale po dbou lekcich mi zacal v ty hale brecet ze mezi deti nejde (jednu lekci jsme vynechali) a bylo jasny ze ho tam uz nedostanu. Bylo to na nej hlucne prostredi a na fotbal proste neni stavenej. Jeste jsem to parkrat zkusila a pak to vzdala.
Nechci aby delal nakonec treba jen balet a piano protoze je citliva duse, ale fotbal a box to asi taky nebude, tak budem holt hledat nejaky kompromis. Ja taky nemela tymove sporty rada ale ted s odstupem casu vidim ze cloveku trocha „tymove prace“ rozhodne neuskodi.
Sorry jestli jsem odbocila.
Rozhodne pokracujte v tematu, jsem zvedava na zazitky a pokroky ostatnich
Hodne trpelivosti preju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.11 09:21
Petro a jak se to snažíte řešit třeba ty průlezky? Necháváte ho se dál bát anebo nějak nenásilně tlačíte ať vyleze třeba na další patro? Já vůbec nevím a je fakt, že zatím jsem se na to ani nikde neptala. Jen tady mě velmi zaujala tato diskuse, protože je to přesně to co máme doma.
S tou ostýchavostí mi učitelka říkala, že se to asi nijak rapidně nezlepší, že asi prostě bude takovej upejpáček, nikdy nebude ten raubíř divočák. Ale nějak to musím aspoň trochu řešit, protože třeba ani sám nechce před dětmi říkat básničky nebo zpívat. Stydí se. Je to jedináček a doma má tudíž sám všechnu pozornost, tak nevím jestli je to tím ? Budu ráda za každé vaše poznatky a zkušenosti co třeba pomáhá u vás anebo co vám kdo poradil ať ty naše kluky trochu pozvedneme a „popíchneme“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.11 22:22
niykasnažím se ho vždycky popostrčit ať to zkusí,protože mě to rozčiluje někdy jak se bojí 
ale nenutím ho,když nechce tak nechce.Ale např.asi před půl rokem,nechtěl vůbec na skluzavku,teď jenom co jí vidí už se k ní hrne.
Nedávno mě překvapil,že chtěl jít sám od sebe na prolézačky,nevím jak bych to nazvala,je to občas v nějakých centrech.Takový ty měkký prolézáčky,různé válce,kostičky apod.Musela jsem s ním všechno prolézat,ale šel sám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 10:30
Petro, tak gratuluji Koukám, že máme obě doma to stejné A děkuji za názor, taky se snažím malého nenutit, ale taky mě to někdy vytáčí jakej je to strachopud 
A ve školce ten Váš je ostýchavý anebo je divočák?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 15:54
Doma je divočák a ve školce posera Pořád za učitelkou,s dětmi si nechce hrát.Vadí mu změny když se jde jíst nebo ven.Pan pozorovatel.Chodí tam zatím druhým měsícem a na 2 dny v týdnu.Teď bohůžel už se tam dokonce roku neukáže protože máme zánět středního ucha 
Takže doufám ,že v lednu bude v pohodě až zase půjde.
Pořád za učitelkou,s dětmi si nechce hrát.Vadí mu změny když se jde jíst nebo ven.Pan pozorovatel.Chodí tam zatím druhým měsícem a na 2 dny v týdnu.Teď bohůžel už se tam dokonce roku neukáže protože máme zánět středního ucha Takže doufám ,že v lednu bude v pohodě až zase půjde.
niyka píše:
Petro, tak gratuluji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 16:46
Petro, to je přesně náš malej před půl rokem. Teda ne že by byl doma divočák, ale to chování ve školce úplně stejné. Každou změnu obrečel, držel se pořád jenom paní učitelky (přesně jako já kdysi ve školce 
) Taky všechno jenom pozoroval, nechtěl se zapojovat, všechno odmítal. Když jsem s ním začala chodit před rokem na cvičení, bylo mi ouvej. Z deseti detí byl jediný, který nechtěl dělat žádný cvik, žádnou hru, nic. Celou dobu stál v koutě a díval se. Ale každým týdnem se to lepšilo a asi od 5. cvičení už se zapojoval normálně. Teď už je to mnohem mnohem lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 17:29
Erin a myslíš že vám to cvičení pomohlo aby si zvyknul na děti a společné aktivity?Já o tom taky přmeýšlela že bych s ním někam chodila,ale právě se bojím že mi to bude bojkovat A ve školce je teď v pohodě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 18:32
Myslím, že mu to cvičení hodně pomohlo. Tam se prvně dostal pravidelně blíž k dětem, trochu jinak než na hřišti. Začali jsme tam chodit, když mu bylo asi 2,5. Ty první hodiny byly děsný - soucitné pohledy ostatních maminek - musely si říkat, co s ním asi doma dělám. První 2 cvíčka jsme prostě stáli nebo poplakával, že nic dělat nebude. Pak se postupně začal zapojovat, sem tam ho něco začalo bavit, šel si dokonce i stoupnout do fronty dětí na skluzavku… prostě se to lepšilo. A tak po 2 měsících už byl úplně v pohodě a ostatní maminky říkaly, jaký udělal pokrok.
A teď ve školce je už dá se říct úplně v pohodě, sice dost upnutý na tu jednu holčičku, ale jde to, nedrží se učitelek, nestydí se. Opravdu mnohem lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.11 18:52
aha,tak to je supr.Zkusím kouknout.Budu na to mít 2 měsíce než nastoupím do práce.
Nebude to s ním lehký to už vím teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
