Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak dítěti zvýšit sebevědomí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.11.11 09:59
Jak dítěti zvýšit sebevědomí
S největší pravděpodobností jsem udělala (dělala) velikánskou chybu ve výchově a teď nevím, jak ji napravit. Už hledám dobrého psychologa, ale přeci jen zkusím ještě vás, jestli byste pro mě neměly(i) nějakou radu či zkušenost.
Mám 3,5 letou dceru introvertku, stydlínku, uplakánka a strašně lítostivé trdlo. Je hrozně rozumná, všechno si pamatuje, všechno chápe, i věci na které ještě nemá věk, všechno ji zajímá, musíme hodně věcí vysvětlovat, je zvídavá a poslušná. Poslušná právě proto, že jsem ji tak vychovala. Od malinka ji učím, že rodiče se musí respektovat a poslouchat, nemám ráda odmlouvání, vztekání se. Přiznávám, že jsem ráznější povahy a v tom je určitě ten problém. Dřív jsem doma docela často křičela, někdy dostala i na zadek. Teď už na prdku nedostala ani nepamatuju, možná i půl roku. Zakřičela jsem si teda naposledy včera, ale taky to není často. Dnes už totiž stačí jen začít počítat a udělá, co se po ní požaduje. Do tří jsem napočítala jen dvakrát, hned ze začátku, co jsem metodu zavedla, což bylo asi před rokem a půl. Já na ni opravdu nechci křičet 
Jenže ona mě tak lehko vytočí tím svým neustálým kňouráním. Já to tak strašně nesnáším Dělá to už od malinka. Něco se jí nelíbí, blbost, totální kravina a ona okamžitě začne kňourat, není jí rozumět, huhlá cosi a mě to prostě točí. Takže na ni neřvu, ať něco udělá nebo nedělá, ale ať přestane kňourat.
A obávám se, že jsem tím zabila její přirozený vývoj osobnosti a udělala z ní introverta 
Mě to strašně mrzí, po nocích kvůli tomu nespím a snažím se vymyslet, jak to napravit
Další její specialita je, že ona se dokáže sama rozesmutnit. Je veselá, hrajeme si a najednou začne natahovat a brečet, že se jí třeba stejská po hračce, kterou má v náručí. Nebo je celé odpoledne smutná, protože na ni dopoledne ve školce na zahradě nezbyla lopatka. Celý den si na to nevzpomene, ale pak mi to doma vypráví a do večera s ní nic není, myslí jenom na lopatku. To ale souvisí s tím, jaký je introvert. Je ve školce nejvyšší a pomalu nejstarší a stejně stojí vzadu a čeká, jestli na ni něco zbyde. S dětma si skoro nehraje, protože čeká, jestli za ní někdo přijde sám od sebe. Často brečí, protože do ní třeba někdo omylem šťouchne, nebo si sedne na židličku, kterou měla vyhlídnutou, nebo si vezme hračku, kterou chtěla ona. A ona se s těma dětma nedokáže vypořádat. Neumí říct, to je moje, neber mi to, posuň se, dej mi pokoj apod. Děti už se jí posmívají, že zase brečí (včera jsem toho byla svědkem, tak jsem holčinu okřikla, ať jí dá pokoj).
Ještě musím říct, že je strašně fixovaná na rituály. To je podle mě spojeno s tím, že jsme s jejím otcem rozvedení. Máme něco jako střídavou péči, dvě odpoledne v týdnu on, dvě já, spí u něj jednu noc v týdnu, víkendy střídáme. Je to nastavené podle malé, jí to tak vyhovuje. Je to sice pro mě dost únavné, ale hlavně že ona je spokojená. Rituály spočívají v tom, že denně ji do školky vodím já (včetně rána po té, co spí u taťky), denně ji já vyzvedávám, denně si nosí hračku, se kterou v noci spala, denně stejný rituál u snídaně, u uspávání.. jak je něco jinak je v lepším případě nesvá, v tom horším protivná, v nejhorším smutná a ubrečená. Proto se je snažíme všechny striktně dodržovat, aby měla svoje jistoty, když jistotu rodiny ztratila (i když se s taťkou vídá pomalu víc, než před rozchodem). Jenže třeba včera se stalo, že jsem se zdržela o 10 minut v práci a přišla jsem do školky v okamžiku, kdy jim učitelka řekla, že mají uklízet hračky, protože půjdou do jiné třídy (chodí tam, když už je ve třídách málo dětí). A dcera spustila hrozný pláč. Nelíbí se jí tam, chce být ve svojí třídě. Myslela jsem třeba, že má strach, že ji tam nenajdu, tak jsem jí vysvětlovala, že paní učitelka pověsí na dveře cedulku, kde ji najdu, ale evidentně to ten důvod nebyl, prostě změna rituálu.
V květnu se nám má narodit miminko a já Lindě slíbila, že až se narodí, budu si ji ze školky brát po obědě, protože už nebudu muset chodit do práce. Strašně se na to těší, kdybyste viděly to štěstí v očičkách 
Je mi jí strašně líto, chtěla bych vrátit čas a začít ji vychovávat jinak, hrozně se bojím, že bude ve škole terčem posměchu a šikany, protože se neumí bránit. Vysvětluju, ukazuju, doma nacvičujeme, jak s dětma komunikovat, ale nic nepomáhá. Ona radši stojí, kouká, je smutná, posléze se rozbrečí a je z toho začarovaný kruh. Od malinka ji učím, že má být na všechny hodná a ona je taková poslušná trubka, že na to pamatuje ve všech směrech a situacích
Omlouvám se za dlouhosáhlý román, děkuju, pokud jste dočetly až sem a budu ráda za každý názor. Původně jsem chtěla anonymně, ale můžu za to jen já sama, tak ať víte, komu vynadat
P.S. Ještě otázečka..jak v příštím školním roce? Bude ve druháku, myslíte, že bych udělala dobře, kdybych ji nechávala ve školce jen do oběda? Taky bych si chtěla ten čas s ní užít, když budu doma, ale bojím se, jestli jí tím víc neuškodím, jestli by neměla být raději mezi dětma, aby měla možnost se s nima víc sžívat 
EDIT: Ještě musím dodat, že její chování k dětem není stejné jako k dospělým. To se mění o 180 stupňů, je upovídaná, veselá, všechno povykládá, s každým je hned kámoška, rozhodně ne introvertní!
A JEŠTĚ EDIT: Dcera má asi ze mě trochu strach, tvářím se jak bůh pomsty, když jsem nakrknutá. I dospělí se mě někteří bojí, a to i chlapi, prej působím strašně rázně a vážně.
S dcerou se ale hodně mazlím, tulím, i ona sama se přijde často a ráda přitulit, několikrát denně jí říkám, že ji mám moc ráda a ona mě taky. Tak nevím, jestli se mě bojí nebo ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
23.11.11 10:12
to je jak když mluvíš o mé starší…akorát už je v první třídě a čím dál víc mám pocit, že jsem podělala, co jsem mohla, ale nevím, jak z toho ven K tomu velice žárlí na mladší, ač mám pocit, že důvod nemá
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.11.11 10:18
Anonymní píše:
to je jak když mluvíš o mé starší…akorát už je v první třídě a čím dál víc mám pocit, že jsem podělala, co jsem mohla, ale nevím, jak z toho ven
Já to mám také tak… 
- Citovat
- Upravit
23.11.11 10:20
Teda, co ti na to napsat, jen že ti rozumím. Mám doma taky introverta a jak dodat sebevědomí, to netuším, potřebovala ho hromadu. Tak jen odpovím, na co myslím, že mám odpověď, ze školky ji vyzvedávej klidně po obědě, na rozvoj a kontakt s dětmi to stačí bohatě. Naše zkušenost, málá je už předškolák a ve školce spala 3× a to teď tři týdny za sebou ve čtvrtek, protože má odpoledne tanečky, já ji do školky vozím 10km, tak abych nejezdila sem tam jak cvok. Má tu výhodu, že školka je smíčená věkově, chodí do Waldorfské, dama si stěžuje, že stejně staré holky předškolačky ji nepustí do kuchyňky, že jsou na ni zlé, berou jí kamínky apod. vyřeešit to sama ale neumí. Takže její nejlepší kamarádky jsou holčičky o dva roky mladší, sotva tříleté, ty za ní táhnou, o ty se stará, ale se stejně starými dětmi je na tom jak tvoje malá. Je největší, je jí 5 a čtvrt, má 116cm, a nedokáže si ubránit vůbec nic. Co poradit nevím, mám stejné obavy jako ty, hlavně ze školy, kolikrát se mi nad ní svírá srdce. je narozená na konci července, takže bez problémů dostaneme odklad, pokud budeme chtít, tak jsme rozhodnuti jí ho dát, ať je ve škole o rok starší. Tak si třeba můžeme psát tady na diskuzi a sdělovat si, co a jak, když s ní půjdeš k psychologivi, moc ráda bych slyšela ty rady. Ale školka jí na dopoledne stačí bohatě, jí bude mnohem víc vyhovovat být s tebou, než se otrkávat v kolektivu. Jinak se to věkem trošinku zlepšuje, je to rok od roku lepší, alespoň trochu povzbuzení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 10:22
Ahoj, promiň, ale hned na začátek, nejhorší je když děti urážiš, a ty hned v úvodu ji nazveš trdlo? Nevím jak to myslíš tim vychovala, ale malé je 3,5 roku a má nárok být vrtošivá, že jsi jí naučila na počítání je super, také doma praktikuji, ale děláme to hrou, takže malá to nebere jako něco špatného , kdyby to neudělal, že by dostala. 
Jinak s tím pláčem, že se jí stíská,… je to normální to dělá i moje dcera chodí do první třídy, pouze se snaží stebou více komunikovat a chce, aby si sní o tom povídala. Každé dítě chce říc všechny dojmy a holt si na ně vzpomene třeba večer před spaním u hraní,…Co se týká školky a pláče, je opravdu ještě malá a vnímá špatně jiné prostředí a děti,.. bojí se toho, zase naprosto normální reakce. Píšeš, že si neumí dupnout co chce,… to jí musíš naučit ty musíš, ží to říct, že se nesmí bát, to co vše dělá a bude dělat se učí hlavně od rodičů a to co kde vidí /televize,…/Říká se, že děti jsou zrcadla rodičů Jinak to sebevědomí, nejduležitější je jí pořád chválit a to i za hlouposti, cokoliv udělá pochval, pomazli jí, aby se cítila v bezpečí a měla tu svojí jistotu, že má u sebe maminku, která jí rozumí a nedá nikomu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 10:23
ahoj přečetla jsem celý tvůj přběh, dosti se podobal tomu mému.
Máme syna, do školky chodí, hraje si, ale nikdy nic neřekne sám, vždy čeká, co zbyde, kdo za ním přijde…no jak popisuješ. Jinka je bych řekla až velice inteligentí na svůj věk, často mě překvapuje otázkama o kterých by neměl mít v jeho letech vůbec šajn, zajímá se o věci ani né o hračky( dám příklad v obchodě mají mluvící holící strojek) a on mi na to poví, to je ale jenom jako to je na nic…přeci já v jeho věku jsem milovala mluvící věci, no to je jedno. Venku ho pozdraví kamarád ze školky a on má co dělat aby otevřel pusu…ale jak jde někdo dospělí biť je to jen sousedka tak se může přetrhnout…byly jsme u psychologa a řekl a´t tomu necháme volný průběh, že je úzkostliví nu nevím teď mu bude 5 a nic moc extra nepozoruji.
Nevím zda li sem ti pomohla jen sem ti chtěla říct že zažívám něco podobného a taky nevím jak s toho ven…mrzí mi když vidím že si děti spolu hrajou venku a on jen v ústraní čeká a nebo smutně kouká, jako by chtěl taky ale neví jak nebo nevím
- Citovat
- Upravit
23.11.11 10:24
Já si nemyslím, že je toto vina výchovy. Každé dítě je jiné a tvoje dcerka je hodně citlivá, pochybuju, že by se stejně choval raubíř, kterýmu je všechno ukradený.
Hodně dcerku chval, za každou kravinu, hodně se s ní mazli a posiluj její sebědomí i tak, že jí prostě budeš věřit. Moje dcera je třeba na vrcholu blaha, když může po školce dojít koupit do 50m vzdálený pekárny rohlíky, to je vidět, jak si pyšně nese padesátikorunu a zpátky metelí s úsměvem od ucha k uchu.
Taky s dcerkou můžeš různé situace nacvičovat, už jsem to tu do nějaké diskuze psala, já se s dcerou před nástupem do školky prala o hračky, připravovala jsem jí na situace, které mohou nastat a chtěla jsem po ní, aby si je uměla vyřešit. Nemusí být hned postrach všech dětí, ale aby si uhájila svoje…
Mojí ufňukaný a bázlivý dcerce pomohl hodně i mladší brácha, jsou o dva roky, na něm si to taky dost natrénovala 
, takže dneska se z ušlápnutý holčičky stala dračice, která je pořád moc hodná a kamarádská, ale rozhodně si nenechá nic líbit a dokonce se zastává mladších.
Bude do dobrý, neboj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 10:30
co takhle zkusit americký model výchovy? tzn. chválit, chválit, chválit. Na spoustu dětí to funguje - povzbuzovat, zatleskat, nešetřit chválou a obdivnými výkřiky, spontánně reagovat na cokoliv, co by stálo za obdiv. Reakce až přehánět.
Vím, v Česku takové chování vyzní poněkud afektovaně, ale mohl by to na ni fungovat. Potřebuje si věřit, že se v nenadálé (nenacvičené)situaci neztratí a bude se cítit komfortně. A kdo jiný by jí měl takhle podněcovat sebevědomí než člověk, kterému věří nejvíc?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jenika
23.11.11 10:31
Dobře je , že si všechni uvědomuješ. Moje rada, chválit, chválit, chválit a dávat hodně lásky. Je to také asi o povaze dítěte. Ne vše je výchovou. Ty vyžaduješ, aby tě naprosto poslouchala, dáváš ji i časový termín, ale v zápětí ji vysvětluješ, aby neposlouhala děti ve školce a razila si svoje, nenechávala se odstrkovat. Neprosazuj svoje jednání a nech jí taky svůj názor. Týká se to i třeba uklízení hraček. Prostě ne způsobem než napočítám do dvaceti, tak si uklidíš hračky. Ale způsobem domluvy, ukliď si hračky prosím, chceš pomoct, panenka chce také spinkat v kočárku, jak ty v postýlce a né se válet po zemi. Atd. Je hodně citlivá a proto potřebuje citlivější přístup.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.11.11 10:31
Nemám zkušenost, děti mám ještě malé. Jen bych chtěla napsat, že si nemyslím, že by to nutně muselo být výchovou. Mám 3 bratry, všichni odrzlý až hanba a já byla hrozně zakřiknutá. To samé, co tvoje holčička..lítostivá, s vrstevníky jsem neuměla komunikovat, na základce šikanovaná… Naši mě taky pořád povzbuzovali, chválili a i když jsem měla pěkné známky ve škole, pořád jsem měla pocit méněcennosti. Strašně moc jsem si přála být jako moje mamka…ukecaná v každé situaci, pohodová. Věkem se to zlepšilo, ale musím říct, že pořádnou školu života jsem měla až v zaměstnání. I na střední jsem byla ještě dost nekomunikativní. Co by mi tehdá pomohlo, to vůbec netuším 
Proto jsem zvědavá na každou radu, co se tu dozvíš, ráda bych, aby moje děti nebyli jako já
- Citovat
- Upravit
23.11.11 10:33
Děkuju 
To je všechno úplně přesné, taky kamarády nepozdraví, jen když ji k tomu vybídnu, a to ještě tak potichu, že ji není slyšet. Taky mám pocit, že je až moc inteligentní na svůj věk, taky rozumí věcem, kterým by neměla. Ale když se ptá, tak já jí to ochotně všechno vysvětlím a nebalamutím ji.
Mě je jí vždycky tak hrozně líto
Katyca, já ji neurážím, jen jsem nevěděla, jak to nazvat, ale ona prostě v těhle věcech trdlo je.. Jistěže jí to neříkám, aby to věděla, tím bych jí moc sebevědomí nedodala že. A chválím jí! A jak! Pořád, neustále, za každou blbinku. Ona by se pro pochvalu přetrhla! Až na mě učitelky ve školce občas hleděly se zdviženým obočím, jak ji chválím, že spinkala, že nebrečela, že dokázala dojít sama ode dveří až k učitelce
Taky se bojím dalšího roku, protože jako druháci budou chodit do jiné třídy, tak si myslím, že u nás to nebude bez slz.
Kdybyste věděly, kolik bezesných nocí jsem měla před začátkem září, jestli bude mít na věšáčku stejnou značku jako loni (chodila už půl roku předtím, ale nechali ji znovu v prváčku, za což jsem ráda). Naštěstí jí konvička zůstala, ale i tak jsem ji připravovala 2 týdny předem na možnost, že to tak nebude, aby mi kvůli tomu doma nebrečela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 10:39
Ten časový limit (počítání) používám jen občas, protože to většinou není nutné. V drtivé většině se spolu domluvíme. Málo věcí dělá jen sama, u všeho chce moji asistenci. Jak uklízení hraček, tak hra apod. Já si spoustu věcí uvědomuju, jen potřebuju najít cestu, jak to změnit, jak pozměnit sama sebe. Často reaguju bez přemýšlení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 10:42
Sunnyside píše:
Taky s dcerkou můžeš různé situace nacvičovat, už jsem to tu do nějaké diskuze psala, já se s dcerou před nástupem do školky prala o hračky, připravovala jsem jí na situace, které mohou nastat a chtěla jsem po ní, aby si je uměla vyřešit. Nemusí být hned postrach všech dětí, ale aby si uhájila svoje…
To jsem dělala taky vloni, když tam byl jeden chlapec, co byl boss celé třídy a pořád všem něco bral. Možná je na čase lekci zopakovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 10:42
Myslím, že to děláš dobře 
, neboj ono se to potom obrátí a bude lépe, mi s naší také v tomhle bojovali a teď v první třídě na tom pracujeme i s učitelkou, máme skvělou učitelku takže to sebevědomí zvedáme mi i ona. Také jsem chtěla říc, že může být i problém ve školce, jestli se děti posmívají,… to má na ně horší reakci, než když jim maninak nebo tatínek řekně že jsou já nevím hloupí. Mi jsme to zrovna řešili ve škole, jak se ti děti k sobě chovají, že se posmívají,… naše holka to nesmí dělat, hned na záčátku ve školce jsem jí tovysvětlili. Ale bohužel když chodila ještě do školky tak jsem byla dokonce svědkem, že pí. uč se sama smále dětem a ostatní nechale ať se také posmívají. No rači už na to ani nemyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
