Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak dítěti zvýšit sebevědomí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.11.11 12:01
Nedočítám celé, tak snad se nebudu opakovat…
Nechápu, proč je dnes přísnost braná jako něco špatnýho… Přísnost, JEN přísnost, není nic špatného, ne??
Měla bys spíš pochopit jednu věc… Ty i Tvoje dcera se měníte, vyvíjíte. To, co platí naroční dítě, nebude platit na tříleté. Výchova je dynamická věc, která se stále vyvíjí a přizpůsobuje dítěti i dospělému. Právě proto je tak těžká - to, že víme, jak jednat s tříletým neznamená, že máme vyhráno.
Dcerka evidentně nikdy nebude dravej tygr, nebude mít ostrý lokty. A právě TOHLE Ti možná dělá problém přijmout - stejně jako mně kdysi. Tak to ale je, tak to ber. Bude uplakanější, bude pesimista a introvert. Nevadí! Je to prostě tak, je to její povaha.
Mej ji dál ráda jako doteď, je vidět, že jsi pokorný člověk - chybu hledáš u sebe. Ale neboj se, dítě se vyvíjí, pořád se mění (jako všechno, co je živé). Za týden může být úplně jinak.
PS: Já bych dcerku ze školky vzala a měla ji doma. Připravovala by se se mnou na miminko, pomáhala mi připravit věci, vařit mi těhot. čaj, kupovat věci do zásoby (plínky atd). TOHLE jí žádná školka nenahradí, školky a školy si ještě užije, ale prožívat s maminkou těšení se na potomka ne. 
Stmelí vás to, jako matku a dceru! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 12:45
Moc děkuju za další názory Nade všema se zamýšlím a budu si to tu muset pročíst všechno ještě několikrát. Každopádně jsem rozhodnutá toho psychologa vyhledat. Knížkám nevěřím, protože nemám možnost se zeptat na doplňující otázky, takže raději budu volit tuhle cestu..
Já ji samozřejmě miluju takovou jaká je! Je pro mě těžké včas stopnout proud myšlenek a slov a otočit je jiným směrem nebo kolikrát mlčet úplně 
Já to o sobě vím, jenže v danou chvíli mi to prostě nedocvakne. Později toho strašně lituju, malé se omluvím a snažím se to vynahradit. Ona se na mě nezlobí, to nedokáže, jsem její máma. Myslím, že na to i hned zapomene a nezaobírá se tím tak jako já, ale takovéhle nastřádané situace podle mě potom způsobují to, že se nedokáže prosazovat mezi dětma (přede mnou se prosazovat dokáže až až 
).
Lizbeth, chtěla bych reagovat na tu střídavku. Já s ní taky nesouhlasím plošně, ale naší dceři to tak opravdu vyhovuje. Špatně nesla, pokud se s tátou viděla míň často, proto jsme pomalu najeli na model, který praktikujeme. Trvá to už skoro 2 roky, takže si myslím, že opravdu můžu s čistým svědomím říct, že tohle je přesně to, co jí sedí. Není to tak, že by byla 2 dny tam a 2 dny tam. Každý večer se vrací domů, aby bylo jasné, kde ten domov má. Jen jednu noc v týdnu spí u něj, ale jen když chce, nikdo ji nenutí, sama si řekne, jestli chce spát u táty nebo ne. Kdybych měla pocit, že jí to spíš škodí, tak bych to nedovolila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 12:47
Davdan píše:
Nedočítám celé, tak snad se nebudu opakovat…Nechápu, proč je dnes přísnost braná jako něco špatnýho… Přísnost, JEN přísnost, není nic špatného, ne??
Měla bys spíš pochopit jednu věc… Ty i Tvoje dcera se měníte, vyvíjíte. To, co platí naroční dítě, nebude platit na tříleté. Výchova je dynamická věc, která se stále vyvíjí a přizpůsobuje dítěti i dospělému. Právě proto je tak těžká - to, že víme, jak jednat s tříletým neznamená, že máme vyhráno.
Dcerka evidentně nikdy nebude dravej tygr, nebude mít ostrý lokty. A právě TOHLE Ti možná dělá problém přijmout - stejně jako mně kdysi. Tak to ale je, tak to ber. Bude uplakanější, bude pesimista a introvert. Nevadí! Je to prostě tak, je to její povaha.
Mej ji dál ráda jako doteď, je vidět, že jsi pokorný člověk - chybu hledáš u sebe. Ale neboj se, dítě se vyvíjí, pořád se mění (jako všechno, co je živé). Za týden může být úplně jinak.
PS: Já bych dcerku ze školky vzala a měla ji doma. Připravovala by se se mnou na miminko, pomáhala mi připravit věci, vařit mi těhot. čaj, kupovat věci do zásoby (plínky atd). TOHLE jí žádná školka nenahradí, školky a školy si ještě užije, ale prožívat s maminkou těšení se na potomka ne.
Tak zatím chodím stále do práce a minimálně do konce roku chodit budu, po novém roce pouvažuju, jestli už ji začít brát po obědě. Přikláním se k tomu, že jo, ale musím to probrat i s ex a chtěla bych i s tím psychologem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 13:03
Já mám doma taky malého introverta, proto mě potěšilo, že v tom nejsme sami.
S většinou věcí, co napsaly holky souhlasím, trpělivost, chválit, ono se to nějakým směrem vyvrbí samo.
Ale nesouhlasím se stahováním ze školky, děti se musí pomalu otrkat, zvyknout si na kolektiv, na prosazování se. Bude jim to trvat dýl,než ostatním,ale naučit se to musí. Pokud ji teď stáhneš ze školky, kdy by šla znovu,od září nebo až třeba v 5ti letech, coby přeškolák?
Malá nastupovala do školky teď v září, v téměř 4 letech, stále si jen kreslila,nehrála si s dětmi, kam šla učitelka, tam šla ona. Uvažovala jsem v půlce října,že si ji budu taky po obědě brát domů, na to mi p.uč.řekla, ať ještě vydržím. A ejhle, už se občas zapojuje do her dětí, na procházku chodí s holkama, nedrží se p.uč. jako dřív, pomalu se mění.
A pokud je introvert a narodí se mimi,a ty si ji necháš doma a ona uvidí,že se ze začátku vše točí kolem miminka, co když začne žárlit, že na ni nemáš tolik času? Ve školce jí ten den rychleji uteče, a odpo si zkusíš najít nějaký čas jen na ni. Neuslyší, teď né, jdu kojit, jdu přebalovat atd.
- Citovat
- Upravit
23.11.11 13:08
Aha, já myslela ,že je pár dní tam a pár dní jinde..jestli spí doma, tak to není tak hrozné..
Z kolektivu školky bych jí také nebrala, ale ty jí znáš nejlépe..
A nesouhlasím s tím ,že dítě je introvert tak takové bude stále..Já byla celé dětství mouchy sežerte mě, každý se o mě mohl otřit, uplakánek..
V pubertě proběhla změna a nyní jsem uplně někdo jiný..
Vývoj stále pokračuje..sebevědomí lze nalézt v každém věku..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 13:16
Zakladatelko, kdybys chtěla písni SZ, já bych si tu musela u někoho rýpnout tak radši vyklízím pole. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 13:19
Davdan píše:
Zakladatelko, kdybys chtěla písni SZ, já bych si tu musela u někoho rýpnout tak radši vyklízím pole.
Klidně pošli SZ co chceš říct, budu ráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 13:21
Úplně ji ze školky nevezmu, to rozhodně ne! Nechci z ní udělat skleníkovou kytičku. Jen přemýšlím, že ji vezmu po tom obědě. Stejně pak jdou spát, vstávají za 2 hodiny a já jsem tam za další hodinu Ty tři hoďky bychom měly k dobru spolu. Takhle se vidíme v dny, kdy jde odpol. k taťkovi jen na hodinu ráno, na půl odpoledne a půl před spaním. Což je dost o ničom 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 13:21
PetiteFillette píše:Davdan píše:Klidně pošli SZ co chceš říct, budu ráda
Zakladatelko, kdybys chtěla písni SZ, já bych si tu musela u někoho rýpnout tak radši vyklízím pole.
Písnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.11 13:31
A jak máš daleko školku? Ono to bude dost náročné spojit režim miminka s vyzvedáváním po obědě.
- Citovat
- Upravit
23.11.11 13:39
3 zastávky autobusem, pokud bych šla pěšky tak asi 25 minut. Ale bus mi zastavuje u baráku a kousek od školky, to by se myslím zvládnout dalo.. Když půjde spát mimi v nevhodný čas, tak půjde spát do kočárku a procházku si protáhnu. V tom problém nebude. Vždycky to jde nějak udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.11 15:25
Ahoj, nic konkrétního neporadím, jen tě chci hrozně pochválit, že ses rozhodla něco dělat, ať už, že se zamyslíš sama, nebo že oslovíš psychologa. Dcera ti jednou poděkuje, kdybych já měla taky takovou vnímavou mámu, nemusela bych vyhledat psychologa až v dospělosti, abych se vypořádala s chybami svých rodičů ve výchově. Dětství bych měla mnohem veselejší a život jednodušší. Takže palec nahoru za to, že se staráš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.11 14:47
Ahoj, mám podobnou kamarádku s dcerou… spoustu věcí dělá úplně nevědomky .
Co jsem z toho tak pochytila, měla bych pár rad.
- nenechat se NIKDY vytočit a nejednat v afektu. Nastolit naprosto KLIDNÝ PŘÍSTUP (bude to asi těžké, ale co je lepší motivace, než dítě…)
- když dcera něco dělá, nikdy jí neříkej, že to dělá špatně a neraď jí, JAK by to měla dělat správně (např. tahle kostička sem nepatří, ta pálka se drží z druhé strany, tu knížku otáčej takhle…). Tím, že jí nebudeš radit, ji „donutíš“, aby byla sama iniciativní a kreativní, a zároveň tu její iniciativu hned v začátku nesrazíš.
- nikdy jí neříkej „ty naše trubičko, ty naše nešiko, ta naše X je taková nesmělá“… dítě si řekne „říkají mi nešiko=jsem nešika“ a fakt se chová jako nešika
- buď trpělivá, dej jí čas, když něco dělá sama od sebe, něco zkusí vymyslet, je aktivní… vůbec jí do toho nekecej, i když ta aktivita se ti moc nezdá nebo bys byla radši, aby to dělala jinak, nebo máš pocit že jí to strašně trvá… Chce něco dělat? Super, ať to dělá, jakkoliv.
- podpora sebevědomí je i v tom, že NĚCO zvládne nebo začne úplně sama. Je jedno jak, hlavní je ten její pocit (a tvoje ujištění či pochvala) že to zvládla (nebo to aspoň zkusila)
- hodně se jí ptej na její názor, dávej jí na výběr když to jde, a to co řekne ber vždy vážně (nikdy na to nereaguj stylem „ale to je blbost“. Např. vybrala si ten nejhnusnější zákusek? Ok, je to JEJÍ volba, kup jí ten co si vybrala a nenuť jí jiný)
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.11 15:59
Díky!! 
Tomu říkám konkrétní rady, budu se tím řídit a uvidíme, třeba se to zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.11 22:46
ahoj, mam doma to samy v bledemodrym. Synovi je 3.5 a jakobys psala o nem. Inteligentni, bystry, vesely, kreativni ale introvert. Do skolky a ted predskoly chodi rad ale staci kdyz ho chvili pozoruju…jde a sedne si nekam do rohu, ke zdi, aby neprekazel, a ostatni deti co prijdou po nem si vyberou lepsi mista (vedle kamaradu, vepredu, u ucitelky…s dobrym vyhledem) a on se nepoposune ani kdyby mel uplne zablokovany vyhled. Takovejch malejch prihod mam desitky (nektery napr tady http://www.spoon.bloguje.cz/…adi-zena.php) Ma mladsi sestru ale nijak ji nezvyhodnuji, vzdycky byl takovej. Libi se mi co pise Any, s tim souhlasim, i s principama od Lucie. Zbytek komentaru by me nechal asi chladnym. Aniz bych to mela nejak nastudovane a nactene, ridim se srdcem a selskym rozumem. Vidim v nem sebe, porovnavam s tim co mi o mne a brachovi vypravela mama, zapracovavam do mozaiky manzela, jeho rodinu a nas pristup k vychove. Zakladem na kterem jsme se shodli je duslednost. Aby vedel co od nas muze cekat. Jeho bezduvodne knourani sice obcas k zarvani skoro svadi a je hrozne tezky rict pevnym, duraznym ale klidnym hlasem „Bez na chodbu a vrat se az se vyplaces“ ale prave tohle u nas funguje. Netusim proc je tak sebelistostivej a nemuzu mu s tim nijak pomoct, to je a bude jeho boj. Ja ho pro sebe vybojovala az dlouho po puberte. Prehnana chvala a podporovani a popostrkovani nikam nevede. Vysvetlim mu jak se veci maji, podporim ho, znovu vysvetlim a tisickrat se ho na veci optam, zavedu diskusi, nic se nedozvim a tak porad dokola. Ucitelka me uklidnuje ze neni absolutne zadny duvod k obavam, ze je v kolektivu oblibeny, ze je empaticky, ze je starostlivy a ze mu jde cteni i psani. Jsem rada ze neni agresivni a nezvladatelny, podle me se na zvysovani sebevedomi da pokracovat prave tou duslednosti, soustavnosti a laskou. On moc dobre vi jak se veci maji, on se tak chova navenek protoze je to jeho prirozenost. Jako treba to vyse zminovane neodpovidani na pozdrav: kamaradi na nej volaji pres ulici kdyz jedm do skoly zleva zprava a on jen sklopi hlavu a usmeje se. Tak mu to zase pripomenu ze to nemohli videt a ze je slusne na pozdrav odpovedet ale to je tak vsechno co muzu delat. Oni si asi uz i ty jeho kamaradi zvykli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
