Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak dítěti zvýšit sebevědomí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.12.11 20:04
Anonymní píše:
Nemám zkušenost, děti mám ještě malé. Jen bych chtěla napsat, že si nemyslím, že by to nutně muselo být výchovou. Mám 3 bratry, všichni odrzlý až hanba a já byla hrozně zakřiknutá. To samé, co tvoje holčička..lítostivá, s vrstevníky jsem neuměla komunikovat, na základce šikanovaná… Naši mě taky pořád povzbuzovali, chválili a i když jsem měla pěkné známky ve škole, pořád jsem měla pocit méněcennosti. Strašně moc jsem si přála být jako moje mamka…ukecaná v každé situaci, pohodová. Věkem se to zlepšilo, ale musím říct, že pořádnou školu života jsem měla až v zaměstnání. I na střední jsem byla ještě dost nekomunikativní. Co by mi tehdá pomohlo, to vůbec netušímProto jsem zvědavá na každou radu, co se tu dozvíš, ráda bych, aby moje děti nebyli jako já
jako bych to psala já sama. také se děsím toho, aby děti nebyly v tomto ohledu po mě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.14 17:29
Zajímalo by mě, jak to dopadlo… Byly nějaké výsledky? Je něco, co pomohlo? Aktuálně uvažuju, jak zvýšit sebevědomí předškolákovi. U něho je největší průšvih, že je perfekcionista. On to vidí, že to nemá dokonalé, nejde mu to dokonale hned, tak on to nezkusí, neumí, nevěří si… Bojí se, že udělá chybu. Přísahám, že nikdy jsme nevypustili z úst nic jako ty to ještě neumíš, na to jsi moc malý, jsi nešika, cos to nakreslil za čmáranici atd., ale ve dvou letech s tím přišel sám. Já to neumím 
A nevysvětlí mu nikdo, že to má zkusit, že to nevadí, když to není perfektní. Prostě to neumí, nedokáže, nezkusí, začne brečet a nic s ním nehne 
Níže uvedeným se řídím snad od narození, řekla bych, že na sto procent (OK, nechám se vytočit a někdy řvu, ale převažuje myslím ten klidný přístup) a PROSTĚ NIC Ve školce mi říkají „chvalte ho i za malý úspěch“ atd., vše děláme a nějaké ovoce moc nevidím Dneska jsem zjistila, že se naučil sám číst - i malá písmena. Říkám mu, jak je to skvělé, jak jsem na něho pyšná, protože to ve školce moc dětí neumí atd. a on mi na to řekl „no jo, ale umím číst jenom ty krátké slova, ty dlouhé sice přečtu, ale trvá mi to moc dlouho“ (tónem - takže to je nuda, to nic neznamená, protože neumím dlouhé). Takže i když je v něčem dobrý, tak to shodí, protože mu to přijde lehké a samozřejmé. Je teda fakt, že tohle má asi trochu po mně 
No ale moc nevím, jestli s tím jde něco dělat, jak to trénovat aspoň trochu - aby se nebál třeba jít a zkusit nějakou novou věc. Ze všeho má strach, protože si nevěří. Hledala jsem i nějaké knihy, ale moc jsem toho nenašla. Většinou se věnují spíše dětem, které jsou v některém směru „utržené z řetězu“.
@Lucie_Sx píše:
Ahoj, mám podobnou kamarádku s dcerou… spoustu věcí dělá úplně nevědomky.
Co jsem z toho tak pochytila, měla bych pár rad.
- nenechat se NIKDY vytočit a nejednat v afektu. Nastolit naprosto KLIDNÝ PŘÍSTUP (bude to asi těžké, ale co je lepší motivace, než dítě…)
- když dcera něco dělá, nikdy jí neříkej, že to dělá špatně a neraď jí, JAK by to měla dělat správně (např. tahle kostička sem nepatří, ta pálka se drží z druhé strany, tu knížku otáčej takhle…). Tím, že jí nebudeš radit, ji „donutíš“, aby byla sama iniciativní a kreativní, a zároveň tu její iniciativu hned v začátku nesrazíš.
- nikdy jí neříkej „ty naše trubičko, ty naše nešiko, ta naše X je taková nesmělá“… dítě si řekne „říkají mi nešiko=jsem nešika“ a fakt se chová jako nešika
- buď trpělivá, dej jí čas, když něco dělá sama od sebe, něco zkusí vymyslet, je aktivní… vůbec jí do toho nekecej, i když ta aktivita se ti moc nezdá nebo bys byla radši, aby to dělala jinak, nebo máš pocit že jí to strašně trvá… Chce něco dělat? Super, ať to dělá, jakkoliv.
- podpora sebevědomí je i v tom, že NĚCO zvládne nebo začne úplně sama. Je jedno jak, hlavní je ten její pocit (a tvoje ujištění či pochvala) že to zvládla (nebo to aspoň zkusila)
- hodně se jí ptej na její názor, dávej jí na výběr když to jde, a to co řekne ber vždy vážně (nikdy na to nereaguj stylem „ale to je blbost“. Např. vybrala si ten nejhnusnější zákusek? Ok, je to JEJÍ volba, kup jí ten co si vybrala a nenuť jí jiný)
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.14 21:32
Nevím to jistě, ale sebevědomí se formuje do 3 let veku dítěte. Tohle je už na poradu s odborníkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.14 22:28
@radka101 i tuhle variantu zvažuju. Pořád si říkám, že je prostě jenom citlivější Možná by bylo fajn ho víc vést k samostatnosti - ale z toho on má velký strach. Že to nezvládne. I opakovaně u situací, které už v minulosti zvládl. Nepomůže ani, když mu navrhnu, jak má situaci řešit.
Popravdě řečeno jsme u něho možná to období nácviku samostatnosti (které si myslím, že s tím souvisí) lehce prošvihli, protože on nikdy neměl období „já sám“. Takže jako nezkušená matka jsem ho brala prostě furt jako batolátko, které má nárok, aby nechápalo, jak si má obléct tričko, ponožky… Třeba dcera je v tomto úplně jiná, ta má vyloženě radost, že se naučí něco udělat sama. On je takový… řekněme lehce nepraktický Učitelka řekne „děti, oblečte si bundy“ a on stojí, žmoulá vestu a neví, co má dělat A fakt nevím, jestli z toho mám vinit nás, protože nemyslím, že by dcera měla přistup výrazně jiný, ale ona s tímto problém nemá. Jde to z ní… Taky co pozoruju ve školce, po spoustě jeho spolužáků rodiče dupou celkem solidně a hoši mají sebevědomí až do oblak
Celkem zvažuju, jestli bych teda měla přitvrdit a prostě ho občas „hodit do vody“, ať plave a poradí si, nechat ho vyžrat si přirozené důsledky nebo ho spíš postupně vést a osmělovat - což u něho bývá účinnější, ale teda na hooodně dlouhé lokte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.14 22:09
@Angua
Napadá mě, co by mohlo pomoct, ale netuším, zda to bude stačit.
Děti odkoukávají, takže začít se chovat nenápadně stylem „jejda, tohle držím v ruce poprvé v životě, jak se to používá? tak to vyzkouším, co třeba takhle?“ - prostě zařadit do života situace sama pro sebe a být motivací. Nebo „jé, teď se mi to vylilo, no co, to nevadí, naleju si nové pití“ apod.
Nedávat mu návod (nebo aspoň ne podrobný) na to, co má dělat a jak. Vysvětlit mu, jak se co dělá u nové činnosti, pouze jednou a pak už nechat na něm, jak si to uchopí, i kdyby to dělal sebevíc blbě, tak mu do toho nekecat. (tohle to podle mě mohlo i vyvolat, že dostal tak podrobný návod, jak něco udělat, že se do toho radši ani nepustil)
S těmi písmeny, tak ho nechval (kdesi kdosi citoval případ, kdy se dospělý považoval za neschopného blba, protože ho jako dítě doma neustále chválili za úplně jasné a jednoduché věci), potvrď jeho pocity (viz Naomi Aldort), zkus se dodiskutovat k tomu, proč je nespokojený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.14 23:23
@Lucie_Sx ale to zas mi blbě rozumíš, já mu do toho nekecám. Ale když se zeptá, jak to má udělat (u nové věci), tak mu to řeknu - a chce to podrobně. Pak už si to zkouší sám. Kdybych mu rovnou řekla, ať si na to přijde sám, tak to nezkusí a začne brečet. Jinak ho nechávám. I tužku dlouho držel blbě a já jsem ho nechávala - protože jak jsem mu chtěla poradit, tak s tím práskl, že teda kreslit nebude. Byla jsem ráda, že kreslí vůbec nějak, tak jsem ho nechávala tak. Srovnalo se to až letos ve školce.
Že se mi něco nepovedlo atd. opravdu říkám. Důkazem snad může být, že i on mi tohleto sám řekne (tak, jak to říkám já) - ale to nevadí, maminko, tak to zkus znovu / tak to utřeme… I sám sobě to dokáže říct - třeba něco píše, co se mu nepovede a řekne, že to U je nějaké divné, tak ho zkusí ještě jednou.
Tobě připadá, že se dítě naučí samo číst a počítat z hlavy jako samozřejmost? Mně teda ne. To je sakra skvělá věc! Vážím si tvé rady a názoru, takže nechci, aby to znělo nějak neuctivě, ale chtěla bych tě vidět, kdyby ti děcko poprvé předvedlo, že se naučilo samo číst, že bys mu na to nic neřekla 
Nebo suše konstatovala „tak to jsi asi rád, že?“ Udělal mi radost, kterou jsem dala najevo. Nemyslím si, že z něho dělám blbečka. Navíc ségru furt chválíme, protože v tomto věku dělá hodně pokroků - u něho není už tolik důvodů, většinu sebeobslužných činností už zvládá, tak za co jiného ho pochválit? Dodám, že pochvalu chce a vyžaduje, říká si o ni (kolikrát i za ty běžné věci jako že se oblekl) - aby si někdo pod vlivem příruček třeba nemyslel, že ho chválím vyloženě proti jeho vůli 
I on umí pochvalu zopakovat tak, jak mu ji říkám já - maminko, to se ti moc povedlo, to jsi uvařila výborné, to máš ale krásné. Používáme i nepřímou pochvalu „dívej, taťko, jaký mi nakreslil krásného draka!“ (a obrázek si vystavím).
Samozřejmě chápu, že jako první každého napadne, že dělám některou ze základních příručkových chyb, ale fakt si myslím, že ne… On je prostě specifický odmalička. Tak trochu Sheldon Cooper Má zvláštní, trochu netradiční způsob myšlení. Což je v něčem fajn, ale v něčem bohužel tragédie.
Vím, proč je nespokojený. Protože se bojí. Ale nevím proč. Podle něho protože. Protože to nezvládne. Já mu můžu říkat, že to zvládne jako nic, různými způsoby, na různých příkladech, dokládat jeho vlastními zkušenostmi i příběhy ostatních, ale je to marné - to se můžeme cyklit celý den Jak se rozhodne, že to nezvládne, tak s ním prostě nic nehne. Když se ho zeptám, co by mu pomohlo, tak mi řekne „abysem to nemusel dělat“
Našla jsem radu nedělat z nové věci nějakou událost. Většinou se mu totiž snažím říct, co bude a jak bude - jak to koneckonců všude a všichni radí. Sednout s dítětem a říct mu - např. ráda bych, kdybys převzal doma nějakou jednu povinnost, kterou budeš dělat. Nebo aktuální u nás - už by možná bylo načase, aby sis zkusil sám utřít zadek 
Aby věděl, co od něho chci, co se bude dít. Ale jeho to vyděsí. Takže možná to je cesta - prostě to s ním neřešit, ale nějak plíživě ho k tomu nasměrovat, aby to považoval za samozřejmost Akorát nevím, jestli to vždycky jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 00:01
Mozna pomuze i priklad. V lete ho vzal deda na traktor. Posadil si ho pred sebe, jeli. Na vhodnem useku deda pustil volant a rika „vidis? ted ridis traktor uplne sam!“. Jine dite by si zrejme pripadalo hrde, ale nas maly zacal brecet a chtel okamzite dolu. Kdyz jsem se ho ptala, co se stalo, rekl mi - deda rikal, ze ridim sam, ale to ja nemuzu, protoze ja traktor ridit prece neumim! Tak jak to mohl udelat?!?
A to je tak se vsim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 21:10
@Angua
Hele já vaši situaci fakt dobře neznám, jen podle toho, co tu píšeš. Takže jsem prostě napsala to, co mě napadalo jako první. Třeba u nás partner v poslední době začal používat hodně podrobné návody na to, jak má prcek co dělat - a ona na to začala reagovat tak, že začala dost často říkat „ne, já to neumím“ - přesně jako u vás. A to fakt není žádná masovka, že by to používal furt, prostě párkrát a už se to takhle projevilo.
Tak jsem jen chtěla říct, že podle mě za tím někde něco bude, jen prostě zatím nevíte, co. A co se nabalilo na jeho specifickou osobnost a „přihoršilo to“ .
edit: no a s těmi pochvalami jsem to myslela tak, že prostě některé postupy asi bude potřeba změnit, když víš, co vyvolávají, i kdyby to měla být hodně netypická změna… ale to zase budete muset identifikovat vy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 21:20
@Lucie_Sx ono s těma návodama je to tak, že on si o ně říká. Já to mám taky tak - potřebuju to vědět naprosto přesně, proniknout do té podstaty, vědět, proč to dělám, abych si byla jistá, že to nemůžu dělat jinak - třeba jednodušeji. Neuspokojí mě, že mi někdo řekne „my to děláme takto“ - musím vědět proč. No a zdá se mi, že on to má podobně, že ho to spíš uklidní. Dávám mu je, jen když si o ně řekne.
Holt problém jsou vyloženě nové situace. Našla jsem pár článků v angličtině, zjevně máme doma malého Američana, protože v AJ je článků na toto téma hafo, i knihy atd., tak budu študovat
Ono je celkem těžké rozlišit a rozhodnout, kdy ho ještě nechat a kdy ho malinko postrčit, protože mu to prospěje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 21:43
Ahoj, trápí mě to samé s mou dcerou. Vyčítám si ze jsem k ní byla od malička tolik přísná. Stačí mi se jen na ní podívat a ona už ví která bije. Jednala jsem s ní jako s dospělou a úplně jsem zapoměla že je to malá holčička, která se vše teprve učí. Snažím se dát jí volnost a nechat víc být sama sebou, ale někdy je to těžké, umí mě pěkně naštvat. Je zvláštní že v kolektivu je hodně utapla, a se mnou doma, umí být pěkná dracice. Syna jsem vychovavala stejným metrem, a je úplný opak. Tak babo raď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 21:49
@Freyaa podle mě je to hrozně moc povahou. Já si zas nemyslím, že bych byla nějak extra přísná. Naše děti jsou taky každý úplně jiný… Na každého se musí jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 22:11
Na druhou stránku já byla také přísně vychovávaná, otec nešel pro ránu daleko. Ostatně on, generál, mě vychovává dodnes, a to mám tři děti a bez dvou roků třicet let. Někdy když se zlobím na děti, padají mi z pusy jeho slova. To mě děsí. Musím s tím něco udělat dokud není opravdu pozdě. Teď jako dospělá, už se nebojím prosadit v kolektivu a říct svůj názor ale jako školou povinná jsem díky jeho výchově dost trpěla. Pro sebevedome jedince jsem byla snadný terč.
Takže ano, každé dítě je individualita ale výchovu nepodceňovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 22:17
@Freyaa to rozhodně. Já jen že je mi jasné, že extrovert z něho nikdy nebude, to ani nepotřebuju. Jen jak ho nasměrovat, aby vyloženě „netrpěl“ (bojím se třeba trochu šikany, nemá ani žádné kamarády a jak vidím ty jeho spolužáky ze školky… )
BTW, když se vytočím, tak ze mě taky padají mamčiny hlášky Když nejsem rozčilená moc, tak to zvládnu ukočírovat, ale jak to přesáhne určitou mez, tak to pak jde samo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.14 22:24
Tak to máme stejné obavy. Vím jak umí být děti zlé. Pročetla jsem diskuzi a zkusím více komunikovat, chválit a povzbuzovat. Ne jen rozkazovat. Budu se snažit prostě být trochu milejší no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
