Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Syn je citlivý
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
6.12.11 09:32
Citlivé děti
Ahoj, chtěla jsem se poptat na zkušenosti ostatních. Můj syn je takový šmudla, nevím, jak to popsat. Všechno si dost bere, je spíš klidnější, opatrný, nemá rád změny, často má pláč na krajíčku. Jak začal chodit do školky (napřed pár týdnů do soukromé, od září do normální), tak mi učitelky říkaly, že je daleko citlivější než ostatní děti. Já nenám moc možnost srovnání s nikým s okolí a tak mě napadá - máte taky někdo doma „cíťu“? Jak se vám projevuje a jak se liší třeba od svého sourozence? Není to žádný problém, ale kolikrát si říkám, když občas něco vyvede, jestli jsem na něj nevyjela moc a jak bych reagovala mít doma opravdového zlobiče… Díky za vaše příspěvky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.12.11 09:56
Ahoj taky mám doma cíťu.Druhým měsícem chodí do soukromé školky,překvapivě to zvládá dobře až na výjimky.Myslela jsem si že to bude horší.
Ale, potřebuje mít pořád alespoň jednu učitelku pořád u sebe 
nemůže jít pomalu ani na záchod.Jakmile je změna,jde se jíst,na procházku apod tak začne brečet.Nechce si s dětmi hrát,jenom je pozoruje.Jinak ho chválí,že každým dnem se to zlepšuje,ale je citlivější než ostatní děti a bude mu déle trvat než se úplně zapojí.
Doma je ale jako uragán,občas teda opravdu zlobí že na něj zvyšuji hlas a občas i na zadek.
Sourozence zatím nemá,tak nemám srovnání.Ale když srovnám s „kamarády“ co má,tak takový citlivky nejsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 10:36
Taky mám doma cíťu. Sourozenec je zatím na cestě, tak nemůžu srovnat, ale ve školce je spíš pozorovatel, rozumí si hodně s dospělými, děti má ráda, ale drží se od nich dál. Nemá ráda změny, hodně jí záleží na rituálech. Do školky chodí rok a zlepšuje se to každým týdnem. Teď už konečně můžu říct, že to vypadá, že se jí tam líbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 10:57
Tak u nás je to hodně podobné. Malej ze začátku vůbec k dětem nechtěl. S dospělými vycházel dobře, ale kolem 2. roku věku bych ho nedostala ani na skluzavku, kdyby se tam klouzaly jiné děti. Ale postupně se to zlepšovalo, ve školce si teď našel jednu kamarádku a na tu se hrozně upnul. Když je tam ona, je všechno v pořádku, když byla nemocná, to byl pláč a do školky nechtěl chodit. Ale za pár dní to bylo lepší a začal si hrát s jinými dětmi. A na případné změny v našem denním programu nebo na jiné akce ho upozorňuji dost předem, aby měl čas se na to připravit, pak je všechno v pořádku, když s tím počítá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 11:07
Přesně jak píšeš.Na skluzavku bych ho nedostala,když jsou tam jiné děti. 
Nejlépe když někam přijdeme a děti tam nejsou a přicházejí až potom.Jinak mi do kolektivu nechce.A to se snažíme mezi děti chodit.Byli jsem i na pár dovolených kde se to dětmi hemžilo.Nenutím ho se zapojovat,ale snad časem to bude lepší.
Má to asi po mě,já byla taky jako malá citlivka a stranila jsem se. 
Já se bála že máme jenom my citlivku a že jsem to v něm vypěstovala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 11:26
Já jsem se taky bála, jestli ho nějak špatně nevychovávám. Ale snad ne, něco má zděděné po mě, já byla jako malá stejná a ještě mnohem horší. Mezi děti jsme chodily, ale nikdy jsem ho nenutila si s nimi hrát. Ideální byly stejně staré děti a hlavně tiché a klidné. Jak na hřišti byl nějaký křikloun, chtěl jít pryč A teď už mám radost, když mi učitelky ve školce hlásí, že už pomalu začíná vystrkovat růžky a sem tam provede s ostatníma klukama nějakou malou lumpárnu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 12:14
Moje holčina je přesně jako vaši kluci. Těším se, až ve školce provede nějakou lumpárnu Jinak..zakládala jsem tady téma, protože jsem měla (a stále mám) pocit, že jsem z ní citlivku vychovala svou tvrdší a téměř nekompromisní výchovou, tak si popř. můžete přečíst popis té naší cácory https://www.emimino.cz/…edomi-88701/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 12:54
Přečteno a můžu se jen podepsat.Máme to stejně.I když já asi nejsem tak přísná jako ty,ale jsem.Já to mám odkoukaný z domova máma byla přísná.
Ale pro srovnání.Mám ještě ségru mladší o 4 roky a je naprosto jiná než já Extrovert.Takže u mojí ségry máma už polevila a je to na ní vidět.Samozřejmě to nemusí být jenom tím.
Já jen doufám,že z toho vyroste.A taky jsem přemýšlela o návštěvě psychologa,protože si s ním nevím rady občas.
máma byla přísná.Ale pro srovnání.Mám ještě ségru mladší o 4 roky a je naprosto jiná než já Extrovert.Takže u mojí ségry máma už polevila a je to na ní vidět.Samozřejmě to nemusí být jenom tím.
Já jen doufám,že z toho vyroste.A taky jsem přemýšlela o návštěvě psychologa,protože si s ním nevím rady občas.
PetiteFillette píše:
Moje holčina je přesně jako vaši kluci. Těším se, až ve školce provede nějakou lumpárnu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 13:36
petra79 píše:
Erin a jak jste zvládli přestup do státní školky?
Petro docela to šlo. Nám totiž po oficiálním zápisu do školky řekli, že jsme se nedostali (ani do jedné ze 3 školek, kam jsme to zkoušeli). Tak jsem si řekla, že ale malej musí mezi děti, aby si zvykal na společnost. Takže jsme začli chodit do soukromé miniškoličky, tam se začínalo hodně pomalu. Napřed jsem tam byla s ním, pak tam byl hodinu sám, pak 2… Takhle jsme to zvládali asi 2 měsíce, chodil tam tak 3× týdně tak na 2 - 3 hodiny. Někdy plakal, někdy ne, celkově se to lepšilo. A během srpna se nám ozvala ředitelka z jedné ze školek, kam jsme se hlásili, že se jim uvolnilo místo a že ho berou. Září bylo náročnější, ale plakal z 90 procent jenom když jsem ho ráno předávala, pak už tam byl v klidu. A od října dobré téměř úplně. Hlavně mu pomohlo, že si tam našel tu kamarádku. Ale zas je na ní fixovaný až moc, když tam ona není, zas je pláč… Ale chodí tam jenom od 8 - 12, nespí tam. O to lépe si taky zvykal, že jsme pořád dost spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 13:53
PetiteFillette píše:
Moje holčina je přesně jako vaši kluci. Těším se, až ve školce provede nějakou lumpárnu
To je zajímavé počtení. Já moc tvrdou výchovu neaplikuju, až na chvíle, kdy malý začne fňukat a vyvádět. Hlavně proto, že nechce nic dělat sám a to hlavně co se týká jídla a oblékání. Nechce jíst sám, protože má strach, že by se pobryndal nebo že by si ušpinil ručičky 
Jídlo je pro něj skoro nutné zlo. Kéž bych to tak taky měla 
A oblíkat a svlíkat se taky sám nechce, to je každodenní boj - taky by musel zapojit do práce ruce… V těhle dvou věcech postupujem pomalu a u toho se nejčastěji vytočím.
Jinak já byla stejná, introvert, ve školce jsem probrečela snad první rok a pak se vždycky fixovala na 1 - 2 blízké kamarádky. V tom je malej dost podobný. Ale doufám, že má i něco z manžela, to je pravý opak - extrovert a komik. A když jsem malýho viděla při besídce, co měli v říjnu ve školce - jak před tou spoustou rodičů zářil, nestyděl se a hlasitě vyřvával básničky a užíval si to - tak doufám, že se začínají projevovat manželovo geny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 18:44
Můj manžel je byl taky pravý opak než je náš Luky.Byl většinou on co vedl partu,takový kápo Je z něj občas na nervy,že je takový když on nebyl 
Je z něj občas na nervy,že je takový když on nebyl
Erin píše:PetiteFillette píše:To je zajímavé počtení. Já moc tvrdou výchovu neaplikuju, až na chvíle, kdy malý začne fňukat a vyvádět. Hlavně proto, že nechce nic dělat sám a to hlavně co se týká jídla a oblékání. Nechce jíst sám, protože má strach, že by se pobryndal nebo že by si ušpinil ručičky
Moje holčina je přesně jako vaši kluci. Těším se, až ve školce provede nějakou lumpárnu
Jinak já byla stejná, introvert, ve školce jsem probrečela snad první rok a pak se vždycky fixovala na 1 - 2 blízké kamarádky. V tom je malej dost podobný. Ale doufám, že má i něco z manžela, to je pravý opak - extrovert a komik. A když jsem malýho viděla při besídce, co měli v říjnu ve školce - jak před tou spoustou rodičů zářil, nestyděl se a hlasitě vyřvával básničky a užíval si to - tak doufám, že se začínají projevovat manželovo geny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 18:53
To je dobře.My tam chodíme od listopadu na 2 dny v týdnu a zvládá to dobře až na výjimky.A bude tam chodit určitě až do léta.A právě přemýšlím co s ním.Jestli jít na zápis do státní????V soukromý si zvykne a bude už v pohodě a při představě že to bude zase nanovo a ve státní se s ním takhle paplat nebudou a bojím se že tam nebude chtít chodit.Zase peníze ,soukormá není zadarmo,ale když si to s manželem dáme napůl tak by se to dalo zvládnout,ale musím si najít práci.
Já chci aby byl spokojený a nechci ho stresovat.Chjo jsou to starosti.
Já chci aby byl spokojený a nechci ho stresovat.Chjo jsou to starosti.
Erin píše:petra79 píše:Petro docela to šlo. Nám totiž po oficiálním zápisu do školky řekli, že jsme se nedostali (ani do jedné ze 3 školek, kam jsme to zkoušeli). Tak jsem si řekla, že ale malej musí mezi děti, aby si zvykal na společnost. Takže jsme začli chodit do soukromé miniškoličky, tam se začínalo hodně pomalu. Napřed jsem tam byla s ním, pak tam byl hodinu sám, pak 2… Takhle jsme to zvládali asi 2 měsíce, chodil tam tak 3× týdně tak na 2 - 3 hodiny. Někdy plakal, někdy ne, celkově se to lepšilo. A během srpna se nám ozvala ředitelka z jedné ze školek, kam jsme se hlásili, že se jim uvolnilo místo a že ho berou. Září bylo náročnější, ale plakal z 90 procent jenom když jsem ho ráno předávala, pak už tam byl v klidu. A od října dobré téměř úplně. Hlavně mu pomohlo, že si tam našel tu kamarádku. Ale zas je na ní fixovaný až moc, když tam ona není, zas je pláč… Ale chodí tam jenom od 8 - 12, nespí tam. O to lépe si taky zvykal, že jsme pořád dost spolu.
Erin a jak jste zvládli přestup do státní školky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.11 18:58
a ještě jeden příspěvek a končím
Dneska jsme byli s kamarádkou a jejím synem v nově otevřené herně a měli v plánu i mikuláše.Přišli jsem bylo tam minimum dětí,ale Lukymu se nelíbilo.Pořád byl u mě,neviděl mě chvilku a už plakal.Chvíli si jezdil autíčkem a pak u mě.Kolem čtvrtý hodiny začala hrát muzika a docela hlasitě i na mě to bylo hlasitý a do toho mi ještě dneska nespal tak celý vyjevený.Seděl na mě a tulil se.Přišli jsme domů a byl to zase Lukášek jak ho znám,jako z divokých vajec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
6.12.11 19:00
Ahoj,
môj najstarší je takýto citlivý, keď mal tak 1-3 roky a niečo vyviedol, stačilo mu to trochu prísnejšie povedať, a už plakal. V tomto sa ale otrkal, a teraz už na neho občas treba poriadne zvýšiť hlas.
Rozprávky - keď pozerá i rozprávky typu večerníček, tak keď tam je nepríjemnejšia scéna, zakryje si uši, otočí sa od telky a trochu hučí, aby ani náhodou nepočul…
Nové veci skúša nerád, v tom ho mladší častokrát predbehne, ale keď raz skúsi, tak už je to potom v pohode.
Teraz na Mikuláša (pred Mikulášom), sa rozplakal, že má strach, že nič nedostane, lebo si bol vedomý, že občas hneval (Nikdy sme ho nestrašili, že nič nedostane!)
Inak je veľmi šikovný, dobrý v matike, pomáha tátovi s „chlapskými vecami“ typu šroubovanie, vŕtanie…
Sociálne ale dozroeva trichu pomalšie, nielenže je trochu introvertný v neznámom prostredí, ale i také veci ako pozdraviť, porozprávať sa zdvorilostne… to mu ešte veľa nehovorí. A stále verí na Mikuláša a Ježiška
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
