Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co do budoucna s mámou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
29.6.25 18:45
- Citovat
- Upravit
29.6.25 18:55
@Anonymní píše: Více
No, ale to je asi to matouci. Jaka zodpovednost a starost, kdyz se o sebe postaraji sami? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.25 19:10
@Anonymní píše: VíceČili jde o to, co se děje v tobě, respektive že ti mozek vyrábí „úkoly“, které v reálu ještě neexistují, chápu dobře?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.25 19:19
@Anonymní píše: VíceŘeším podobné…je mi 40, tátovi je 65 a je jak senior 85 let, ani si neuvari
Životospráva se po 30 letech přihlásila k výsledku a co teď já že jo. Mám školkové dítě, bydlím hodinu autem, charity, pecovatelky, nemocnice mají stop stav, prý možná září. Máme je 65, ví jak na tom bývalý manžel je, řekne hmmm. Jo a že si objednala další dovolenou na září. Hlídání o prázdninách 0. Taky nemám motivaci. Přemýšlím, jak se jednou zachovam k mámě. O svém stáří přemýšlím od teď, proč oni se chovají jako nesmrtelní, případně že dostanou v 70 infarkt a budou mít vyřešeno. Já mám pro tátu žádost v ldn, chodí k němu nějaká jeho známá a druhy sourozenec. Ale co mám dělat, že. Podle mě prostě jen sklízí, co zasel a není to moje odpovědnost. A ta máma, co ta pak čeká…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.6.25 19:22
@Bytsamsebou píše: Více
Souhlas, ale co zhruba ten rok až dva než ji někde vezmou
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.6.25 19:25
@KKubula píše: Více
Nějaké kontetni rady nebo příklady, jsi dobrá, že ses z toho dostala. Já mám teď dovolenou, protože školkové dítě a ani sourozenci nepíšu, nikam nic nedávám na socky, aby nebyli výčitky, tak ty máš dovolenou a nejezdis tam 
- Citovat
- Upravit
29.6.25 19:25
@Anonymní píše: Více
proč řešíte, co bude za dvacet let? třeba si najde chlapa, třeba ji přejede auto, třeba… tisíc jiných možností, možná za dvacet let už nebude ani existovat svět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.25 19:29
@Anonymní píše: Více
Tak holka to tě čeká něco mnohem horšího, až si jeden zlomí krček nebo přijde alzheimer, to je teprv tóčo. My se vidali párkrát za rok, nezájem o vnouče byl poslední hřebík do rakve a teď, když se nemůže hnout denně telefonáty, no tak pozdě bycha honit, ale je to šílený, je to šílený i tak…
- Citovat
- Upravit
29.6.25 19:31
Terapie. A taky pár lidí, který mi řekli pár věcí, co mi otevřely oči.
Například:
Známá: Proč tam vlastně travis tolik času, když se ti tam vracejí hrozné zážitky?
Já: Já v tom bráchu nemůžu nechat samotného.
Z: A on by pro tebe udělal totéž?
Já: (takovou otázku mě v životě nenapadlo si položit) To určitě ne. Když jsem potřebovala X, řekl ne. Když jsem ho poprosila o A, řekl ne.
Vždycky pro něj byla hierarchie rodiče - on - já, a ode mě očekával totéž. A mě nikdy nenapadlo se na to takhle podívat. Jakmile to bylo vyřčeno, bylo o dost lehčí se začít zachraňovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.25 19:35
@stinga píše: Více
No víš, ja to neřeším, mně to bude asi jedno. Ale ona by měla ne ale zajímavý pohled, věřím, že někdo může být tak bezstarostný jako ty a jasně, že nemám vše v grafech. Zas si v 60 říct hele dcera musí pokrýt prázdniny a já nechci za 15 let hnit v duchodaku, taky to pro ni bude nepohoda sem za mnou jezdit, tak se kousnu a za vnoucetem budu jezdit na návštěvy a pohlídam přes prázdniny Nebo člověk ve 40,už by asi měl pomalu probírat možnosti, co kariéra, bydlení a ne jen hýřít a že nějak bylo a nějak bude a ve finále přes všechny statečný řeči v 75 chytnout osteoporózu a pověsit se dětem na krk
- Citovat
- Upravit
Snopy123
29.6.25 19:41
Já bych si našla psychologickou podporu a dala se dohromady. Za své rodiče neneseme zodpovědnost. 
A co jednou bude si tedy s maminkou promluv jak to vidí ona. Třeba má podanou žádost do pečovatelskou. Nejmladšímu bratrovi bych pomohla se osamostatnit.
- Citovat
- Upravit
29.6.25 20:31
Bráchu neřeš. Je dospělý, musí se zachránit sám. Ty mu můžeš pomoci „utéct“ až se rozhodne, ale oči mu otvírat nemůžeš. Viditelně máš zatím problém sama se sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snopy123
29.6.25 21:23
Mně tedy přijde celkem normální že člověk uvažuje a přemýšlí až přijde jednou nějaké to “ nemohu už sama”. My tedy o tom s rodiči mluvíme, respektivě oni nám řekli svoje přání.
Já tedy taky tak nějak přemýšlím občas co bude až, co bych tak chtěla … Se svými dětmi jsem to ještě neřešila … Zatím šetříme na důchod, zajistili jsme nemovitosti dětem a mluvíme spolu o tom s manželem … Ono to kdyby totiž muže přijít daleko dřív než si člověk myslí. Jo bude nám 50.
- Citovat
- Upravit
30.6.25 12:40
Já tady ještě navážu na další příspěvky, kdy řešíte, jak moc se o rodiče starat, když mají problémy.
Můj táta měl v sedmdesáti letech krvácení do mozku. Zůstal ochrnutý, neviděl dobře, špatně mluvil. Vědomosti a znalosti mu zůstaly, po stránce osobnostní došlo k naprosté změně, byl to v podstatě cizí člověk.
Pečovaly jsme spolu s mamkou, já při tom chodila celou dobu do práce a měla dvě malé děti, když se to stalo. Péče zahrnovala vše od hygieny, pomoci s jídlem, cvičení…Péče 24/7, žádná dovolená, co si budeme povídat, ovlivnilo to život celé rodiny.
Naše vztahy byly vždycky dobré, nelituju toho, že jsme se rozhodli o něj sami pečovat. Díky tomu, že byl doma, žil takto dalších 19 let, což by se v nějakém zařízení určitě nepodařilo, a snad si aspoň trochu i za těchto okolností ten čas užil.
Ale právě proto, že jsem tohle prožila, nikdy bych si netroufla dalším lidem radit, aby postupovali stejně, či je odsuzovat, kdyby uvažovali jinak. A v žádném případě bych nechtěla, aby se takhle někdo staral o mě. Ten zásah do života pečující osoby je tak velký, že kdo to nezažil, neumí si to vůbec představit.
Proto říkám - jestli máte s rodiči dobré vztahy, pomáhejte jim, pokud můžete, ale mějte na paměti vaše limity a nedělejte to na úkor svého osobního života.
A jestli dobré vztahy nejsou, nevyčítejte si, že se nehodláte obětovat. Každý má svůj život a ten by měl prožít podle svých představ, a nikoli podle požadavků okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nevidim, ze bych psala neco o starani se😳. Ale to je fuk. Ze tu je takových diskuzi hodne mi nepomuze, ja se potrebuju vyrovnat s tim pocitem zodpovednosti, starosti a viny