Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co do budoucna s mámou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.6.25 12:44
Zakladatelko, jsem ve věku tvojí maminky, mám dva syny okolo 30 let.
Pokud nejsou žádné vážné zdravotní problémy, tak šedesátka je skvělý věk. Děti samostatné, člověk může dělat spoustu věcí, na které dřív nebyl čas nebo prostředky.
Obávám se ale, že u vás ta situace asi nemá řešení.
Jak jsem pochopila, maminka je nespokojená celoživotně, nemá zájmy, přátele, je negativně naladěná. Není moc pravděpodobné, že se v tomhle věku změní.
Ty ani tvoji sourozenci nejste zodpovědní za spokojenost rodičů. Ano, pokud budou potřebovat pomoci s praktickými věcmi, tak to je jiná, ale nejste jejich animátoři, psychologové, profesionální posluchači.
Snaž se zapracovat na svojí psychice, abys přijala toto nastavení, necítila se vinna a naučila se pouštět stesky rodičů „jedním uchem tam, druhým ven“.
Je důležité, aby sis žila svůj život a nenechala se ovlivnit. A zkusit o tomtéž přesvědčit i bratra.
Mě v životě potkalo několik, dá se říci, tragédií, přesto se dokážu radovat a život si užívat. Duševní pohodu si člověk může vypěstovat, štěstí si nosí v sobě.
Držím ti moc palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.25 13:03
Oni bydlí spolu, že musíš na návštěvě,,u nich" hrát divadýlko?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.25 13:31
@Anonymní píše: Více
No, tak tvůj otec má manželku, která se o něj stará. Tvá matka zůstala sama 20 let a je z ní zapšklá babka 
. Normální jev. Sebestředná, sebelítostivá, osamocená ženská s kočkami . Za 20 let bude imobilní a skončí v LDN, či důchoďáku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.25 14:22
Můj nejmladší bratr taky uviznul v pasti „musím se postarat“, přestože mu rodiče všemožně ničili život. Už ví, že je v pasti a není to ok, ale pořád mu nejde se z ní vyhrabat. Já mu tak dlouho dělala podporu a terapeuta a vrbu, až jsem tam málem spadla taky. Takže moje jediná rada by byla, ať zachráníš aspoň sebe. Bráchovi můžeš poskytnout morální podporu, ale dávej velký pozor, aby ses za jeho pohodu necítila zodpovědná. Nejsi a pokud se tak cítit začneš, je to špatně pro oba z vás. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.25 14:31
Zakladatelko a co Tvůj osobní život, plánuješ rodinu?
Já bych možná ten stres kolem Tve maminky teď úplně vypustila a soustředila se na sebe, abys jednou nelitovala..
Ona pomoc nechce, třeba za pár let bude situace jiná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.25 16:27
@KKubula píše: Více
Dekuju za příspěvek. Ja se prave za celou rodinu citim zodpovedna uz od mala. Nedokazu to vysvetlit. Je mi lito, ze tuhle roli musel prevzit po me.
@Kralikcek ano, chci deti i kdyz vim, ze budu uz stara matka. Jedine co me brzdi je ze si nejsem jista, jestli budu dobra matka.
- Citovat
- Upravit
29.6.25 17:27
@Anonymní píše: Více
My budeme v 62 jeste pracovat, ne se nechavat opecovavat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.25 18:09
Děkuju ti za krásný příspěvek! Mně se ještě úplně nedaří vybalancovat to vnitřně tak abych byla klidná, komunikovala otevřeone bez lží a zároveň se necítila provinile.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.6.25 18:12
@Anonymní píše: Více
tak když jsou schopní pracovat, tak jsou schopní se o sebe i postarat, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.6.25 18:17
@stinga píše: Více
Nechápu Tvůj příspěvek. Nejde o fyzické starání. Jde o to, že špatně zvládám komunikaci s oběma rodiči. Neuvěřitelně me jejich negativita a zapšklost popuzuje a vyčerpává.
- Citovat
- Upravit
29.6.25 18:21
@Anonymní píše: Více
no nejdříve ses ptala na starání se o ně,
tak omezit stýkání se, co jiného? takových diskusí je tu už hodně a jiná odpověď na to neexistuje, navštiv je jednou za měsíc, říkej si v duchu bla bla bla, a čau
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Anonymně, protoze je to hodne bolestivě tema.
Jsme 4 dospele deti ve vekovem rozpeti 22-35, vsichni zatim bezdetni. Nasi rodice se rozvedli před zhruba 20ti lety. Nikdy to nebyl nijaky extra slagr co se vzrahu tyce a spokojenosti doma, furt se hadali ale navenek jsme byli pekna rodina. Tata dobre vydelal, mama byla doma, ale krom toho, nemela zadne konicky „protože nemuze, nema cas“, kamaradky, nic. Je celozivotne zapskla, jako by ji život něco dlužil a jako by se musela furt necemu přizpůsobovat. Ale kdyz ji zeptam, co by chtela, tak vlastne nevi a odpovídá stylem ze by chtela hezkou rodinu a vlastne na me tlaci, at ja ji to vybuduju. Navic mam pocit ze mi svym způsobem zavidi, i když neni co.
Na terapii ji nedostaneme, ona problem nema, problem mam ja, případně mela smulu a obetovala se a pod.
Tata pro zmenu hodne jede v protievropske politice, lgbt, migrantech, tradicnich rolich a podobne a rad kvůli tomu vyvolava hadky. Ale aspoň si nasel manzelku, takže neni uplne sam.
Co me trapi: rodice starnou. Mam je rada, mam o ne fakt strach, ale neni mi tam proste prijemne. Nejsem ochotna si je vnitrne pustit k telu, ale podarilo se mi vybudovat určitou emocni potemkinovu vesnici, aby si svoje rekli, na navsteve nevznikl zadny konflikt, vse bylo v klidu a oni si navstevu uzili. Pro me je to ale hrozne vycerpavajici.
Navic oba se zacinaji fyzicky dost zhorsovat, protože nedodrzuji zivotospravu, mama navic v 62 uz zacina trosku blbnout. To mi dela velkou starost.
Dva moji sourozenci uplne zmizeli. Přestěhovali se do zahranici a prijedou maximalne jednou za rok na dvouhodinovou navstevu. Ja, nejstarsi, se snazim zařizovat pro rodice aspoň prakticke záležitosti a jednou za mesic az dva prijedu, jednou az dvakrat za tyden zavolam. Vzdycky se ale loucim hned jak si zacinaji stezovat. Vyvolává to ve me hrozný pocit viny, tak se vymluvim, ze musim jit a pokladam telefon. Co mě hrozně mrzi, je, ze nejmladsi bracha je furt doma a prevzal tu roli toho opečovávatele a soukromého psychologa. Bojim se, ze se nikdy neodstrihne, protože se za ne citi zodpovedny. A kdyz jo, tak co s rodicema bude.
Mate nekdo podobne vztahy? Jak jste si s tim poradili? Podotykam, ze samozrejme ze rodice mam rada, tak prosím aby rypalky vyly hodné. Ráda bych radu, ne odsouzení.