Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co je to za úděl?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.2.12 08:31
Ahoj anonymko,je mi líto,čím sis ty,tvoje sestra a především maminka musela projít 
.Trochu mi to připomíná moje dětství.Bohužel si pamatuju už to,co se dělo,když mi byly 3. Můj táta chlastal,ku*vil se,neskutečně žárlil,protože moje mamka dělala listonošku a chodila k lidem do bytu.Když byla těhotná se mnou,tak jí málem uškrtil.Šel jí pro pomoc,ale cestou si uvědomil,že by z toho byl průšvih,tak se vrátil domů a mamku vzkřísil sám.Sama jsem i viděla,jak mamku jednou zvedl do vzduchu a mrštil s ní přes můj pokojík,jakoby vážila 2kg.Byla pořád samá modřina.Moje ségry(nebyly jeho) vyděšený,když se měl vrátit z práce,co se mu nebude líbit tentokrát a to bylo navařeno,naklizeno,obsatarný dům…Jednou spadla (nevím jak)lžička do jeho boty a on začal šíleně vyvádět,že ho chtějí vystrnadit z baráku.. Pak odešel s tím,že nebude žít va takový chudobě.Moje mamka dělala ještě 2 zaměstnání doma,aby mě a ještě 2 sestry uživila,když můj táta všechno prochlastal. Pak se ještě na měsíc vrátil a nakonec odnesl spoustu věcí,co ani nebyly jeho.. Já si k němu cestu nikdy nenašla a ani po jeho smrti mi slazička neukápla a moje mamka,když jde na hřbitov,tak se tam bojí.Jeho! Takže tě absolutně chápu.Taky se mi vždy uleví,když to ,můžu někomu říct.Svěřit se.. Netajím se tím,stejně o tom ví úplně všichni. Vždycky to budete mít se sestrou před očima a nikdy to úplně nezmizí. Mamka by udělala nejlíp,kdyby utekla,jinak jí ten stres zabije… Co z toho života takhle má??? Je to smutné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.12 08:35
Je mi to moc líto, co jste všechny musely zažívat, hlavně maminka 
.
Je mi z toho úzko, taky bych se bála o maminky život. Akorát se obávám, že ona možná začne hledat řešení, až zase nastane to peklo, když teď je klid. Ale možná že to bude zase chtít jen vydržet a přežít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.12 08:39
tohle je neskutečný 
jakobych četla o naší rodině Naprosto tě chápu a chápu i to že je zcela nemožné přesvědčit mamku aby odešla a měla se lépe… Nevím co napsat moc mě mrzí, že tohle někdo zažívá taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tarfinka
27.2.12 08:39
No, to je hrozné je mi to líto a taky mi to tak trochu připomíná moje dětství. Táta mamku bil, dokonce nám i volali z bordelu, že tam dluží peníze…No, na nás si sice nikdy nedovolil, ale na mamku teda jo Dopadlo to tak, že mamka dostávala epileptické záchvaty. Pokáždé jsme volali souseda, protože jsme se báli (byl to primář nemocnice) a mamce po vyšetřeních zjistili nádor na mozku. Po operaci se rozvedla, prodala dům a koupila taťkovi byt i když nemusela! Od té doby se hodně změnil, už nepije, ale já jsem mu nikdy neodpustila a cestu si k němu asi v životě nenajdu 
- Citovat
- Upravit
27.2.12 08:40
Anonymní píše:Táta chodil do hospody, když přišel, začal řvát a mamku bít. Stačila jen špatně utřená lžíce, málo osolená polívka, nebo zmuchlaná utěrka na lince a nastalo peklo. Hodil po ní zrcátko a mamce pořezal zápěstí. Topil jí ve vaně, házel po ní nože, tahal jí za vlasy a dával ji pěsti do obličeje. Kopal jí do břicha, do hlavy… a my vždy stály opodál, brečely a klepaly se. Všechno jsme to viděly a chtěly tomu zabránit. Jak? byly jsme malé! Pamatuju si živě ten pocit, když jsme tak stály v chodbě a jediné co jsme dovedly bylo hystericky za sebou opakovat: Táto nech toho, táto nech toho, táto nech toho.....
Táta je jinak fajn, chodí do práce, dělá melouchy, nosí peníze…
tohle prece nemuzes ani myslet vazne. je fajn?
mel by sedet, to by bylo fajn. a ze vam prispel na svatbu..no a, tim jako odcinil svoje chovani. chova se hnusne k cele svoji rodine. nechapu, nechapu, nechapu. mama mela odejit uz davno. je ji 47, muze si naji noveho chlapa, ktery si ji bude vazit, tenhle je na 
.
pardon za uprimnost, mela jsem spatnou noc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.12 08:42
Přečetla jsem a nevím co napsat. Je to dost smutný příběh. Bohužel není možné pomoci někomu kdo o to v podstatě „nestojí“ (bojí se co by bylo dál, co by dělala, bojí se začínat znovu od nuly…atd). A těžko napravit tyrana, který je po tolika letech kdy mu všechno procházelo, navyklý tomuto jednání. Je dobře, že jsi se dokázala z tohoto prostředí vymanit (ikdyž je dost možné, že se cítíš provinile že jsi mamku v tomto nechala), představ si, že by takto vyrůstaly tvé děti. Přeji ti hodně pevné nervy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.12 08:55
Lucie.t: že jo? je to hnus,ale je to tak, když se táta uklidnil, trochu jsem ho začala „mít ráda“, ne na dlouho, když má nějaký výlev, tak se to všechno vrací, ale pořád ho částečně vidím jako svého tátu…pamatuju si, jak jednou mamku krutě zmlátil a pak seděl na schodech a brečel, klepal se a pořád opakoval, že nás má moc rád, ale že ho občas tak naštvem… Máš pravdu, a vím, že to asi málo kdo pochpí, i já se občas nechápu. Dlouho jsem myslela, že je klid a včera jsem si psala se sestrou a nestačila se divit. Moje mamka je prostě jiná. Ona by nikdy neodešla, protože ví, že by se o babičku s dědou nikdo nepostaral, u baráku velká zahrada, pes, kterého mamka miluje…prostě je to takový ten člověk, co se pro všechny rozdá a na samotném mu nezáleží. Práci sotva našla a je ráda aspoň za to málo.
A nového chlapa jsem jí také navrhovala, ona však rezolutně odmítá a tvrdí, že žádného chlapa nechce. Chce, abychom se sestrou byly štastné a spokojené a abychom nikdy neměly chlapa, jako má ona. Prostě její slova jsou: Už jsem na to stará. A upřímně, jak by ho našla? Brzo ráno do práce, odpoledne z práce, pak rychle uvařit, než přijede táta, pak pes, zahrada…ve společnosti nevydrží, bolí ji nohy, hlava, problémy se zádama. Navíc je na vesnici, kde je 80 obyvatel, nemá řidičák, s PC neumí…tak to se holt těžko pak něco dělá. A možná má strach, že by to bylo horší…
- Citovat
- Upravit
27.2.12 08:58
lucie.t píše:Anonymní píše:tohle prece nemuzes ani myslet vazne. je fajn?Táta chodil do hospody, když přišel, začal řvát a mamku bít. Stačila jen špatně utřená lžíce, málo osolená polívka, nebo zmuchlaná utěrka na lince a nastalo peklo. Hodil po ní zrcátko a mamce pořezal zápěstí. Topil jí ve vaně, házel po ní nože, tahal jí za vlasy a dával ji pěsti do obličeje. Kopal jí do břicha, do hlavy… a my vždy stály opodál, brečely a klepaly se. Všechno jsme to viděly a chtěly tomu zabránit. Jak? byly jsme malé! Pamatuju si živě ten pocit, když jsme tak stály v chodbě a jediné co jsme dovedly bylo hystericky za sebou opakovat: Táto nech toho, táto nech toho, táto nech toho.....
Táta je jinak fajn, chodí do práce, dělá melouchy, nosí peníze…
mel by sedet, to by bylo fajn. a ze vam prispel na svatbu..no a, tim jako odcinil svoje chovani. chova se hnusne k cele svoji rodine. nechapu, nechapu, nechapu. mama mela odejit uz davno. je ji 47, muze si naji noveho chlapa, ktery si ji bude vazit, tenhle je na
pardon za uprimnost, mela jsem spatnou noc
Popravdě i já moc nechápu jak si můžeš myslet,že je fajn 
Je přece hrozný jak se chová k mamince a vy jste se jako děti na to musely se sestrou dívat.Přece pokud vám dá peníze na svatbu a pomůže na baráku se z něj nestal „fajn“ táta???…je to tyran!
Maminky je mi moc líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.12 09:03
Romišo: nad tvým příspěvkem je má reakce, vím, že je vaše reace je dost pochopitelná, to fajn mělo být spíš „fajn“ nikdy jsem si k němu nenašla cestu, když volám domů, vždy volám mámě, táta začal být celkem „normální“, uklidnil se…možná to vydrželo rok a půl, dva roky…tak jsem doufala, že už dostal rozum a uvědomil si…nicméně asi se to zase začíná zhoršovat
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.2.12 09:24
Jinak ještě další věc: v dubnu se nám narodí chlapeček. Mamku trápí, že je od nás daleko a že si malého neužije, jezdíme tam, ne tak často, ale s mimčem budeme jezdit asi častěji. Táta se v současné době chová tak, že když přijedeme, chová se normálně a na vnuka se těší jako blecha. Ovšem mám strach, že pokud se jeho chování začne zhoršovat, budeme nuceni se prostě sebrat a odjet. Odejít od oběda, sbalit věci a prostě odjet…no a mamka tak bude trpět ještě víc. Ale nehodlám, aby moje dítě bylo svědkem byť jen jízlivosti vůči mojí mamce.
Asi mojí mamce nijak nepomůžu, max., že k nám bude častěji jezdit, aby měla občas aspoň trochu odpočinkový víkend.
A ještě k tátovi: jeho děda, kterého nikdy nepoznal, byl také gauner. Prochlastal celé hospodářství a zbytek prohrál v kartách. Možná i mlátil svou ženu, ale to mi nikdo nepřizná. Proto, když naši chtěli, aby se část hospodářství prodala, byl můj děda proti. V 19ti letech postavil celé hospodářství na nohy, byl už sám, bez rodičů a tak postupně dával dohromady to, co jeho táta propil. No a tak si dovedete představit, jaký k tomu má můj děda vztah! Nikdy by to neprodal…možná kdyby nebylo tolik práce kolem, asi by to taky bylo malinko jiné.
No je tu spousta souvislostí a spousta věcí ještě kolem, mě nikdo už k tomu nic neřekne, jen mamka je ráda, že si občas může popovídat a tak se k tomu někdy dostaneme. babička s dědou o tom mluvit nebudou, nebo popřou to, co jsem na vlastní oči viděla. Táta o tom se mnou mluvit nebude…vydírat ho, není můj styl. mohla bych říct, že pokud nepřestane, neuvidí vnuka, ale to by tak akorát odnesla zase mamka.
Dneska se učí děti, aby pomáhaly ostatním…já naučím své dítě, aby mělo své hranice a nikdo si nedovolil k němu nic zlého. Pomáhat ano, ale všeho s mírou a nikdy ne na úkor vlastního zdraví!!!! Možná hnus, ale moje dítě se bude bránit…
Se sestrou máme také problémy v partnerských vztazích, já jsem sice šťastně vdaná, ale chovám se někdy jak můj otec, kvůli kravinám řvu, jsem hnusná a říkám věci, které bolí a zasáhnou ty nejcitlivější místa. Sestra sice občas nějakého přítele má, ale nikdy nepotkala toho pravého, jenže i ona se tak chová. Nedávno jsme si o tom povídali, že se nenávidíme, protože ce chováme částečně jako otec.
Málem jsem se rozvedla a 3× se pokusila to ukončit, včera jsem to svěřila své sestře. Manžel to neví a sestra, jestli to někdy prozradí, tak bude konec!! Trochu mi pomohl psychoterapeut, ale byl drahý a my nyní zápolíme s úvěry a k tomu mimčo na cestě, takže dva tisíce za jedno sezení, které má být 2× do týdne, fakt nemám. Mamka k žádnému odborníkovi nepůjde, není přece blázen, řekla by…nebo by řekla: Co mi takový odborník pomůže? Najde mi jinde práci a bydlení?
No, je to beznadějné…
- Citovat
- Upravit
27.2.12 10:01
Myslím si, že k psychologovi by měl jít spíš tvůj otec aby se naučil zvládat stres a své patologické chování!! Chápu, že to je nejspíš nereálné no nic. Jinak ve spoustě měst funguje nějaká dobročinná organizace, která nabízí psychologickou pomoc zdarma. Také se dá najít levnější terapeut– doporučuji poptat se na sociálce, u lékaře …apod. Nemáš se za co stydět – není to tvoje chyba a hlavně se s tím snažíš něco dělat. Nejdůležitější je nyní pro tebe pohoda a klid!!!!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.12 12:53
mamka by si mela trochu dupnout. co ma za zivot? vzdyt takhle vubec nezije, jen preziva. asi by mela pri dalsim utoku zavolat na policii, ukazat ze je schopna se branit. ja vim, clovek se boji co bude, ale to co popisuje snad ani nemuze byt horsi.
ze chce, abyste vy byly stastne…jak muzete byt stastne, kdyz vite, co zaziva a bude zazivat.
je to silna zenska (prace, hospodarstvi, babi, deda…)mohla by najit trochu sily a postavit se mu, at tata vidi, ze si to neneca libit,ze ma silu se branit. po tech letech to nebude jen tak, to mela udelat hned na zacatku. je tezke zadit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.12 12:58
Je to smutné a nevím co napsat, snad Ti pomůže to že jsem jedním dechem četla a litovala Tebe, maminky i sestry a nechápala babičku s dědou , kteří to sice neschvalovali ,ale nechtěli dělat asi rozbroje rozvodem, nic říct..za komunistů na vesnici to bylo asi jiné, neumím si to představit. Nemohl by s otcem promluvit Tvůj manžel? Ten se snad ráně ubrání, ne? Můj muž by mého tátu přizabil kdyby zjistil, že ubližuje mé mámě, i když není jejich syn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.12 13:41
Lucie.t, kalla: děkuju, jak jsem psala, násilí už nepokračuje, teď je nevrlý, protivný a spíš ubližuje slovem, ale zdaleka, zdaleka ne v takové míře, ovšem dle sestry se to začíná zhoršovat
Mamce jsem řekla, že můj manžel ví, co se dělo, že tajit mu to nebudu. Byla z toho zklamaná a mrzelo jí to. Podle ní by to lidi vědět neměli, ani můj manžel. Prostě tutlat a tutlat. Možná kvůli studu?
Kdyby opět začalo fyzické násilí, asi bych rovnou zavolala policii. Nedovedu si představit, že by se do toho vložil ještě můj manžel. Táta je takový, že si nedá říct, o vážných věcech se nebaví a vše tohoto rázu prostě „nebylo“. Nevím, jak to popsat, prostě to v sobě drží a nepřiznává si, že jeho chování nebylo to správné.
Svede vůbec policie něco v takových případech? Vykážě ho na nějakou dobu z domu, který je babičky. Pak se vrátí a bude to pokračovat. Moje mamka má sotva 9tis. čistého, na vše: jídlo, léky, pojištění…no nezbyde jí z výplaty vůbec nic. Ke své mamce nemůže, bydlí v malém domečku, který je v rekonstrukci a není tam místo na další postel. hlavně by si tam musela hledat novou práci a jako dělnice se těžko uplatní, je to tam s prací ještě horší než tam, kde je nyní. To samé je náš případ, dům v rekonstrukci a opět hledání práce. Vím, moc dobře, že když se chce, tak jde všechno, ale moje mamka už ve svém věku na to sílu nemá.
Doufám, že se to fyzické násilí nevrátí! Začíná být opět zlejší, ale ránu ještě nedal, zatím.
A víte, co je nejhorší? Že se obávám, že pokud bych v případě krize zavolala policii, tak mi to mamka bude ještě vyčítat!! Svědky nikdy mít nebudu, byť existují, táta je prostě „dobrák“ a kdokoli cokoli potřebuje, tak udělá, takže byť celá vesnice ví, nikdy svědčit nebude! Je to takové veřejné tajemství.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Na to se ptám už několik let. Na chvíli jsem na to přestala myslet a včera večer se rána opět otevřela. To, co vám teď svěřím, je o mojí mamince a jejím životě, který mě trápí a strašně bolí.
Moje maminka musela vyrůstat s babičkou a dědou, protože její rodiče se museli chodit do práce. Babičku a dědu milovala nade vše. byli na ní hodní a strašně ráda vzpomíná na své dětství s nimi. Pak se její rodiče přestěhovali k babičce. Děda zemřel a její otec nedovedl přenést přes srdce, že dědu měla raději, než jeho. Začal jí teror. Vždy, když byla maminka s babičkou pryč, tak jí táta mlátil. Ničil jí věci, které jí děda vyrobil a zakazoval jí dělat věci, které měli nějakou souvislost s dědou. Její otec byl zlý i na maminku, na kterou křičel a nevím to jistě, možná i bil.
A tak si moje maminka našla kluka. Cestovali spolu, užili si spousty srandy a po nějaké době se vzali. Ovšem z jejího manžela se vyklubal citový vyděrač a žárlivec a vyvrcholilo to tím, že mamka přišla z práce a nemohla se dostat do bytu. Tak se rozvedli, u soudu mamku pošpinil, že je to d_vka atd. Mamka to dodnes nechápe, tak jednou do týdne šla s kamarádkou na kafe a on v tom viděl hned nevěru. Když byla sama doma, zamykala se, protože se bála a to také byl důkaz její nevěry. Po rozvodu se vrátila k rodičům.
Pak na jedné zábavě poznala mého tátu. Mamka ho popisuje jako hodného, milého, něžného…prostě toho nej. Protože mamka nechtěně otěhotněla, po půl roce se vzali. Odstěhovali se k tátovým rodičům, kde moje babička s dědou stavěli patro. Představte si malou vesnici a jedno velké hospodářství.
První rána přišla, ještě v jejím těhotenství, kdy mamka rukou přejela tchýnin stůl, jako když chcete smést drobky. Dostala od mého táty ránu do hlavy. Po celou dobu těhotenství musela tvrdě pracovat. Tchýně s tchánem byli v práci, můj táta byl v práci a maka kydala hnůj od prasat, krmila prasata, králíky, slepice, husy, kachny, krávu…vše obhospodařovala sama. Pak musela uklidit doma, uvařit, aby bylo jídlo, až se všichni vrátí z práce.
Když jsem se narodila, babička už byla doma a tak si mě každé ráno odnesla k sobě dolů a tam se o mě starala. Mamce mě donesla jen na krmení a koupání. A moje mamka opět makala na hospodářství. Když mamka podruhé otěhotněla, opět makala celé těhotenství, narodila se má sestra. Už před porodem jí moje babička řekla, zda by nebylo lepší, kdyby měla jen jedno dítě. Po narození sestry byli strašně zklamaní, že to není kluk. To víte, na hospodářství by se hodil.
O sestru tedy už takový zájem nebyl a o mě už zájem také opadal. Takže mamka nás musela tahat do chlíva, na kopřivy atd. Když jsem se setrou povyrostli do fáze, kdy už si věci děti pamatují, začalo pro ná s peklo.
Táta chodil do hospody, když přišel, začal řvát a mamku bít. Stačila jen špatně utřená lžíce, málo osolená polívka, nebo zmuchlaná utěrka na lince a nastalo peklo. Hodil po ní zrcátko a mamce pořezal zápěstí. Topil jí ve vaně, házel po ní nože, tahal jí za vlasy a dával ji pěsti do obličeje. Kopal jí do břicha, do hlavy… a my vždy stály opodál, brečely a klepaly se. Všechno jsme to viděly a chtěly tomu zabránit. Jak? byly jsme malé! Pamatuju si živě ten pocit, když jsme tak stály v chodbě a jediné co jsme dovedly bylo hystericky za sebou opakovat: Táto nech toho, táto nech toho, táto nech toho.....
Když se do toho vmísila babička s dědou, jen na něj zakřičela, ať toho nechá, on začal řvát i na ní a kolikrát si na ní a na dědu vzal židli, že je uhodí. Tak si nás babička vždy vzala dolů. Co to pomohlo? Slyšely jsme dupání a řev ze shora. Mamka dokonce jednou měla otřes mozku, pamatuju si, jak ležela u babičky v ložnici, sténala, tekla jí krev a chtěla do nemocnice. Babička jí řekla, že ne, že by šla na policii a pokud by to udělala, postará se o to, aby o nás mamka přišla. Nejednou moje babička prohlásila, že si to mamka zaslouží. Proč? Pracovala, dělala co chtěli a byla zticha. Nechtěla, aby si mysleli, že když je rozvedená, je nějaká špatná manželka, hospodyňka a tak vše dělala precizně a snažila se. To jí zůstalo dodnes, nezná a neumí odpočívat.
Na to, co se dělo, je svědkem celá vesnice. Několikrát za námi byl i starosta, když se naši hádali, snažil se uklidnit situaci. Dovedete si holky představit ten cirkus? Jak se to rozléhá celou vesnicí? A když za vámi přijede kluk a čeká na vás před barákem a tohle slyší…??
Hlavně proto jsem na střední odešla do Prahy a zařídila si intr. Domů jsem jezdila jen na víkendy, pak si po škole našla byt a práci a zůstala v Praze. To samé udělala sestra, ale po škole nic nenašla a musí být u rodičů. Právě včera jsme si psaly a ona vyjádřila obavu, že táta začne mamku znovu bít. On se totiž uklidnil, čím byl starší, byl klidnější. Dokáže pořád řvát, a to i před návštěvou, i před mým manželem!! Ale násilí ustoupilo. Pak mu zjistili cukrovku, hodně zhubl a přestal pít, nicméně nyní ho kamarádi sousedé opět nalévají panáky a táta to neumí odmítnout. Upřímně ti sousedé jsou takovými hostiteli, které nejde odmítnout, i já s tím mívám problém.
To že měl táta ženskou, sousedku, to vím, viděla jsem ho a sylšela jsem jak se domlouvají šeptem po telefonu. Pak jsem je viděla z okna jak se líbají. Asi to pokračuje, nebo už je to někdo jiný, ale manžel si všiml, jak táta, když je u nás, chodí ven telefonovat a usmívá se jak měsíček na hnoji. Mamka to tuší a upřímně je jí to jedno, jen chce, aby na ní táta byl hodnej.
Protože mamka nedodělala střední, dělá jen dělnické práce. Zhuntovala si zdraví, neustále ji bolí záda, má na páteři nějaké výrostky či co, má narušenou klenbu chodidel a tak nemůže dlouho stát nebo chodit, má slabé srdce atd. Táta ji pořád nadává, protože mamka doma, kde je 25stupňů chodí v teplé vestě, protože má pořád studená záda. Když k nám přijedou a vystupují z auta, už začíná táta mamku peskovat.
Proč od něj neodešla? Protože by o nás přišla, bála se výhružek. Sociálka nás chtěla vzít a maka je uprosila a slíbila jim, že nás ochrání. Ano, táta mi málem zlomil nos a hodil po mě těžkým dlouhým polenem, ale i tak nás v těch podmínkách více méně uchránila.
A proč to píšu? protože to ze sebe potřebuju dostat, musí to ven, ví to jen mj manžel a sestra. Nikdo jiný. Když pominu celou mou rodnou vesnici. Sestra si přestala hledat byt v Praze se slovy, že mamku nenechá samotnou. Mamka by nikdy neodešla, stále se musí starat o hospodářství, tedy už jen o louky a zahradu. pak taky o babičku s dědou, na které další dvě děti (můj strýc a teta) prdí. Taky si špatně hledá práci. Kdybych ji navrhla, ať jde jinam a chtěla jí pomoci, nepůjde. Řekne, že už je stará (47let) a že pes je zvyklý na zahradu atd. Prostě nemyslitelné. Promluvit si s tátou, to také nejde. Jen bych dostala přes hubu, nebude se se mnou o tom bavit. Takže mi nezbývá, než jen přihlížet a doufat, že narozením vnuka se to změní.
Táta je jinak fajn, chodí do práce, dělá melouchy, nosí peníze…nám přispěl dost velkou částkou na svatbu, byť normálně naši žijí z ruky do huby. Cokoli potřebujeme pomoci na baráku, tak se nabízí a udělá. Ale proč se tak chová k mamce? Začíná být zase zlý! tak ať si milenku nechá, ale mamku ať netrápí, prosím!
Omluvte, že je to tak dlouhý a že tu budou překlepy, mám starý NTB a už se mi dost seká, tak to ani nebudu opravovat, protože bych to musela psát znova. Jsem vám všem, kdo jste to dočetly a kdo tu možná i něco napíšete, moc vděčná. Jak jsem to tu psala, opět musím brečet, ty vzpomínky mi nikdo nevymaže a co bude dál, to nikdo neví.