Co se životem v depce

Anonymní
25.2.25 00:51

Co se životem v depce

Ahoj, chci jen vědět jaký na to máte názor. Jedná se o to, že se v sobě nevyznám a nevím, jestli jen vše příiš nepřeháním. Na úvod, už od puberty zažívám depresivní stavy, naštěstí nikdy to nedošlo do bodu, že bych chtěla spáchat sebevraždu, ale raději se proto ptám. V období 18-20 let jsem zkoušela různé drogy a prášky, které mi způsobili příšernou úzkostnou poruchu se silnýma atakama, kde sem skončila několikrát na pohotovosti v otřesném stavu. Od typ doby jsem brala až 5× denně neurol, protože bych jinak měla nonstop ataky po sobě, prostě šílenost. Našla jsem si pomoc a začala brát AD. Časem se moje úzkost zmenšila a v jednu chvíli jsem se zase cítila jako normální člověk. Měla jsem hlavně úzkosti, z toho, že se mi něco stane třeba infarkt atd. Vím, že od tý doby vidím svět trochu jinak, nejspíš mi utkvělo v hlavě nějaké trauma, když jsem myslela na pohotovosti, že umírám a doktorka mi řekla, že jim asi zůstanu na stole, prostě katastrofa. Poslední měsíce mi ale přijde, že úzkosti odešli, ale zůstala mi stále dost depresivní nálada. Vlastně mě nic nebaví, cítím se sama, ale ven nejdu, nechce se mi. Když jsem měla vztah, po chvilce se začnu „dusit“ a potřebuju z toho ven, ikdyž mám toho člověka ráda. Vlastně jako kdxbych potřebovala být sama, ale když jsem sama, je to hrozný. V podstatě se furt jakoby „dusím“ a nevím kudy kam. Přijde mi, že jen přežívám a nevím jak z toho ven, protoe nic pro mě není dobrý. Jsem furt taková nijaká a nevím prostě, jak žít „normálmě“.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3766
25.2.25 05:54

Najdi si neco, co te fakt bude bavit a tomu se plne oddej. At uz praci nebo konicka nebo nejakou osobni vyzvu, jako treba zhubnout xy kilo. Musis hlavu zabavit jinymi myslenkami, planovanim, pozitivnimi predstavami.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4167
25.2.25 07:11

Sla bych cestou rezimu a planovani. Stejny cas spat, vstavat, pravidelne jidlo, nakupy. Chodis do prace? Zadnej alkohol, cigarety. A planovat - vylety, akce, dovolene. Pred Velikonocemi se dokopej a jet se podivat na zvyky nekam do skanzenu, na jare nejaky hrad, zamek. Naplanuj si plavani jednou tydne. At citis ze zijes.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
511
25.2.25 08:45

Bohuzel se citis tak, ze mas asi trauma z tech minulych zazitku.
Ja jsem nikdy moc nepila, nic nebrala, ale kdyz na me jde spatna nalada, tak chodim cvicit.
Zrovna ted mam obdobi, kdy se citim fakt sama, nahlasila jsem se do fit klubu, a po hodine cviceni jsou chmury pryc. Zrovna jsem to tam nekomu rikala, ze by tohle meli predepisovat lekari, nez prasky, protoze opravdu se citim lip, i fyzicky a psychicky uplne.
Zkus treba to. I kdyz se musis nekdy dokopat, stoji to za to.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5320
25.2.25 13:41

@Lenka0505 Ono je i prokazane, ze fyzicke cviceni funguje obdobne jako antidepresiva.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2902
25.2.25 14:32

Trochu je problém v tom, že je rozdíl mezi špatnou náladou a diagnostikovanou depresí. Když máte „jen“ blbou náladu, cítíte se vyhoření a pod psa, pořád může pomoci třeba procházka na čerstvém vzduchu, jít si zaplavat, dobrý film, knížka nebo kafe s dortem. Když máte depresí, nejste schopni ani vylézt z postele, abyste si vyčistili zuby a klidně jste o chlebu a vodě, protože si neuvaříte ani kafe. Natož jít cvičit nebo někam ven. Na depresi. pomůžw jedině psychiatr a pečlivě naordinované medikamenty. To ostatní je jen jako doplněk, když se dostanete trochu zpátky do normy. A mám to opravdu ze zkušeností s kamarádkou, která se s podobnými problémy léta léčí. Nevím, jestli pořád léky bereš, ale pokud nejsi v pohodě a už jsi s AD koketovala :lol:, pak je na místě navštívit opět lékaře a požádat buď o předpis nových nebo úpravu dávkování. Rozhodně by tě měl vidět, protože to sice může být „jen“ blbá nálada, ale klidně se ti to zase může rozjíždět nanovo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
25.2.25 14:56

Mám také sklony k depresím a psychickým problémům. Mám to nejspíš částečně i dědičné po matce, částečně to bude výchovou a částečně blbým dětstvím s psychicky labilní matkou a otcem surovým alkoholikem.

Taky jsem si prošla obdobím nadměrného pití, obdobím promiskuitního chování, kouřením trávy apod. Ale vyvázla jsem z toho fyzicky ve zdraví, psychická pohoda se cca po 35. roce začala trochu vytrácet a depky se o mě pokoušejí čím dál častěji.
Hodně to připisuju hormonům. Nejhorší je to samozřejmě před menstruací, jsem náladová a ošklivá na sebe i všechny kolem. Zkrátka na zabití :lol:. Mívám v sobě obrovský vztek vůči sama sobě a chuť se potrestat za to, že všechno v životě mi nefunguje tak, jak jsem si představovala…

Ale přitom já mám normální život, nemám si na co stěžovat, super manžela, hodné a šikovné děti, solidní práci, která mě baví, nemáme dluhy, máme vlastní dům, jsem fyzicky zdravá, štíhlá, sportuji, mám všechny zuby… :lol:
Přesto mě ty nálady a vztek ničí.

No, co mi pomáhá?
Jak už někdo psal, tak režim a rituály, vzbuzuje to pocit jistoty a pohody.
Nejvíc blbě na mě působí spánková deprivace, blbé je, že s věkem spím čím dál hůř.
Musím chodit spát a vstávat ve stejnou dobu, musím jíst normální jídlo, nesmím sklouznout k nezdravému způsobu života, odbývat se a nepečovat o sebe.
Moc věcí mě taky v životě nebaví, ale jeden koníček mám, tomu se věnuji, ne pořád, ale nevyčítám si to, kdyz se mu nevěnují klidně pár měsíců.
Snažim se být na sebe hodná, odpouštět si chyby, tolerovat a přijímat své nedostatky.

Lidi jako já jsou na sebe příliš přísní, můžou za to většinou rodiče. To taky není úplně dobrý, výhody to má, ale…
Je fajn že mám pořádek v životě, někam jsem to dotáhla v životě i v práci. Ale ve skutečnosti nemáme sami sebe moc rádi a to je třeba se naučit.

  • Citovat
  • Upravit
241
23.9.25 01:03
@Anonymní píše: Více

Hraniční porucha osobnosti

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Hra JAUVAJS!

  • (3.8) + 10 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová