Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Davy lidí mě štvou, ale ne nebojim se, jen jsem si zvykla na klid a obtěžují mě.
Misto couraní po obchodacich objednavam online, ale metrem tedy jezdim, furt lepší než prazske zacpy autem.
@j.a.n.i1 píše: Více
Mám to stejně. Lidi mě štvou, nejradši nikam nechodím, ale nebojím se. Jen chci mít od ostatních svatej pokoj.
@Anonymní píše: Více
No, není to v pořádku. Pomoc bys vyhledat asi mohla.
Lidi mi nevadi a nevyhybam se davum. Naopak me rozciluje manzel, ktery nejde do ZOO, kdyz je hezky, protoze tam budou „davy“. Takze tam zasadne chodime, kdyz by ani psa nevyhnal
Mam lidi obecne rada a asi i celkem natesno.
Nebezpeci si nepripoustim, i kdyz je pravda, ze uz bych asi na nemecke vanocni trhy nejela. Asi ani na ten Staromak bych nesla.
Tvoje pocity nejsou úplně standardní. Zvaž nějakou návštěvu psychologa, případně psychiatra.
Já to tak neprozivam, kdyby se měl člověk stresovat kvůli všeho, co se děje, tak si může vypěstovat pěknou schizu.
Já akorát teď nechodím moc mezi lidi s malou, a to jen kvůli té chřipkové epidemii, protože chci, ať je malé konečně doockovana ![]()
Příspěvek upraven 20.02.25 v 21:14
Já tě naprosto chápu. Jak jsem byla před více než dvaceti lety na delší dobu v Německu, tak teď bych měla strach děti pustit. Na vánoční trhy do ciziny snad do Polska ![]()
@Anonymní píše: VíceČtu v tom, že máš malé dítě.
Já jsem měla podobné pocity také, nejdřív covid, pak válka, pak útok na FFUK. Fakt jsem měla nějaké psychické problémy, nemohla jsem se uklidnit v davech. Absolutně jsem nikam nechtěla chodit.
U mě se to nějak spravilo časem, samo… Teď s útokem v Hradci zase trochu nepěkný pocit, ale snažím se si hlavně naordinovat nesledování. Vypnout ty hrůzy, zapnout přírodu, procházky, písničky, i ty herničky…
Ale že jsem si to vyřešila nějak sama neznamená, že není dobrý nápad zajít za psychologem například.
@Anonymní píše: Více
Rozumím Ti a určitou obezretnost si ve větším množství lidí udrzuji. Žila jsem nějaký čas v Holandsku a Německu (pred 25 lety) a několikrát tam mje spolužáky kluky přepadli ti co se o nich nesmí psát. To bylo před 25 lety, kdy u nás nic nebylo. Strachem bych to co prožívám nenazyvala, ale když se můžu velkému davu vyhnout, vyhnu se mu. Nemám ráda takové to zobecnovani- to bychom nemohli nikam. To co se děje, v pořádku není, že mají lidé obavy je na místě. A měly by konečně padat vysoké tresty.
Nemám strach chodit ven. Žijeme a pohybujeme se normálně, jak chceme, potřebujeme. Je fakt, že my nemáme moc rádi město. Tam jen na nejnutnější dobu do obchodu, na úřady, něco vyřídit. Život ve městě pro nás nebyl. Velkoměsta leda za kulturou a studiem, na letiště, do nákupáku. Víc tam není třeba.
Chápu tě a mám to stejně. Špatný pocit mám třeba i v přeplněné větší restauraci a když tam přijde někdo, kdo mi připadá divný a podezřelý, navíc třeba přijde sám, dobře mi z toho není.
Vadí mi i velké obchoďáky apod., paradoxně venkovní akce, kde je hodně lidí, jsou u mě v pohodě. Ale na trhy do Německa bych nejela, asi ani do Prahy.
Že to není úplně v pořádku, si uvědomuji.
Ahoj zajímalo by mě jestli nemáte v poslední době problém chodit mezi lidi?
Zjišťuji že na mě má obrovský vliv to co se dočtu v novinách… například útoky v Německu Rakousku dneska u nás jsem z toho ve stresu a zjišťuji že vlastně odmítám chodit ven kde je větší množství lidí nechodím do velkých obchoďáku atd když kavárna tak se snažím vybrat maličkou zitra máme jít do hernicky a ja si uvědomuji ze mi hlavou běhají šílené myšlenky co kdyz… přemýšlím ma to takto víc lidi a nebo je čas vyhledat treba nějakou odbornou pomoc?
Myslim ze nejaky stres jsem mela vzdycky například nerada jezdím metrem nemam rada trhy a místa kde je fakt hodně lidi ale pociťuji ze me to začíná omezovat v běžném životě…. Ale možná je to jen reakce na to co se ted děje kolem?
Budu rada za názor