Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@krecik.dzungarsky píše: Více
Jo, s tím přestupem, pokud se cítíš diskomfortně, naprosto souhlasím. Zamlada jsem nechtěla ranit kolemjdoucímu bezdomovci city a obejít ho, a on se zrovna rozhodl mi cestou plivnout do obličeje. Hysterické obvolávání lékařů, jestli jsem z toho mohla něco chytnout, bylo moc fajn.
@Anonymní píše: Více
Mohu se optat, co je na! dnešní době" tak pozoruhodného? A co se skrývá pod pojmem „co vše se dnes děje“? Obecně kriminalita mírně klesá, vraždy se většinou dějí v rodině. Ano jsou jedinci David K. a jemu podobní. Ti byli vždy a nedá se tomu zabránit. Ve středověku např. byla kriminalita typu přepadávání a vraždy na cestách apod. mnohem mnohem větší. Ale holt nebyl ten Internet.
Nemám ráda davy celkově, ať jsou venku nebo vevnitř. jinak strach nemám, zajet mě může i auto u nás v obci
@šklíbakočka píše: Více
Lidi nejsou na stres nijak připravení ani zvyklí. Do toho internet a zprávy jen negativní. Do toho větší množství cizích lidí, kteří tu dřív nebyli. A někteří mají tedy strach. Do toho Okamura s obřím transparentem na náměstí, který může budit strach.. já se ani nedivím, že se někdo bojí.
@Sandra277 píše: Více
Pokud někdo bere vážně nesmysly, které produkuje Okamura a spol., tak to asi nemá v hlavě zcela v pořádku. Pokud vím, bude Okamura stíhán a je to jen dobře. Stres měli lidé vždy, z 10 dětí přežily třeba dvě ještě na začátku 20. století. Ano, Internet určitě hraje roli (negativní). Fakt se stačí podívat na nějaké statistiky a nejančit. A nezakládat diskuse na podobné téma. Tomu jen podlehnout další. Proto jsem se pisatelky ptala, co vlastně těmi termíny myslí.
Já se zajímám o bezpečnostní situaci v ČR a mezinárodní dění často. Každý den čtu zprávy ze všech možných oblastí. Tedy hlavně válka a migranti, Islám… Jsem obecně uzkostny člověk, ale bát se chodit ven, a bát se cizích lidí je teda podle mě už diagnóza. Vždyť takhle se nedá žít. Já chodím mezi lidi ráda, těším se, koho potkám. Když se usmivam, lidé se na mě taky usmívají, občas si hezky popovidam s úplně cizím člověkem… Jen jsem ráda, že v tuto dobu nežiji v Praze nebo v jiných významných městech a částí Evropy - kvůli teroristickym útokům. Ale do Prahy jezdíme 2krat ročně na několik dní za památkami, mám to tam ráda, ale žít bych tam nechtěla.
@šklíbakočka píše: Více
Však si počti, že se lidi bojí, takže z nich někteří opravdu mohou brát Okamuru vážně. Že je to na psychologa, jistě, ale takové lidi tu máme. V minulosti byli lidi na stres adaptovaní lépe. Útěk nebo boj, dnes toto postrádáme a žijeme zase v jiném stresu. Vždyť je to dlouho známé. A dřív lidí viděli smrt častěji v běžném životě, jak píšeš. Do toho ten internet, ano. Jsme asi psychicky křehčí všichni, už to, že nejsme vůbec spjatí s přírodou.
@Tlačenka-fuj píše: Více
A já jsem ráda, že v Praze žiju, líbí se mi tu velmi. Pokud vím, tak za teroristický útok se daly považovat dvě akce v roce 1990 Staroměstské náměstí a Hostivař. A pak bombový útok na c. k. policejní ředitelství v Praze, který se uskutečnil v noci z 10. na 11. června 1869. Členové české anarchistické skupiny Blaník nastražili zápalnou časovanou výbušninu před vchod c. k. policejní ředitelství v Praze-Starém Městě.
Jo a pak nějaký cvok dal kmeny na koleje, ale to nebylo v Praze. Byl to senior Balda, volič SPD. To bylo v roce 2017, Balda si odseděl necelé 3 roky.
@Anonymní píše: Více
Pokud to jsou jen vtíravé myšlenky a strach tak to je ještě docela dobře řešitelné postupným vystavováním situacím které dělají problém.
Přirozený zvýšený strach v dnešní době máme bohužel asi všichni. Psychické zdraví nám určitě dost poničila i covidová doba.
Když už se strachem souvisí i bolesti žaludku, pocení, bušení srdce, napětí v těle, třes,…
tak už by se to určitě mělo řešit s psychiatrem a psychologem. Tzn. že už psychika somatizuje a vysílá varovné signály že stresu bylo dlouhodobě moc.
@šklíbakočka píše: Více
Pozoruhodné je například to, že stoupá agrese mladistvých a mladých. Dříve jsi měla téměř 100% jistou, že se ti dítě vrátí že školy. Dnes už to na 100% rozhodně není.
@Taktinevím píše: Více
On ani ten dav není bezpečný. Agresoři si dokážou podle držení těla a chůze vybrat ideální oběť. A čím víc lidí někde je, tím méně chtějí pomoct.
@MartaProchajda píše: Více
Myslíš, že si vybírají podle držení těla nebo podle toho, jak se člověk tváří?
Dobrý den,
já třeba po těch všech událostech, co se teď staly v ČR a bohužel čeho jsem svědkem, tak se také necítím bezpečně musím říct… Žiji na pomezí Jihomoravského kraje a Zlínského kraje a tady se bohužel ta situace s mladistvými už dávno vymkla kontrole a až teď se to začalo nějak medializovat a řešit… Oni se schází skupinky 15 a více mladistvých a dělají u nás ve městě bordel, ničí majetek města (lavky, koše atd., a všude teda leží fakt hromady odpadků, jak jim to od huby odpadne, tak tak to tam zůstane a dokonce už se stalo, že to po nich šli naši občané uklízet, protože jim to vadí, jak ty místa, kde se nejčastěji schází vypadá…). Teď nedávno jsem s přítelem ve dne venčila psa a udělali jsme si hezkou procházku (přítel 2 metry a 120 kilo, prostě chlap jako hora) a tady ti s prominutím zmetci na nás začali bezdůvodně něco pokřikovat atd.. atd.. opravdu to nebylo vůbec příjemné a jít sama, tak se asi po****… Navíc prostě oni se pořád shlukují na jedněch a těch samých místech a já se těmto místům, tak jako ostatní občané vyhýbáme jako čert kříži… Jsem si jistá, že bych se jim nedokázala ubránit… ![]()
Jo a jestli se ptáte, jak u nás probíhá řešení takového problému, tak město se dotazalo 40ti lidí, zda se ve městě cítí bezpečně a 35 lidí odpovědělo, že ano, takže tím se to vyřešilo, ale že zde žije 5000 tisíc obyvatel a ten jejich „průzkum” by mohl dopadnout úplně jinak, kdyby vybrali větší vzorek tázaných, tak to nikoho nenapadlo a nezajímá…
Asi to není úplně v pořádku, na druhou stranu vzhledem k tomu, o čem jsme stále informováni, není úplně divu, že úzkostnější jedinci na to reagují obavami.
My jsme byli minulý týden v divadle, zrovna ten den, co se stala ta tragédie v Hradci Králové. A musím říct, že i mě poprvé v životě napadlo : „Co kdyby v tom divadle někdo začal střílet? Nebo se tam objevil někdo s nožem?“ Ale jen jako ve smyslu, že je to možné, že prostě ve světě, v kterém žijeme, se tohle stát může. Nijak mě ta myšlenka neparalyzovala, neodradila od toho tam jít.
Myslím, že ta hranice je tam, kde ti ty obavy a strachy narušují normální fungování, kdy nemůžeš jít kam bys chtěla, protože tě ta obava úplně paralyzuje. To by nakonec člověk nemohl jít vůbec nikam…
Ale zase je třeba uvažovat pragmaticky - např. německým adventním trhům se taky spíš vyhnu, protože tam mi prostě ta pravděpodobnost přijde celkem významná. To mě teda zase moc nemrzí, protože trhy stejně moc nemusím. Celkově davy a akce s velkou koncentrací lidí nemám ráda, ale spíš kvůli tomu, že nemám jak se lidi tlačí a narušují jeden druhému osobní prostor, než z důvodu nějakých bezpečnostních obav. Ačkoli i ty začínají být v poslední době na místě.
Nemám a to mám PTSD. Pouze když jsme čekali s manželem v nemocnici v nočních hodinách na výsledky mých akutních vyšetření, chtěl manžel pouštět dovnitř za prosklené dveře někoho zvenčí. Běžně jsme oba nápomocní, ale ve sledu posledních událostí jsem mu řekla, ať nikam nechodí, že nepotřebuji, aby ho ubodal nějaký psychopat, a že ten člověk je dospělý, svéprávný, na umření nevypadá, tak si je snad schopen sám zazvonit nebo zavolat. Byl to i mladší ročník. V metru, pokud se cítím diskomfortně, přestoupím do jiného vagónu nebo počkám na další spoj, ale to se týká i hnusného zápachu.
Možná máš sociální fobii, reaguješ na dlouho kumulovaný stres, těžko říct. Nejlépe to víš ty sama.