Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lily-of-the-valley Ano mam dvouleté a ted čekáme druhé… dřív jsem to měla podobně jako @j.a.n.i1 @Kdoulinka ze jsem nevyhledávala moc lidi protoze mi spis vadili ale ted se přidává takovy vtíraví pocit strachu a vzdycky kdyz se kolem začnou dít všechny tyhle věci tak me to přepadá ještě víc… například v zimě chtela vzít tchyně malého na trhy do Drážďan a nakonec to sama odpískala že by si na to ještě netroufla a asi dva dny na to tam vjel ten chlap do davu lidi a me to vlastne v tom mem strachu porad utvrzuje (pisu jak tatar uplne to neumím vyjádřit)
@Zeoli @nozu @smile_xxx @lucad77 dekuji moc kouknu na nějaké terapeuty a začnu to řešit s odborníkem asi jsem potřebovala potvrdit zr to není uplne ok situace 🙏
Tohle je normální obranná reakce na nenormální dobu. Nějaká míra eliminace rizika je normální. Klidně se přiznám, že se poslední dobou vyhýbám akcím jako vánoční trhy. Zvykla jsem si lidi víc prohlížet a odhadovat jejich mentální stav. Nebudu se tvářit, že se ve společnosti nic neděje. Už jsem dokonce začala i přemýšlet, že si poprvé v životě pořídím malou pistoli nebo revolver. Zbroják a výcvik mám. Ale mělo by to celý zůstat na míře obezřetnosti, nemělo by ti to ovlivňovat život tak, že se budeš zavírat doma a budeš žít ve stresu. Není ostuda si najít psychologa a řešit to.
@Anonymní píše: Více
Ja prave přemýšlím kde je ta hranice že se třeba člověk necítí jen dobre a když už to začíná být opravdu problem… a jak moc velký vliv na to má právě to co se děje kolem a zároveň třeba i hormony těhotenství ted to male dite k tomu…
@Anonymní píše: Více
Mas nejakoi statistiku ohledne trestu za vrazdy? Nevim z ceho soudis, ze nejsou dost vysoke. Vzdy musi byt v ramci zakonne sazby, neni-li vazny duvod se odchylit. To se opravdu nedava jen tak si soudce hodi kostkou
Jinak ne, opravdu se nebojim. Kriminalita u nas dlouhodobe klesa. Naprosta vetsina vrazd je mezi znamymi. Co stoupa je nase informovanost o vsem, coz v nas vyvolava dojem, ze se toho deje vic a porad, ale neni to tak. Zlata nevedomost
@Anonymní píše: Více
Bylo to v Magdeburgu, aspoň myslím, že v Drážďanech nebylo nic.
Hele, kdysi Hepnarová najela do lidí na zastávce. Taky na vás může spadnout letadlo. Nebo vás pokouše zvíře se vzteklinou.
Tohle, co nemůžeš ovlivnit, musíš pustit. Jestli se necítíš ve velkých davech, tak tam nechoď, ale fakt se neboj zajít do kavárny. Život ve strachu by tě mohl udusit.
Ne. To by člověk musel zůstat zavřený doma navždy. I na vánoční trhy (do Drážďan) jsme letos jeli jen o něco později, co se stala ta tragédie v Magdeburku. Jako přemýšlela jsem o tom, ale měli jsme je v plánu už několik let a letos to konečně časově vycházelo i syn už je větší tak jsme prostě jeli.
A nejvetsi zlo delaji ty lidi na internetu v tech diskuzich, co maj po 10minutach jasno, ze to byl Rom, Ukrajinec, vyvolavaj Fialu a Rakusana, jake zas je selhani policie, ktera asi na nej mela v tom Actionu cekat, pritom se vsadim, ze jsou to ty samy lidi, co kdyz nekdo zkolabuje na ulici, budou delat ze to nevidej, aby nemuseli nic delat. Jak se to asi cte tem zachranarum, co je tam 40min resuscitovali a policistum, co tam jdou, i kdyz nevedi, proti komu stoji. Ale vsichni srabci od klavesnice jim poradej. Toho ja se bojim. Techto lidi a tech nalad, co to vyvolava. Ne jednoho posahance, ty byli, jsou a budou
Ne nebojím se chodit ven…rozhodne ne u nás v pr***akově. A teda ani třeba po Praze mi to nkdy nedělalo problem..at už ve dne nebo v noci… ![]()
Nemam rada shluky lidi, takze na vanocni trhy nechodim v exponovany cas. Ale doma se zavirat nebudu. Ja teda nesleduju zadne televizni zpravodajstvi, takze vidavam jenom titulky na internetu a kdyz uz me to nebavi, tak vynecham nekolik dnu Seznam a iDnes a zabyvam se vecmi, ktere ovlivnit dokazu
Ale nedavno jsem byla u rodicu v dobe, kdy meli nejake televizni noviny pustene a to jsem teda musela odejit z mistnosti, protoze na takovou naloz na psychiku nejsem vubec zvykla.
Byl to Čech, ale z toho vidíme, že mezi našinci je těch magorů dost. Kdybychom tu měli i ty, co útočí často v Německu, tak je ta situace o 300 % horší. Nedivím se lidem, že se toho proto bojí a nejsou pro vítání lidí z venku. Stačí aby tam bylo deset takových ve 100 tisících a už to je deset průšvihů v budoucnu navíc. To píšu jako ta, co chápe, že ti lidé z Afriky a z Asie chtějí lepší život pro sebe a své děti. Ale to my chceme přece taky a jsme tady, narozdíl od nich, doma. ![]()
Je určitá míra vnímání možného nebezpečí. Jedna věc je být opatrný a nevystavovat se zbytečně nebezpečným situacím. Určitě nebudu chodit pozdě večer sama po odlehlých ulicích. Ale bát se při běžném návratu domů použít metro, taxi, autobus, to už je pro mě přehnané. Co se týče velkých akcí s hodně lidmi, je to na zvážení. Trhy. Koncerty. Finálové hokejové zápasy. Jestli někam hodně chci jít, asi mě nějaká obava neodradí. Nejde dost dobře, aby člověk nechodil vůbec nikam. Je katastrofa, když jde člověk do práce a nevrátí se. Když sedí u lékaře a dojde tam k ozbrojenému útoku. Když se to stane ve škole. V restauraci. Je to známka, že to ve světě nefunguje, jak má. A že s tím mají ti, kdo se starají o naší bezpečnost, něco dělat.
Ale nemůžeme být zavření doma a vyhýbat se vycházení ven. Je to věc náhody, zda se něco stane tam, kde zrovna jsme. Že se ocitneme ve špatnou dobu na špatném místě, to asi neovlivníme. Může nás to potkat, když půjdeme před dům se smetím.
Já jsem se naopak přistihla, že jak čtu právě ty hrůzy, co se furt dějí, tak mám strach být s někým o samotě. Třeba jsem pracovala v jednom penzion se sportovišti, která jsem měla za úkol taky udržovat v čistotě. Takže jsem musela z recepce odejít na bowling a luxovat. Kolikrát si tam pro mě museli lidi dojít, když něco potřebovali. A jelikož to bylo mimo kamerový systém, už mě napadaly myšlenky typu:Teď mě tu omráčí nebo znásilní…atd. Jednou přišli na kukačku Turci (Arabové, nevím), mluvící německy a chtěli odemknout a prohlédnout si další sportoviště. Byli tři. No a zase stejné myšlenky, že jsem stála u dveří a směrem od nich couvala. A byla jsem šťastná, že kousek vedle hrají další hosté. Taky se mi to už zdá přehnané.
Teď už mám jen brigádu v jiném penzionu, co funguje nonstop, je kousek od nádraží, takže se sem stahují takové podivné osoby, buď se ubytovat nebo si aspoň koupit pivo. A já se tu prostě na té noční necítím dobře, i když se mám po půlnoci zamykat a koukám na kamery. Takže představa davu je pro mě teď docela v pohodě ![]()
Ano. Vždycky jsem byla spíš úzkostlivější, ale těhotenské a hlavně pal kojící hormony to vystřelily úplně na jinou úroveň. Bála jsem se třeba i o manžela, když jel ráno metrem do práce. Byla jsem s tím na terapii, terapeutka seznala, že mám strach ze ztráty, ale už mi neřekla, jak s tím pracovat. ![]()
Jak jsem ale přestala úplně kojit, úzkosti se vrátily na svoji běžnou úroveň.
Fakt jako mávnutím kouzelného proutku. Asi nějaký přirozený mechanismus matky, dbát na bezpečí rodiny. ![]()
Nicméně bojím se spíš víc, musím to bojovat hlavou, protože paradoxně město miluju.
Podle mě je toto v dnešní době opravdu složité. Když si vezmu co vše se teď děje. Není to tak, že bych se bála mezi lidi chodit, ale mám ráda přehled o možných „únikových“ cestách a jsem si jistá, že v případě nouze mě mé děti poslechnou na slovo, okamžitě a bez otázek.