Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Vanda29 „zdraht“ to se začalo dít jak onemocněl, takže cca minulý podzim no, co si tak vybavuju, ta nemoc ho změnila, předtím takový nebyl, takže kdo ví… @Janča209 máte pravdu, šlo dlouhodobý stres v práci, který přinesl změnu pozice, práci si musel nosit domů a kolikrát na tom pracoval i přes celou noc aby to mohl ráno odevzdat, takže tady v tom období to začalo @Kristyna.Vechtova máte pravdu, psala jsem, že mě napadl, ale to všechno špatné se stalo během jeho nemoci, předtím takový nebyl pochopitelně, ale chápu,že to na vás vrhá negativní dojem a tím pádem jsem názoru abychom se k němu s malou nevracely…
Já vás chápu, já mám prostě zkušenost s manipulátorem a agresorem tudíž bych s takovým člověkem nebyla, ale jak jsem psala znáte ho hlavně vy
takže držím palce k tomu nejlepšímu rozhodnutí ![]()
@Anonymní píše:
@Vanda29 „zdraht“ to se začalo dít jak onemocněl, takže cca minulý podzim no, co si tak vybavuju, ta nemoc ho změnila, předtím takový nebyl, takže kdo ví… @Janča209 máte pravdu, šlo dlouhodobý stres v práci, který přinesl změnu pozice, práci si musel nosit domů a kolikrát na tom pracoval i přes celou noc aby to mohl ráno odevzdat, takže tady v tom období to začalo @Kristyna.Vechtova máte pravdu, psala jsem, že mě napadl, ale to všechno špatné se stalo během jeho nemoci, předtím takový nebyl pochopitelně, ale chápu,že to na vás vrhá negativní dojem a tím pádem jsem názoru abychom se k němu s malou nevracely…
Zakladatelko, je mi to jasné, proto píšu, že je stres a stres, tady se nejednalo o to, že ho někdo naštval při řízení v autě atd, ale o dlouhodobý stres. Jenom chci ještě zmínit, padlo tu slovo o agresorovi. Tohle není typický agresor ani manipulátor, v tu chvíli byl nemocný a hlavně neléčený. Nechtěla sem to tu veřejně rozebírat, ale moje tchýně v době nemoci, když se to nevědělo škrtila své vlastní dítě, takže naprostá hrůza. Je léčená celoživotně, ano je zvláštní svým způsobem, ale je to hodná ženská, která by teď na nikoho nesáhla. Znova se vdala, starala se o manžela. Určitě se nenechte tady rozhodit, řešte situaci s ošetřujícím lékařem, ten Vám nejlíp poradí jestli je přítel schopný to zvládnout a pak se rozhodněte vy, jestli jste schopná to s ním zkusit, ale rozhodně bych ho hned neodepisovala. ![]()
Pokud má snahu se léčit asi bych mu ještě dala šanci, ale ne tak, že hned po propuštění se sestěhujete. ![]()
Zakladatelko, ty jeho stavy se nejspíš budou, bohužel opakovat. Raději stůj pevně nohama na zemi a budoucnost nech otevřenou… Píšu z vlastní, čerstvé zkušenosti. Určitě jsi už četla diskuzi „Partner schizofrenik“? Tam jsem toho vypsala dost. Po první hospitalizaci to ještě vypadalo docela nadějně a já neztrácela víru, že zase budeme ta šťastná rodinka… Nebudeme, mám jasno. Jeho mozek už funguje jinak, není to on a vrátit se to nedá. Doktorka říkala, že si žijí ve svém odlišném světě a už jí dávám za pravdu. Snaž se tomu dát šanci, jen do té míry, že nic z jeho dalšího chování a jednání neovlivní psychicky ani fyzicky tebe a dítě. Jakýkoliv náznak i jen verbální agrese v budoucnu je špatně a časem by bylo ještě hůř.
Člověk, kterého jsi znala je pryč a už se nikdy nevrátí!
V lepším případě ho totálně utlumí léky, ale už je to někdo úplně jiný…
Zvládnout se to asi dá, ale je to extrémně náročné a sama asi budeš potřebovat pomoc to zvládnout …
s ohledem na dceru, které se musíš věnovat především - nevracej se.
Milá zakladatelko. Nečetla jsem reakce, ale jen za sebe jako za dceru schizofrenika..... vím, že je to pro Tebe těžké, ale nevracej se… má matka zůstala a bylo to peklo. I když bral léky, byl to kolotoč hrozných zážitků, neustálých pobytů v léčebně, návratů vždy úplně jiného člověka… na dětství mám v podstatě jen hrozné vzpomínky a řeším to doteď. Matka skončila závislá na alkoholu. Za mě rada nevracet se a začít nový život, nechat upravit svéprávnost na rozhodování o dítěti (konzultuj s lékařem nemocného - měl by dát návrh na soud on)… držím palce… ![]()
…ještě dodám, že před tím to byl ukázkový otec a partner, skvělý člověk… onemocněl, když mi bylo cca 9.
@Anonymní píše:
@Vanda29 „zdraht“ to se začalo dít jak onemocněl, takže cca minulý podzim no, co si tak vybavuju, ta nemoc ho změnila, předtím takový nebyl, takže kdo ví… @Janča209 máte pravdu, šlo dlouhodobý stres v práci, který přinesl změnu pozice, práci si musel nosit domů a kolikrát na tom pracoval i přes celou noc aby to mohl ráno odevzdat, takže tady v tom období to začalo @Kristyna.Vechtova máte pravdu, psala jsem, že mě napadl, ale to všechno špatné se stalo během jeho nemoci, předtím takový nebyl pochopitelně, ale chápu,že to na vás vrhá negativní dojem a tím pádem jsem názoru abychom se k němu s malou nevracely…
Tak já znám jeden pár se schizofrenií. Muž má schizofrenii, věděli o tom. I tak se stalo, že asi po cca 4. stěhování vyhodil manželku i se třemi dětmi z domu. Ta se uchýlila k jeho rodičům a on zůstal na baráku. Takže se může v budoucnu zase stát, že až mu rupne v bedně, zase tě vyhodí z baráku. Tak mít vždy nějaké bydlení v zásobě, abys nemusela někde v -10 třeba s dětma do azyláku až třeba rodiče nebudou moct.
Dále můj spolužák-u kterého byly spouštěčem drogy.On maturity v invalidním důchodu. Poznamenán tím, že nemůže žít plnohodnotný život.
A poslední, kterou znám-ženu-dostala schizofrenii a přestala se úplně objevovat na veřejnosti.
Takže za mě opravdu neznám člověka, kterému tuto nemoc diagnostikovali a poté byl schopen vést normální život tak jako dřív.
Upínáš se k tomu, že před hospitalizací byl stejný jako dřív. To měl světlou chvilku. Ale nevíš, jaký bude, až ho propustí. Spíš bych počítala, že už nikdy nebude stejný jako před těmi šesti lety. Pokud s ním chceš být, musíš si uvědomit, že už nikdy nebude takový, jako před šesti lety. Může mít maximálně světlé chvilky a utlumené chvilky-v lepším případě.
A také musíš počítat s tím, že to bude pro tebe psychicky náročnější-budeš teď suplovat i manžela-určité věci už prostě nezvládne, nezařídí. V oblasti podpory to bude pro tebe spíš další dítě, budeš na něj muset „dohlížet“. Pak jsou tady další věci. Zeptej se sama sebe: nebudu mít strach, až budu já v práci a manžel s dcerou doma sám(jako že na invaliďáku bude určitě víc než ty), nebudu mít o dceru v těch chvílích strach?
@Procházející @Rosebery
Přes 2,5 roku stará diskuse, čert ví, zda sem zakladatelka ještě chodí.
@Žirafa 69 píše:
@Procházející @Rosebery
Přes 2,5 roku stará diskuse, čert ví, zda sem zakladatelka ještě chodí.
Aha, no jo, nevšimla jsem si.
Pozdní hodina. ![]()
@Rosebery píše:
Aha, no jo, nevšimla jsem si.Pozdní hodina.
To nic, to se stane občas každýmu. ![]()
Proto já většinou, když vidím staré datum, skočím na poslední stranu a pak jdu zpět a hledám obnovitelku (většinou má právě svůj svůj vlastní dotaz) a pak teprve pokračuju dál od jejího příběhu/dotazu.
Ja bych to být tebou s tím partnerem ještě zkusila. Schizofrenie může být i dobře zalecena a pak ten dotyčný může žít úplně běžně a nemusíš se bát ani o sebe ani o dceru. Zkusila bych promluvit s jeho psychiatrem, abys věděla, co a jak.
Mám mezi blízkými schizofrenikaa určitě se ho nijak nebojím.
@Procházející jak to dopadlo… Nejsme spolu. Jak ho propustili z psychiatrie, asi rok trvalo než se zapojil do normálního života, stále se skrývalpred námi i světem, (neměl dobrého ošetřující lékaře e bohužel sám s tím nic dělat nechtěl) nestál o nás, ale někde v sobě jsem cítila potřebu mu pomoci, nebylo to snadný a ani jsem neviděla nějakou kladnou odezvu z jeho strany, dá se říct, že mu bylo jedno jestli tam jsme nebo ne… Až se jakš takš zase vrátil k sobě naskytla se mi pracovní nabídka, ovšem v jiném koutku republiky než jsme byli… Ano, nakonec jsem se rozhodla práci přijmout a vlastně to byla i záchrana, když se dívám zpětně, protože nepřijít mi takhle možnost do cesty, jsem tam stále teď… exPartner se občas ozve, popovída po telefonu s dcerou, občas přijede, ale není v tom žádná pravidelnost, za tu dobu co jsme od něj odešly už byl 2× opět na léčení… Je mi ho líto, dost jsem to obrečela, člověk si představoval jak to bude všechno „růžové“ a naprostý opak, ale to je život, nikdy nikdo neví, co mu přijde do cesty… Každopádně mám jiného partnera, teď mě asi řada z vás odsoudí, ale konečně jsem vytvořila dceři pevné zázemí a rodinu, milující rodinu, kde se máme všichni spolu rádi a o to mi šlo celou dobu, co je tady s námi…
Odsoudí??? Proboha jako že bys měla být sama a brečet do konce života? Však na vás i ex kašle, udělala jsi to nejlepší pro sebe i dceru! Než se plácat dál v sr*****. Tleskám a přeji ti poklidný spokojený život
![]()