Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj Anonymko,
tak si ho tam vem s sebou a buď zůstane v předsálí a počká si až na „hotový kouřící miminko“ nebo v těch krušných chvílích zjistíš, že ho tam vlastně chceš mít. Ono v tu chvíli člověk přemýšlí úplně jinak. Aby tě to potom nemrzelo, že u toho nejste oba dva…
Lys
U porodu jsem manžela měla, chtěli jsme oba a bylo to super. Už aby to bylo znova ![]()
lys píše:
Ahoj Anonymko,
tak si ho tam vem s sebou a buď zůstane v předsálí a počká si až na „hotový kouřící miminko“ nebo v těch krušných chvílích zjistíš, že ho tam vlastně chceš mít. Ono v tu chvíli člověk přemýšlí úplně jinak. Aby tě to potom nemrzelo, že u toho nejste oba dva…
Zakladatelko, jestli ti vadí, že nejsi první s kým bude u porodu, tak sis měla najít chlapa bez dětí = bez účasti u porodu
Nemyslím to zle. Nestresuj se, že už tak jednu ženu viděl a ber to tak, že jsou to jeho děti a je super, že u toho můžete být oba. Užívej si to a sdílejte těhu spolu, strašně rychle to uteče a mohlo by tě pak mrzet, že jsi ho třeba „odehnala“ při tak důležitém okamžiku, jako je narození VAŠEHO SPOLEČNÉHO MIMINKA
A ještě bych brala jako bonus, že má zkušenost, tím větší oporou by ti mohl být ![]()
Příspěvek upraven 14.03.11 v 12:19
U nas bolo od zaciatku jasne,ze pojdeme spolu. V poslednych 2 tyzdnoch som ale stale viac a viac rozmyslala, ci je to az taky dobry napad. Predsa len, chlap, prvy krat, aby som tam nemusela dirigovat este aj jeho. Nakoniec som bola rada, ze tam bol. Porod trval 6 hodin na sale - malinkej sa nechcelo von - podaval mi jontak z cyklistickej flasky, hroznovy cukor, predychaval kontrakcie a sledovat tep - bolo to omnoho lepsie ako vzdychat sama, pretoze sestricky a doktor sa zastavili raz za pol hod. Ked prislo na rozhodujuci moment, povzbudzoval. Po porode vyzeral teda horsie ako ja - unaveny, cervene oci - rozdelili sme sa o jedlo - gulas s 5 a tesili sa z miminka. Urcite si chlapa nechaj niekde po ruke v zalohe, keby si si to rozmyslela - pokial mate fajn vztah, urcite to pochopi a kedze uz ma nejaku skusenost, nemusis sa bat ziadnej paniky. Je to predsa len aj jeho mimi!
Jak píše Lys, tak to můžeš taky udělat. Jinak, já taky zvládám stresy líp než přítel a přesto byl u porodu úžasný…po mém "drž pusu a jen mě drž za ruku
" skutečně ani nešpitl a jen podával pití, podpíral, pomáhal na záchod…jako, zvládla bych to i bez něj, ale musím říct, že to pro nás oba byl úžasný zážitek (jinak, já jsem taky asi do 6. měsíce říkala, že ho u porodu nechci a ač ho to mrzelo, tak mě nepřemlouval a jak byl v šoku, když jsem řekla, že ho tam tedy chci) ![]()
Jako, vyhodit ho můžeš vždycky, kdyby tě něčím rozptyloval, rušil a vůbec by tě štval. Ale dala bych mu šanci. Pokud tedy nejsi zásadně proti, ale když jsi psala, že pokud by to byla premiéra, tak ano, tak si myslím, že by tam opravdu být měl ![]()
Já ho třeba u porodu neměla, nechtěl jsem.. Takže záleží jenom na vás a hlavně na tobě, jak to cítíš.
Tak moj porod bol tak rychly, ze manzel otvoril dvere na sal, pomohol mi na kozu a malicka uz bola von.
Ale bola som rada ze tam je hned potom. Malicku zmerali, zvazili a dali mu ju kym som ja rodila placentu a sili ma. Obcas sa naoko hnevam ze v ten moment som prenho neexistovala, ale moj druhy najkrajsi zazitok z porodu je aky bol okuzleny dcerou. Najkrajsi ked mi ju dali po porode na brucho a len lutujem ze som si to nevychutnala viac.
Přítel už dvě děti má z minulého manželství, ale u porodu nebyl. Když jsem mu řekla, že bych chtěla aby jel se mnou, řekl, že moc nechce, protože má strach, že neví co by dělal, když by mě viděl, jak to bolí a tak. Myslela jsem si, že je srab
a mrzelo mě to… pak ale mluvil s jedním jeho kamarádem, který byl u dvou porodů a ten mu řekl, jak moc ženě pomáhal a jak to bylo super a druhý jeho kamarád, který čeká, mu řekl, že k porodu rozhodně jde
tak se před dvěma měsíci stalo, že přišel a prohlásil, že k porodu půjde se mnou a že se strašně těší
tak jsem zvědavá, jak se tam zachová. Složit by se neměl, ale naměkko určitě bude ![]()
Ale já bych ho u porodu určitě chtěla, být tebou. Fakt ti může pomoct. Sice tam máš sestřičky a tak, ale nonstop u tebe určitě nebudou
což manžel být může ![]()
U mého prvního porodu manžel byl. Porod se ale komplikoval. Takže jeho přítomnost byla … dobrá i špatná. Dobrá v tom, že jsem měla po ruce někoho, kdo mi skutečně poskytoval plnou pomoc, o kterou jsem si řekla. A někdy ani neřekla. Na druhou stranu, prostě to trvalo příliš dlouho, i manžel už byl celý bílý a vyděšený, jak se to všechno nedaří. Takže zase já cítila nějakou odpovědnost za situaci a že bych se měla tvářit radostněji a vůbec své problémy potlačovat. Nakonec mně odvezli na sál - ale bylo velmi fajn, když mě tam doprovázel za ruku a loučili jsme se před veřma pusou …
U druhého porodu nebyl. Měli jsme krizi, navíc jsme se ani tom nebavili. Porod přišel nečekaně brzy, byla jsem v nemocnici na rizikovým, noc, akorát jsem volala na záznamník, že jdu na sál. Byli doma se starším. Asi tím, že už jsem byla zkušenější (když jsem cítila, že scénář se bude opakovat, doslova jsem si operaci vydupala), byla to prostě moje „záležitost“, v hysterickém slova smyslu skoro „proti všem“. Asi to, jak jsem byla slouhodobě emociálně nestabilní, by prostě nebylo dobrý, aby tam byl.
Jenže to nikdy dopředu nevíš, jak to všechno nakonec dopadne. ![]()
Manžel u prvního porodu byl, u druhého ne - hlídal staršáka. A ani ho to nemrzelo, je fakt, že ten první porod nebyl noc moc… Myslím, že byl rád, že musí hlídat a že se mnou bude někdo jiný. Měla jsem sebou PA (ale fungovala jen jako dula) a musím říct, že to bylo lepší, než s manželem - masírovala mě, pomáhala s dýcháním, povzbuzovala mě… Prostě to bylo jiné a fakt lepší. Muž moc nevěděl, co má dělat, kromě držení sprchy ani nebyl nějak užitečný, spíš jen pro ten pocit, že tam nejsem sama.
Pokud budu rodit ještě jednou, tak muže zas nechám doma ![]()
Rozhodnout si to musíš ty, ale já mám zkušenost, že přítomnost partnera u porodu není nezbytná.
Udělejte to tak, jak to cítíte. Pokud on tam vyloženě moc chce a ty z toho nemáš vyloženě osypky, tak bych mu to umožnila. Nebo jsem už slyšela i o dohodě, že teda jako jdete spolu,ale on může beztrestně odejít, když už se nebude cítit (což asi nehrozí, bo ví, co má čekat), případně ty ho můžeš beztrestně vyhodit ![]()
Ale pokud to tak máš, že to zvládáš líp bez něho, máte to vyzkoušené, on to asi taky ví, tak když mu to nadneseš, určitě to pochopí… Přece tě zná a určitě chce, abys byla spokojená…
Vem ho k porodu,i když píšeš,že u porodu byl,možná byl,ale nebyl tak s tebou!!!Bude si tě víc vážit a spojí vás to ještě víc než teď.Narození miminka je nezapomenutelný zážitek,a moc krásný.Hlavně ty první chvíle po porodu,až to bude za tebou,nebude nic krásnějšího,než se dívat na chlapa,co bude pyšně držet vaše čerstvě narozené dítě.
Příspěvek upraven 14.03.11 v 12:56
Ahoj, účast partnera určitě nezbytná není, ale ten můj byl u obou porodů a rodit potřetí, tak ho beru zas
.
Nikdo jiný to s Tebou nebude tolik prožívat jako právě Tvůj nejbližší, i ta sebelepší PA či dula.
Každá jsme jiná, rozhodnout si to opravdu musíš sama, ale za mě - ber ho
!
Zkus to otočit (ikdyž to jde asi hodně těžko
) a představit si, že bys u něčeho tak moc důležitého chyběla, že by Tě tam partner nechtěl
.
Ale taky záleží, jaký vztah máte…
Ahoj, zajímal by mě váš názor. Zatím ještě nejsem ani v půlce těhotenství, ale už tak trochu přemýšlím, jestli manžela k porodu ano, nebo ne. Bojím se, že by mě tam rozptyloval a že bych pak byla víc nervózní (vyzkoušeno, náročnější situace zvládám o 300 procent líp sama, než když je poblíž). Vztah máme pěkný. Bude to moje první mimčo, manžel už dvě děti má a u obou byl u porodu, což mě taky trochu odrazuje od toho, abych si ho tam vzala. Kdybych to nevěděla, asi bych nad tím tak nekutila, ale co už. Pochlubil se s tím sám (já se neptala, jelikož mě to nezajímalo a ani jsem to nechtěla vědět, ale stalo se). Kdyby můj porod byl i jeho „první“, tak bych asi proti nebyla. Co poradíte?