Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
ArankaC: Taky se to takhle snazim videt, ale obcas se ta depka objevi, to ze proste dokazal lhat mne, protoze lhat musel, kdyz se s ni chtel videt, ikdyz to byly treba jen lzi o tom, ze jede na nakup a tam se s ni nekde pokoutne na pet minut videl.. To je prave to, co ho lakalo na cele veci - ze u nas to je ted - s miminkem pochopitelne - stereotypni, ze uz jsem ho neposlouchala, nevnimala tolik, venovala jsem se detem. A pak se objevi nekdo, kdo se mu libi a jeste je pro nej porad v pohotovosti, obdivuje ho, je pro nekoho dulezitej. A on muze zas mit ty projevy lasky jako pred lety ke mne - basnicky, zamilovany dopisy atd. To uz se mnou nemel a nikdy asi bohuzel mit nemuze, to asi po 12 letech dost dobre nejde… Ja mu tak rozumim, ale zaroven to tak boli ta zrada…
No jo, ale pokud se s ní i takto stýkal, tak potom opravdu nemáš jistotu, že nic nebylo, i kdyby to byly jenom pusinky… Nicméně už je to pryč, takže: Zkus mu věnovat více pozornosti a lásky, ukaž mu, že je pro tebe důležitý, chval ho, namasíruj mu ego, a uvidíš, že se to hodně zlepší. On prostě potřebuje cítit, jako každý chlap, že se o něho ženská zajímá… ![]()
AnT1: Ja nejsem prave jen matka, prave jsem ten typ - a manzel to vi - ze chodim s kamaradkama, dbam o sebe, mam spoustu zabavy. Ale sam. ted mame male dite, tak je to jine, neni tolik hlidani a vlastne az tolik nechci, ale rozhodne to neni tak, ze bych sedlea doma v teplakach u plotny a nemeli jsme sex. Sex jsme meli cca 3×tydne, nerekla bych, ze je to malo. Ted v tomhle obdobi mame sex prakticky denne, ani nevim, jak je to mozne…
Pres hlavu si to prerust nechal, ono je to u nej tak, ze je „jinej“ nez ostatni, byl zamilovanej de facto jednou prede mnou, pak laska jako tram se mnou a ted se zamiloval do tehle slecny. Sam rika, ze ho to uz prechazi, ze je z toho prakticky venku, ze mel od zacatku pochybnosti, coz treba se mnou nemel - tovidim jako pozitivni.
Jde o to, ze se mu ted i mj. dariv praci a ma spoustu penez, tak porad kouka na nova auta, prijde mi, ze se i obleka jinym stylem, chce cestovat atd. Proste se asi boji starnuti nebo ho zkazily penize.. Ja nevim…
@Táta Pavel píše:
Teď jsi to trefila úplně do jádra - to je ono - ty miluješ tu roli, kterou teď tvůj chlap zastává. Pokud by z role vypadl, byl by to najednou někdo jinej a mohla bys ho nenávidět za to, že zničil ten vztah, tu roli, kterou jsi milovala. To je přesně princip přechodu z šílené lásky do šílené nenávisti. Protože ten nový člověk (tedy ten původní, co jen vypadl z role), k němu žádný vztah nemáš, protože je nový (má novou roli). A tvoje první zkušenost s tím novým člověkem je, že zničil tvé štěstí. Takže to je vážný důvod ho nenávidět.
Je to srozumitelné? Miluješ postavu a ne herce.
Promiň, ale mám doma něco podobného. Jenže přece jsem se zamilovala do manžela proto jaký je! Jak se chová! Protože, to byl úžasný chlap a táta, proto ho tolik miluju… Ted zblbnul, ale už je to také na lepší cestě přesto šíleně bolí, právě protože ho miluju, když vím, že ON dává svou lásku někomu jinému! A že už to není ten chlap do kterého jsem se zamilovala, pro jeho hodnoty a názory, protože tím co udělal, to všechno proč jsem ho milovala a miluju, popřel. Chápeš? Tak myslím, že to má i zakladatelka! Nemiluješ přece protože se ti ten člověk jen líbí ale hlavně proto jak se chová!
L.
ArankaC: Pusinky byly, vic ne. To vim. Asi by k tomu taky doslo, ale utnul to vcas, na to mam i jistotu. Nicmene - vis co je paradox? Ze ja mu mam masirovat ego? Ja se spis citim na to, ze chci doma brecet a chci, aby me porad, porad, porad utesoval a omlouval se a rikal mi, ze uz se to nestane. Jenze je logicky, ze tohle delat nebude, rekl to parkrat a je jasne, ze to nebude rikat porad. Ale rozumis, ja jsem ta ublizena, on je ten, co to zkazil, znicil mi celej zivot a dostal az na dno /mozna to prehanim, ale ted to tak vidim/ a ja mam byt ta, co se usmiva ikdyz vevnitr krvaci a budu se o nej snazit, chvalit atd.?
@Táta Pavel píše:
Pak ti asi není pomoci, budeš se v tom vztahu smažit, až se úplně usmažíš. Co se stalo manželovi, je přirozené, jak to vyřešil, je důkazem jeho zralosti. Co se stalo tobě, že máš nedůvěru a pochybnosti, je taky přirozené. Svou zralost prokážeš tím, že tyhle pocity dokážeš ze své mysli vypudit a nechat v sobě působit jen tu lásku k manželovi, byť to teď považuješ za to být za vola.
no nevím pro mě by důkaz zralosti byl, že si to vyřeší sám v sobě a manželka se o tom nedozví, to že ji do toho zatáhnul my jako projev zralosti opravdu nepřijde ![]()
@Anonymní píše:
Promiň, ale mám doma něco podobného. Jenže přece jsem se zamilovala do manžela proto jaký je! Jak se chová! Protože, to byl úžasný chlap a táta, proto ho tolik miluju… Ted zblbnul, ale už je to také na lepší cestě přesto šíleně bolí, právě protože ho miluju, když vím, že ON dává svou lásku někomu jinému! A že už to není ten chlap do kterého jsem se zamilovala, pro jeho hodnoty a názory, protože tím co udělal, to všechno proč jsem ho milovala a miluju, popřel. Chápeš? Tak myslím, že to má i zakladatelka! Nemiluješ přece protože se ti ten člověk jen líbí ale hlavně proto jak se chová!L.
Presne takhle to mam, napsala jsi to vyborne. Ano, ja ho miluju, mj. i proto, ze byl charakter a cestny a ted mi lhal. Ikdyz to cele vyresil a uvedomil si priority a hodnoty a zamilovani ho preslo a vidi na ni i chyby atd., tak on tim svym chovanim poprel ty hodnoty, ktere jsem na nem mj. milovala. Ze to bylo stavem zamilovanosti ho castecne omlouva, ale kdovi, kdy se to tedy stane zas a to mam pak zas takhle trpet? O to jde. O to, ze nevim, jestli jde vratit ten zivot, ktery jsme meli a ktery byl krasny…
Quinny: presne tak, dneska bych asi taky radsi nevedela… jenze my si kdysi pred lety rekli, ze budeme uprimni… on to tajil a nerikal mi to, ale pak byl uz doma casto podrazdeny a ja se ptala, co se deje - opakovane - a on videl, ze uz se k nam nechova, jak by mel a tak mi to rekl.
otazka je, jestli je to dobre nebo ne. tim, ze to tak boli, tak to asi mel tajit a vyresit si to sam. jenze otazka je, kam by to zaslo… on to vidi tak, ze bud by ho to preslo a bylo to v poradku, ale mozna taky ne, on by treba odesel, ted mi tvrdi, ze vi, ze by s ni nebyl, ze to prsote nebylo ono, ze mel ruzove bryle a byl jen oblblej, ale taky vi, ze kdyby odesel nekam do podnajmu a s ni se stykal a pak se k nam vratil, tak bych ho uz nikdy nevzala. Takze mozna to, ze mi to rekl a musel to pak uz logicky vyresit a „vybrat si“, tak to nas vztah mozna paradoxne zachranilo. Jen ted potrebuju, abych to nejak z te hlavy vymazala a aby to uz tolik nebolelo…:(
Můžeš si o tom myslet cokoliv, ale funguje nám to tak, tak se v tom vrtat nebudu. Prostě se milujeme. V tomhle jsem hrozně nezkušená, zakotvila jsem se svým prvním a jediným.
Ale znám svou cenu a jsou věci, které bych netolerovala. Co je to vypadnutí z role? Nevěra, pár facek, nepřiznané dluhy??? Ne, děkuji…
@Táta Pavel píše:
Teď jsi to trefila úplně do jádra - to je ono - ty miluješ tu roli, kterou teď tvůj chlap zastává. Pokud by z role vypadl, byl by to najednou někdo jinej a mohla bys ho nenávidět za to, že zničil ten vztah, tu roli, kterou jsi milovala. To je přesně princip přechodu z šílené lásky do šílené nenávisti. Protože ten nový člověk (tedy ten původní, co jen vypadl z role), k němu žádný vztah nemáš, protože je nový (má novou roli). A tvoje první zkušenost s tím novým člověkem je, že zničil tvé štěstí. Takže to je vážný důvod ho nenávidět.
Je to srozumitelné? Miluješ postavu a ne herce.
@Anonymní Ani bych neřekl, že jde o to, jestli jsi u plotny nebo venku s kamarádkami. Ale to, jestli o sebe pečuješ, jsi atraktivní když kamkoliv jdeš atd.
To je důležité vždy. Nejen pro tebe, vlastní pocit, ale i pro něj. Na tom to u vás, ale rozhodně nestojí.
Skoro bych řekl, že si toto měl prožít dříve, aby tu zkušenost zažil. Je již jen otázka, jak s tím teď naloží sám. Pokud mu to bude poučením, tak je to jen dobře. Pokud si začne více času brát jen sebe, tak to není dobře, protože svým způsobem utíká od rodiny za něčím jiným. Tím co měl dřív s tebou, ale teď mu to chybí.
Je třeba si uvědomit, že toto období si již prožil a život jde dál. Asi by nechtěl jedno dne přemýšlet o co vše přišel, protože neměl děti v blízkosti atd. a zůstal sám. Protože tak by to bylo, nakonec by toho litoval. Jak říkám, měl by jasně vědět, že znovu mu to tolerovat nebudeš již ani na této úrovni. Víc druhých šancí se nedává a tobě stačila jedna taková rána.
Z chyb se člověk má učit. Peníze bych do toho netahal, mohou, ale neměli by.
Tady jde o to, že to tajil, lhal atd. Proto, ztratil tvoji důvěru navždy a ty již budeš vždy opatrná. Zde není žádná rada jak s tím žít, každý s tím žije jinak. I on sám musí. Snad to bylo pro něj poučení. Již se opakuji ![]()
@Anonymní L. píše:Vždyť to říkám, láska k postavě. Já aspoň miluju člověka pro to, že je to člověk, se kterým jsem toho prožil spoustu pěkného i náročného, protože to prostě je ten, kterého jsem si vybral, že mě nějakou dobu bude provázet životem, s vědomím, že je to člověk, který se mění stejně jako já se měním. A ty změny jsou přirozené a není důvod kvůli těm změnám toho člověka nenávidět. Skutečně nepochopím, (teda pochopím, ale je mi to zcela cizí), jak může někdo nenávidět člověka, se kterým s láskou zplodil děti, se kterým prožíval úžasné splynutí při milování, se kterým si svěřil, co nikdo jiný nevěděl.
A že už to není ten chlap do kterého jsem se zamilovala, pro jeho hodnoty a názory, protože tím co udělal, to všechno proč jsem ho milovala a miluju, popřel. Chápeš? Tak myslím, že to má i zakladatelka! Nemiluješ přece protože se ti ten člověk jen líbí ale hlavně proto jak se chová!
L.
@Anonymní píše:Nejsi ublížená, on ti nezničil celej život, on propadl chvilkovému svému štěstí. A rozlišuj velmi přesně, kdy druhý člověk něco dělá pro své vlastní štěstí a kdy něco dělá, aby druhému ublížil.
Ale rozumis, ja jsem ta ublizena, on je ten, co to zkazil, znicil mi celej zivot a dostal az na dno /mozna to prehanim, ale ted to tak vidim/ a ja mam byt ta, co se usmiva ikdyz vevnitr krvaci a budu se o nej snazit, chvalit atd.?
@quinny píše:
no nevím pro mě by důkaz zralosti byl, že si to vyřeší sám v sobě a manželka se o tom nedozví, to že ji do toho zatáhnul my jako projev zralosti opravdu nepřijde
Neznám okolnosti, proč se to zakladatelka dozvěděla, ale podle mě jsou přijatelné oba přístupy, jak se svěřit, tak vyřešit sám.
To tak, ale není. Tady není herec ani postava, ale jen člověk. Buď ho znám nebo ne. Ten se mění nebo nemění, ale furt je to on. Svůj život nějak bere. Postupně čas plyne a věci se kolem něj mění vždy. Je jen na něm, jak s tím naloží.
@Táta Pavel píše:
Je to srozumitelné? Miluješ postavu a ne herce.
Zakladatelko, co by dělal Tvůj manžel, kdyby to bylo obráceně?
Brisco: to jsem se ho ptala a nedokaze rict, nedokaze si to pry predstavit… ja tedy jednu takovou zkusenost pred lety mela taky, mozna diky tomu jsem chapavejsi, ale ja to utla vcas a nikomu tim neublizila, tak jako on mne…
Njn, oni jsou v tomhle chlapi hodně radikální a nevěru málokdy zkousnou. Ale po nás se chce, aby jsme byly chápavé a tolerantní a udržely rodinu.
Taky jsem už měla pár nabídek
, ale já v tom mám jasno. Manželovi bych TO prostě udělat nemohla a tím končím.
@Anonymní píše:
Brisco: to jsem se ho ptala a nedokaze rict, nedokaze si to pry predstavit… ja tedy jednu takovou zkusenost pred lety mela taky, mozna diky tomu jsem chapavejsi, ale ja to utla vcas a nikomu tim neublizila, tak jako on mne…
Teď jsi to trefila úplně do jádra - to je ono - ty miluješ tu roli, kterou teď tvůj chlap zastává. Pokud by z role vypadl, byl by to najednou někdo jinej a mohla bys ho nenávidět za to, že zničil ten vztah, tu roli, kterou jsi milovala. To je přesně princip přechodu z šílené lásky do šílené nenávisti. Protože ten nový člověk (tedy ten původní, co jen vypadl z role), k němu žádný vztah nemáš, protože je nový (má novou roli). A tvoje první zkušenost s tím novým člověkem je, že zničil tvé štěstí. Takže to je vážný důvod ho nenávidět.
Je to srozumitelné? Miluješ postavu a ne herce.