Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Můj pětiletý syn je zase neustále kočička. Neřeším to, předpokládám že do puberty kočička nebude.
Jeee, my máme běžně doma kočičku, pejska, princeznu nebo si hraje, že jsem já apod. Je to naprosto normální.
Buď v klidu, matko. Přinejhorším, pokud jí to zůstane do dospělosti, může do politiky nebo k divadlu ![]()
@Anonymní píše:
Můj pětiletý syn je zase neustále kočička. Neřeším to, předpokládám že do puberty kočička nebude.
To bude už kočičák
![]()
Aspoň je to živé. Syn byl bezne bagr. Taky bájo. Přešlo to věkem
U nas zase skacou role tatinek maminka, zviratka se taky objevuji casto
Kočička, pejsek, dinosaurus, Hulk,… Všechno možné. Naprosto normální, je to dítě, hraje si. ![]()
Normalni. Dceři jsou tři a kousek. Běžne je buď pohádková postava, zvíře…+ se u nás vyskytují různí imaginární přátelé.
Když ona si na to nehraje. Ona prostě konstatuje, jsem čert a nic.. nechová se jako čert, nepoužívá rekvizity.. kdyby popadla pytel, dávala do něj plyšáky a odnesla je do pekla, tak to pochopim. Nebo chodila po čtyřech, že je kočička a mňoukala u toho.. I jsem ji udelala kartonovej oheň, aby si na toho čerta a peklo mohla hrát. A to pak nechtěla..Ale ona takhle přepíná v prubehu dne bez jakékoliv hry. Ale asi máte pravdu, moc to hrotim
díky za uklidnění ![]()
@Anonymní píše:
Když ona si na to nehraje. Ona prostě konstatuje, jsem čert a nic.. nechová se jako čert, nepoužívá rekvizity.. kdyby popadla pytel, dávala do něj plyšáky a odnesla je do pekla, tak to pochopim. Nebo chodila po čtyřech, že je kočička a mňoukala u toho.. I jsem ji udelala kartonovej oheň, aby si na toho čerta a peklo mohla hrát. A to pak nechtěla..Ale ona takhle přepíná v prubehu dne bez jakékoliv hry. Ale asi máte pravdu, moc to hrotimdíky za uklidnění
Buď ráda, malá jako Hulk chtěla spapat všechny děti na hřišti. ![]()
Opravdu buď v klidu, je to normální.
Nemusi nutně řádit jako čert, jen prostě v tu chvíli jim chce být.
Máme také i imaginární přátelé, zvířátka,… Pejsci a kočičky s námi chodí na procházky a je tak přesvědčivá, že věřím, že ona je vidí. ![]()
Normalka. Dcera taky byla ‘Peppa Pig’, ‘zlaticko’ a spoustu dalsiho, ale ona to dotahla k takove dokonalosti ze vymyslela prezdivky i pro nas (treba kdyz byla zlaticko tak ja byla milacek a manzel drahy, apod).
Syn je kočička, dcera se identifikuje jako králíček ![]()
Je to úplně normální ![]()
@Anonymní píše:
Když ona si na to nehraje. Ona prostě konstatuje, jsem čert a nic.. nechová se jako čert, nepoužívá rekvizity.. kdyby popadla pytel, dávala do něj plyšáky a odnesla je do pekla, tak to pochopim. Nebo chodila po čtyřech, že je kočička a mňoukala u toho.. I jsem ji udelala kartonovej oheň, aby si na toho čerta a peklo mohla hrát. A to pak nechtěla..Ale ona takhle přepíná v prubehu dne bez jakékoliv hry. Ale asi máte pravdu, moc to hrotimdíky za uklidnění
Naše taky někdy jenom přijde a řekne Mami, jsem žirafa. A nic, hraje si s panenkama. Pak ji oslovíme jménem a je oheň na střeše - je přece žirafa! ![]()
Možná někoho svým dotazem rozesměju, anebo možná taky ne. Ale poslední dobou mě znepokojuje chování tříleté dcerky. Už asi rok má oblíbenou pohádkovou postavu - čerty. A asi čtvrt roku často během dne střídá identity, kdy je čert a kdy holčička. Třeba řekne několikrát za sebou „mami, jsem čert“ a pak třeba průběžně říká „čert má hlad“ nebo „čert zlobí“. Takhle to dělá průběžně celý den, téměř každý den. Nejvíce, když se trochu nudí. Myslíte, že je to normální?