Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den,
obracím se na toto fórum už v opravdu zoufalé situaci skrz naší roční dcerky a prarodičů z mé (otcovi) strany.
Abych popsal příběh snad co nejstručněji. Před rokem se nám narodila krásná dcerka, naše první dítě s přítelkyní. Já už od svých studentských let nemám dobrý vztah s rodiči převážně s matkou skrz horší vzpomínky a situace z dětství. Mysleli jsme si, že dcera trošku zlepší rodinné vztahy, no opak byl pravdou. Po prvním půl roce prdíků, prvních zoubků apod jsme si vyslechli řadu výchovných rad od obou babiček a dědečků. Ovšem první problém nastal při chození s malou na procházky. S přítelkyní jsme se snažili jezdit a chodit ven s prarodičmi na stejni, aby se ani jedna strana necítila ublíženě. Já jakožto člověk pracující v zahranici taky nejsem pořád doma a když už ano, veškerý čas se snažím využít a rodinkou a užít si je co nejvíc. Tohle se časem přestalo mojí matce líbit a začala se dohadovat, že dceru vidí víc druhá babička než ona (jakoby šlo o nějaký závod) a nebo se vymlouváme a nechceme ji dceru “půjčovat”. Přitom bydlí 3 baráky od nás a je s ní častěji než druhá babička. Nepochopila ani to, že když prijedu na par dni domu, že chci být s dcerou já a né ji ještě dávat z rukou jinam. Došlo to až do stadia, kdy nám začala vyhrožovat soudem. To už si zavřela dveře u druhé poloviny rodiny a my jsme se z toho dlouho vzpamatovávali až jsme nastavili jasné podmínky kolikrát tydne a na jak dlouho muže dceru videt, aby si zkusila ty podminky od soudu, kterým tak vyhrozovala.
Tento rezim fungoval doteď, kdy naše dcera slaví první rok. Těšili jsme se na tento moment a jelikož aktuální vztahy v rodine nedovolili jednu velkou rodinnou oslavu u nás doma, chteli jsme to udelat na vickrat, ať je každá strana spokojená. Ovšem narozeninové překvapení jsme chtěli udělat první dceři mi. Já jsem aktuálně v praci a proto jsme se dohodli, ze oslavy budeme plánovat za pár dní až přijedu. Jenomže dnes, kdy měla moje matka mít dceru do kočárku, jsi ji zatáhli k nim domů, kde ji udělali soukromou oslavu s dortem, balonkama a vším a nám o tomhle neřekli ani slovo. Přišla na to přítelkyně náhodou, protože jsme měli blbé tušení, jinak bysme se to ani nedozvěděli.
Mě na tom všem mrzí jen to, že je to naše první dítě, ty první narozeniny má jen jednou za život a těšili jsme se už od těhotenství na tu první oslavu, na ten moment překvapení apod. Ano dcera možná ještě tohle nechápe a nerozumí tomu, kde je a co slaví, ale jde tady spíš o nás, že jsme se na to jako čerstvý rodiče opravdu těšili.
Já mám v sobě teď tolik vzteku, že po vyhrožovaní soudem a teď i soukromé oslavě bez naší přítomnosti, chci nějaké “půjčování do kočárku” úplně utnout. Můžou max chodit za dcerou k nám domů, ale v tento moment ani tahle možnost mi nejde přes pusu.
Proto bych rád slyšel Váš názor
Děkuji
Výborně, nejsme jediní divní s dvěma oslavami. To mě těší
.
Hele, já třeba nemám ani jednu společnou fotku z prvních narozenin. Ani z druhých. Pořádně ani z Vánoc. Na všechny se Vettela tchyně. Ještě drzé s tím, že já si můžu udělat fotky kdykoliv. Jo, mrzí mě to.
To zatrhnutí vložení by mělo být ale pro všechny! Prostě nedodrželi pravidla. Ale opatrně, aby v případě nouze měl někdo zájem pohlídat!
Tak diteti je to v tom veku suma fuk, pamatovat si nebude lautr nic. Ukazete ji dort a balonky po par dnech a bude vykulena uplne stejne.
Ale to chovani je teda neco, matka je nejspis narcis a potrebuje velice prisne hranice, jinak se to bude jen zhorsovat…posilam silu ![]()
Příspěvek upraven 26.01.24 v 21:41
Hele, vždyť je to jedno ne? Dítěti je to šumak, vy jste tu oslavu neviděli, takže si v klidu můžete užit tu svou první doma.
Na rodiče bych ale vlitla, ze do budoucna toto neexistuje. A kočár bych taky nepujcovala, když nejsou ani schopni predem říct, co s ní budou dělat. Ať chodi spolu s tvou ženou nebo tebou
Příspěvek upraven 26.01.24 v 21:41
@smada píše:
Nějak mám problém věřit, že tento text psal chlap..
To bylo první, co jsem si pomyslela.
A v popsané situaci - dítěti je v roce nějaká oslava úplně fuk, zato je hodně blbý otec pracující v zahraničí. Tohle by mě trápilo mnohem víc.
@Unknow99 píše:
Dobrý den,obracím se na toto fórum už v opravdu zoufalé situaci skrz naší roční dcerky a prarodičů z mé (otcovi) strany.
Abych popsal příběh snad co nejstručněji. Před rokem se nám narodila krásná dcerka, naše první dítě s přítelkyní. Já už od svých studentských let nemám dobrý vztah s rodiči převážně s matkou skrz horší vzpomínky a situace z dětství. Mysleli jsme si, že dcera trošku zlepší rodinné vztahy, no opak byl pravdou. Po prvním půl roce prdíků, prvních zoubků apod jsme si vyslechli řadu výchovných rad od obou babiček a dědečků. Ovšem první problém nastal při chození s malou na procházky. S přítelkyní jsme se snažili jezdit a chodit ven s prarodičmi na stejni, aby se ani jedna strana necítila ublíženě. Já jakožto člověk pracující v zahranici taky nejsem pořád doma a když už ano, veškerý čas se snažím využít a rodinkou a užít si je co nejvíc. Tohle se časem přestalo mojí matce líbit a začala se dohadovat, že dceru vidí víc druhá babička než ona (jakoby šlo o nějaký závod) a nebo se vymlouváme a nechceme ji dceru “půjčovat”. Přitom bydlí 3 baráky od nás a je s ní častěji než druhá babička. Nepochopila ani to, že když prijedu na par dni domu, že chci být s dcerou já a né ji ještě dávat z rukou jinam. Došlo to až do stadia, kdy nám začala vyhrožovat soudem. To už si zavřela dveře u druhé poloviny rodiny a my jsme se z toho dlouho vzpamatovávali až jsme nastavili jasné podmínky kolikrát tydne a na jak dlouho muže dceru videt, aby si zkusila ty podminky od soudu, kterým tak vyhrozovala.
Tento rezim fungoval doteď, kdy naše dcera slaví první rok. Těšili jsme se na tento moment a jelikož aktuální vztahy v rodine nedovolili jednu velkou rodinnou oslavu u nás doma, chteli jsme to udelat na vickrat, ať je každá strana spokojená. Ovšem narozeninové překvapení jsme chtěli udělat první dceři mi. Já jsem aktuálně v praci a proto jsme se dohodli, ze oslavy budeme plánovat za pár dní až přijedu. Jenomže dnes, kdy měla moje matka mít dceru do kočárku, jsi ji zatáhli k nim domů, kde ji udělali soukromou oslavu s dortem, balonkama a vším a nám o tomhle neřekli ani slovo. Přišla na to přítelkyně náhodou, protože jsme měli blbé tušení, jinak bysme se to ani nedozvěděli.
Mě na tom všem mrzí jen to, že je to naše první dítě, ty první narozeniny má jen jednou za život a těšili jsme se už od těhotenství na tu první oslavu, na ten moment překvapení apod. Ano dcera možná ještě tohle nechápe a nerozumí tomu, kde je a co slaví, ale jde tady spíš o nás, že jsme se na to jako čerstvý rodiče opravdu těšili.
Já mám v sobě teď tolik vzteku, že po vyhrožovaní soudem a teď i soukromé oslavě bez naší přítomnosti, chci nějaké “půjčování do kočárku” úplně utnout. Můžou max chodit za dcerou k nám domů, ale v tento moment ani tahle možnost mi nejde přes pusu.
Proto bych rád slyšel Váš názor
Děkuji
Citujme
@Anonymní píše:
Výborně, nejsme jediní divní s dvěma oslavami. To mě těší.
Hele, já třeba nemám ani jednu společnou fotku z prvních narozenin. Ani z druhých. Pořádně ani z Vánoc. Na všechny se Vettela tchyně. Ještě drzé s tím, že já si můžu udělat fotky kdykoliv. Jo, mrzí mě to.To zatrhnutí vložení by mělo být ale pro všechny! Prostě nedodrželi pravidla. Ale opatrně, aby v případě nouze měl někdo zájem pohlídat!
Děkuji za názor, mrzí mě to i skrz vaši situaci s tchýní.
@beruska9 píše:
Tak diteti je to v tom veku suma fuk, pamatovat si nebude lautr nic. Ukazete ji dort a balonky po par dnech a bude vykulena uplne stejne.
Ale to chovani je teda neco, matka je nejspis narcis a potrebuje velice prisne hranice, jinak se to bude jen zhorsovat…posilam siluPříspěvek upraven 26.01.24 v 21:41
Děkujeme mooc. Ano dcera to v tomhle věku možná nechápe, ale jde spíš o nás, že jsme se na tohle těšili.
@Tichošlápek píše:
Hele, vždyť je to jedno ne? Dítěti je to šumak, vy jste tu oslavu neviděli, takže si v klidu můžete užit tu svou první doma.Na rodiče bych ale vlitla, ze do budoucna toto neexistuje. A kočár bych taky nepujcovala, když nejsou ani schopni predem říct, co s ní budou dělat. Ať chodi spolu s tvou ženou nebo tebou
Příspěvek upraven 26.01.24 v 21:41
Ano tento návrh už nás taky napadl. Jen si myslím, že chození spolecne s kočárem by dopadlo ještě hůř, ale bral bych to všema deseti.
@smada píše:
Nějak mám problém věřit, že tento text psal chlap..
Podle čeho usuzujete?
@Capelucia píše:
To bylo první, co jsem si pomyslela.A v popsané situaci - dítěti je v roce nějaká oslava úplně fuk, zato je hodně blbý otec pracující v zahraničí. Tohle by mě trápilo mnohem víc.
Tohle bych asi potřeboval více rozvést.
@Unknow99 píše:
Tohle bych asi potřeboval více rozvést.
Dítěti víc oslav neubližuje - není to podstatné. Mít tátu, který není doma, dítěti ubližuje a je to zásadní faktor
. I malé děti potřebují oba rodiče, ne jenom maminku. Jde to sice i jenom s maminkou, ale to dítě to ovlivní. Tatínek jednou za čas je pro takové dítě pak jenom návštěva - to už mu jsou mnohem bližší a známé ty „ošklivé“ babičky. Primárně bych v takové situaci řešila, jak to udělat, aby byla rodina rodinou.
@Capelucia píše:
Dítěti víc oslav neubližuje - není to podstatné. Mít tátu, který není doma, dítěti ubližuje a je to zásadní faktor. I malé děti potřebují oba rodiče, ne jenom maminku. Jde to sice i jenom s maminkou, ale to dítě to ovlivní. Tatínek jednou za čas je pro takové dítě pak jenom návštěva - to už mu jsou mnohem bližší a známé ty „ošklivé“ babičky. Primárně bych v takové situaci řešila, jak to udělat, aby byla rodina rodinou.
Tohle je zase kapitola sama o sobě. Člověk když chce v dnešní době pro rodinu dům a být s ní co nejvíce času, tak musí i něco obětovat. Nenarodil jsem se v bohaté rodině. A já nejsem pryč půl roku nebo víc, mám to nárazově, někdy jsem doma každý vikend, někdy i měsíc vkuse, zase mám volna vic než kdybych pracoval někde u nás ve fabrice. Ale tak jak se to tady už řešilo, dítě teď moc nechápe ty oslavy, tak i urcite nerozezna, jestli jsem pryc 3 dny nebo týden.
Naštvalo by mě to a mrzelo hodně. My po prvních narozeninách velké rodinné oslavy vzdali, druhé a třetí narozeniny jsme oslavili jen ve třech a bylo to moc fajn.