Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, jsem bezradná a potřebovala bych vědět, jestli nemáte někdo zkušenosti s tím co teď zažívám bohužel já. Mám 4-letou dceru, která mě poslední měsíc naprosto odmítá a chce jen tátu. Do té doby to bylo jen „maminko - jsi moje láska“ a rozuměli jsme si - do té doby jí nesměl manžel ani vykoupat ani jí uspávat, hráli jsme si převážně spolu. Ale teď je to úplně naopak, všechno musí jen táta, táta, táta - když má být semnou sama, tak má hysterický záchvaty, že nechce, aby tatínek odešel a odmítá semnou dělat cokoliv. Nechce jít semnou spát, umýt se a ani skoro hrát a když už si hrajeme, tak pořád říká jak má ráda tatínka a on je její nejdražší. Někdy nám přijde, že to přede mnou dělá naschvál, aby mě naštvala, protože ze začátku jsem jí to dost dávala najevo jak mě to hrozně mrzí a ptala se jí, co jsem provedla (asi to byla chyba). Teď k němu třeba přijde, chytne ho za nohu a když vidí, že se dívám, tak začne říkat „táta, táta - mám tě moc ráda tati“. Já jsem ráda, že mají tak hezký vztah, ale jako mámu mě to hrozně mrzí, že se ke mě chová někdy až ošklivě. Jsem ve fázi, že se na ní bojím být přísná, aby mě neodmítala ještě více, ale vychovávat jí musím. Když zlobí a neposlouchá nás, tak jsme na ní přísnější a snažíme se jí vysvětlit, že si k nám určitý věci nemůže dovolit, ale dáváme jí i lásku a pocit, že je pro nás ten největší poklad. Prosím máte s tím taky někdo zkušenosti? Pořád si řikám, jestli jsem někde neudělala chybu, že se tak začala chovat.
Z toho, co píšeš, mám jednoznačný pocit, že u vás doma šéfuje dcera ne ty s manželem.
A to je opravdu špatně.
Jasně, že to dělá naschvál (i když třeba podvědomě), testuje, kam až může zajít a co všechno jí dovolíte.
Syn (3,5r) taky každý večer ječí, že chce, abych ho uspávala já. Ale má smůlu - s manželem se střídáme a přes to nejede vlak. Je to tak skoro 3/4 roku a pořád to zkouší
Ale v poslední době už je to lepší.
Řeči o tom, že tatínek je jí nejdražší bych ignorovala, přece se nenecháš manipulovat čtyřletou holkou?
Co bych taky zavedla - víc rozlišovat hierarchii v rodině. Podobně jako se psem, ale funguje to.
Muž by se měl po příchodu z práce vítat první s tebou, pak s dcerou. Dospělí chodí do dveří první, není možné, aby se tam první cpalo dítě. Ty budeš první na stůl dávat jídlo manželovi, pak až dceři. Dcera by vám neměla skákat do řeči. A taky by měla vidět, že s manželem vám na sobě záleží, první v rodině jste prostě vy-partneři a pak až dcera.
A samozřejmě to chce nejvíc ze všeho důslednost a s manželem stejný přístup k výchově. Nikdy byste se o výchově a přístupu k dceři neměli dohadovat před ní.
Možná se ti to bude zdát drsné, mělo by to pomoct. Předpokládám, že dcera je jedináček? O to mi to přijde důležitější.
Příspěvek upraven 12.08.15 v 07:14
Máte pravdu a přesně to jsem včera říkala manželovi, že doma začíná vládnout dcera a my posloucháme. Tatínek si její náklonost samozřejmě „užívá“, ale je na ní přísný a dává jí najevo, že se mu vůbec nelíbí jak se ke mě chova. Zrovna včera ukázkový příklad. Manžel chtěl jet do kina, dcera začala šílet, že nechce, aby nikam jel - já toho zrovna měla po příchodu z práce plné kecky a taky by se mi hodilo, aby nikam nejel. Tak jsem ho před dcerou požádala i já, jestli zůstane dnes doma a manžel na to „tak já tedy poslechnu maminku a nikam nepojedu“ a dcera na to hned, že nejede kvůli tomu, že ho poprosila ona a manžel jí hned vyvedl z omylu, že nejede do kina kvůli mě, tak ztichla. Ale přijde mi, že když jí manžel vynadá jak se ke mě chová, že je pak na mě ještě víc naštvaná, že se mě manžel zastává. Ale to se nedá nic dělat, jak píšete nebude se vše točit okolo ní.
kolik - máte pravdu, teď si přesně řikám, jak muselo být manželovi, když se k němu chovala podobně. Jenže jsem myslela, že jako dcera a máma máme mezi sebou „jiný“ vztah, který nám zůstane a nějak se to teď bortí. Pořád jí říkáme, jak se nám nelíbí její chování - drzá, sobecká, posměvačná, ale jak jde do prostředí mezi lidi, který nezná, tak je andílek - stydí se, s nikým se nebaví a poslouchá jak hodinky. Ve školce je z ní úplně jiná holčička než jak se chová doma. Ve chvílích, kdy jsem byla hodně zoufalá, jsem to s manželem někdy řešila před ní - ať jí na vše neskočí, když se hned rozbrečí a musí vydržet a to byla velká chyba. Teď mě vidí jak tu přísnou matku, která tátovi diktuje co má dělat. Byla to chyba…
A ano je to bohužel jedináček, i když jsem se hodně snažili, aby nebyla rozmazlená, tak se bohužel asi tak stalo.
Nechce jít s tebou spát, nechce se umýt, nechce si hrát? Bojíš se jí něco říct, aby tě neodmítala?
Nesmíš jí povolit, jsou jí 4 roky, posouvá hranice, takže nechceš si se mnou hrát? nemusíš, hraj si sama. Nechceš jít se mnou spát? Dneska ukládám já, nechceš, jdi sama a uřvi se do bezvědomí, nechceš umýt? Chytla bych jí a umyla, a důrazně bych jí řekla, že tohle ne a jestli nepřestane ječet, dostane na zadek, že bude poslouchat co říkám, a na ten zadek by s přehledem dostala. Tatínka si může mít ráda jak chce, ale jeden den ukládá maminka, druhý tatínek…
Popřípadě druhá varianta, nechť si to dělá tatínek, pokud mu to nevadí, však i jemu za chvíli bude hrabat, že je vše na něm, ty si v klidu dělej, co potřebuješ jinýho. Dáváš dítěti příliš velkou moc. Samozřejmě tě má ráda, tohle je období, vítězí nad tebou a upevňuje pozice. Dokud jí na to bude skákat, bude to dělat. Nechceš od maminky? Fajn, běž si za tatínkem, mamince je to fuk…pak jí to přestane bavit. Vzpamatovat se musíš ty.
Nicméně já osobně bych na své dítě aplikovala metodu A.
No a příště, až bude chtít jít manžel do kina, a ona bude vyvádět, s úsměvem mu řekni, ať jde. I unavený člověk zvládne jedno dítě.
Nie je na take spravanie trochu stara? Moje holky mali toto obdobie niekedy medzi rokom a dvoma ![]()
@lenaby píše:
teď si přesně řikám, jak muselo být manželovi, když se k němu chovala podobně. Jenže jsem myslela, že jako dcera a máma máme mezi sebou „jiný“ vztah
Mam tomu rozumiet, ze ona otca odmietala, a nic sa nedialo? U nas ked holky odmietaju tatinka, tak je maminka smutna, az kym nebudu s tatinkom kamaratky. A nechcem ich, ked oni nechcu tatinka. Mozno nie najspravnejsi pristup, ale vo vysledku sa u nas pravidelne strieda ‚nechci tatinka‘ s ‚chci tatinka, ne mamu‘
Z toho, co pises, mi prijde, ze se jedna o Oidipovsky komplex, i vek by odpovidal. ![]()
Napsala jsi to Terrrinka4444 moc dobře, aplikuji poslední dobou metodu A a minulý týden jsme se skoro poprali, abych jí vykoupala (manžel odešel na nohejbal)a jednou za čas do toho přidám metodu B:-)Přesně, dali jsme jí moc velkou moc a zkouší posouvat hranice. Naštěstí s manželem máme na to stejný názor, ale prý je pro něj někdy těžký, když se mu rozpláče a dělá na něj ty její smutné oči, aby jí pořád něco odmítal. Je to tatínkova holčička…Prostě někdy vyměkne, i když je na ní taky přísný. Právě jsem se divila, že to u nás nastalo až tak pozdě, v mnoha diskuzích čtu, že to mají děti okolo druhého roka (v té době, byla ke mě přikovaná jako klíště) a u nás až teď, o to je to horší, protože má u toho hrozný „hlášky“. Jednou už v beznadějné situaci jsem na ní vyštěkla, že je rozmazlená a její odpověď mě dostala: „ale takhle jste mě vychovali“ a bohužel měla pravdu. Manžel chodí na nohejbal, každou středu a důrazně jí každou středu říká, že to kvůli ní rušit nebude, že má taky nárok na své koníčky a ona jen pláče a pořád dokola opakuje „já tatínka na ten nohejbal pouštět neměla“ a tak jí dokola vysvětluju, že ona nerozhoduje o tom, kam budeme chodit a že až bude mít svoje záliby, tak jí je nebudeme zakazovat jako ona nám (tedy záleží jaké záliby to zrovna u dcery budou ![]()
@Zdenilda píše:
Z toho, co pises, mi prijde, ze se jedna o Oidipovsky komplex, i vek by odpovidal.
Mozem sa spytat na ten suvis s vekom? Nevygooglila som nic, a doteraz som si myslela ze je to skor problem pubertakov ![]()
@Bábi Zlopočasná píše:
Mozem sa spytat na ten suvis s vekom? Nevygooglila som nic, a doteraz som si myslela ze je to skor problem pubertakov
No prave ze se projevuje poprve kolem veku 3 az 4 let. V psychologii nas ucili, ze zenske a muzske role jsou proste dany a dite je jiz v tak nízkém veku zacina praktikovat. Proto si myslim, ze dcerka zakladatelky tak pne k tatinkovi a chce maminku vytlačit.
@Bábi Zlopočasná
u děvčat jde o Elektřin komplex a má několik fází, jedna z nich je předškolní věk „tatínkova holčička“. není neobvyklé, že dítko tvrdí, že si otce vezme za muže a bude jeho manželkou. Tam jde o to, aby otec zdravě holčičku přijal, ale neudělal z ní svojí partnerku (i v psychologické rovině)
Jakkoliv na budku to musí být, snažila bych se za každých okolností zůstat v klidu. To totiž funguje spolehlivě. Pravda je taková, že když není po jejich, chtějí alespoň nějakou reakci, alespoň v něčem dosáhnout svého, když už tedy nebude s tátou, alespoň se s tebou bude hádat.
Chce to tedy trénink nervů, ale osvědčuje se to. Když vyšiluje, bude dělat to, co dělat má, ale ty u toho nebudeš křičet, nenecháš se vytočit, až usne, půjdeš so praštit pěstí do zdi
jak uvidí, že to nenese efekt, že tě tím nevytočí, nenaštve, ničeho tím nedocílí, tak přestane. Manžel je dobrý, že stojí za tebou, ujišťovat, že jí máte rádi, takže i já tebe miluju miláčku, nejvíc na světě, ale dneska s jdeš lehnout s maminkou. Zrovna tak, i když jí budeš ukládat ty a ona bude vyvádět, nechť si vyvádí do sytosti, nechceš s maminkou, dobře miláčku, můžeš sama, maminka tedy jde, moc tě miluju, dobrounoc. Když bude ječet, že ona tebe ne, s klidem jí odpověz, že to nevadí, že to stejně nijak nezmenšuje tvoji lásku k ní. A vydržet a hlavně klid a klid a klid, to jejediné, co pomůže. Vystresovat se a řvát na ní, že je rozmazlenec, jakkoliv to chápu, fakt jo, ale je to kontraproduktivní.
Správně by neměla dostat ani po zadku, vše v klidu, ale starší mě jednou nedávno tak vytočila, házela oči v sloup, na téměř všechno, stokrát jsem vysvětlovala a vysvětlovala a vysvětlovala, myju jí hlavu, říkám jí, ať víc zakloní, aby jí ten šampón nenatekl do očí, že by to štípalo a on zase hodila ty oči v sloup jako alá co jí prudím…dostala takovou po zadku, bez varování už, že jen ty oči třeštila, následovalo řvaní, páč jí nebiju, ale už ty oči neháže, takže i to má něco do sebe, nicméně klid a klid a klid. Trénuj to, nenech jí, aby tě vytočila.
Terinka4444 Děkuju za podporu, jak píšeš, musim se nad tím povznést a i přesto její odmítání jí dávat najevo jak jí mám ráda, do teď jsem s ní spíše bojovala a když pak po mě něco chtěla, jsem jí řekla, že když byla na mě ošklivá, že si hrát s ní nepůjdu a teď už vim, že to byla chyba - ale chybama se člověk učí, jen doufám, že jí to nepoznamenalo na tolik, že semnou skončila. Budu muset zatnout zuby a zůstat v klidu. Já jsem docela výbušné povahy, hlavně co se malý týče a pak když jí vidim jak krásně spinká, je mi z té situace do breku. Teď jela s manželem na 3 dny ke tchýni, tak si obě „odpočineme“ a doufám, že se jí bude aspoň trochu po mě stýskat. Příští týden hlídám zase malou já a manžel jde do práce, tak jsem zvědavá jak budeme „bojovat“ ![]()