Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcerka má panický strach i přes den!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.1.16 22:22
Dcerka má panický strach i přes den!
MAMINKY PROSÍM PORAĎTE!!! Mám pětiletou dceru, která má dlouhodobý strach při usínání a v noci, takže musí spát při světle a pokud se v noci vzbudí, vždy volá přes celý byt, protože se bojí přijít, i když má baterku…To bych samozřejmě dokázala pochopit, protože je to poměrně časté. Avšak před pár týdny začala mít doma panický strach a to i „ve dne“, když je světlo, nebo normálně všude rozvíceno! 
Bydlíme v bytě a projevuje se to tak, že nedokáže být sama v místnosti, všude za námi chodí jako ocásek, například když se chystáme do školky, bojí se jít sama i na chodbu obout si boty, pokud se já ještě oblékám, nebo si jít pro něco do pokoje, pokud já jsem v kuchyni a nikdo s ní nejde… Týká se to celého bytu a už si ani nepamatuju, jaké to je, když si v pokojíčku sama hrála! 
Zkoušeli jsme s ní o tom tisíckrát mluvit, domlouvat, smlouvat, bohužel i vyhrožovat,..nepomohlo nic. 
Občas už na ní i křičím, protože takhle se opravdu nedá fungovat a už jsme z toho úplně zoufalí!!! Problém je v tom, že to začalo zrovna v době kdy se nám narodila druhá dcerka. Malá jí miluje a se vším kolem miminka ochotně pomáhá, k tomu se jí všíchni snažíme maximálně věnovat, takže mi opravdu nepřijde, že by to měl být projev žárlivosti a vážně si nedovedu představit, že by tohle dokázala zahrát, nebo nám dělat naschvál. Sama vůbec nedokáže popsat čeho se bojí a přitom jen opakuje, že to nedělá schválně, že nás má ráda a kolikrát opravdu pláče strachy, třeba když jí někdy odmítnem doprovodit, například na záchod! Vážně už nevím co s tím…Nesetkali jste se s tím některá? Že by se vaše dítě bálo přes den ve vlastním bytě, nebo takhle reagovalo na příchod sourozence, případně jak to řešit? Dětský psycholog je pro nás poslední možnost a bohužel si nejsem jistá že by jí to pomohlo. Nepřála bych si nic jiného, než jí nějak pomoct zbavit toho strachu, hlavně aby bylo všechno jako dřív a my mohli zase normálně fungovat!! 
DĚKUJI ZA VŠECHNY NÁZORY! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.1.16 22:33
Možná se tak prostě projevuje to, že nechce přijít o vás. bojí se toho, že má sourozence, konkurenci… chce být s vámi, nechce vás opustit, aby jste se nevěnovali víc miminu…
neumí to sama pojmenovat, neví proč to dělá, tak prostě říká že „se bojí“… neumí říct, že se bojí jak to teď s ní bude, jestli ji máte pořád rádi, když najednou máte rádi i to miminko…
jen můj osobní názor…
náš starší si mě děsně hlídal před porodem, taky jakoby se něčeho bál, nechtěl se ode mně hnout… přitom se asi bál o mně - bál se, že o mně přijde… ale on se uklidnil po porodu, když jsem se vrátila z porodnice. nikam jsem mu nezmizela, on se postupně zlepšil
pro představu: tvůj chlap si přivede novou mladší a hezčí manželku, všichni z ní budou naprosto paf a budou se vyptávat jenom na ni, manžel jí dá tvoje oblečení, do kterého se nevlezeš, bude s ní najednou spát místo tebe v ložnici, ona jenom kňourne a on hned poběží a tobe bude furt jenom říkat „počkej“.. a když budeš říkat, že ti to vadí, tak ti bude vysvětlovat, že tě má stále rád a ty tomu nebudeš věřit… tak si nejspíš vymyslíš něco, na co on uslyší, třeba nějakou nemoc, aby se o tebe zase zajímal, budě tě třeba bolet břicho nebo… se budeš najednou všeho bát, a všechno jen proto, aby byl manžel s tebou jako dřív, než přišla ta nová krásná manželka
to jen tak, jsem se rozepsala, pardon. tohle jsem si pořád říkala, když se narodila mladší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:33
Měli jsme také něco podobného, jen tedy ne až v takové míře, jak popisujete… Jak byli děti spolu, bylo to dobré, jak šel ale starší do školky, jako by se vrátilo spojení s pupeční šňůrou a ne, bez nás nic a nikam. To ale pouze přes den, v noci jen když měl špatné sny… Trvalo to asi půl roku a jak to přišlo, tak to i odeznělo… Dal jsme proto nepatrali a vlastně se díky tomu mezi mnou a jim prohloubil rodičovský vztah… Jelikož s tímto bylo velké trápení, přeji, aby jste měla pevné nervy a zvládla najít řešení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:34
Nezlob se, ale vidím to na toho psychologa, vždyť z toho můžou být vážné následky. Diskuze na emiminu je sice taky dobrá, ale návštěvě psychologa se nevyrovná. Hodně lidí mi řekne, že to není možné, ale já sama mám zkušenost, že jsem ve věku tvojí dcery měla takové stavy deprese a úzkosti, že jsem hodiny mohla být ztuhlá v křeči a plakat… Jen tak, bez konkrétní příčiny… Zkrátka nepodceňovala bych to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:37
Vlastně nevím jestli to psát, ale moje neteř tohle má od první třídy…bohužel má teď 11 let a není schopná spát sama atd… byly u psychologa (u dvou různých), jedna jim řekla že má velkou představivost a to co my vidíme třeba jako kruh, oni si domyslí něco divného čeho se bojí…neteř si dokonce myje každý den vlasy, protože se bojí že v nich budou brouci… a taky jí nedokáže nikdo pomoci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:39
Má úzkosti, nedokáže to správně popsat, taky bych zašla za dětskýcm odborníkem, ale rozhodně toto není zlobení, tudíž se na ni nezlobit, nevyhrožovat, netrestat. Pokud to jde, umožnit, aby byla pořád s váma, možná to odezní samo, ale poradit někam bych se zašla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:40
@kkatarinka píše:
Vlastně nevím jestli to psát, ale moje neteř tohle má od první třídy…bohužel má teď 11 let a není schopná spát sama atd… byly u psychologa (u dvou různých), jedna jim řekla že má velkou představivost a to co my vidíme třeba jako kruh, oni si domyslí něco divného čeho se bojí…neteř si dokonce myje každý den vlasy, protože se bojí že v nich budou brouci… a taky jí nedokáže nikdo pomoci
Pardon, že to napíšu, ale uf, to je síla, chudák holka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:41
Prijde mi to jako spatna adaptace na prichod sourozence @Lucy_VM evidentne se boji ztraty rodicu. Asi jste se od ni oddelili prichodem sourozence, a ona ma strach, ze se vzdalite jeste vic, tak si vas pouta fyzicky.
Rozhodne bych nevyhrozovala, neplacala, naopak. Vim, ze pises, ze se ji venujete, ale asi to neni zpusobem, jaky ona potrebuje. Spis, nez behani po psychologach, bych zkusila zmenit domaci rezim a cas straveny s ni, ujistovala bych ji o sve lasce, dostupnosti vc. emocni, byla bych tam vic pro ni, i kdyz se to muze zdat tezke.
Urcite bych ji tyhle potreby neodmitala pokryvat, i kdyz to bude narocnejsi. Musis to videt z jeji perspektivy, citi se osamela a ztracena, tak se lepi na rodice. Je to celkem normalni projev, nic patologickeho, a myslim, ze naprava je v tvych rukou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:51
@Michal Mysak píše:
Pardon, že to napíšu, ale uf, to je síla, chudák holka
ani nevíte jak je nám jí líto, už toho vyzkoušeli tolik, i si říkáme že v 11 letech když si s ní promluvíme tak to prostě musí pochopit…ne je to v její hlavě a doufáme že to snad už brzo vymizí až se začne zajímat třeba o kluky 
ale máme i strach aby to nešlo dál např. k anorexii atd…
bylo i jedno období, že to bylo lepší…ale tak rok zpět to zajelo zase do stejných kolejí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 22:56
Máme to naprosto stejně. Dcera 4 roky nevydrží ani minutu v místnosti sama. Máme také druhé dítě 7 měsíců a předtím to nedělala. Evidentně má strach. Já ji nijak nenutim spíš chápu a když něco chce z jiné místnosti tak když nemůžu zrovna ji doprovodit tak chvilicku počká a pak tam s ní zajdu. V noci spíme všichni spolu v posteli a když něco potřebuje jdu s ní. Nedokazu si představit že by spala sama v pokoji a vnoci se probudila. Myslím že je to období a potřebuje zkratka získat duveru a to jediné tak že budu chápat její strach a budu ji pomáhat. Jsem přece její máma a nepředpokládá že by se takto bála už navždy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 23:03
Proc je detsky psycholog POSLEDNI moznost a proc si myslis, ze ji nepomuze? 
ja bych to teda radeji resila (a diskuze na emiminu neni reseni) nez trapila ji i sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 23:04
@kkatarinka píše:
ani nevíte jak je nám jí líto, už toho vyzkoušeli tolik, i si říkáme že v 11 letech když si s ní promluvíme tak to prostě musí pochopit…ne je to v její hlavě a doufáme že to snad už brzo vymizí až se začne zajímat třeba o kluky
bylo i jedno období, že to bylo lepší…ale tak rok zpět to zajelo zase do stejných kolejí
Tady na EM se řeší každá kravinka, tak se mnohdy skoro dusim smíchy, ale pak je reálný život a příběhy nebo zkušenosti, které berou dech a až běhá mráz po zádech, co si kdo musí zkusit v životě. Je s podivem, že v dnešní době plné techniky nemáme možnost těmto stavům porozumět, ale jen se s nimi naučit zžít… Jak Vám, tak zakladatelce držím pěsti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 23:09
Děkuji moc všem za názory! @Kosmmi - Ani nevíte jak jste mě potěšila, že v tom nejsme sami… Ano, přesně tak je to i u nás, od té doby co je druhá dcerka, spíme všichni společně v ložnici. Starší Vanesska s námi v posteli a miminko v postýlce. Opravdu se jí snažíme maximálně věnovat, všichni kdo přijdou jdou první za ní aby se necítila odstrčená a pak až za miminkem, říkáme že jí milujeme a třeba i několikrát zmíníme že miminko počká, že teď potřebuje Vanesska to a to a uděláme to. Trvá to celé teprve tři týdny, ale už i tak jsme z toho na nervy. Pokusím se tedy netrestat a vydržet a až půjdeme příště k doktorce, poradím se s ní co by navrhovala, jestli je to normální reakce na příchod sourozence, nebo by doporučila to nějak řešit. Opravdu jsem se ještě nesetkala s tím, že by někdo tohle dělat přes den…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 23:13
@Lucy_VM
tak 3 tydny je relativne kratka doba. vzhledem k tomu, ze se to shoduje presne s narozenim sourozence, tak je ten „spoustec“ asi jasny.
pockala bych do konce sestinedeli a pak to zacala resit s doktorkou. ono je dost mozne, ze ji to proste prejde. ale pokud ne, je lepsi to zacit resit co nejdriv, protoze tyhle veci maji tendence se stupnovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 23:14
@kkatarinka píše:
Vlastně nevím jestli to psát, ale moje neteř tohle má od první třídy…bohužel má teď 11 let a není schopná spát sama atd… byly u psychologa (u dvou různých), jedna jim řekla že má velkou představivost a to co my vidíme třeba jako kruh, oni si domyslí něco divného čeho se bojí…neteř si dokonce myje každý den vlasy, protože se bojí že v nich budou brouci… a taky jí nedokáže nikdo pomoci
To je hrozné, chudák…To teda držím palečky ať se z toho dostane! A nevíte z čeho jí to mohlo takhle vzniknout? Pokud dřív byla v pořádku a najednou takové úzkostné stavy…? Přece to musí mít nějakou příčinu ne? A když to trvá pět let a nejde to nijak řešit, to už musí být opravdu bezmoc… Přeju neteři i jejím rodičům hodně sil!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
