Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dobrý den všem, měl by někdo radu jak se vyrovnat s pocitem křivdy? Rodiče (70let) měli dvougenerační dům, zahrada, dvě garáže, dvě děti. Stane se neštěstí, máma zemře. U notáře jsme se dozvěděli, že měla závěť, vše odkázala svému manželovi (našemu tátovi). Tohle jsme s bráchou respektovali. Po třech týdnech jsem zjistila, že otec ještě ten den vše daroval bratrovi, včetně peněz, které měla mamka na účtu. Měla jsem v jedné garáži věci, teď musím garáž okamžitě vyklidit, pan bratr ji chce pronajmout. Stýkali jsme se pravidelně, žádné neshody. Teď mám v sobě obrovský pocit křivdy a nedokážu to v sobě pobrat. Jediné co táta řekl, bylo to moje rozhodnutí. Ale proč???
To se ti nedivím, je to od něj pěkně sprostý. Ale nenaděláš nic. Asi by moje vztahy k nim pěkně ochladly. Ne, že bych byla nějaká na peníze, ale aspoň nějak se s tebou vyrovnat mohli. Když už ne otec tak aspoň bratr.
To je divný. Že by notář nikdy neslyšel o institutu neopominutelného dědice? Nebo to spíš bylo trochu jinak, než říkáš…
Nebo jste cizinci, třeba US praví to umožňuje, jak to popisuješ…?
Protože to byl jeho majetek a mohl s ním nakládat jak on chtěl. Holt jsi tímto nejspíš přišla o otce a bratra.
@Tomie píše:
To je divný. Že by notář nikdy neslyšel o institutu neopominutelného dědice? Nebo to spíš bylo trochu jinak, než říkáš…Nebo jste cizinci, třeba US praví to umožňuje, jak to popisuješ…?
Chápu to tak, že když respektovali maminky přání, že se dědictví s bratrem vzdali ve prospěch táty.
Nevěřím, že si s rodiči neměla žádné problémy. Podle mého k tomu měli (nebo otec má) nějaký důvod.
@Tomie píše:
To je divný. Že by notář nikdy neslyšel o institutu neopominutelného dědice? Nebo to spíš bylo trochu jinak, než říkáš…Nebo jste cizinci, třeba US praví to umožňuje, jak to popisuješ…?
Tak pokud s tím nikdo nepřijde, tak proč by to řešil že jo?
Pominutí nepominutelného dědice v závěti již nezpůsobuje její neplatnost, byť relativní, ale pouze zakládá právo nepominutelného dědice požadovat vyplacení svého povinného dílu (§ 1654 odst. 1 NOZ).
Může se slečna domáhat 1/4 jejího podílu po matce.
@Cucajz píše:
Nevěřím, že si s rodiči neměla žádné problémy. Podle mého k tomu měli (nebo otec má) nějaký důvod.
Nemusí mít žádný důvod… je tolik rodičů, co preferuji jedno dítě a na druhé se💩
@Anonymní píše:
Dobrý den všem, měl by někdo radu jak se vyrovnat s pocitem křivdy? Rodiče (70let) měli dvougenerační dům, zahrada, dvě garáže, dvě děti. Stane se neštěstí, máma zemře. U notáře jsme se dozvěděli, že měla závěť, vše odkázala svému manželovi (našemu tátovi). Tohle jsme s bráchou respektovali. Po třech týdnech jsem zjistila, že otec ještě ten den vše daroval bratrovi, včetně peněz, které měla mamka na účtu. Měla jsem v jedné garáži věci, teď musím garáž okamžitě vyklidit, pan bratr ji chce pronajmout. Stýkali jsme se pravidelně, žádné neshody. Teď mám v sobě obrovský pocit křivdy a nedokážu to v sobě pobrat. Jediné co táta řekl, bylo to moje rozhodnutí. Ale proč???
Jsi skutečně jeho dítě?
Upřímnou soustrast.
Proč jsi neřešila neopomenutelné dědice? Možná bys ještě mohla.
Mimochodem, měla bych trochu obavy, jestli se táta nechystá udělat nějakou blbost - proč by jinak všechno přepsal na bráchu, nenechal si ani peníze? Kde teď bydlí, z čeho žije? Jestli jste měli skutečně dobré vztahy, čemuž se mi moc věřit nechce, co takhle tátu podpořit a pomoct mu se vyrovnat se smrtí manželky?
To se možná bude táta divit, až posype z baráku, aby ho mohl bratr pronajmout.
měla ses zakladatelko domáhat svého podílu, měla bys aspoň něco
@Cucajz píše:
Nevěřím, že si s rodiči neměla žádné problémy. Podle mého k tomu měli (nebo otec má) nějaký důvod.
Důvod nemusí být žádný. Jsou rodiče, kteří mají rádi jen jedno z dětí.
O nic bych se nehrabala, ale péče o otce by náležela jednou bratrovi.
To by bylo zas moje rozhodnutí, když otcovo rozhodnutí bylo nacpat všechno do chřtánu jenom bratrovi.
Na otazku ti tady nikdo neodpovi. Ale nezda se mi, ze by u vas doposud byli vsechno tak slunickove, jak jsi presvedcena.
Nebo jsi chovani pribuznych, urcite naznaky alespon, prehlizela, nevnimala nijak zle…opravdu nebyl bratr nikdy uprednostnovan?
Jeste tedy nechapu, ze „hned ten den“ daroval otec vse bratrovi - jaky den, kdy umrela mamka? Pred dedickym rizenim?
Nez bych opravdu vyklidila pozice, sla bych to probrat za advokatem, jestli je toto pravne ok.
@topazio píše:
Důvod nemusí být žádný. Jsou rodiče, kteří mají rádi jen jedno z dětí.
Jenže mít rád jen jedno dítě a udělat takovou kravinu, jako přepsat na něj vše včetně vlastních peněz ještě za života, to je trochu jiný kalibr. Já bych se hlavně bála, že táta chce někde skočit pod vlak nebo že mu vlastní syn vyhrožoval. Nepřijde mi tohle normální chování pár dnů poté, co pohřbí manželku.
Dobrý den všem, měl by někdo radu jak se vyrovnat s pocitem křivdy? Rodiče (70let) měli dvougenerační dům, zahrada, dvě garáže, dvě děti. Stane se neštěstí, máma zemře. U notáře jsme se dozvěděli, že měla závěť, vše odkázala svému manželovi (našemu tátovi). Tohle jsme s bráchou respektovali. Po třech týdnech jsem zjistila, že otec ještě ten den vše daroval bratrovi, včetně peněz, které měla mamka na účtu. Měla jsem v jedné garáži věci, teď musím garáž okamžitě vyklidit, pan bratr ji chce pronajmout. Stýkali jsme se pravidelně, žádné neshody. Teď mám v sobě obrovský pocit křivdy a nedokážu to v sobě pobrat. Jediné co táta řekl, bylo to moje rozhodnutí. Ale proč???