Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Totálně mě naštval tchán
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.4.23 17:38
Jsi svatá. Tohle bych nedala, tolik vyvařování nejen pro tchána, ale pro řemeslníky. Skončila bych tím, ať si choděj do hospody. Ty se můžeš přetrhnout a ještě jsi ta špatná? Tak to tůdle nůdle, pánové.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
16.4.23 17:40
Kdyz se omluvi a vyrikate si to… a slevi ze svych naroku…
Ovsem muj full servis pro tchana by skoncil (mozna docasne, to by se videlo podle dalsiho vyvoje). Limonady? To neni nic nezbytneho. Mel jste si koupit vcera. Mam tu deti a varim.
Ad,, vyvařování pro cizí lidi, kdy musí být polévka, hlavní chod, nějaký dezert, pak svačina, samozřejmě teplá..,, Coze? To se ti stalo jak proboha? Kde v dnesni dobe maji remeslnici 3 chody?
Tezko rict, jestli je za tim vsim tvoje snaha o dokonalost a udelala sis to sama nebo naroky manzela a tchana a ty jim delas sluzku - a castecne sis to znovu udelala sama. Protoze toto provozovat s dvemi malymi detmi je silenstvi, z ktereho se muzes brzy zhroutit.
- Citovat
- Upravit
16.4.23 17:44
Já to nechápu. To máte lidi normálně na firmu? Pokud ano, tak proč jim děláš kuchařku? Nebo u vás dělají kamarádi? Proč děláš tchánovi poskoka a kuchařku? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.23 17:45
Ty už jsi sem dřív psala, že?
Jak vidím, problémy pokračují a eskalují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.23 17:45
Že ti vadí a vadit bude, to se ani nedivím. Ale nechápu, proč žijete v tomhle uskupení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.23 17:45
Pááááni, co k tomu říct. On si zvykl na servis, evidentně i na diktování toho co a kdy bude a v tobě se to všechno nahromadilo. Otázkou zůstává, zda tchán uzná svoji chybu a omluví se ti. V tobě to ještě nějakou dobu určitě bude.
Musí mít řemeslníci domácí jidlo? Nemůžou chodit vždy do hospody? Tohle bych určitě zrušila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.23 17:46
@Stará známá píše:
Kdyz se omluvi a vyrikate si to… a slevi ze svych naroku…
Ovsem muj full servis pro tchana by skoncil (mozna docasne, to by se videlo podle dalsiho vyvoje). Limonady? To neni nic nezbytneho. Mel jste si koupit vcera. Mam tu deti a varim.
Ad,, vyvařování pro cizí lidi, kdy musí být polévka, hlavní chod, nějaký dezert, pak svačina, samozřejmě teplá..,, Coze? To se ti stalo jak proboha? Kde v dnesni dobe maji remeslnici 3 chody?
Tezko rict, jestli je za tim vsim tvoje snaha o dokonalost a udelala sis to sama nebo naroky manzela a tchana a ty jim delas sluzku - a castecne sis to znovu udelala sama. Protoze toto provozovat s dvemi malymi detmi je silenstvi, z ktereho se muzes brzy zhroutit.
Tak nějak to vyplynulo ze situace - venku bylo chladněji, tak se automaticky dělala teplá polévka a už to zůstalo, tchán je na sladké, tak vždy chtěl tu sladkou tečku..
- Citovat
- Upravit
16.4.23 17:46
Proč to děláš? Proč děláš ze sebe takovou služku? Obratem jet tchánovi pro limonády? On je chce, ať si zajede. Jinak až při dalším nákupu. Tečka. A takový vyvařování dělníkům? Dyt pak u těch xx chodů prosedí půl dne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.23 17:49
@Anonymní píše:
Tak nějak to vyplynulo ze situace - venku bylo chladněji, tak se automaticky dělala teplá polévka a už to zůstalo, tchán je na sladké, tak vždy chtěl tu sladkou tečku..
Tak at si sladkou tecku koupi v pekarne, no moje nervy. Nejsi kucharka a uplne ti to musi narusovat chod dne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.23 17:50
@Anonymní píše:
Tak nějak to vyplynulo ze situace - venku bylo chladněji, tak se automaticky dělala teplá polévka a už to zůstalo, tchán je na sladké, tak vždy chtěl tu sladkou tečku..
A po práci nějaký drink by to ještě chtělo. Nebo dobře vychlazené pivo a bylo by to komplet 
holka neblazni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.23 17:50
Mě by jeblo dávno teda, fakt bych denně nevyvarovala tchanovi, ale já bych s nim nemohla žít ani pod jednou střechou, i když je fakt super, tak časem je to desna ponorka pro všechny a jeste mu dělat sluhu. Já bych teda nevarila ani tem remeslnikum, udělala bych chlebicky na svačinu, něco sladkého, ale fakt bych denně nevyvarovala x chodů pro 10 lidi a ještě na úkor dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.23 17:51
No ty bláho! 
Jseš jejich služka? Umím si představit, že bych uvařila něčeho víc, pokud stejně vařím pro rodinu. Ale tohle? Ne!
Jseš jejich služka? Umím si představit, že bych uvařila něčeho víc, pokud stejně vařím pro rodinu. Ale tohle? Ne!
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu se sem hlavně vypovídat, no a budu i ráda za pohled z druhé (nezaujaté) strany..
Včera mě totálně vytočil tchán, a to tak, že nevím, zda to časem nějak rozdýchám a budeme mít zase pohodový vztah, protože aktuálně mám na něj po tom včerejšku silnou averzi a vůbec nemám náladu s ním jakkoliv komunikovat..
Sebe bych popsala jako velmi klidného člověka, který snese fakt hodně a málokdy mě něco vyvede z míry, ale včera mi už prostě bouchly saze (zhruba po 9 letech) a na tchána jsem křičela, a nepoužívala jsem úplně spisovná slova.. tohle bylo vůbec poprvé v mém životě, co jsem na někoho tak sprostě křičela a nadávala mu, ale nelituji toho a stojím si za tím, ten pohár trpělivosti mi prostě včera totálně přetekl.. Tchán je silný cholerik a rozčiluje se každou chvíli, ale včera jen stál a se sklopenou hlavou poslouchal, takže to nikam neeskalovalo, já ze sebe dostala vše, co jsem chtěla, a pak jsem odešla domů.. On pak volal manželovi a asi si to vybil na něm, ale to nevím přesně, manžel mi k tomu více neříkal…
A teď k tomu, co se stalo - měli jsme tady včera na domě partu řemeslníků, které si manžel pozval. Mým úkolem mělo být připravit pro ně oběd a potom svačinu, celkem se jednalo o 8 porcí. Nikdo mi nebyl schopen říct, na kolik hodin to mám připravit (chápu, neví se, jak bude práce postupovat, kdy bude přestávka na jídlo apod..). Tak jsem se sama rozhodla, že to připravím na 12, a pak je na oběd zavolám (ten čas jsem i večer před akcí manželovi řekla).. Ráno za mnou přišel manžel, že tchán vzkazuje, že mu mám zajet koupit do obchodu něco na pití (tím je myšleno něco sladkého typu Mirinda, Sprite apod..). - já jsem mu přitom pár dní před tím koupila přes 40 litrů těchto limonád a energiťáků - my to moc nekupujeme, tak jsem počítala, že to bude mít aspoň na měsíc či dva, já z toho vzala jen 2 litry pro návštěvu, jinak jsem mu vše nechala, tak mě nenapadlo, že už to všechno vypil.. Tohle už mě trochu naštvalo, protože mám malé děti, kterým se musím a chci věnovat, teď mám dopoledne chystat oběd pro 8 řemeslníků, k tomu oběd pro děti a ještě musím mezitím jet do města (10 km) pro nápoje, přičemž tchán byl den předtím ve městě, a byl si v Lidlu koupit banány, tak nechápu, proč si tam už nekoupil i ty limonády, když na rozdíl ode mě musel vědět, že mu dochází..
Ale ok, vzala jsem děti, zajeli jsme koupit nějaké ty limonády, přišli jsme domů.. Udělala jsem s dcerou těsto na koláč, potom jsem loupala brambory, čistila zeleninu na polévku, pak jsme s dětmi obalovali maso na řízky. Vše jsme do 11 krásně stihli, dala jsem pak vařit polévku, vytáhla jsem pánev, že začnu smažit řízky, a o půl 12 jsem chtěla dát vařit brambory. Bylo 11:01 a volal manžel (byl zrovna ve stavebninách dokupovat materiál), že mu volal otec a rozčiloval se, jak je to s obědem, že už chtějí jíst, tak ať jim ho dám. Řekla jsem mu, že bude ve 12, jak jsme se domluvili a svačina ve 4. Manžel říká - ok, tak mu zavolej a domluv se s ním. Tak mu hned volám a on mi to nevzal. Minutu na to tady bušil na dveře, a přišel i s těmi řemeslníky, že jdou na oběd (prostě já jsem se teď rozhodl, že chci oběd, tak nám ho dej).. Řekla jsem mu, že ho chystám, a že bude ve 12. Tchán řemeslníkům řekl, že oběd bude ve 12, takže buď mohou počkat do 12, nebo si zajít na jídlo do hospody. Řemeslníci řekli, že v pohodě, že si zajdou na jídlo teď do té hospody a ten oběd si pak dají večer. Kdyby to tady skončilo, tak je to ok. Ale tchán to začal hrotit, a řekl jim - no, já fakt nevím, co na to mám říct, já se tak stydím za ten systém tady… a to byla pro mě ta poslední kapka - úplně mě tím shodil, vypadalo to, jako by bylo domluvené, že oběd má být v 11 a já se na to vykašlala a valím si doma šunky.. jako bych byla neschopná dát mu jídlo zrovna teď, když si pro něj přišel (jen podotknu, že doma fakt nemáme konvektomat). Přitom kdyby mi třeba ráno řekl, že by ho chtěli v 11, tak ho udělám na 11, ale žádná domluva na čas nebyla, a ještě si mě poslal do obchodu pro nápoje.. Přišlo mi to hrozně neuctivé vůči mě, která mu tady denně už více než rok vaří jak teplé obědy (jen pro něj, ostatní se stravují jinde), tak teplé večeře… Když mám jiný program a koupím mu občas ten oběd v restauraci a přivezu mu jej domů, tak má pak před manželem blbé řeči, že má kupované jídlo, přitom on sám se stravoval v hospodách celý život a nikdy si doma sám nevařil… najednou chce domácí stravu.. a já to všechno dělala, věnovala tomu svůj čas a energii na úkor dětí a už prostě nechci, zlomilo se to ve mně. Mám za sebou týdny a týdny neustálého vyvařování pro cizí lidi, kdy musí být polévka, hlavní chod, nějaký dezert, pak svačina, samozřejmě teplá.. Kdy někdy chtějí jídlo v 11:30, někdy ve 14, někdy přijdou až v 15, chodí ve skupinách, kdy se nají jedna skupina a druhá skupina přijde třeba až hodinu a půl po té první, takže to pořád ohřívám a chystám.. Když se někdy domluví nějaký čas na jídlo, tak to připravím a stejně ho nedodrží a pak to zase ohřívám…Dnes jsem měla dělat svíčkovou omáčku s domácím karlovarským knedlíkem, a jak jsem byla včera naštvaná, tak jsem to hodila všechno na mrazák a dnes věnovala celé dopoledne jen dětem, a na vaření jsem se vykašlala. Dnes neměl přijít žádný řemeslník, včera zbylo 6 řízků, zbyla polévka i brambory, tak jsem si řekla, že to pro manžela a tchána k obědu stačí.. Ještě o půl 1 ráno byly ty řízky v lednici, ale v 10 už tam nebyly, tchán je snědl asi na snídani, tak byl pak zase manžel naštvaný, že nemá oběd, pochopitelně na mě..tchán mi taky volal v 11:07, asi chtěl oběd, ale zrovna jsem vyndávala šátečky z trouby, tak jsem to nestihla vzít, navíc jsem mu včera jasně řekla, že s vařením pro něj končím… Takže dnes nemluvím ani s jedním a dotaz na závěr - bude to časem lepší - myslím tím z mé strany - dokážu si ještě najít k tchánovi někdy cestu zpátky? Protože má averze vůči němu se nijak nezmenšuje a obávám se, že mi na něm už bude vadit pořád něco…a díky všem, co dočetli až sem..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.23 17:52
@izabe píše:
Pááááni, co k tomu říct. On si zvykl na servis, evidentně i na diktování toho co a kdy bude a v tobě se to všechno nahromadilo. Otázkou zůstává, zda tchán uzná svoji chybu a omluví se ti. V tobě to ještě nějakou dobu určitě bude.
Musí mít řemeslníci domácí jidlo? Nemůžou chodit vždy do hospody? Tohle bych určitě zrušila.
Já počítám s tím, že se omluvi, jinou cestu nevidím, ale nevím, zda to bude stačit, vše se ve mně nějak zlomilo a nevim, zda to dokážu hodit za hlavu a jít dál, raději bych teď pálila mosty..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.23 17:53
@Wani píše:
Tak at si sladkou tecku koupi v pekarne, no moje nervy. Nejsi kucharka a uplne ti to musi narusovat chod dne.
No, narušuje mi to už chod celého roku
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, jdu se sem hlavně vypovídat, no a budu i ráda za pohled z druhé (nezaujaté) strany..
Včera mě totálně vytočil tchán, a to tak, že nevím, zda to časem nějak rozdýchám a budeme mít zase pohodový vztah, protože aktuálně mám na něj po tom včerejšku silnou averzi a vůbec nemám náladu s ním jakkoliv komunikovat..
Sebe bych popsala jako velmi klidného člověka, který snese fakt hodně a málokdy mě něco vyvede z míry, ale včera mi už prostě bouchly saze (zhruba po 9 letech) a na tchána jsem křičela, a nepoužívala jsem úplně spisovná slova.. tohle bylo vůbec poprvé v mém životě, co jsem na někoho tak sprostě křičela a nadávala mu, ale nelituji toho a stojím si za tím, ten pohár trpělivosti mi prostě včera totálně přetekl.. Tchán je silný cholerik a rozčiluje se každou chvíli, ale včera jen stál a se sklopenou hlavou poslouchal, takže to nikam neeskalovalo, já ze sebe dostala vše, co jsem chtěla, a pak jsem odešla domů.. On pak volal manželovi a asi si to vybil na něm, ale to nevím přesně, manžel mi k tomu více neříkal…
A teď k tomu, co se stalo - měli jsme tady včera na domě partu řemeslníků, které si manžel pozval. Mým úkolem mělo být připravit pro ně oběd a potom svačinu, celkem se jednalo o 8 porcí. Nikdo mi nebyl schopen říct, na kolik hodin to mám připravit (chápu, neví se, jak bude práce postupovat, kdy bude přestávka na jídlo apod..). Tak jsem se sama rozhodla, že to připravím na 12, a pak je na oběd zavolám (ten čas jsem i večer před akcí manželovi řekla).. Ráno za mnou přišel manžel, že tchán vzkazuje, že mu mám zajet koupit do obchodu něco na pití (tím je myšleno něco sladkého typu Mirinda, Sprite apod..). - já jsem mu přitom pár dní před tím koupila přes 40 litrů těchto limonád a energiťáků - my to moc nekupujeme, tak jsem počítala, že to bude mít aspoň na měsíc či dva, já z toho vzala jen 2 litry pro návštěvu, jinak jsem mu vše nechala, tak mě nenapadlo, že už to všechno vypil.. Tohle už mě trochu naštvalo, protože mám malé děti, kterým se musím a chci věnovat, teď mám dopoledne chystat oběd pro 8 řemeslníků, k tomu oběd pro děti a ještě musím mezitím jet do města (10 km) pro nápoje, přičemž tchán byl den předtím ve městě, a byl si v Lidlu koupit banány, tak nechápu, proč si tam už nekoupil i ty limonády, když na rozdíl ode mě musel vědět, že mu dochází..
Ale ok, vzala jsem děti, zajeli jsme koupit nějaké ty limonády, přišli jsme domů.. Udělala jsem s dcerou těsto na koláč, potom jsem loupala brambory, čistila zeleninu na polévku, pak jsme s dětmi obalovali maso na řízky. Vše jsme do 11 krásně stihli, dala jsem pak vařit polévku, vytáhla jsem pánev, že začnu smažit řízky, a o půl 12 jsem chtěla dát vařit brambory. Bylo 11:01 a volal manžel (byl zrovna ve stavebninách dokupovat materiál), že mu volal otec a rozčiloval se, jak je to s obědem, že už chtějí jíst, tak ať jim ho dám. Řekla jsem mu, že bude ve 12, jak jsme se domluvili a svačina ve 4. Manžel říká - ok, tak mu zavolej a domluv se s ním. Tak mu hned volám a on mi to nevzal. Minutu na to tady bušil na dveře, a přišel i s těmi řemeslníky, že jdou na oběd (prostě já jsem se teď rozhodl, že chci oběd, tak nám ho dej).. Řekla jsem mu, že ho chystám, a že bude ve 12. Tchán řemeslníkům řekl, že oběd bude ve 12, takže buď mohou počkat do 12, nebo si zajít na jídlo do hospody. Řemeslníci řekli, že v pohodě, že si zajdou na jídlo teď do té hospody a ten oběd si pak dají večer. Kdyby to tady skončilo, tak je to ok. Ale tchán to začal hrotit, a řekl jim - no, já fakt nevím, co na to mám říct, já se tak stydím za ten systém tady… a to byla pro mě ta poslední kapka - úplně mě tím shodil, vypadalo to, jako by bylo domluvené, že oběd má být v 11 a já se na to vykašlala a valím si doma šunky.. jako bych byla neschopná dát mu jídlo zrovna teď, když si pro něj přišel (jen podotknu, že doma fakt nemáme konvektomat). Přitom kdyby mi třeba ráno řekl, že by ho chtěli v 11, tak ho udělám na 11, ale žádná domluva na čas nebyla, a ještě si mě poslal do obchodu pro nápoje.. Přišlo mi to hrozně neuctivé vůči mě, která mu tady denně už více než rok vaří jak teplé obědy (jen pro něj, ostatní se stravují jinde), tak teplé večeře… Když mám jiný program a koupím mu občas ten oběd v restauraci a přivezu mu jej domů, tak má pak před manželem blbé řeči, že má kupované jídlo, přitom on sám se stravoval v hospodách celý život a nikdy si doma sám nevařil… najednou chce domácí stravu.. a já to všechno dělala, věnovala tomu svůj čas a energii na úkor dětí a už prostě nechci, zlomilo se to ve mně. Mám za sebou týdny a týdny neustálého vyvařování pro cizí lidi, kdy musí být polévka, hlavní chod, nějaký dezert, pak svačina, samozřejmě teplá.. Kdy někdy chtějí jídlo v 11:30, někdy ve 14, někdy přijdou až v 15, chodí ve skupinách, kdy se nají jedna skupina a druhá skupina přijde třeba až hodinu a půl po té první, takže to pořád ohřívám a chystám.. Když se někdy domluví nějaký čas na jídlo, tak to připravím a stejně ho nedodrží a pak to zase ohřívám…Dnes jsem měla dělat svíčkovou omáčku s domácím karlovarským knedlíkem, a jak jsem byla včera naštvaná, tak jsem to hodila všechno na mrazák a dnes věnovala celé dopoledne jen dětem, a na vaření jsem se vykašlala. Dnes neměl přijít žádný řemeslník, včera zbylo 6 řízků, zbyla polévka i brambory, tak jsem si řekla, že to pro manžela a tchána k obědu stačí.. Ještě o půl 1 ráno byly ty řízky v lednici, ale v 10 už tam nebyly, tchán je snědl asi na snídani, tak byl pak zase manžel naštvaný, že nemá oběd, pochopitelně na mě..tchán mi taky volal v 11:07, asi chtěl oběd, ale zrovna jsem vyndávala šátečky z trouby, tak jsem to nestihla vzít, navíc jsem mu včera jasně řekla, že s vařením pro něj končím… Takže dnes nemluvím ani s jedním a dotaz na závěr - bude to časem lepší - myslím tím z mé strany - dokážu si ještě najít k tchánovi někdy cestu zpátky? Protože má averze vůči němu se nijak nezmenšuje a obávám se, že mi na něm už bude vadit pořád něco…a díky všem, co dočetli až sem..