Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese z partnera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.2.12 11:46
Hele, neboj bude líp…je to docela normální stav. U nás to bylo podobné, myslím, že i já jsem očekávala od manžela něco víc, přesto, že byl skvělej. Dnes to svádím na hormony a vidím to úplně jinak. Časem to bude fakt lepší, uvidíš. Můj chlap našeho syna miluje, to je jasné, ale je to chlap a pravda je, že ho malej opravdu baví až teď, když už je s ním legrace, komunikuje, dá se s ním hrát. Ty mimina jsou príma, ale chlapy většinou dlouho nebaví se s nimi zabavit. Každopádně doporučuju komunikovat, neuzavírat se do sebe, snaž se manželovi vysvětlit, čím procházíš, a snaž se taky chápat jeho. I pro něj je to určitě náročné. Musíte se semknout a držet při sobě, je to náročné období, ale když budete stát proti sobě tak bude ještě náročnější…držím pěsti… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:50
Já myslím ,že oba jste svým způsobem rozčarování z nové situace - ač byla chtěná a plánovaná a ač se znáte dobře a máte se rádi.
Nepočítali jste však se vším tím " horším" co sebou příchod dítěte přináší a ted se to ve vás mele..
Není to tak, že on nemá právo být nespokojený jen proto, že ty těch důvodů máš víc a víc „trpíš“..On trpí jinak a v tvých očích asi neoprávněně..( v duchu se tebou samozřejmě souhlasím 
), ale tím ,že nepřipustíš jeho nespokojenost ho v ní jen utvrdíš..
Chce to čas..Možná si říci pevný program kdy kdo bude co dělat, kdy kdo půjde sám ven za svými věcmi, kdy kdo bude mít nárok sedět u pc..Pěkně OD - DO..To funguje nejlépe..
Hlavně si nic nevyčítat a nepředhazovat vlastní utrpení..říci si v klidu co každého vás trápí a co by vám konkrétně pomohlo..
Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:53
Lenkaamimi píše:
v tom bude sex..chlapi jsou stroje..jakmile nejsou středem světa a nemají vedle sebe reprezentativní kočičku, je zle. a všichni jsou stejní a ne že ne .-) až se s malým vylížete z nejhoršího, stýkej se s kámoškami, kup si něco pěkného na sebe, občas mu neber telefon a přestane mu vše připadat tak obyčejné a sluchátka hodí do šuplíku. a pokud ne, najdeš si lepšího. .-) kašli na něj sim tě..jinej by na jeho místě olíznul smetanu nebo jak se to říkámorous jeden
Hmmm docela povrchní názor. Ne nejsou všichni stejní, třeba já bych se mohla považovat za tu repre kočičku a sexuální mašinu, ale přítel je z toho spíš nervózní a unavený než nadšený 
. Jasně, vždycky si ti chlapi začnou myslet, jakmile nám udělají dítě a nechodíme do práce, že jsou nad náma a mají nás jisté, obačas nebrat telefon je dobrá rada, ale zakladatelka si myslím potřebuje spíš jiné rady a ne jako: vykašli se na něj, namaluj se, a když tě bude štvát tak si najdi jiného 
sorry je to jen můj názor.
Příspěvek upraven 03.02.12 v 12:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:58
Lizbeth píše:
Já myslím ,že oba jste svým způsobem rozčarování z nové situace - ač byla chtěná a plánovaná a ač se znáte dobře a máte se rádi.
Nepočítali jste však se vším tím " horším" co sebou příchod dítěte přináší a ted se to ve vás mele..
Není to tak, že on nemá právo být nespokojený jen proto, že ty těch důvodů máš víc a víc „trpíš“..On trpí jinak a v tvých očích asi neoprávněně..( v duchu se tebou samozřejmě souhlasím
Chce to čas..Možná si říci pevný program kdy kdo bude co dělat, kdy kdo půjde sám ven za svými věcmi, kdy kdo bude mít nárok sedět u pc..Pěkně OD - DO..To funguje nejlépe..
Hlavně si nic nevyčítat a nepředhazovat vlastní utrpení..říci si v klidu co každého vás trápí a co by vám konkrétně pomohlo..
Držím palce.
Taky si to uvědomuju, že nás možná hodně porovnávám a myslím si, že to mám horší Já ani nevím, proč mně to tak včera dostalo a nechápu, proč mi je tak smutno. My jsme v poslední době ztratili tu intimitu, ty večery při svíčkách, dlouhé hovory (já totiž mám jenom zážitky s miminem ) a prostě to zase musíme od gruntu najít.
Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:58
Popisuješ normální domácí klasiku, která je i u nás. Jenom u nás tatínek nebyl doma ani těch 14 dní po návratu z porodnice a ani si s malou nevyhraje xhodin po příchodu z práce, takže to máš vlastně ještě dobrý. Že jsi nespokojená s postavou a celkově s následky těhotenství a porodu je jasný, to se nemusí líbit nikomu ani když je to vlastně pro dítě. Ale to chlapi nepochopí, nemá cenu jim to vysvětlovat. Budou si stále myslet, že si doma válíme šunky na „dovolené“ a musíme být zákonitě šťastné, svěží, spokojené a krásné, protože máme dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 12:01
Jo a ještě mě napadlo, oni chlapi neví jak si mají hrát s miminama, ty chytré knížky čteme jenom my maminky, takže klidně mu řekni co s ním má dělat, já to klidně přítelovi říkám: stav jí komínek z kostek, čti jí, ale dramaticky, ať jí to baví 
nebo tak něco, nebere to jako kritiku ale jako vítanou pomoc. Jak potom mimča rostou a jde s něma dělat víc blbostí tak na to ti chlapi už přicházejí sami a víc je to baví, víc si troufnou, miminka se jim přeci jen zdají křerhká a trochu i nudná, protože ještě nejsou z taťky tak vedle, jak by si to tatínkové představovali
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alli_li
3.2.12 12:07
arcanobacterium píše:Jenika píše:Ano, z postavy nadšená nejsem, ale to jsem nebyla ani před těhotenstvím. Se životem po porodu taky spokojená nejsem hlavně z důvodu té izolace. Na sebe naštvaná nejsem, mám se ráda, doufám, že vše se časem zahojí a bude lépe po fyzické stránce, jsem jenom zklamaná z toho, že manžel se nesnaží pochopit, čím procházím já. Podle mých představ náš život není, protože jsem nečekala, že budu vlastně na vše sama. Co se probděných nocí týče, to bylo prvních 14 dní po porodu, od té doby je to vše na mně. Manžel si občas dáchne i po příchodu z práce (zato já uklízím, peru, žehlím,…), vezme si malého vedle do pokoje a malý buď brouká, nebo si hraje pod hrazdičkou, nebo pobrekává a manžel spí, když už malý brečí, manžela to nevzbudí a zase nastupuju já. Co se domácnosti týče, od začátku našeho vztahu jsme neměli určené typicky mužské a ženské role. Manžel rád vaří, takže vařil převážně on, domácí práce taky zvládá, ale po porodu se něco u něj změnilo a už to není takové, jak to bývalo (t.j., že jsme si práci rozdělili a měli za chvilku hotovo). V porodnici jsem byla 6 dní, on měl dovolenou, aby připravil byt (stačilo vyluxovat, utřít prach, umít podlahu a koupelnu se záchodem, klasicky běžný úklid, abych dorazila doma do čerstvě čistého), ale po příchodu domů mně čekal šílený bordel, nic neuklizeno, špinavé nádobí (máme myčku), halda prádla, prná kuchyň odbau co dáváme k recyklaci a vysvětlil to tím, že mu bylo smutno a nechtělo se mu.
Na mě to působí spíš, že jseš naštvaná na sebe, nespokojená s postavou, životem, nejde to podle tvých představ a hlavně držíš tu dietu a z toho někdy hrabe. Z mého podledu manžel dělá celkem dost, Tři hodiny se mu denně věnuje, i u prořvaných nocí byl, no nevím, mám spíš takový špatný pocit z tebe.
Nikdo se mně tady nedotkl, reakci i celkem chápu a čekala jsem ji, ale snažím se to vysvětlit z mé strany. Já sama se snažím na sebe pracovat, snažím se neprudit (i když občas mi něco ujede). Snažím se s ním mluvit, ale končí to u toho, že moc chci a hotovo.
Barča
Obdivuji Te. Ja bych se z takovyho chlapa nejspis zblaznila. Nevim, proc ma plno chlapu vsugerovany, ze materska dovolena je dovolena?!
Kamaradka ma taky „pritele za vsechny prachy“ stra se se o domacnost, prcka, jeho tatinka a jeji pece konci tak, ze kdyz prijde ON pan dulezity z prace domu a jsou tam rozhazene hracky od prcka, tak dostane vynadano co celej den dela kdyz je doma takovy bordel. 
Ja mam nastesti doma chlapa, ktery si me vazi zato jak se o deti a domacnost staram. Neni pro nej problem mi se vsim pomoct, deti pohlida abych mohla vypadnout. Taky ma pracovni dobu od 5.30 do 17.00 ale nikdy jsem o nej neslysela zadnou vytku. Prijede z prace domu, pohraje si se starsi dcerkou, pomazli s mladsim synkem, vyhodi me od plotny (strasne rad vari) a pak teprv jdem koukam na TV nebo si otevrem lahev vina a povidame si.
Nebudu chlapy omlouvat za to, ze chodi do prace tak maji pravo doma odpocivat. Az nam zenskym skoncirodicak a pujdem makat, tak budem ty sichty mit taky dve - v praci a doma - a nikdo se nas na nic ptat nebude. A pokud chlap nepomuze ted, tak potom nepomuze uz nikdy. A skloubit praci, deti, domacnost nebude zadna sranda.
- Citovat
- Upravit
3.2.12 12:15
já to prostě nechápu, já jsem tak vděčný za každý okamžik se svými dětmi. Neříkám že mě nevytočí (starší) nebo křikem nedohání k šílenství (mladší), ale když vidím, jak to letí a jak se ty chvíle dětství už nikdy nevrátí, snažím se to s nimi užít na maximum. Je jasný že zima a mimčo není ideální stav, ale i doma se dá blbnout…
Podle mě je důležitý najet na pevný režim v pomáhání a hlídání. Určit dny, kdy večer nebudeš doma případně víkendové odpoledne kdy pojedeš s kamarádkama nakupovat a na tom trvat a dodržovat. Jasně určit jeho činnost ( koupání, uspávání, sobotní kočárkování ) a pokud možno mu neustupovat a nepolevovat. Jdi na to chytře, urči si mantinely kam až chceš ustoupit a v tom se pohybuj. Nedoprošuj se, starost o dítě je záležitost Vás obou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 12:22
arcanobacterium píše:Jenika píše:Ano, z postavy nadšená nejsem, ale to jsem nebyla ani před těhotenstvím. Se životem po porodu taky spokojená nejsem hlavně z důvodu té izolace. Na sebe naštvaná nejsem, mám se ráda, doufám, že vše se časem zahojí a bude lépe po fyzické stránce, jsem jenom zklamaná z toho, že manžel se nesnaží pochopit, čím procházím já. Podle mých představ náš život není, protože jsem nečekala, že budu vlastně na vše sama. Co se probděných nocí týče, to bylo prvních 14 dní po porodu, od té doby je to vše na mně. Manžel si občas dáchne i po příchodu z práce (zato já uklízím, peru, žehlím,…), vezme si malého vedle do pokoje a malý buď brouká, nebo si hraje pod hrazdičkou, nebo pobrekává a manžel spí, když už malý brečí, manžela to nevzbudí a zase nastupuju já. Co se domácnosti týče, od začátku našeho vztahu jsme neměli určené typicky mužské a ženské role. Manžel rád vaří, takže vařil převážně on, domácí práce taky zvládá, ale po porodu se něco u něj změnilo a už to není takové, jak to bývalo (t.j., že jsme si práci rozdělili a měli za chvilku hotovo). V porodnici jsem byla 6 dní, on měl dovolenou, aby připravil byt (stačilo vyluxovat, utřít prach, umít podlahu a koupelnu se záchodem, klasicky běžný úklid, abych dorazila doma do čerstvě čistého), ale po příchodu domů mně čekal šílený bordel, nic neuklizeno, špinavé nádobí (máme myčku), halda prádla, prná kuchyň odbau co dáváme k recyklaci a vysvětlil to tím, že mu bylo smutno a nechtělo se mu.
Na mě to působí spíš, že jseš naštvaná na sebe, nespokojená s postavou, životem, nejde to podle tvých představ a hlavně držíš tu dietu a z toho někdy hrabe. Z mého podledu manžel dělá celkem dost, Tři hodiny se mu denně věnuje, i u prořvaných nocí byl, no nevím, mám spíš takový špatný pocit z tebe.
Nikdo se mně tady nedotkl, reakci i celkem chápu a čekala jsem ji, ale snažím se to vysvětlit z mé strany. Já sama se snažím na sebe pracovat, snažím se neprudit (i když občas mi něco ujede). Snažím se s ním mluvit, ale končí to u toho, že moc chci a hotovo.
Barča
Jo to znám, byla jsem v porodnice 3 dny, když jsem se vrátila domů tak jsem začala brečet, že chci zpátky do porodnice, kde je čisto, navařeno, vypráno a samé chápavé sestřičky Doma byl taky čurbes, navíc v porodnici byl za mnou jen 2× na hodinu, bylo mu blbě z oslav, přijet pro mě musel tchán, protože mu bylo blbě a nadýchal by. Docela tě obdivuju jak jsi ještě soudná, já bych už se taky měla začít snažit neprudit bohužel „ujíždí“ mi to skoro každý den 
Nejchytřejší rada co jsem kdy dostala: spoléhej se především sama na sebe, když se budeš spoléhat ve všem jen na chlapa, tak budeš zklamaná. A je to pravda, všude je něco a ty co dělají, že mají dokonalý život kecají. Nesoustřeď se na to jaké by jsi to chtěla mít, ale jak to zlepšit, ne za týden, ne za měsíc, postupně po malých krůčcích, na vztahu se musí pracovat stále, příchod miminka je velká zkouška, taky teď máme krizi, ale snažíme se nerezignovat
holky, rady typu pošli ho k šípku a najdi si mladšího, bohatějšího, hodnějšího a hezčího jsou fakt na 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 12:26
dalimil píše:Podle mě je důležitý najet na pevný režim v pomáhání a hlídání. Určit dny, kdy večer nebudeš doma případně víkendové odpoledne kdy pojedeš s kamarádkama nakupovat a na tom trvat a dodržovat. Jasně určit jeho činnost ( koupání, uspávání, sobotní kočárkování ) a pokud možno mu neustupovat a nepolevovat. Jdi na to chytře, urči si mantinely kam až chceš ustoupit a v tom se pohybuj. Nedoprošuj se, starost o dítě je záležitost Vás obou…
přesně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alli_li
3.2.12 12:29
dalimil píše:
já to prostě nechápu, já jsem tak vděčný za každý okamžik se svými dětmi. Neříkám že mě nevytočí (starší) nebo křikem nedohání k šílenství (mladší), ale když vidím, jak to letí a jak se ty chvíle dětství už nikdy nevrátí, snažím se to s nimi užít na maximum. Je jasný že zima a mimčo není ideální stav, ale i doma se dá blbnout…Podle mě je důležitý najet na pevný režim v pomáhání a hlídání. Určit dny, kdy večer nebudeš doma případně víkendové odpoledne kdy pojedeš s kamarádkama nakupovat a na tom trvat a dodržovat. Jasně určit jeho činnost ( koupání, uspávání, sobotní kočárkování ) a pokud možno mu neustupovat a nepolevovat. Jdi na to chytře, urči si mantinely kam až chceš ustoupit a v tom se pohybuj. Nedoprošuj se, starost o dítě je záležitost Vás obou…
Souhlasim. " Zarezervuj" si dny, ktery budou patrit jen Tobe. 
A muj muz si deti taky uziva jak jen muze. Ale v nasem pripade v tom taky velkou roli hraje manzeluv vek. Protoze je starsi a nikdy vlastni deti nemel a myslel si, ze uz ani mit nebude, tak si tobo daleko vic vazi. A raky se boni, aby pak ve stari nelitoval toho, ze se detem nevenoval a neuzil si jich.
P
- Citovat
- Upravit
3.2.12 12:31
Na jednu stranu tě obdivuji, že jsi mu to řekla až teď, ale na druhou jsem zastánce toho, že se má ve vztahu komunikovat. Asi vás oba zaskočila situace po porodu a každý jste si to představovali jinak a ted vás zaskočilo, že ani jeden nevnímáte toho druhého. Prošla jsem si něčím podobným, asi jako mnoho maminek, ale jistě je i mnoho maminek které jsou na tom hůř. U nás zafungovalo, to, že když si manžel s dcerou hrál, tak jsem ho poprosila, zda s ní nepůjde na chvilku ven? Šel třeba na 30 minut a já měla čas si vklidu poklidit a třeba si i sednout nad kafe. Na druhou stranu jsem pak udělala třeba právě tu večeři při svíčkách s vínem, kdy jsem sice občas odběhla k miminku, ale byla to ta společná chvilka, která nám tolik chyběla. A jak tu už uvedlo mnoho maminek, časem bude lépe. A já držim palce aby ten čas pro tebe nebyl dlouhý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 12:34
A co mu dat precist,to,co jsi napsala tu?Treba pochopi lepe.A pak si sednout a domluvit nejaka pravidla,aby byla spokojenost na obou stranach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 12:39
Eemii píše:
A co mu dat precist,to,co jsi napsala tu?Treba pochopi lepe.A pak si sednout a domluvit nejaka pravidla,aby byla spokojenost na obou stranach.
Myslím, že 95% chlapů by vyletělo z kůže, že se o vašem vztahu rozepisuješ v nějaké veřejné diskuzi o nějakém pochopení by pak nemohla být řeč. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
