Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese z partnera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.2.12 11:13
Deprese z partnera
Ahojky,
včera večer jsme se chytli s manželem, nebylo to hádka, ani nevím, jak to pojmenovat, ale zanechalo to ve mně smutek, kterého se nějak nemůžu zbavit. 
Nemám se ani komu svěřit, tak to píšu sem. Čekám možná pochopení, možná to někdo taky prožívá, nebo prožil, ale možná mně někdo napíše, že jsem moc náročná.
Tak k věci…
S manželem spolu „chodíme“ 11 let, minulý rok v květnu jsme se po několika let společného bydlení konečně vzali a v září se nám narodil plánovaný a moc chtěný syn. Náš vztah prošel krizemi, ale myslím, že ho máme hezký. Manžel je skvělý, doma pomáhá, s malým si vyhraje, táta je super, ale jenom pokud se mu chce. Když nemá náladu, tak to dává patřičně najevo. Často je unavený, chodí do práce, já jsem na mateřské „dovolené“ a často si stěžuje, že nemá žádný relax. Včera se to nějak vyhrotilo a mně přišlo líto, že nevidí, jak jsem na tom já. Nejsem ten typ, co by si pořád stěžoval, že ho něco bolí, nebo že má to a tamto. Ale každý den si s sebou nesu „následky“ těhotenství a porodu.
Prvních 6. měsíců těhotenství jsem jenom zvracela, porod jsem měla dlouhý a těžký, po porodu malého přeložili do jiné nemocnice, takže jsem měla i poporodní depresi, nechtěla mi nastoupit laktace, takže jsem za ni bojovala a kojíme plně doteď.
Otěhotněla jsem s nadváhou, v těhotenství mi hrozně popraskalo břicho, strie mám i 1-2cm široké, červenofialové. Po porodu jsem už zhubla 16kg, ale kůže se nepřispůsobila, takže mi zůstal velký převis v podbřišku. Byla jsem hodně šitá, hojilo se to dlouho, doteď jizvu cítím, mám i několik malých cystiček v místě stehů, které se musí vstřebat. Po šestinedělí se mi objevil hemeroid, který mně trápí každý den (i když mažu jak divá). Po porodu mi poklesla děloha, takže se do budoucna asi nevyhnu inkontinenci (snažím se cvičit, tak snad to bude mít efekt). Takže z fyzického hlediska, vždy když se kouknu do zrcadla, když se sprchuju, když jsem na WC, tahám si s sebou všechno co mi po těhotenství a porodu zbylo. Nestěžuju si, vím, že to k tomu patří a malý mi za to všechno rozhodně stojí.
Po porodu jsem měla velký problém s kojením, jelikož mám syndrom bílé bradavky. Kojení bylo pro mně mučení až do 2,5 měsíce a jsem ráda, že jsem to vydržela, protože malý krásně prospívá a teď si to už užívám. Ze začátku Maxík trpěl hodně na koliky, takže jsme ho často nosili. Do toho chtěl papat co 1,5-2 hodiny, a s přestávkami jsem ho kojila i hodinu v kuse - budila jsem, měnila prsa, polohy, aby se dostatečně napil. Prvních 14 dní byl manžel se mnou doma a hodně mi pomáhal, v noci malého přebalil, donesl mi ho do postele, když měl malý hysterák, tak ho nosil. Doteď je to občas ve dne náročné, i když je Maxík strašně hodné a úžasné miminko. V noci krásně spinká i 8 hodin (i když už manžel nevidí to, že mu několkrát v noci musím dát dudlíka, protože se vzbudí s pláčem). Manžel spí vedle v pokoji, aby nás nerušil, ale myslím, že je to opačně, abychom my nerušili jeho. Ve dne kojíme po 2 hodinách a dost vyžaduje pozornost. Ale zase si nestěžuju, já pro něj udělám všechno, co potřebuje.
Mám i pocit, že jsem ztratila svůj život. Byla jsem úspěšná, měla jsem kariéru, přátele (hlavně bezdětné). Teď jsem jenom doma, chodíme ven sice každý den, ale nějak se nemůžeme skloubit s pár kamarádkama, co mají taky miminko kvůli rozdílným časům kojení. Takže mi přijde, že jsem úplně izolovaná, že si nemám ani s kým popovídat. Když jdu na návštěvu, tak beru s sebou i malého, protože kojíme často, ale taky nemůžu chodit k někomu každý den. Občas si přijdu hrozně sama, rodině to vše říct nemůžu, protože oni manžela viní z toho, že nedodělal školu, že jsem ho musela několik let živit, než si našel práci, že vlastně přišel do hotového (mám byt na hypotéku, dobré zaměstnání, zázemí u rodičů - hlavně finanční). Manžel chodí do práce každý den v 6 a vrací se v 15 hodin. Malý ho vítá hlasitým smíchem (na mně se tak nesměje). Manžel si ho vždy vezme na ruce a já se v klidu najím, ale po chvilce ho to nebaví a položí mMaxe do ohrádky. On si sedne k počítači, dá si sluchátka a zase jsem v izolaci. Malého „hlídá“ maximálně 3 hodiny denně, a to rozkouskovaně, jinak sedí u PC. Doma si nevšimne, že je někde potřeba něco udělat, musím ho na to upozornit. A když ho upozorním, tak to dělá s nelibostí a stejně je za chvilku u PC. Většinu udělá jenom napůl, i když předtím takový nebyl.
Aby toho na mně nebylo málo, tak držím antiprdovou dietu, protože malému vadilo skoro všechno a od porodu jsem měla 3× žlučníkovou koliku (pomohli až injekce), takže držím velmi přísnou žlučníkovou dietu, takže v konečném důsledku nejím skoro nic.
Včera večer byl manžel mrzutý, že je unavený, že nemá ani kdy relaxovat, že je toho na něj moc. Že přijde domů a má se starat o malého, a že si to tak nepředstavoval. Tak mně to zamrzelo, že nemusí každý den žít s pozůstatky těhotenství, porodu, nemusí držet přísnou dietu, není odříznut od světa (chodí občas ven s kamarády a vůbec mi to nevadí), pečuje o malého zlomek času. Tak jsem mu v klidu řekla své pocity a já jsem vlastně ta zlá, protože se on nemůže ani postěžovat a já hned všude vidím jenom sebe.
Takže mi z toho je teď smutno. Já si před ním nestěžuju, že mně bolí to, nebo ono, neříkám kadžý den jak se cítím. Byla bych ráda, kdyby se mnou více komunikoval a ne jenom seděl u PC se sluchátky na uších. I to jsem mu řekla a odpovědí mi bylo, že já taky chodím na PC a píšu na diskuse (ale on nevidí to, že je to pro mně skoro jediný kontakt ze světem, že si tu alespoň můžu pokecat, řešit problémy a tak). Já chápu, že potřebuje relax, ale já jsem pořádně nespala od porodu, o relaxu, nebo teplé vaně se mi ani nezdá a vše dělám s láskou k synkovi.
Doufám, že mně ten smutek brzo přejde, protože nechci, aby se to přeneslo na malého. Kurňa ani tu čokoládu se dát nemůžu 
Tak děkuju všem, co dočetli až sem a když budte chtít něco napsat, budu ráda.
Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.2.12 11:22
Baruš… 
To je všude (nebo aspoň téměř všude) úplně stejné. Já si taky připadám jako stoletá stařena, která je dobrá jenom k úklidu, praní a vaření. Ale vím, že jednou bude líp. Mateřská je prostě ,,blbé,, období. Všechno je to hodně náročné na psychiku a pokud jsi byla zvyklá na společnost a práci (což jsi jako lékařka určitě byla) tak pro tebe je ten sešup k domácí izolaci o hodně větší.
Co se chlapů a pomáhání v domácnosti týká, nedělám si iluze. Chlapi to prostě mají jinak. Já už jsem se naučila raději nic nechtít, potom když něco udělá sám od sebe jsem mile překvapená.
Vydrž, jednou se tomu budeš smát… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:24
Ahoj Baru,to jsme na tom stejně,akorát já musím ještě ke všemu skoro každý den poslouchat,jak ten můj je hrozně utahaný,že chodí do práce.Docela tě obdivuju,já sem po porodu-SC-v pohodě a stejně jsem unavená.Pokud bydlíš ve městě,tak bych se sbalila a šla ven sama.Na vesnici je to blbý,to znám.Našla bych si kámošku aspoň na netu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lilišák
3.2.12 11:25
uvidis ze bude lepe, drzim palce
a zkousela si s nim nejak v klidu promluvit o tom co ho trapi? treba ma nejaky problem nebo neco? nestve ho neco?
- Citovat
- Upravit
Jenika
3.2.12 11:26
Na mě to působí spíš, že jseš naštvaná na sebe, nespokojená s postavou, životem, nejde to podle tvých představ a hlavně držíš tu dietu a z toho někdy hrabe. Z mého podledu manžel dělá celkem dost, Tři hodiny se mu denně věnuje, i u prořvaných nocí byl, no nevím, mám spíš takový špatný pocit z tebe.
- Citovat
- Upravit
3.2.12 11:28
já si taky pamatuju, jak jsem si představoval klidné domácí večery s malým dítětem, které si leží a brouká v postýlce, žena si něco šije na sebe a já si lepím modely letadel. V pozadí tiše hraje jazz a setmělým večerem poletují bílé vločky sněhu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lilišák
3.2.12 11:29
Jenika píše:
Na mě to působí spíš, že jseš naštvaná na sebe, nespokojená s postavou, životem, nejde to podle tvých představ a hlavně držíš tu dietu a z toho někdy hrabe. Z mého podledu manžel dělá celkem dost, Tři hodiny se mu denně věnuje, i u prořvaných nocí byl, no nevím, mám spíš takový špatný pocit z tebe.
taky mi to tak prijde ale nechtela jsem se zakladatelky nijak dotknout 
- Citovat
- Upravit
Lilišák
3.2.12 11:29
dalimil píše:
já si taky pamatuju, jak jsem si představoval klidné domácí večery s malým dítětem, které si leží a brouká v postýlce, žena si něco šije na sebe a já si lepím modely letadel. V pozadí tiše hraje jazz a setmělým večerem poletují bílé vločky sněhu…
- Citovat
- Upravit
Lenkaamimi
3.2.12 11:33
v tom bude sex..chlapi jsou stroje..jakmile nejsou středem světa a nemají vedle sebe reprezentativní kočičku, je zle. a všichni jsou stejní a ne že ne .-) až se s malým vylížete z nejhoršího, stýkej se s kámoškami, kup si něco pěkného na sebe, občas mu neber telefon a přestane mu vše připadat tak obyčejné a sluchátka hodí do šuplíku. a pokud ne, najdeš si lepšího. .-) kašli na něj sim tě..jinej by na jeho místě olíznul smetanu nebo jak se to říká 
morous jeden
- Citovat
- Upravit
3.2.12 11:37
Počkej měsíc a nechej mu doma prcka plus sklínku mrkve a běž sama ven… Dovedu si představit to přerušované hlídání když ty jsi doma a akorát to víc naštve, než by pomohlo
A bude hezky, jaro, budete pořád venku=)… Bude líp.
Chlapovi to řekni. Nebo napiš, pokud to nezvládneš bez emocí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:40
ahoj Barčo,
trošku na mě padl smutek z toho, co píšeš. Je mi líto, jak se cítíš. Ale myslím, že podobnými pocity si ve větší či menší míře projde po porodu každá z nás…
Mám syna o málo starší než tvůj, dřív jsem taky byla dost vytížená, pracovně i soukromě. Práce mě bavila, hodně jsme s manželem cestovali. Přátel jsem měla nepočítaně - tedy těch bezdětných. Ti se teď nějak odmlčeli… no, moc se jim nedivím
manžel navíc hodně pracuje (ale vynahrazuje nám to občas o víkendech a o dovolených), takže když je dlouho v práci nebo v zahraničí, tak na mě sem tam padají taky takové depresivní nálady.
radu nepřidám, nemám. spíš jen takové vyjádření spoluúčasti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:45
Ahoj Baruš posílám veliké
Neboj to co teď prožíváš je normální a nebude to na furt 
Jsi krátce po porodu, je toho na tebe moc, ale na manžela taky, ty jsi se přizpůsobovala dítěti celé těhotenství, ale on se přizpůsobuje až teď když je malý na světě. Myslím, že podle toho co popisuješ je to dobrý chlap a skvělý táta, ale i takový si občas postěžuje a je to přece jen furt chlap, tak než si zvykne a než mu některé věci dojdou, tak to holt trvá. Říkej si o pomoc co nejvíc konkrétně, ne věty typu: potřebuju abys mi pomáhal, ale: potřebuju abys vzal malého v neděli na hodinku ven, potřebuju abys vynesl koš, uvařil a tak stále dokola a hlavně děkovat a chválit. Jo je to nespravedlivý, my děláme každý den milion prkotin v domácnosti a muži to berou jako samozřejmost a my je za občasnou výpomoc musíme táák pochválit Co se mě osvědčilo, je nechat chlapa půl hoďky co přijde z práce napokoji - nic po něm nechtít, nemluvit na něj během té doby se z malou pozdraví, nají se, osprchuje se. A upřímě, závidím, že ti manžel hlídá 3 hodiny denně byť rozkouskovaně, můj odchází do práce v 6:30 a vrací se v 18:30 6 dní v týdnu, takže hlídá jen v neděli a to u TV 
a teda 1× týdně hodinku, kdy chodím na cvíčo. Přebalovat ani neumí. Ale jsem za něj ráda, kolikrát co se tady dočteš o „tatínkách“ to je na 
Vše se časem urovná, času na kamarádky bude víc, mateřskou život nekončí Jinak co se týče fyzičky - doporučuju chodit na nějaké cvičení, taky jsem měla po porodu oslabené pávev.dno a to jsem rodila krásně - já chodím 2×týdně pilates, míče. Svaly jsou už ok, tělo zpevněné a hlavně je to čas který mám sama pro sebe, dostanu se mezi lidi a to je hlavní. Za kamarádkama se snažím 1× týdně (tady ve městě nikoho neznám, přistěhovala jsem se za přítelem), ale třeba jak sjou teď mrazy, tak nebyla šance.
Drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:45
mám to úplně stejně, taky si po porodu připadám jako kdybych spadla z marzu, žijeme v cizině,t akže taky tady kamarádky nemám, z práce jsou v pohodě, ale to není to pravý kamarádství, bydlíme daleko a jsou všechny o hooodně starší a popř. bezdětné, takže jsem tu celý den s malým sama. Manža taky ze začátku pomáhal a noci nosil /prvních 14dné/ pak jako když utne, malýho miluje a snaží se mu občas věnovat, ale taky je s ním tak hodku, jak příjde z práce. jinak jen já. a ted ještě do toho ta zima, to se ani extra moc ven jít nedá. už se těším aspon na jaro, to budeme pořád v čudu a manža nás nebude mít tak jisté, jako doposud. když mu řeknu, že se chci jít projít třeba do lesa at na chvíli hlídá, tak prej : jako kam bych chodila, že se chci toulat, jak kdybych neměla dítě a takový kecy . on si pokecá v práci s chlapama ale co já?
tak nemám nějak extra krásnou postavu po porodu, tak snad to do léta bude trochu lepsí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 11:45
Jenika píše:
Na mě to působí spíš, že jseš naštvaná na sebe, nespokojená s postavou, životem, nejde to podle tvých představ a hlavně držíš tu dietu a z toho někdy hrabe. Z mého podledu manžel dělá celkem dost, Tři hodiny se mu denně věnuje, i u prořvaných nocí byl, no nevím, mám spíš takový špatný pocit z tebe.
Ano, z postavy nadšená nejsem, ale to jsem nebyla ani před těhotenstvím. Se životem po porodu taky spokojená nejsem hlavně z důvodu té izolace. Na sebe naštvaná nejsem, mám se ráda, doufám, že vše se časem zahojí a bude lépe po fyzické stránce, jsem jenom zklamaná z toho, že manžel se nesnaží pochopit, čím procházím já. Podle mých představ náš život není, protože jsem nečekala, že budu vlastně na vše sama. Co se probděných nocí týče, to bylo prvních 14 dní po porodu, od té doby je to vše na mně. Manžel si občas dáchne i po příchodu z práce (zato já uklízím, peru, žehlím,…), vezme si malého vedle do pokoje a malý buď brouká, nebo si hraje pod hrazdičkou, nebo pobrekává a manžel spí, když už malý brečí, manžela to nevzbudí a zase nastupuju já. Co se domácnosti týče, od začátku našeho vztahu jsme neměli určené typicky mužské a ženské role. Manžel rád vaří, takže vařil převážně on, domácí práce taky zvládá, ale po porodu se něco u něj změnilo a už to není takové, jak to bývalo (t.j., že jsme si práci rozdělili a měli za chvilku hotovo). V porodnici jsem byla 6 dní, on měl dovolenou, aby připravil byt (stačilo vyluxovat, utřít prach, umít podlahu a koupelnu se záchodem, klasicky běžný úklid, abych dorazila doma do čerstvě čistého), ale po příchodu domů mně čekal šílený bordel, nic neuklizeno, špinavé nádobí (máme myčku), halda prádla, prná kuchyň odbau co dáváme k recyklaci a vysvětlil to tím, že mu bylo smutno a nechtělo se mu.
Nikdo se mně tady nedotkl, reakci i celkem chápu a čekala jsem ji, ale snažím se to vysvětlit z mé strany. Já sama se snažím na sebe pracovat, snažím se neprudit (i když občas mi něco ujede). Snažím se s ním mluvit, ale končí to u toho, že moc chci a hotovo.
Barča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
