Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě dělá nervy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.5.19 15:01
Prostě žárlí… Půl roku ještě není tak moc na srovnání se se sourozencem. Četla jsi někdy to přirovnání příchodu sourozence pro starší dítě? Že je to pro něj jako kdyby manžel jednoho dne domů přivedl další ženu a řekl ti, že od teď budete spolu žít všichni tři? Zkus si to představit.
A že neposlechne na první upozornění je taky normální, je to prostě dítě, teprve se všechno učí. A to plácání přejde, takový byl synovec, „týral“ mého syna už asi od roka (můj syn je o tři roky starší 
), nakonec to samo přešlo.
Prostě každé dítě je jiné, každé zkoumá svět jinak, některé sedí a potichu si hraje s kostkami, druhé běhá po bytě a zkoumá všechno po svém.
Zkus přizpůsobit byt tak, aby mohl zkoumat podle sebe a vydrž, jednoho dne to přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.5.19 15:07
@AnastazieB díky, nic nového, budu doufat, že to přejde
@Tarjei ne, a ani neuvidí, pokud nebude vyloženě nějaká do očí bijící nutnost, nejsem „po doktorech běhající“ typ 
- Citovat
- Upravit
pet p
7.5.19 15:07
Když to slyšel 150×… co mu to říct jen jednou, max. dvakrát? Pak bych ho upozornila, že půjdeme domů, pokud se bude chovat takto - a pokud by se choval stejně, opravdu bychom samozřejmě domů šli.
Když něco rozlije nebo rozbije… musí to potom sám uklidit? Např. vzít hadr, utřít, vymáchat v umývadle, pověsit na topení? Vím, že mu to bude trvat půl hodiny a všude nacáká, tak pak bude muset utírat ještě to… ale jde o návyk a pochopení toho, že když to bude dělat, tak si to musí pak uklidit a ne že máma jenom chvíli křičí, pak to uklidí ona a je to, jako by se nic nestalo.
Máš nějakou chvíli pro sebe, např. máma pije tehdy a tehdy kávu? Toto je dobré učit děti co nejdříve, že rodič potřebuje i chvíli přes den pro sebe, je to tak denně a nemění se to a dítě se prostě musí zabavit jinak a rodiče v tu chvíli nechat. Já mám ráno svých pár minut v křesle s čajem, syn už si na to zvyknul, někdy se zabaví sám, někdy po mně leze a tulí se - ale to mi vůbec nevadí. Pro mě je důležité, že mě v tu chvíli netahá za ruku, ať si jdu stavět vláčky, ani do mě nehustí své proč proč proč.
Vím, není to lehké, zvlášť ještě, když už máš druhé a ještě malé mimčo.
Ještě bych ti doporučila knížku „Jak žít a nezbláznit se“, určitě tam najdeš spoustu dobrých rad a postřehů. Je to docela útlá knížka a přehledně napsaná, tak i při té péči o dvě děti se dá pár stránek za den zvládnout.
- Citovat
- Upravit
7.5.19 15:10
Zakladatelko aha, no třeba by neco poradil ale jak myslis, Tvuj boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.5.19 15:17
- ne 150× v jednu chvíli, ale říkám to u každého plácnutí, i tak to ještě ve 3 letech stále nepochopil. Potom samozřejmě situaci řeším, donutím ho omluvit se, pokud opakuje, jdeme pryč.
- ano, pokaždé. Je mu to jedno, má z toho další zábavu, rozmatlává mlíko hadrem po celém obýváku. Na to už jsem si zvykla, moc to neřeším.
- mám, teda, snažím se ho to učit, ale stejně pořád něco chce, nebo řve menší, moc se to nedaří…
Díky za tip(y). 
- Citovat
- Upravit
pet p
7.5.19 15:21
Co děláš, když se nezachová podle toho, jak ty chceš? Např. ví, že nemá křičet, jinak vzbudí malého - ale stejně křičí a vzbudí ho? Nebo když mu řekneš, ať něco nerozlévá, ale on pokračuje dál a ignoruje tě?
- Citovat
- Upravit
7.5.19 15:24
Na vynucování pozornosti nejlip zabírá tu pozornost nedat. Když kopne do mimina, pošli ho pryč a věnuj se miminu. Když jeci, to stejné… On si tím zlobenim chce získat tvoji pozornost a daří se mu to. I když negativní, ale pořád je to pozornost. Kluci taky občas dělají blbiny, aby byli střed pozornosti, tak jim vysvětlím, že takhle se chovat nemůžou, jestli něco chcou, ať to řeknou a můžeme to spolu udělat. Zkus se ho zeptat, proč to dělá. A říct mu, bez pokud si s tebou chce hrát nebo ať mu čteš, cokoliv, tak ti to má normálně říct. Mně hodně pomáhá učit kluky vyjadřovat emoce slovy. Oba jsou dost impulzivni a občas to tu vypadlo jak na bojišti. Ještě to není úplně ono, ale starší už umí říct „mami, teď sis dlouho hrála s bráchou, já si chci s tebou taky hrat“ místo toho, aby začal bráchu mlátit nebo na nás ječet. Toto fakt doporučuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.19 15:34
Nemá dostatek poztiivní pozornosti a zároveň ví, že si vydobude tu negativní.
Doufat že to přejde a dělat dokolečka ty samé chyby je sice častá strategie, ale jaksi rozhodně nevede k pozitivním výsledkům.
Nejsou mu ještě ani 3 roky, chceš po něm prostě moc. On se tvému tlaku a tomu, že se věnuješ mladšímu a že jsi nervozní a emocionální brání aktivně. Je to pořád lepší, než abys ho zlomila.
V ideálním případě by se mu měl začít věnovat otec. Už s ním může být docela slušná zábava, tak ať minimálně o víkendu si vyhradí hodinku, dvě jen na něj, jdou někam sami dva a dělají něco, co je bude bavit. Plus teda další čas pak bude chtít ještě s nejstarším dítětem.
Není to jeho vědomá volba, je to mrňavé batole, čím víc ho budeš vnímat jako zlého, zlomyslného a nezvladatelného, tím víc to budeš stupňovat a pak ti tvoje přání naplní.
Potřebuješ především ošetřit samu sebe, aby si zvládla více trpělivosti, více pochopení a více klidu. TJ - potřebuješ část svých poviností čas od času předat někomu jinímu a starat se hlavně o sebe.
Pak se ti bude snáz dařit věnovat dostatek síly na výchovu ve složitém období.
Projdi články o období vzdoru tady jsou dost užitečné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
7.5.19 15:35
Málo infa, ale přijde mi, že kluk si zvykl, že si tu pozornost snadno vynutí po zlém a prochází mu to. Ignorovala bych to a třeba uvidíš změnu.
- Citovat
- Upravit
7.5.19 16:37
@chaela píše:
Na vynucování pozornosti nejlip zabírá tu pozornost nedat. Když kopne do mimina, pošli ho pryč a věnuj se miminu. Když jeci, to stejné… On si tím zlobenim chce získat tvoji pozornost a daří se mu to. I když negativní, ale pořád je to pozornost. Kluci taky občas dělají blbiny, aby byli střed pozornosti, tak jim vysvětlím, že takhle se chovat nemůžou, jestli něco chcou, ať to řeknou a můžeme to spolu udělat. Zkus se ho zeptat, proč to dělá. A říct mu, bez pokud si s tebou chce hrát nebo ať mu čteš, cokoliv, tak ti to má normálně říct. Mně hodně pomáhá učit kluky vyjadřovat emoce slovy. Oba jsou dost impulzivni a občas to tu vypadlo jak na bojišti. Ještě to není úplně ono, ale starší už umí říct „mami, teď sis dlouho hrála s bráchou, já si chci s tebou taky hrat“ místo toho, aby začal bráchu mlátit nebo na nás ječet. Toto fakt doporučuji.
Ano. Plně se pod to podepisuji. radím to v obměněné podobě v jiných diskuzích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.5.19 16:38
@Ou píše:
Nemá dostatek poztiivní pozornosti a zároveň ví, že si vydobude tu negativní.Doufat že to přejde a dělat dokolečka ty samé chyby je sice častá strategie, ale jaksi rozhodně nevede k pozitivním výsledkům.
Nejsou mu ještě ani 3 roky, chceš po něm prostě moc. On se tvému tlaku a tomu, že se věnuješ mladšímu a že jsi nervozní a emocionální brání aktivně. Je to pořád lepší, než abys ho zlomila.
V ideálním případě by se mu měl začít věnovat otec. Už s ním může být docela slušná zábava, tak ať minimálně o víkendu si vyhradí hodinku, dvě jen na něj, jdou někam sami dva a dělají něco, co je bude bavit. Plus teda další čas pak bude chtít ještě s nejstarším dítětem.
Není to jeho vědomá volba, je to mrňavé batole, čím víc ho budeš vnímat jako zlého, zlomyslného a nezvladatelného, tím víc to budeš stupňovat a pak ti tvoje přání naplní.
Potřebuješ především ošetřit samu sebe, aby si zvládla více trpělivosti, více pochopení a více klidu. TJ - potřebuješ část svých poviností čas od času předat někomu jinímu a starat se hlavně o sebe.
Pak se ti bude snáz dařit věnovat dostatek síly na výchovu ve složitém období.
Projdi články o období vzdoru tady jsou dost užitečné.
https://blog.linkabezpeci.cz/…mila-bokova/
Zase z něj nedělej chudáčka. Ve třech letech dítě ví a umí víc, než si leckterá matka myslí.
Příspěvek upraven 07.05.19 v 17:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.5.19 17:10
Jéééé u nás je taky furt řev mam 20měs. a 9 let a neschodnou se taky.Pak tak řvu já na ně no a tak dokola, ale jsem ráda že toto neni jen u nás. Váš má ještě má nárok na žárlení i když s mírou.
A ve 3 letech si moc dobře uvědomuje co muže a co ne to si uvědomuje už daleko dříve. Jsem za jedno s Lalelale. Vynucovat si pozornost po zlém si zvykl, zkuste opravdu ignorovat to někdy pomáhá. Je to pakárna ale za zkoušku to stojí. Držím pěsti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.5.19 17:13
@riccius píše:
Ano. Plně se pod to podepisuji. radím to v obměněné podobě v jiných diskuzích.
Komunikace je dobrá to já taky zavádím u staršího vždycky říkám do hlavy ti nevidím a mluvit umíš tak mluv.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Už fakt nemůžu. Syn bude mít v létě 3 roky, odmala je náročný za tři děti a mám pocit, že je to čím dál horší. Že je v období vzdoru a dělá naschvál za naschválem, budiž… Má teď půlročního sourozence, stejně se všechno točí jen kolem něj, absolutně nemá důvod žárlit, cokoliv dělám s miminkem, snažím se u toho aspoň mluvit nebo něco dělat i s tím starším, myslím, že ho má celkem rád. Ale POŘÁD u nás musí být hysterie, řev, ječení, šílení toho staršího. Odmala se mu věnuju, chodíme ven, hrajeme si, chodíme za jeho zábavou, teď dělám první poslední, abych to zvládala s oběma a on stejně, když mě má chvilku pro sebe, musí jít a ječet, až vzbudí mladšího. Nebo si hrajeme, věnuji se staršímu a on se zničeho nic zvedne a kopne malého. Když ubližuje nebo něco přehání, plesknu ho, jinak ho nebiju, křičím podle situace, jinak vysvětluji. Myslím, že máme celkově doma pohodu, nemá důvod cítit nějaké napětí nebo žárlit, ale on stejně pořád vyvolává šílené nervy. Co budu povídat, jsem z toho na prášky, celodenní řev, nesmím ho spustit ani na vteřinu z očí, jinak už někde něco rozlívá, rozbíjí, nebo ubližuje. Řekla bych, že na sebe strhává pozornost, ale jakou, když jí má tolik? Když ho nechám chvilku, ať se zabavuje sám, leze za mnou a neví coby, stojí, hledí a čeká na podněty, tak já už fakt nevím.
Mezi děti nebo na návštěvy už radši ani nechodíme, protože to je to samé. Jiné děcko pochopí, že nemá jiné bít, syn ne, jde a práskne bratrance, ačkoliv už slyšel 150×, že mu má říct ahoj nebo pohladit a ne ho plácnout a pořád dokolečka. 