Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobré ráno,
jdu si k vám pro radu. Naše dcera má 3,5. Od září už chodí do školky. Poslední 3 měsíce je extrémně stydlivá a to tak, že ani nepozdraví. Ani když jí pozdraví někdo první. Tisíckrát jsme jí doma vysvětlovali, že musí zdraví, že je to slušnost. Vždy řekne, že už to příště zkusí nebo že už bude zdravit, ale situace se pořád opakuje. Jediný koho normálně pozdraví je babička s dědou a tetu se sestřenicí. Nás doma taky pozdraví, když přijdeme z práce a tak.
Někdy je to s tou její stydlivostí opravdu extrémní a dlouho jí trvá než se rozkouká.
Před lidmi pak vypadá jako nevychovaná a pořád ufňukaná. Je na to nějaká ráda. Tohle má bohužel po mně 🤷♀️
Nijak, dej ji čas. Rozumný člověk chápe, že se malé dítě stydí. Pokud zdraví ty, tak se neboj, odkouka to. Můžete si doma hrát na zdravé i, my bydlíme v části obce, kde se zdraví i lidé venku. A naše děti třeba bojují s tím, kdy mají pozdravit. Buď zdraví hned, jak osobu vidí, i když je ještě třeba 20m daleko a nebo až ji minou. Tak trénujeme toto. Pokud máte jiný problém, zkousej to doma jako hru a víc ji nech být.
Za mě nic nepomůže. Mam třeťačku, nezdravi dodnes. Pokud ji nedonutim. S cizím lidma vůbec nemluvi, jen s dětmi. A mezi cizí pocitam i letite zname co zna od narození. Odpovídá ano -ne, ale nic víc. Neda se s tím nic dělat. Jinak je normální, s učitelkou naštěstí v rámci možností mluvi. Ne, ze by jí něco vyprávěla, ale odpoví. I vetou.
No pracovat s tou úzkostí která je na pozadí stydlivosti, šetrně vést spíš k odvaze.
Zkus z toho zdravení nějakou dobu nedělat velkou vědu - v tuhle chvíli musí překonat paniku říct něco před cizímí a zároveň paniku z toho, že tě zklame, protože nezvládne pozdravit a obojí ji vede k tomu, že zmrzne a nic neřekne.
Když odstraníš část tlaku, tedy ne že je strašně špatná když nezvládne ani pozdravit, ale přetavíš to v tom, jak je odvážná, když ten stud překoná a že se nic neděje, když to holt občas nezvládne, ta to půjde snáz.
začněte tím, že si budete číst a povídat o studu či strachu pomocí knížek s emilem
https://www.kosmas.cz/…-chow-chine/
a pro sebe tuhle knihu
"Tamhle jde pani Novakova, je slusne ji pozdravit. Kdyz se dva lidi potkaji, tak se zdravi, projevime tim o druheho zajem a muzeme zacit rozhovor. "
Asi takhle nejak ji obeznamit s tim proc ma vubec pozdravit. No a jestli to neudela, tak nic, vubec nic ji nerikat. Ucinila rozhodnuti, priste mozna pozdravi. Predpoklad je, ze vidi a slysi zdravit tebe.
No tak se stydi…to se bojis, ze budete za burany? Normalni lide se u stydlivych deti pousmeji, jak jsou roztomily. Podle nadpisu jsem cekala aspon 13ti letou..ale ve trech letech..nech ji v klidu, nevis jaky je to pro ni stres..ona nezdravi, ze by to byl nevychovany spratek, proste se stydi a boji..nektere deti ti v parte predvedou vecer „baletni“ vystoupeni a nektere budou septat tatovi nebo mame do ucha, ze chteji treba napit ![]()
Ja to dceři určitě nemám za zlé, nenadávám jí za to. Vždy se snažím jí to vysvětlit. Jen jsem se zeptala na nějakou radu😉
Knihu Emil se stydí mám objednanou, děkuji ![]()
Já myslím, že čím víc se děti do zdravení nutí tím spíš nepozdraví.. Šla bych příkladem, ale nenutila, až dítě zjistí, že není středem pozornosti a na ten pozdrav nikdo s napětím nečeká, pozdraví.. Mě osobně nijak nepohorsuje když mě takhle malinké dítě nepozdraví, natož abych hodnotila, ze je nevychovane..
@JOHNDENVER píše:
Je jenom na tobě, jestli ji budeš motivovat a vysvětlovat, nebo omlouvat
Zatím je malá, ale třeba za rok už bude za nevychovance.
Nemyslím že by hned za rok byla za nevychovance
Děti se prostě stydí, mám taky tu zkušenost. Mám myslí si velice dobře vychované dcery, jedna se ale vždy hodně styděla…je introvert. S povahou člověk nic neudělá!! Potřebovala prostě trochu čas. Zlepšilo se to na základní škole, ale rozhodně jsem ji nenutila a bylo mi jedno co si kdo myslí, je hodná a vychovaná a to že je introvert, za to ji „bít“ nebudu. Stačilo nedělat ze zdravení někoho drama.
Já bych to nehrotila. Já sama jsem byla velice stydlivá a moje mamka se to snažila všemožnými způsoby změnit, ale v podstatě se to zlomila až v mých dvaceti, kdy jsem odjela do ciziny a vrátila se jako úplně jiný člověk. Taky si pamatuju, jak se rozčilovala, že zdravím tak, že mě nikdo neslyší a teď se rozčiluji já se svými dětmi. Ale přitom vím, že stačí jít příkladem a to dítě si časem uvědomí, že zdravit je slušnost.
Byla jsem to samé, čím víc se to dítě do toho tlačí, tím víc je z toho ve stresu, že zase bude muset zdravit a zase zklame. Zbytečné haló kvůli takové prkotině. Stačí jít příkladem a ukazovat, že to je běžná věc, žádná mimořádná událost, na kterou by se mělo složitě připravovat, tím napomínáním z toho tu událost právě děláš. Pro to dítě je to stresová situace, a když se sekne, tak ze sebe nevydá ani hlásku. Nebo se bude tak bát, aby to nepokazilo, tak raději neřekne nic.
Vůbec bych zdravení neřešila. Ona začne až se přestane stydět. A stydět se přestane až na to bude zralá a pokud se u ní bude normálně podporovat sebevědomí a důvěra v ostatní lidi. Já byla také extrémně stydlivá, nenáviděla jsem zdravení a kontakt s cizími lidmi, ale zdravila jsem, protože jsem věděla, že musím. Ale ty pocity u toho byly hrozné. Navenek pro ostatní lidi normálka, ale u mně stres od okamžiku, kdy jsem viděla, že se někdo blíží, já se mu nevyhnu a budu na něj muset kouknout a promluvit. Přešlo to samo.
@JOHNDENVER píše:
Proč to tak hystericky hrotíš? Kdo mluvil o bití?Čtyřleté dítě už je dost velké na to, aby pozdravilo, povaha a slušné vychování jsou dvě rozdílné věci a svádět povahu na to, že dítě prostě nezdraví, to je tedy hodně mimo. Kdyby každý introvert nezdravil, tak nezdraví půlka národa
můžu být introvert stokrát, ale když někam vlezu, nebo někoho potkám, tak prostě otevřu pusu a pozdravím a děti se to musí odmala učit.
Ale pro tebe pozdrav není důležitý, tak to máme každá postavené jinak.
Jestli sis všimla tak to „bití“ bylo v uvozovkách
a pozdrav pro mne důležitý je, jdu dítěti příkladem
Ale nenutím a nedělám z toho drama proboha…přečti dalších pár příspěvků které tu někteří psali, jak se cítili když je někdo nutil…možná kdybys takové dítě měla doma, nebo si to jako dítě zažila…pochopíš ![]()
@kruel Máme to stejně, mladší pozdraví a starší se stydí, nenadělám nic. Řeknu pozdravíme, pozdravím, pozdraví mladší, starší ne. Když se zeptám, proč nepozdravila, tak řekne, že se bojí… Taky ji "bít nebudu.
Pro mne je to, jestli dítě zdraví, opravdu nedůležitá kravina na to, abych ho kvůli tomu pérovala jak cvičenou opici. Však ono zdravit začne, až bude připravené. Já jsem se ještě na prvním stupni styděla v obchodě tak, že jsem sotva prodavačce vykoktala, co chci, rudá až na pideli, a rychle z obchodu zmizet. Kdyby mi tam ještě někdo za nezdravení začal nadávat, tak do toho obchodu už v životě nevlezu. Já jsem věděla, že mám zdravit, ale strašně moc jsem potřebovala být neviditelná a neupozorňovat na sebe.