Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě odmítá chodit ven
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.3.21 21:15
Naše děti taky nikdy nechtějí ven, to je vždycky řevu a kvileni, ale když jsou venku, mají radost a pak zase nechtějí domů a nastává řev a kvileni číslo dvě 
Jak ty prochazky konkrétně vypadají, to je nebaví fakt nic? Malovat na chodník, kopat míčem, chodit po zidkach, kutalet obruce, jezdit na koloběžce nebo na kole, jít někam nasbírat něco (já jsem včera objevila v místním lese naleziště břidlice, půjdeme si nasbírat do kyblíku), lézt do svahu a pak z něj sbihat, číst naučné cedule, válet sudy, jit na vyhlídku, ukazovat si kytky, házet po sobě listu, lezt na strom, přeskakovat potok nebo cokoli, pouštět v potoce listí…?
Nebo nemají hlad? Moje děti to venku neřeknou, ale jsou protivný.
Nebo nemůžeš dát mladší do kocaru, staršímu kolo a že by ses aspoň prošla? Tak ať z toho klidně nic nemají, když chtěj prudit, ale ty by ses vyvetrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.21 21:33
Měla jsem starší dceru podobnou, už v kočárku byla nespokojená. A stačilo odletět do tepla a najednou se jí vše líbilo, venku byla andílek. Třeba jim vadí oblečení, nebo prostě, že je hnusně…rada na to jinak není, vyrostou, trochu míň pak kvílej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
5.3.21 21:36
Já neciii ven.. Nemůžeme venku.. to mám každej den a taky nemá moc ráda to oblíkání do vrstev když je zima nesnáší rukavice a pak má zmrzlé ruce jak si je furt sundavá. Ale venku jí to pak baví. Zas ji pak nemůžu dostat domů…, Asi je to všude podobné. 
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
5.3.21 21:41
Akorát se zasekava na strašných blbostech. Minulé našla pírko namáčela ho do kaluže a kreslila s tím na starý vrata. 
nebo když na podzim byly obalený břízy jehnedama tak to sbírala s " vařila" z toho kašičku. Nebo sbirala šneky a chtěla si je dávat do kapes.
- Citovat
- Upravit
5.3.21 21:47
Taky mám dva děsně aktivní kousky čtyři a dva roky a chodíme teďka ven jen odpoledne, ale většinou tak na dvě hoďky, někdy i víc. A jednou denně právě proto, že vykýblovat je ven je na mrtvici, nechce se jim oblíkat, oblíkám většinou já a ještě s řevem. No a na pobyt venku máme takový trik, asi ne úplně ideální, ale holt mají to jen jednou denně. Důležité je právě, aby to neměli jindy… Když dorazíme na místo určení, většinou hřiště máme to na něj skoro kilák, dostanou dobrůtku (sladkost ale snažím se aspoň o trochu zdravější varianty - tvarohová tyčinka, ovesné sušenky, džusík v krabičce atd.). Bohužel nic domácího (buchty atd) za sladkost dostatečně motivující nepovažují. Takže to hned sní a většinou jsou potom tak uspokojení, že si fakt hrají, na všechno lezou nebo se procházíme a pohodička. Teďka už jezdí starší většinou na kole a mladší na odrážedle a někdy to považují za natolik zábavné (lepší než chůze a kočár), že si na sladkost na místě určení ani nevzpomenou. Jo a nosím náhradní kalhoty a ponožky v batohu oběma kvůli kalužím. Zhlédli se oba v Pepině 
Hele upřímně 2× denně by mě to taky sejřilo, moji nesnáší oblíkání…
Jo a dopoledne bývá krátké, chodí spát před devátou, takže vstanou až v osm, máme doma skoro pořád bunkry a překážkové dráhy, na které lítají půlku dopoledne nebo po schodech nahoru a dolů, nebo skáčou na posteli či gauči. No a baví je vařit, tak to provozují se mnou, když se předtím dostatečně vyřádí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.21 21:47
A dáváš jim třeba odrazedlo? Jinak já bych to nehrotila - když nechtějí, tak nenutím a jsme doma..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.21 21:50
U nás je napřed půlhodinova scéna, že nechce ven, a pak venku úplně stejná půlhodinova scéna, že nechce domů. Opravdu úplně při každém odchodu ven a dom. A to mu je 6, je predskolak, jeste ke všemu nadaný… nechápu, proč to dělá. Prostě to ignoruju. Neptam se, oznamuju. Pokud má potřebu kvilet i venku, tak ať si kvílí, ostatní si tam chtějí hrát, tak kvůli němu nebudeme sedět doma. Ale to je málokdy, on je venku většinou spokojenej, hodnej. Prostě je potřeba ho tam vyhnat. Doma je nesmíš nechat rozdovadet, to je pak peklo. Hezky od rána řízené činnosti, velká zábava, musíš prostě najít něco co je bude bavit, že si na lezení po lustru ani nevzpomenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.21 22:50
Mám stejně staré děti a ven musíme, jinak by zničily byt nebo samy sebe nebo bych je prizabila já. Dávám bonbon nebo kapsicku v cca půlce pobytu venku, když si o něj řeknou. Když jdem na kratší dobu, tak jim rovnou říkám už doma, že nic nedostanou. Když jim řeknu, že jdem do kaluzi tak jdou okamžitě, i na hřiště chodí rádi (teď jak chodíme min tak to mají pomalu za odměnu. Jinak s nemá (teda se starším ) nediskutuju, prostě se jde ven a hotovo. Někdo se děti zdlouhavé ptá a často ustoupí detem, to nedělám. Doma je teď baví se dívat na mě jak vařím, to jsou i hodni. Opičí dráhy stavím, ale to je fakt o úraz 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.21 23:05
Samozřejmě jim kola, odrážedla apod. dávám. Většinou to dopadne tak, že vleču všechno a kilometr za mnou se táhnou šíleně protivné děti, řvou na celou vesnici a všichni máme teda moc krásný zážitek z procházky. Máme písek, zahradu, to je baví pár minut a rvou se. Že bych něco udělala třeba na té zahradě, mission impossible. 
Jako ať se klidně zabavují drobnostmi ajsou špinaví, ale já chci, abychom třeba došli aspoň do toho lesa nebo na hřiště, ať mají hodně pohybu a ne, že se vyloženě z trucu celý zmáčí sto metrů od domu a z hodinového vypravování je akorát hodinové čištění všeho od bláta a zpruzelí všichni. 
Asi zavedu motivací jídlem, to nezní špatně, na to už jsem pozapomněla, dřív jsme to tak dělávali. 
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
6.3.21 06:58
Já se přiznám že taky motivují dobrotami minilizatkem třeba vydrží jí to a ke fakt malej jako jeden cucaci bonbon. A je kvůli tomu schopna ujít třeba 3 km. Ona teda potřebuje mít dostatek jídla sebou. Jablko, banán, chleba s něčím, popřípadě ještě kapsicku. Jsme venku od 2 do 5 a doma pak ještě zboucha večeři. Jak je jedlík tak na jídlo jí jde dobře utáhnout. A když jsou největší túry o víkendu i s tátou tak to dostane i brumika. Nevím co do něj dávají je je to pro ni úplně nejvíc.
- Citovat
- Upravit
6.3.21 07:29
My třeba jednou za týden nejdeme vůbec, jednou na nákup, třikrát na zahradu a dvakrát na hřiště. A to bys viděla, jak se pak na to hřiště těší. Pořád je to větší zábava než koukat na pracující matku na zahradě nebo doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.21 07:33
Jako ty odrazedla a vsechno super, ale, chvili je to sranda, pak vsude odrazedlo taham, pak chce tahat dite, pak mi zacne zdrhar, a to bych to odrazedlo/trikolku/kocarek… nejradsi svihla do krovi…kdyz jdu ven sama, tak to uz neberu, a to mam jedno dite! Taky motivuju svacinou..ja teda jeste sladkosti vylozene nedavam, ale treba takove ty ovocne tycinky z dm..ma rada a ma povolenoz jednu za den..ja ji teda potrebuju na cestu domu, ale efekt je stejny…taky bych rekla, ze se to zlepsi s pocasim, tohle je fakt vopruz a nejlepsi je nepromokava kombineza/komplet, mam z lidlu a je to super..sundam to pred dverma a domu jde ciste suche dite..nedavno se vyvalela v psim lejnu a stacilo to umyt vodou s mydlem a vydezinfikovat a pohoda…preji pevne nervy, snad uz bude brzo tepleji a bude to venku sranda zase
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.21 10:41
Tak rada čtu, že takový problém nemáme jen my Ne, samozřejmě s vámi soucitim, ale nezbývá nám nic, než vydržet do hezciho počasí 
. My bydlíme na horách, tak mě před blazincem zachránil aspoň ten sníh. Ale nervy s oblikanim máme taky. Maleho honim po baráku s každým dílem oděvu, mezitím si něco ještě polije nebo tajne v ponozkach uteče před dům. Staršímu je 9let a dokáže taky udělat pěknou scénu, půl hodiny hledá slipy, pak si omylem znovu místo trička dá pyzamo atd. No a pak každodenní scéna -Já nechci ven/Já nechci domů. Tohle přechodné počasí je nejhorší. Jen co vylezeme ven, už je jeden z nich po uši v bahně nebo po kolena v potoce. Musím brát 5 páru náhradních rukavic. A co me teď depta nejvíce, je to čekání a postavání. Mladší má 22m a venku se uvelebi v kaluzi, u krtince nebo v lese s klackem u nějakého pařezu a strávil by tam hodinu. Chybí mi pohyb, tloustnu. Kočár u nás už půl roku neexistuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.21 12:08
S tím odrážedlem se mi to podařilo vyřešit jednou provždy, byli jsme na výletě, kde jsem věděla, že se budeme vracet stejnou cestou a malá nechtěla odrážedlo, chtěla odrážedlo, nechtěla vždy asi tak po dvou metrech, tak jsem vzala odrážedlo, že ho necháme nějakému hodnějšímu dítěti a strčila ho do křoví (aby si ho náhodou nějaké hodnější dítě nenašlo). Malá nic, pohodička, došli jsme všichi do cíle chvíli pobyli, jak jsme šli zpátky už se dožadovala odrážedla. Tak říkám, že už ho má hodnější dítě, už nebyla moc happy. No a pak přišla vtipná část, kdy maminka tatínek i brácha asi čvrt hodiny prohledávali všechny keře za hysterického řevu malé, že nemá odrážedlo. No nakonec jsme našli, ale byl to nezapomenutelný zážitek, takže teďka se vždycky stačí zeptat, jestli ho chce nechat hodnějšímu dítěti a je klid 
Jinak teda zahradu máme taky, ale když je teď zima, tak chtějí vždy na hřiště a to tam mají skluzovku, domeček, pískoviště.. Na hřišti toho vlastně není o moc víc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Mám dvě velmi aktivní děti. Věk 4 a skoro 2. Ještě nejsou ve školce. Abychom se nezbláznili, od mala s nimi chodím minimálně 2× denně ven. Vynechali jsme opravdu jen za nějakých extrémů. Byla bych ráda, kdyby se venku vyblbnuli, vylítali a doma už byl klid. Ale už ztrácím nervy. Než je člověk vykýbluje ven, je skoro poledne, doma by to zbořili ale venku, to je najednou všechno bolí, nic nechtějí dělat, všechno je daleko.
Hlavně starší dítě, mladší to podle mě jen opakuje. Nevadí mi jít na hřiště nebo s nimi klidně blbnout v blátě, ale to je hrůza. Samé kvílení, skučení, brečení. Dojdeme k první kaluži, v té se starší naschvál komplet zmáčí a můžeme jít domů. Nikdy prostě ven nechtějí a schválně to bojkotují. Když nejdeme, tak mě bolí hlava i po dvou ibalhinech. Jen ječí, vylezli by samo energií na lustr, nic je pořádně nezabaví. Prostě jich mám plný brejle. Co mám dělat, aby byli aktivní
Prosím nepište mi, jak je mám dát někomu na hlídáni a odpočinout si, ani nevíte jak ráda bych. 
a vyblbnuli se venku a ne všude jinde?