Dítě se bojí smrti rodičů

Anonymní
9.7.15 21:37

Dítě se bojí smrti rodičů

Prosím maminy o radu.
Máme dcerku 5,5 roku. Stáva se nám- někdy je to raz za týden někdy raz za měsíc že večer začne plakat a povída, že nechce aby jsme byli staří protože umřeme. Pláče je k neutišení ptá se jak je to v nebi a pod. Vysvětlujeme ji že starnout je přirozené a smrt k životu patří. Nechci ji nic nalhávat.
Začalo to tak před rokem- přišla s tím ze školky. Rěšila jsem to i s učitelkou- pry tam chlapečkovi umřela babička a oni o smrti mluvili protože kluk plakal.
Dcerka je hodně citlivý ale zárověn energický dítě.
Setkal se někdo s Vás s něčím podobným?
prosím o zachování anonymity. děkuji

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

5802
9.7.15 21:42

Já myslím, že je to celkem normální. Mám pocit, že i starší dcera někdy kolem tohoto věku něco podobného řešila. Vloni v listopadu umřel manžel (zabil se v autě) a myslím, že se s tím srovnaly obě celkem dobře. I psycholožka povídala, že děti to nakonec zpracují líp než si dospělí myslí. Asi je to pro ně takové přirozenější, nebo nevím, jak to vysvětlit…
I já jako dítě (už tedy větší, téměř čtrnáctileté) jsem smrt své maminky taky vcelku rozumně a rychle vstřebala, i když mi samozřejmě chyběla a chybí moc.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
69307
9.7.15 21:42

Jo jo, moje dítě si tím prošlo taky, a je to přirozené, už nevím, kolik jí bylo, ale taky chodila do školky, stále to mlela dokola, a to nám ani nikdo neumřel, ani nikdo v okolí. Dokonce jednou měla sen, že táta umřel a jak to bylo strašný, že už ho nikdy neviděla, bála se usnout a pak spala na manželovi. A pak to zase normálně přešlo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20820
9.7.15 21:48

Obě moje starší si tím prošly a částečně pořád procházejí. Je to pro ně zatím nepředstavitelné. Definitivnost smrti si prý děti uvědomují až tak kolem jedenácti let. Ačkoliv ten šestiletý to chápe už o trošku víc, ney čtyřletá, takže kvůli tomu občas taky pláče a pak se mě snaží umačkat. Jsou to naši malí kulíškové.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21176
9.7.15 21:48

Myslím, že je to přirozené, dítě si uvědomuje definitivnost smrti, že to není jen spánek. Dokonce si podobné strachy pamatuju i u sebe, když jsem byla malá - a to je už let :oops:.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.7.15 21:55

Děkuji za odpovědi.
Už jsme doma i probírali jestli to není na psychologa.
Tak trochu se děsím toho co kdyby někdo v rodině umřel- bohužel adepti jsou- jak to dcerka zvládne. Na chatě má kamarátky 2 holčičky- sestřičky- a jejich maminka umíra- mladá žena.
Uvažuji jestli i tam něco neproběhlo.

  • Nahlásit
  • Citovat
224
9.7.15 22:02

Muj syn ma 5 let a tak trikrat v tydnu si vzpomel, ze nechce umrit, nejvic vecer pred spanim, tak mu vysvetluji, co ty. Zeptal se me znicehonic, nevim jestli se o tom bavili ve skolce, ale nejak to neresim, zda se mi to v norme.Ale je pravda, ze me neplace, jen je smutnej.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20820
9.7.15 22:03
@Anonymní píše:
Děkuji za odpovědi.
Už jsme doma i probírali jestli to není na psychologa.
Tak trochu se děsím toho co kdyby někdo v rodině umřel- bohužel adepti jsou- jak to dcerka zvládne. Na chatě má kamarátky 2 holčičky- sestřičky- a jejich maminka umíra- mladá žena.
Uvažuji jestli i tam něco neproběhlo.

I to je možné. Můžou na to ty holčičky pomalu připravovat a bylo by divné, kdyby o tom nemluvily. Nám umřela babička a děti pořád i kreslily hrobečky a hráli si na smrt a pohřbívání - pohřbívali svoje oblíbené hračky a tak. Takže se připrav i na to. Děti nechápou, že pro nás je to morbidní. Pro ně je to hra, kterou v sobě řeší ty rozpory, zkrátka to v čem se moc nevyznají. Naštěstí je to už přešlo, ale bylo to pro mě těžké období. Pak jsme po čase koukali na pohádku Ať žijí duchové a bylo to zas nanovo. A takhle je to furt dokolečka už několik let. Vždycky je to přejde, pak zase přijde nějaký impuls a opět se to řeší.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9.7.15 22:19

Ja si to pamatuji, ze jsem to resila jako mala, desil me ten pocit, ze nebudu, ze proste nebudu, az umru. Mela jsem to vzdy po navsteve hrbitova s rodici. Nikdo mi tehdy nevysvetlil, ze jsem duse, nikoliv telo, ze pouze telo se promeni v neco jineho, ale ja, duse, jsem vecna a budu zit dal, jen v jine forme. A takhle to budu vysvetlovat i svoji dceri, az to bude potreba. Deti to desi proto, ze se prirozene prozivaji jako duse, vecna bytost, a najednou jim dospeli neco tvrdi o jakemsi definitivnim konci. Dulezite je detem nejakou pro ne prijatelnou formou predat, ze smrt je jen promena, nikoliv konec.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
490
9.7.15 22:20

Nevadí že nejsem mamina? :-D. Je pravda, že děti smrt berou lépe než dospělí, ale tvoje dcerka je citlivější a myslím, že to přejde, prostě se o vás bojí. Je ale fakt, že já jako dítě jsem smrt blízkých vnímala navenek líp, než uvnitř. Někdy jsem taky usinala s pláčem, že se bojím smrti, ale tajně, rodiče o tom nevěděli. Ten strach je ve mě stále, ale snažím se ho překonat…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7385
9.7.15 22:20

Me se tri leta taky pta, jestli umřu nebo tatinek jestli umre atd.. myslím, že jeste nechape dusledky, jen to, ze bych uz tady nebyla. vysvetlila jsem ji to stejne jako ty anonymko, citlive, bez nalhavani. Ze jednou kazdy zemre, ze je to kolobeh zivota, ze stejne jako kyticka je seminko pak má list, kvety a pak jednoho dne uvadne a uschne, zustanou po ni dalsi seminka, co zase jednoho dne vyklici.. deti se rodi, rostou, uzivaji zivot, ziskavaji zkusenosti, uci se, maji sve deti a jednoho dne zestarnou a odejdou na lepsi misto (to jeste nemam promyslene, zatim se nepta:D) atd.. ona zacla rikat, ze taky umre a rikala to kazdemu, takze to potvrzuje fakt, ze to jeste plne nechape a nedivim se, vzhledem k veku, taky s tim prisla prvni, tak lhat ji nebudu. je to hodne citlive tema a treba ho resit s rozmyslem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
490
9.7.15 22:25

@Markéta Fe To jsi napsala hezky, vnímám to stejně, akorát že já mám ze smrti strach a právě z té smrti ducha, smrt těla je nic.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9.7.15 22:42

@Šárka91 Jenze duch a duse je věčná. Poloz si otazku KDO ma strach? Strach ma jen mysl. A KDO jsem Já? Nejsi mysl, ani telo. Ale prozivat se opet jako Ja, duse, vyzaduje trochu praxe. Jsou na to uzasne meditace smrti. A proto mi pripada zbytecne predavat detem nas strach ze smrti (dela to cela spolecnost svym pristupem), to my bychom se meli ucit od deti. Asi bude moje dite pro nekoho trochu exot, ale aspon nikdy nezazije ty panicke stavy, kterymi jsem v detstvi prochazela ja.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.7.15 01:09

@Šárka91 přiznám se, že já mam také strach ze smrti :?…a děsím se těchto otázek od syna…ale jsem připravena mu vše říci, nic nenalhávat…

  • Nahlásit
  • Citovat
490
10.7.15 08:24

Anonymní: Však to je správné mu nic nenalhavat, děti umí chápat smrt mnohdy i lépe než my dospělí. Já se snažím si ze smrti dělat srandu a někdy to pomáhá :-D.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama